Nová média 2007

Nej nej blog

2007-06-17T23:12:00.000+01:00

Blogy čtu výjimečně, ale jednu adresu musím opravdu doporučit – s trochou tolerance (která je na webu bez striktních pravidel jaksi povinná a samozřejmá) ji můžeme rovněž označit za weblog. Mnohé jeho charakteristiky naplňuje, v dalších věcech je nesrovnatelně převyšuje. Stránky má na svědomí (tedy předpokládám) jediný člověk, sice Ing. Ivo A. Benda. Aktualizuje je porůznu, několikrát do měsíce, a to alespoň od května 2000, jak prozrazuje sekce „aktualizace“. Kromě "obyčejných" příspěvků se zde nachází přehršle fotografií a obrázků, grafy, básně, audio i video, nesmí chybět ani užitečné odkazy. Co už ale na blogu zpravidla neobjevíte, jsou texty knih ke stažení, v souhrnu na 7000 stran, nebo přes 4000 sdělení. Bonusem je 12 jazykových podsekcí Stránky nejsou ale tolik samoúčelné (bez urážky, bloggeři a bloggerky), jsou součástí širší osvětové kampaně. Proto zde naleznete i letáky, plakáty i další propagační či aktivistické materiály k vytisknutí, ještě kurióznější je třeba pexeso nebo kvarteto s příslušnou tématikou. Ing. Benda má nemalé ambice, což dokazují třeba otevřené dopisy prezidentům, ale i rozhovory, jež poskytl médiím všeho druhu, nebo TV a rozhlasové pořady, ve kterých vystupoval. Tematický záběr je poměrně široký, někde se věnuje médiím, politice, nebo filosofii, jinde třeba počítačovým technologiím i principu vesmírného cestování, ale i mnohému dalšímu.

Zkrátka a dobře na www.vesmirnilide.cz je materiálu, že byste to prohlíželi týden v kuse. Ne, že bych to někdy všechno pročítal, nebo bych to plánoval, ale inženýr Benda má moje hluboké uznání – vsadím se, že obsáhlejší blog nenajdete. Jestli jo, slibuje, že si přečtu prvních 500 sdělení.

P. S. Strašně by mě zajímalo, jestli dělá pro peníze, nebo ze srandy. Nebo dokonce z přesvědčení?

P. P. S. Přidávám útržek ze sdělení č. 2478, je tedy aspoň 8× delší, tak jsem tu nechtěl zabírat víc prostoru. Zájemci snadno dohledají…

2478. Politické harašení.	(Přijal Ivo A. Benda.)	14:23–19:00 hodin. 13.11.2004.
		Místo: Brno, okolí Brna.

POLITICKÉ HARAŠENÍ

„Drazí přátelé,
jednoho dne před volbami
naši milí Vesmírní,
do pořadu Kotel mne přivedli.
Ó, to bylo veselé !

S panem Bendlem jsem mluvila,
na čipy se ho zeptala,
o Vesmírných lidech prý neslyšel,
faleš i prezident by mu záviděl.
Informace máme mu poslat zas,
nikdy je prý nedostal od nás.
Čipy, lidu českému, vážení,
hrozí, a to pouze těm,
co odpočet budou chtít při zdanění !
To pan Bendl mi stále opakoval,
na mé argumenty se všelijak vykrucoval.
To byl směšný kolovrátek výmluv dokola,
nevěděl jak dál,
na podporu u něj stála gorila.

To zas jednou zvečera,
já na politiku opět si vzpomněla,
za panem Topolánkem jsem šla,
otázky mu klást začala.
Ten ale upřímný tuze byl,
oči v sloup hned otočil
a zvolal:
„Vesmírní lidé, to stále mi chodí !“
Inu, jeden informace má, druhý ne,
to je mi tuze podivné !
Obálku s letáčky si vzal velmi rád,
že je tam poklona pro něho
si myslel snad.
Tu jeho stoupenec zvolal z davu,
takový fešák, samý čert:
„Stvořitele nepotřebuji, mám svou hlavu !“
To jest rysem ODS – vulgární žert.

Žhavý Dráth

2007-06-17T17:46:00.000+01:00

PŘÍSPĚVEK MÍRY VESELÍKA

Když člověk jen tak bezcílně zkoumá internetové stránky, obzvláště blogy, často narazí na velmi zajímavé úkazy. Mezi takové bych jednoznačně tyto internetové stránky: http://www.zhavydrath.cz/articles.php

Když jsem je poprvé spatřil domníval jsem se, že jde o parodii na stránky známého bývalého lékaře Davida Ratha. Bohužel jsem se záhy přesvědčil o faktu, že realita je jiná. Jde totiž o oficiální web výše zmiňovaného občana.

Po obsahové stránce nenabízí nic překvapivého. V podstatě je to souhrn různých politických komentářů, kterým se často nedostává racionálních a pravdivých argumentů. Tyto komentáře celkově korespondují s politickými postoji Ratha, který je jejich autorem. Čtenost se pohybuje v rozmezí sta a čtyř set.

Ovšem naprosto šokující je grafická úprava. Oranžová barva sice koresponduje s celkovou image ČSSD, jíž je Rath členem, ale uvedení stránky titulkem Žhavý Dráth je napováženou. Obvzláště uvážíme-li, jaký obrázek s tímto titulkem sousedí. Taková kombinace může být jedině nezdařilým pokusem o vtip, nebo důkazem velmi závažné duševní poruchy tvůrce těchto stránek.

Přesto si myslím, že je dobré tuto doménu znát, abyste se jí alespoň mohli vyhnout…

Internet: neomezený zdroj informací pro všechny

2007-06-14T11:49:00.000+01:00

Když má dnes dítě školou povinné za úkol připravit si referát, spoléhá na to, že potřebné informace najde na internetu. Stačí mu zadat pár hesel do vyhledávače a za chvíli má k dispozici použitelný materiál. Tento způsob práce je pro něj rozhodně snazší, než cesta do nejbližší knihovny a listování celou řadu chytrých knih a encyklopedií. Žák či student si však často neláme hlavu nad tím, nakolik jsou údaje vyhledané na různých portálech pravdivé. Já osobně přistupuji k plnění svých povinností ještě postaru a v prvé řadě proto používám věrohodnější literaturu, i když přiznám se, když i ta zklame, zkusím Google.

Když má dnes novinář za úkol připravit nějaký článek, začne podobně jako školák, také nejprve brouzdat na internetu. Pravda, asi se mu nestane, že by se naboural na nevěrohodné wwwstránky, ale většinou vyprázdní stejnou „pokladnici vědomostí“ jako jeho kolegové.

Občas se zajdu podívat na mezinárodní filmovou databázi (www.imdb.com) a skutečně rostu, když zjistím, že redaktoři odlišných periodik tuto stránku navštívili také a využili ji více či méně v závislosti na délce příspěvku, který potřebovali napsat. Nedávno se jeden nejmenovaný časopis chvástal tím, že ve svém dalším čísle přinese exkluzivní informace o seriálu, který pravidelně sleduji. Tak jsem zase jednou sáhla hloub do kapsy v naději, že se dozvím něco nového, ale odhalila jsem pouze to, že autor inzerovaného materiálu „vykradl“ wikipedii. Není trochu nefér nutit čtenáře k tomu, aby platili za informace, které jim internet nabízí zdarma?

Čtvrtý, POSLEDNÍ termín zkoušky

2007-06-06T09:04:00.000+01:00

Chce ještě někdo udělat zkoušku z Nových médií? Pak má možnost v pondělí 18. června 2007, a to od 9 do 13 hodin v místnosti 108. Protože už vás tolik není, pravidla pro zapsání jsou tentokrát jiná. Opět se musíte registrovat, a bude to tak, že na zkoušku budete chodit v pořadí, v jakém se v komentářích k tomuto článku zapíšete. Ze zkušenosti vyplývá, že vyzkouším 10 až 12 lidí za hodinu. Hodně zdaru.

II. Internet – nepřítel studijních úmyslů? Ne!!!

2007-06-03T22:11:00.000+01:00

V minulém příspěvku jsem vám, milé děti, vyprávěla pohádku, kterak se studium a internet neměli rádi. Kde byl jeden, tam se nevedlo druhému. A ten, kdo se je i přesto pokoušel dát dohromady, ten se se zlou potázal! Ale to by to nebyla pořádná pohádka, aby to neskončilo dobře.

I můj pohled na problematický vztah studijních předsevzetí a počítače se nedávno dočkal šťastného zvratu - ač na happyendy v životě nevěřím a ve filmu mě vždycky hrozně naštvou. Možná že pozměním názor...

To bylo tak. Učila jsem se na zkoušku z audiovizuálních médií. Skutečně jsem se učila, neboť jsem byla doma a tam není možné celé dny sedět u počítače – a než uklízet celý dům a vařit, to už je fakt lepší učit se. Navíc jsem se zkoušky docela bála. Počítači jsem však neodolala, zapnut stál na stole a já ležela v lejstrech s poznámkami na zemi a čmárala do nich zvýrazňovačem. Čas od času mi zavřískalo ICQ – spolužačka se taktéž učila a když narazila na něco nesrozumitelného, neváhala se optat. A za chvíli jsem se zase ptala já jí. Jednou ty mně, podruhé já tobě, a společně vyřešíme každý problém! Ale nemyslete si, že jsme plkaly o blbostech. Věcná, stručná debata: otázka – odpověď – díky. A dost.

Jenže pak, najednou, vlastně ani nevím, se to stalo... Přišel večer a já si stáhla notebook na zem k poznámkám. Ale tentokrát jsem nezačala šmejdit po internetu, nýbrž se mezi mnou a spolužačkou rozjela živá debata na onom tolikrát proklínaném ICQ. A trvala asi čtyři hodiny. Pro představu uvádím zcela autentický a plynulý útržek našeho rozhovoru:

Y (10:51 PM) : hele, jak je to s tím ok3? vysílá od 1990, v r. 1993 pod správu čt jako čt3 a pak nic? pak dostala čt dva celoplošn
X (10:51 PM) : jooooo
Y (10:51 PM) : takže pápá.
X (10:51 PM) : komu? radě?
Y (10:52 PM) : ok3
X (10:52 PM) : jo tak, no tomu jo, ok3 pápá a udělal se z něho čt2
X (10:54 PM) : 1: zpravodajskej pořad ČRO: rozhlasové noviny, někdy v srpnu/září 1948?
Y (10:54 PM) : kde se vzalo tu se vzalo rádio echo. páč to bylo drahý, pápá, střední vlny předány čro
X (10:55 PM) : a špatně se ladilooo, plán býti konkurencí Frekvenci 1 nevyšel, echo pápáá
Y (10:55 PM) : 16,9,1945???
X (10:56 PM) : a protože jsou střední vlny ale fakt moc drahý i pro ČRo, tak se redukujou a Praha i Čro 6 se střídaj na 1 frekvecni

Tomuhle se říká e-learning hadr. Po čtyřhodinové lekci jsme měly udivující pocit, že ta ávéčka vážně umíme! Víc, než kdybychom do lejster vejraly samy několik dní. A ani to nebolelo.

Co z toho tedy vyplývá? Všecko, dokonce i ten ďábelsky svůdný počítač, internet a ICQ, se dají využít k bohulibým a přínosným účelům. Jen to někoho musí napadnout, a co hlavně, musí se chtít. Minimálně dvěma lidem. Já osobně si myslím, že nám se v budoucnu občas chtít bude. Z té zkoušky jsme totiž dostaly jedničky, já i spolužačka. A to už je určitá motivace.

I. Internet – nepřítel studijních úmyslů? Ano!

2007-06-03T22:03:00.000+01:00

Během loňského letního zkouškového období jsem k takovému závěru došla, nikým nenucena. Hlavní vinu sice nenese internet, nýbrž moje slabá vůle, ale ani počítačová síť není bez viny. Problém je už v tom, že existuje. A způsobuje závislost. To se člověk ráno („ráno“ kolem jedenácté) na koleji vzbudí, pln dobrých předsevzetí, jak se bude celý den učit. Vyleze z postele... a ještě než pořádně rozlepí oči, natož aby se převlíkl z pyžama, navštívil koupelnu a najedl se, zapne počítač. On je tak hezky po ruce... tak se mrkneme, jestli nám někdo nenapsal – zjištění, že na nás někdo pamatoval (byť by to byla jen městská knihovna, vymáhající nevrácené knihy a pokutu) je takhle po ránu příjemné.

Zapnete počítač, mrknete se na mail... přečtete aktuální zprávy (musíte přece být v obraze!)... prohlédnete nesčetné diskuse, co je kde nového... případně se neudržíte a vlezete na chat, to v případě, že objeví někdo známý a vy máte chuť s ním prohodit pár slov. ICQ, toho prokletého časožrouta, ani nezmiňuji, ten se obvykle nastartuje sám se zapnutím počítače.

No a dál to určitě znáte sami. Máte pocit, že jste ještě nic neudělali, ale v žaludku vám začne podezřele kručet a když si konečně od počítače odskočíte do té koupelny, spoluobyvatelé kolejí na vás koukají krajně podezíravě. Bodejť by ne, když jsou tři odpoledne a vy se tu producírujete v pyžamu, nečesaní nemytí.

K učení se, když to dobře jde, dokopete pozdě odpoledne. Ale jste jaksi unavení, protože jste se pořádně nenajedli, nevystrčili jste nos z kolejí... a ani čučení do monitoru na svěžesti nepřidá. Tudíž vám učivo neleze do hlavy tak, jak byste si představovali. Radši to zabalíte... a vrátíte se k počítači. To už se objevují výčitky svědomí (sakra, nechtěla já jsem se učit?), a tak kolem půlnoci kamaráda kompíka vypnete a jdete spát. Se skálopevným přesvědčením, že zítra to bude jinak.

Jenže jinak to nebude. To byste ten počítač museli vyhodit z okna. Nebo aspoň síťový kabel. Anebo ho aspoň nechat doma, případně svěřit odpovědné osobě, která nedá na vaše naléhání a za nic na světě vám ho nevrátí, než skončí zkouškové. Jenže tohle nikdy neuděláte! Vždyť ten internet potřebujete! Musíte si stáhnout zápisky spolužáků, aby bylo z čeho se učit, v diskusi zjistit, co bylo v té či oné zkoušce, případně ujasnit nesrovnalosti či zaplnit bílá místa ve studijních materiálech. U toho se v dnešní době zkrátka bez internetu neobejdete.

Takže... co vám zbývá? Spoléhat na pud sebezáchovy, že ve chvíli, kdy nebude zbytí, se na to učení přece jen vrhnete. (U mě to tak vždy zatím bylo.) Anebo masochisticky doufat, že se vám váš laxní přístup ke studiu konečně vymstí, vy u zkoušky vyhoříte... a poučíte se a příště necháte ten prokletý vynález vypnutý. Jenže... to pak ráno vstanete a přistihnete se, jak toužebně hledíte z okna, jak je tam dneska krásně... nebo neodoláte knize (samozřejmě beletrii), ležící na poličce... případně se pustíte do megaúklidu, který jste celý akademický rok zanedbávali a ani vám to nevadilo... nebo nedokážete odmítnout kamaráda, co chce zajít na jedno... nebo... Těch lákadel, vábících ubohého studenta, je tolik! A kdo jim má odolat. Tak že by ten problém nakonec nebyl v počítači a internetu?

Blog jako neviditelný partner

2007-06-03T19:26:00.000+01:00

Zamýšlel jsem se nad tím, proč dnes vlastně lidé zakládají blogy? Například u některých politiků či lidí, kteří jsou tzv. "mediálně známí" to chápu. Potřebují přesvědčit co nejvíce lidí pro své názory a jelikož internet je dnes již zcela běžným a dostupným médiem pro každého (stejně jako noviny), tito lidé neváhají a plnoprávně toto médium využívají. Prostřednictvím blogů sdělují své názory a myšlenky veřejnosti, která si ráda (někdy) jejich názory vyslechne. Důležitá je také interaktivita internetu, kdy lidé mohou okamžitě na publikované příspěvky reagovat (u novin to jde dost těžko).
Co však sledují blogy, které jsou zakládány "běžnými občany" (rozuměj "mediálně neznámí). Opravdu lidé tyto blogy čtou? Jasně, každý má právo založit si svůj blog a na něj psát v podstatě o všem a cokoliv, co se mu zrovna urodí v hlavě. Nemá však nikde zaručeno (to však nemá ani ten mediálný známý člověk), že si lidé jeho názor opravdu přečtou. Při čtení některých blogů ve mně opravdu vyvstává myšlenka, zda lidé, kteří takový blog vedou a pravidelně na něj přispívají, si prostě chtějí jen ulevit a své myšlenky vyventilovat "ven". Mají na to samozřejmě právo. Příjde mi však, že tito lidé prostě nemají partnera (posluchače), který by je byl ochoten vyslechnout, proto své (s prominutím) žvásty "hodí" na net a on už si to někdo přečte. Možná, že jsem do dneška nepochopil pravý smysl (některých) blogů ale některé mi připadají opravdu zbytečné. Moje svaté právo však je tyto blogy nečíst, zato jsem vděčný.

Deník šíleného Brudra

2007-06-02T17:16:00.000+01:00

Pokud jste politický nadšenec holdující ironii, sarkasmu, glosám a nebo si jen tak rád v hospůdce i mimo ni rýpnete do posledních kousků těch, co nám vládnou, možná vás zaujme tato stránka. Brudrovo blog s podtitulem Události šíleného ševce sleduje současnou politickou scénu. Autor zde odlehčeně bilancuje potyčky šéfů jednotlivých stran, snaží se poukázat na pozadí sporů, trable oficiální i ty osobní.

Ke každému příspěvku je možnost přidat svůj komentář a trochu si s Brudrem popolemizovat. Z publikovaných názorů lze poměrně snadně odtušit, jaká skupina lidí tento blog sleduje a pravidelně navštěvuje. Většinou jde o více či méně slušné argumenty cílené proti představitelům politických stran - nejčastěji je přetřásán šéf nejsilnější opoziční strany Jiří Paroubek. Výpady jsou někdy opodstatněné, jindy plynou z holého přesvědčení a nesympatií - prostě jako na všech ostatních blozích, diskusních fórech a podobných serverech.

Pokud budete slovně vyčerpáni, dává vám švec ještě jednu šanci - prostor pro vyjádření názoru pomocí jednoho pohybu myší. Pod články je totiž umístěna anketa čekající právě na váš klik.

¡Bienvenidos!

2007-06-02T11:10:00.000+01:00

Coby milovník všeho hispánského jsem zveřejnění svého příspěvku stále odkládala na hasta mañana, následně i na později. Přesto jsem občas bezcílně brouzdala po netu a přemýšlela o tom, k čemu by mi ony blogy měly být užitečné. Když pominu zpestřování mé mediální (ne)gramotnosti čtením příspěvků bloggerů reagujících na aktuální dění a audiovizuální hltání www.youtube.com, vychází mi jako další vítěz tzv. cojsemvidělzažilpoznaltamvenku blogy. Jako člověk lačný po neustálém opouštění rodné hroudy jsem se vrhla na občas poučné i zajímavé, občas naprosto neužitečné až trapné texty lidí, kteří mají co dočinění s cizími zeměmi respektive se Španělskem, kterému jsem už dávno propadla a hodlám tam delší dobu zakotvit. Ty nepraktičtější informace ze života, které se vám jako dobrodružnému studentovi budou hodit, tj. vše od zkušeností s ubytováním a školou až po noční život a záchodovou etiketu najdete na velkém možství blogů, namátkou http://valencia.bloguje.cz (studenti Erasmu z ČVUT). Tagy jako španělsko, andalusie či corrida se vám budou hodit na www.jagg.cz. Pokud hledáte informace od A do Z včetně geografických údajů, malého slovníčku či místních receptů, mrkněte na www.kareldekar.com nebo www.spanelsko.info. Některé cestovatelské blogy jsou zaměřené spíše na fotografie, např. http://spanelsko.hu.cz/barcelona.htm. Fotogalerii má i jakýsi mladík na http://www.pgsql.cz/index.php/Santiago, který si střihnul starodávnou poutní cestu do Santiaga de Compostela už z Prahy, což je dost husarský kousek vzhledem k tomu, že se novodobí poutníci zapotí i při klasické, několikasetkilometrové trase.
A pokud už máte dostatečné jazykové znalosti, doporučuji třeba www.kotrla.com, což je rozcestník španělských literárních weblogů.
Labužníci hispánské kultury nechť navštíví český portál psaný ve španělštině na www.tierra.web3.cz
¡Hasta pronto España!

Každé město by mělo mít svého bloggera

2007-06-01T16:34:00.000+01:00

Blog autora, jemuž vypravěčský talent není cizí, vtipně píše o svých bláznivých příhodách a jenž své texty ozvláštňuje ostravským dialektem, takový je populární internetový deník Ostravaka Ostravského. Deník Ostravaka se stal nejprodávanější publikací loňského roku a kromě televizního zpracování získal nedávno i divadelní podobu (v režii Radovana Lipuse).

Mohl by mít tento fenomén konkurenta? Časem možná ano.

Celkem úspěšně se o to pokouší Deník Brňáka psaný v „brněnštině“ neboli „hantecu“. Autor, který stejně jako Ostravak zůstává prozatím v anonymitě, začal psát svůj blog v lednu 2006 (Ostravak v prosinci 2004). Na první pohled by se zdálo, že brněnský deník parafrázuje ten ostravský.

Na rozdíl od blogu Ostravaka, který čtivou formou popisuje své všední i nevšední zážitky a názory, Brňák vtipně (sice o trošku méně než Ostravak, ale není všem dnům konec) glosuje o aktuálním dění týkající se bezprostředně moravské metropole (např. Otevřené dopis prezidentům!). Pokud chcete hodit čučku na stránky Deníku Brňáka, řachněte sem!

Ostrava a Brno už mají své bloggery, je teď řada na nějakém neznámém Pražákovi? Ačkoli „pražština“ nemá takové kouzlo jako „ostravština“ nebo „hantec“, vtipné reakce na každodenní dění v Praze by si jistě získaly své příznivce. Třeba za rok bude bloguje.cz hostovat další weblog – www.prazak.bloguje.cz. No, uvidíme.

Příspěvek Barbory Kabátové

Pomůže nová meřící technologie ReMark zastavit pokles sledovanosti televizí?

2007-06-01T10:13:00.000+01:00

Společnosti Mediaresearch a Elvia v průběhu května nastartovaly v Praze experiment s novou průzkumnou metodou sledovanosti televizí a poslechovosti rádií. Doposud se počet lidí sledující jeden pořad dal vysledovat pouze v rámci domácího lenošení před obrazovkou proslulými peoplemetry, výsledky však nepodávaly skutečný obraz reality, protože mnoho lidí nesleduje televizní pořady jen doma, ale i v restauracích. Také s doprovodem rádia si nevyzpěvuje jen při úklidu, ale převážně v autě na cestě do práce.
Nová převratná měřící technologie ReMark – tedy krabička o rozměrech 65x50x15 mm vážící 150 gramů- byla vyvinuta v České republice a sbírá data na základě identifikace speciální neslyšitelné značky umístěné ve zvukové stopě sledovaného média, které tak muselo tuto identifikační značku do svého vysílání umístit. Přenos dat je pak možný přes technologii GSM.
Do pilotního projektu se zapojily všechny programy České televize, televize Nova a televize Prima. Z rozhlasových stanic projevilo o projekt zájem například rádio Blaník a rádio Fajn, větší rádia jako Frekvence 1 a Evropa 2 se odmíla z důvodu vysokých nákladů zkoušky účastnit.
Nové měřící zařízení testovalo 600 dobrovolníků nad patnáct let, prioritou bylo otestovat jak technickou funkčnost zařízení, tak i metodologii sběru dat. Přístroj totiž kontroluje testovaného dobrovolníka pomocí pohybového čidla, takže dokonce rozpozná, že se člověk nachází v budově nebo venku. Odborníci tak dostanou do rukou mnohem přesnější data než doposud.
Výsledky výzkumu budou výhodou pro veškerá média, protože díky nim budou moci lépe poznat návyky svých diváků a směřovat pořady s větší přesností na svou cílovou skupinu. To možná pomůže zastavit celkový pokles sledovanosti televizí v České republice. Ta v porovnání let 2005/2006 klesla o pět procent a v porovnání let 2006/2007 dokonce o dvanáct procent. Důvodem pro tento vývoj jsou především nové zdroje informací a zábavy (tedy internet), ale také měnící se životní styl českých občanů. Kromě toho televizní stanice nabízejí stále stejný program, který už i přes velkou sledovanost začínají pomalu ale jistě nudit i ty nejotrlejší diváky Letiští, Ordinací a Křehkých vztahů.

Put your face on the wall

2007-05-31T19:41:00.000+01:00

„Hoď mi to na „fejsu“ na wall!“ Tahle věta vyvolá u většiny lidí poměrně logickou reakci v podobě otázky: „kam, prosím?“ Vzhledem k tomu, že nejsem z těch, co dennodenně sjíždějí několik oblíbených blogů, a už vůbec ne z těch, kteří by si blog sami psali, moje reakce byla stejná.

Facebook ale není klasický blog. Je to spíše místo, kde se potkáváte s přáteli, se známými nebo zde poznáte lidi, se kterými máte něco společného. Slouží k tomu funkce skupin (Groups), mezi kterými můžete najít bývalé spolužáky, současné kolegy z práce, z různých zájmových organizací a nebo můžete vstoupit do skupin typu Abolish mondays, Addicted to chocolate nebo třeba bouřlivě diskutovat o pokračování Harryho Pottera, pokud se vám tedy chce.

Na Facebooku můžete publikovat vaše články. Buď je můžete zviditelnit jen pro vaše přátele, nebo je vykřičet mezi tisíce lidí z celého světa. Je tu spousta místa na sdílení fotek, jejich komentování, přiřazování kontaktů k fotografiím (Tagging), zveřejnění videa, dokumentů... Nechybí zde ani interní pošta a milou vychytávkou je funkce wall. Každý registrovaný uživatel má svůj profil, je samozřejmě na něm, jaké informace do něj umístí, ale automaticky se mu vytváří „wall“. Na ni se píše vše, co jste poslední dobou na facebooku učinili - v podstatě takový výpis z rejstříku :). Je tam upozornění, koho jste v poslední době zařadili mezi své přátele, komentáře ostatních k vaším fotografiím a na tyto „zdi“ si vzájemně můžete psát vzkazy s ostatními uživateli tak, že je uvidí úplně všichni.

Asi nejprapodivnější funkcí facu je „Poke.“ Ráda bych vám to přeložila, ale strkání, pošťuchování i hrabání zní poněkud divně, a tak si to asi radši zkuste sami. Don’t hesitate and put your face on the wall.

Je libo trochu nostalgie?

2007-05-31T12:09:00.000+01:00

Určitě se vám už na této škole dostaly do ruky staré noviny. Je to zvláštní pocit. Vidět na zažloutlých stranách informace o něčem, co bylo před několika desítkami let aktuální.
Chcete něco podobného zažít s internetem? Je možná absurdní dávat internet do kontextu s nostalgií. Přeci jen internet jako médium září sotva něco málo přes deset. Na druhou stranu, všichni víme, jak komické je ze současného pohledu srovnání prvních televizí, mobilních telefonů nebo luxů s dnešními extramoderními technickými výtvory.
A stejně šokující pro vás možná bude zhlédnout praotce dnešního nejnavštěvovanějšího internetového portálu v České rupublice www.seznam.cz. Nebo vás třeba bude zajímat, jak z počátku vypadal nám moc dobře známý www.mediar.cz. Staré verze těchto internetových stránek a miliony dalších můžete objevit na www.archive.org. Zadejte adresu jakou chcete, kliknětě na "TAKE ME BACK" a budete se divit...

Neseriózně na seriózním serveru, i takové jsou některé české blogy

2007-05-31T09:21:00.001+01:00

Nejsem bloger nebo spíše blogerka a rozhodně se jí nehodlám stát. (I když tímto příspěvkem jsem částečně přinucena toto své předsevzetí porušit. Ale opravdu se jedná o výjimku.) Asi mnohé napadne otázka: Proč se blogování tak brání? Odpovím trochu zdlouhavěji.
Na jedné z přednášek Miloše Čermáka jsme se dozvěděli, že blogování se stalo mezi lidmi populární proto, že naplňuje jejich touhu vyjádřit názor, být slyšen a slyšet protinázor druhých. Když se někomu chce sepisovat svůj názor, někdy velmi obsáhle, a očekává, že bude slyšen a je ochoten přijmout protinázor, tak proč ne. Já raději ventiluji své názory mezi známými a někdy i neznámými lidmi osobně, ale uznávám, že jiným může spíše vyhovovat psaná forma.
Když se ale člověk podívá na některé současné české blogy, kterých existuje obrovská řada, mnohdy zjišťuje, že se ani tak nejedná o vyjadřování nějakých názorů, ale prostě o to vyjadřování. Když si v Googlu zadáte heslo „blog“ a zobrazíte si hned první blog, který se vám nabídne nazvaný Blog Caramelky (http://sweetcaramelka.sblog.cz), máte příklad jako z učebnice. A podobných blogů nalezneme ještě celou řadu. Ano, člověk se potřebuje pobavit a odreagovat. V takových případech si ale říkám: ještě že se to objevuje jen na internetu. Kdyby totiž takové věci měly vycházet v tištěné podobě, byla by to škoda papíru.
Na druhou stranu ale existují i odborně zaměřené blogy, na kterých jejich autoři prezentují jednak své názory, ale také své poznatky a zkušenosti s určitými jevy. Za mnohé zástupce například Blog počítačového nadšence (http://blog.macich.net/), na kterém nalezneme odborné příspěvky z oblasti počítačů a výpočetní techniky, ale také názory autora na politické dění, sport a podobně. V těchto blozích vidím asi největší smysl a takové blogy mají podle mého názoru i přínos pro jejich čtenáře. Ovšem jejich nevýhodou je, že jsou určeny pouze pro určitý omezený okruh zájemců (a v případě počítačů a IT mezi ně bohužel nebo možná bohudík nepatřím).
Rozdělit blogy typologicky by byl asi náročný úkol a hlavně by byla asi obrovská řada hledisek, podle kterých by se daly blogy členit. Například v uvedených případech se jednalo o blogy zakládané spíše jednotlivci. V České republice, přesněji na českém internetu, nalezneme ale také druhou velkou skupinu. Jsou jí blogy internetových serverů. Velmi často zakládají blogy zpravodajské servery. V jejich případě může mnohé, stejně jako mě, napadnout, že budou mít nejspíš vyšší úroveň, především co se týká zpracovaných témat, než například zmíněný Blog Caramelky (aniž bych se chtěla jejich autorů jakkoliv dotknout). Řeknete si, že když tyto servery podávají informace o aktuálním dění, tak jejich blogeři budou reagovat právě na toto dění. Někdy ano, často ne. Typickou ukázkou je blog serveru lidovky.cz (http://bigbloger.lidovky.cz/). Velká část příspěvků na něm publikovaných se k aktuálnímu dění v Česku a ve světě vůbec nevztahuje. Podle mého názoru pak takovéto příspěvky snižují vážnost a reputaci daného zpravodajského serveru. Nevím, jak většina z vás, ale když jsem si přečetla na tomto blogu příspěvek nazvaný „Sušárna penisů“ (http://grey.bigbloger.lidovky.cz/c/3405/Susarna-penisu.html), který se zcela evidentně k žádné aktuální zprávě nevztahoval, začala jsem uvažovat, jakýže to server si zrovna prohlížím. Je ovšem otázka, do jaké míry jsou servery zodpovědné za příspěvky publikované na jejich blozích?
Ale nemůžeme všechny házet do jednoho pytle. Například blog serveru ihned.cz je zcela zaměřen pouze na reakce na aktuální události. Je to nejspíš dáno především tím, že se jedná o redakční blog, na který píší redaktoři Hospodářských novin a ihned.cz.
O českých blozích by se dalo hovořit ještě dlouhou dobu, především proto, že je jich obrovská spousta. Jsou blogy známé, jako je už téměř legendární Blog Ostravaka, celá řada blogů téměř neznámých, blogy běžných občanů nebo blogy známých osobností. Poslední skupinu naleznou zájemci nejlépe na serveru aktualne.cz. Tam si mohou vybrat například blogy herců, zpěváků a dalších umělců, ale také například politiků.

Umělecbloguje.cz

2007-05-28T07:04:00.000+01:00

Blogy, na nichž publikují umělci, by se daly rozdělit do dvou skupin – první z nich jsou blogy, jejichž autor otevřeně přiznává svou totožnost, publikuje tedy sám za sebe jako více či méně známá osobnost. Druhou skupinou by byly blogy, které jejich autoři píší, ale pod jinou identitou – vydávají se za někoho jiného a výsledkem je svého druhu umělecké dílo.
Nejznámějším představitelem druhé skupiny v České republice byl blog Ostravaka, o jehož původci se dlouho diskutovalo, padaly různé teorie o tom, kdo blog píše, zpravidla se argumentovalo vytříbeností textů z hlediska metafor, formou, kterou mnozí považovali za dokonale vystavěný fejeton a podobně. Ačkoli vyšlo několik knih Deníku Ostravaka, na křtech se potloukal podezřelý Jarek Nohavica a další, identita Ostravaka zůstala skryta. Přestože už Ostravak na blogu nepublikuje, je stále funkční a jeho archiv stále čtený.
Ve světě proběhl podobný kousek s blogem Lonelygirl15, zde se jednalo o zinscenovaný videoblog – ukázalo se, že „osamělá 15“ je ve skutečnosti herečka a její videoblog není žádný amatérský pokus, nýbrž umělecký záměr začínajících filmařů. Narozdíl od Ostravaka se ale autoři k „podvodu“ otevřeně přihlásili.

Blogové sekce existují téměř na všech výrazných českých zpravodajských serverech. Nejsou žádnou novinkou (na Slovensku má sme.cz nejlepší příspěvky v blozích dokonce honorované – každý týden se vyhodnocují nejlepší a dostanou 400 Sk). Takovou sekci mají lidovky.cz, novinky.cz a další. Server aktualne.cz nabídl, aby nalákal nové blogery i čtenáře, různým známým osobnostem možnost vést si blog na jejich stránkách. Aktuálně vsadilo spíše na politiky a sportovce, ale najdeme zde i blogy např. Tomáše Hanáka, Alice Nellis nebo Heleny Třeštíkové. Umělci nejsou v blogování ani zdaleka tak pilní jako politici. Blogům zde vládnou David Rath, Bohuslav Sobotka, Mirek Topolánek a podobně.
Režisérka Alice Nellis publikovala na svém blogu jen tři příspěvky. Nejen tím se její blog se vymyká blogovému průměru – vše, co napíše, je velmi dlouhé, píše otevřeně a pod články jsou převážně pochvalné a souhlasné reakce. Zneužití blogu aneb inspirace z 8. 4. 2007 dokonce vyvolalo u čtenářů v komentářích spontánní potřebu podělit se s ostatními o své oblíbené knihy, filmy a hudbu.
Herec Tomáš Hanák sice psal v prvním postu o svém nadšení pro blogování, ale prvním článkem také skončil.
Režisérka Helena Třeštíková publikuje zhruba jednou za tři týdny. Píše o konkrétních událostech, které ji poslední dobou potkaly, nebo také reaguje na diskusi, která se rozpoutala pod jedním z jejích příspěvků. Stejně jako Alice Nellis píše v prvním postu o své zkušenosti s psaním deníků.
Pavlína Filipovská, herečka, publikovala také jen několik málo příspěvků. Byly krátké, nebyly moc osobní, spíše si v nich posteskla nad nějakým aktuálním problémem – nad úrovní politiků, nad kácením stromů apod.
Michal Pavlíček je sice na Aktuálně zaregistrovaný, ale nepublikoval ještě nic.
Pro Respekt píše blog Jiří David. Píše obvykle o tom, co mu vadí. Například vyděračství taneční soutěže na Nově nebo neprofesionálnost firmy, u níž si cosi objednal a nedodala to. Dále píše o svých názorech na umění nebo láká na 3. pražské bienále. Ze všech zmíněných blogerů-umělců je Jiří David nejpilnější a píše nejen o umění, ale i o všednodenních problémech.
Blogy na osobnostním základě se začínají prosazovat kromě elektronických verzí periodik i jinde. Např. rádio Frekvence 1 má blogovou sekci, píší do ní např. Laďka Něrgešová nebo Jitka Asterová, což jsou sice herečky, tedy by se daly mezi blogující umělce zařadit, ale jejich příspěvky jsou stručné a mnoho z nich je napsáno ve stylu „dnes jsem se nechala ostříhat“.
Jaromír Nohavica má na svých stránkách „písničkový blog“. Ten obsahuje pět písniček složených k aktuálním tématům, nejznámější z nich byla Ladovská zima, tady se o žádné pravidelnosti mluvit nedá.
Blogování umělců v Čechách není zatím příliš rozšířené. Aktualne.cz mělo sice dobrý nápad, ale prakticky žádnou motivaci pro zúčastněné. Umělce převálcovali politici, kteří píší podstatně ochotněji.
Čtenářsky jsou blogy na aktualne.cz celkově úspěšné. I’m a blogger Tomáše Hanáka si přečetlo třináct tisíc lidí. Naproti tomu téměř legendární O novinářích – a taky trochu o mně Mirka Topolánka, kde píše o svém prostředníčku pro Kalouska, četlo více než dvacet osm tisíc lidí.
Méně známý Jiří David má maximální počet přečtení kolem osmi set třiceti. Podobně zmíněná Pavlína Filipovská (800), Helena Třeštíková má přes 1500 a Alice Nellis se dostala přes 4500 čtenářů. Pro ilustraci blog Ostravaka navštíví týdně více než sedm a půl tisíce lidí – i přesto, že je neaktivní.
Zobecňovat, proč jsou čtenáři ochotni věnovat čas čtení blogů umělců příliš nejde. Každý blog je jiný, čtenost záleží na oblíbenosti autora, také na způsobu psaní. Lze říct, že čím osobnější jsou zápisky, tím je blog čtenářsky atraktivnější. Celkově u umělců zatím nad blogy vítězí osobní stránky, ačkoli se tyto dva způsoby prezentace mohou prolínat. Např. spisovatel Miloš Urban má na svých stránkách sekci novinek, kde převážně píše o tom, kde má autorská čtení, on-line chaty apod., ale když má potřebu se k něčemu vyjádřit, využije k tomu tento prostor.

Blog jednoho batolete

2007-05-27T18:54:00.000+01:00

Přemýšlela jsem, o jaký blog se tu s vámi podělím. Propagovat ten vlastní by bylo poněkud trapné, spolužákův bych mohla zpropagovat špatně, Nová média propagaci nepotřebují... a jiné vlastně pravidelně nenavštěvuji. Pročítání blogů se zkrátka mou oblíbenou kratochvílí nestalo, nemám dostatek času a trpělivosti prokousávat se záplavami blogýsků těch supr hustejch teenagerů a jiných grafomanů, abych nakonec objevila perlu v podobě něčeho, co se dá číst a kam se dá s chutí vracet...

Zachránila mě náhoda. Nevím přesně, jaký zbloudilý odkaz mě to tam hodil, ale jednoho nedávného večera jsem se dostala na tento blog. Z hlavičky na mě vykoukla fotka rozpustilého dítka s hrabičkami - proklikala jsem se do deníčku jednoho batolete. A nedělejte, že nevíte, o čem mluvím - vám pečlivá maminka v útlém dětství nepsala deníček, do něhož zapisovala vaše pokroky ve vývoji a příhody ze života? (Mně tedy ano, a přiznám se, že si v něm dodnes občas ráda počtu a jsem hrdá sama na sebe, jaké jsem to byla šikovné a vynalézavé dítko :o) Nu a svět jde kupředu, dnešní rodič už tedy nepíše záznamy do knížečky, nýbrž na blog. Hlavní účel to splní stejně jako papírový deníček - pokud nedojde k havárii serveru, budou prckovy zážitky uchovány podobně jako na papíře a jednou se jejich čtením bude moci kochat on sám, případně zbytek rodiny. Zatím se kochají alespoň příbuzní, kteří si mohou počíst, co ten jejich mrňous zase zažil. To splňuje základní, mnohdy však nenaplněný předpoklad smysluplné existence blogu - aby ho vůbec někdo četl a někoho to zajímalo...

Na takovýhle deníček jsem tedy narazila. Povedený, na pohled oku lahodící design splnil hlavní účel - neodradil mě od dalšího zkoumání. Víceméně ze slušnosti jsem klikla na pár článků... a s překvapivou chutí jsem se začetla do příhod asi dvouletého prcka, líčených z jeho dětského po(d)hledu. Příhody jsou to každodenní a banální, jsou však podány s kouzelným nadhledem a humorem. Klobouk dolů před autory blogu, pravděpodobně rodiči onoho dítka... Dohromady to vytváří okouzlující čtivou směsici, která navodila dobrou náladu a dokonce i mně - která chovám k malým dětem instinktivní, zatraceně velký odstup. Nepodezírejte mě tedy, že se rozplývám nad deníčkem jednoho batolete jen proto, že je to ťuťu ňuňu sladký mimino. Ale co vám budu povídat, zkuste se mrknout sami. A nelžete, že vám alespoň chvílemi nepřeběhl po tváři úsměv...

Blogy nejsou jen pro grafomany

2007-05-27T15:12:00.000+01:00

Na internetu se kromě klasických textových blogů objevují i blogy netextové. Takže uživatelé se mohou na webu setkat s fotoblogy (neboli flogy), moblogy (blogy pro okamžité publikování fotografií pořízených mobilním telefonem nebo komunikátorem), video blogy (nebo zkráceně vlogy), nebo třeba s blogy zaměřenými na výtvarné umění.

Kdo chce na internetu publikovat fotografie, může vybírat z celé řady různých možností. Jednou z nich je publikování prostřednictvím on-line galerie. Asi nejznámější je on-line galerie Flickr, která spadá pod křídla Yahoo!. Konkurenci pro Flickr představuje například služba Googlu - Picasa Web Albums. Jedná se stejně jako v případě Flickru o veřejné internetové fotoalbum, kde mohou uživatelé vystavovat fotografie, a sdílet je tak s ostatními. Obě galerie umožňují snadné řazení snímků do blogů.

Flogovat se ale samozřejmě dá i bez využití těchto internetových gigantů. Pokud se budeme pohybovat v českém prostředí, zajímavé jsou fotoblogy http://photoblog.czweb.org/pixelpost/, http://www.vrany.info/fotky.php, http://www.seyhello.com/, http://www.minimag.cz/dupe/, http://photoblog.entity.cz/thumbnails.php, http://fotoblog.clovicek.net/. Jedná se o flogy nadšených fotografů – amatérů a hlavní roli tu mají samozřejmě fotografie. Ty jsou doplněné názvem, v některých případech autor připojil i technické údaje. Ze zahraničních flogů stojí za pozornost http://www.stuckincustoms.com/, http://wvs.topleftpixel.com/ nebo http://www.digital-photography-school.com/blog/ (spíš než k "pokoukání" slouží k načerpání chytrých rad a návodů, jak udělat pěknou fotografii).

Výtvarným umění se zabývá minimální počet českých blogů. Jediný výtvarný blog, na který bez problémů najdete odkaz, je http://www.art.estranky.cz/ (už tu o něm psala Lenka Veselá). Při trpělivějším a pečlivějším pátrání můžete narazit na http://smrt.ka.sblog.cz/. Pokud se spokojíme s tím, že jinak "nevýtvarný" blog bude mít alespoň samostatnou rubriku o výtvarném umění, můžeme sem zařadit http://hanci.blog.cz/0705. V cizině už je situace daleko příznivější, zahraničních výtvarných blogů je víc a také mají profesionálnější úroveň. Namátkou vybírám http://fallonandrosof.blogspot.com/, http://www.artnewsblog.com/, http://www.the-art-blog.blogspot.com/, http://blog.absolutearts.com/ nebo http://blog-art.com/.

Video blogy či zkráceně vlogy představují podle některých odborníků celé nové médium. Distribuce videa přes internet se v současnosti rozvíjí závratnou rychlostí. Tvorba videonahrávek, které vznikají díky videokamerám, mobilním telefonům, digitálním fotoaparátům, anebo počítačovým animacím, je momentálně jedním z nejoblíbenějších a nejrozšířenějších typů zábavy. Najít zajímavé vlogy nedá příliš mnoho práce: proklikat se k nim můžete přes několik katalogů video blogů, jako jsou Vlogdir (vlogdir.com) nebo mapa vlogů (community.vlogmap.org).

Kromě těchto stránek existují obří a ne vždy zcela přehledné servery shromažďující videa nejrůznějšího typu a kvality, jako je vůbec nejznámější YouTube (youtube.com) nebo třeba GoogleVideo (video.google.com). (Mimochodem – od září 2006 je vlastníkem YouTube také Google...) Vaše video prezentované na YouTube mohou během několika dnů zhlédnout statisíce lidí. Fenomén tzv. amatérské tvorby, která je přitom někdy formálně i obsahově svobodnější, originálnější, a tedy nakonec i z uměleckého hlediska vydařenější než ta tzv. profesionální, tím získává zcela nové rozměry. Přesto nad uměleckou hodnotou snímků prezentovaných třeba právě na YouTube převažuje většinou sociální a zábavní funkce.

Na vzrůstající oblibě video služeb se shodují i odborníci. Jejich předpovědi na téma, co přinese letošní rok internetu, to jenom potvrzují. Např. Jiří Hlavenka, podnikatel a novinář, říká: "...Podnikatelsky zatím téměř nevýznamné, ale o to více vzrušující dění se odehrává na Internetu v 'sociálně-interaktivní' (promiňte tuto náhradní nálepku) oblasti - mám na mysli služby jako je YouTube či Flickr, socioware sítě, fenomén blogování apod. Zde se dějí a budou i v příštích letech dít ty nejzajímavější věci na Internetu vůbec." Generální ředitel Centrum.cz Ondřej Tomek tvrdí: "Nejdůležitějších událostí pro český Internet bude několik. Z hlediska obsahu to bude určitě nástup videa a televize na Internetu ve všech možných variantách. V tomto ohledu bude určitě více než dosud slyšet také o Centru. Video a další na připojení náročnější technologie budou mít lepší půdu mezi uživateli díky dalšímu rozšiřování vysokorychlostního připojení. Bude se zvyšovat i reálná rychlost připojení. Lidé tak budou mít větší možnosti a díky novému obsahu i motivaci na Internetu video sledovat..."

Vše, co potřebuji ke složení zkoušky, je internet?

2007-05-27T14:13:00.000+01:00

Tak jsem se zase jednou učila na zkoušku. Okruhy otázek jsem našla na internetu (sylaby v Tajemníkovi), poznámky z přednášek jsem našla na internetu (na společném mailu), případné nejasnosti a informace navíc - od různých zákonů po odborné články - jsem vyhledala na internetu (Google apod.).
Díky počítači s připojením na internet jsem v průběhu přípravy nemusela sáhnout po jediném tištěném prameni, knize či skriptech. Nemusela jsem v podstatě použít ani poznámky, horečně zapisované v průběhu celého semestru při přednáškách.
Je to zvláštní, jak moc se některé studijní postupy změnily. Před pěti lety, když jsem se obklopená hromadami papírů a knih připravovala k maturitě, by mě to ani nenapadlo.
Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Zřejmě někde uprostřed. Internet skutečně přispívá k větší informovanosti, materiály jsou rychle a snadno dostupné kdekoli a kdykoli. Opravdové studium ale podle mě nespočívá jen v šikovné práci s počítačem. Tak jsem se rozhodla. Až se budu učit na příští zkoušku, nechám počítač vypnutý.

Nejsem dítě, ale chci si s tebou hrát

2007-05-26T22:20:00.000+01:00

Autorka: Katka Chvátalová

Blogy nejsou jen záležitostí dospělých. Přinejmenším existují náctiletí a mladší zakladatelé blogů i početní uživatelé oficiálních dětských blogů. Blogy určené dětěm původně zakládají dospělí, většinou pracovníci nejrůznějších domovů dětí a mládeže a podobně. Tyto blogy se v poslední době častěji než příspěvky těch, kterým jsou určeny, hemží buďto vulgárními výkřiky náhodných návštěvníků, které jsou sprosté formálně i obsahově, často se soustředí na sexuální tématiku, a potom neméně rozhněvanými komentáři rodičů, jejichž dítě je, nebo může být potenciálním návštěvníkem takové stránky. Není blog jako blog. Ty dětské (například http://detsky.blog.cz/) by měly zřejmě mírně posunutou charakteristiku obsahu i způsobu provozování. Záleží na administrátovi, jaké komentáře a příspěvky smaže a jaké nechá. Měly by takové stránky podléhat ještě jiným pravidlům nebo přímo zákonům? Když se nad tím zamyslím, internetové blogy a děti jsou z etického hlediska kombinací velmi ošemetnou. Kde jsou vůbec vymezeny bariéry volnosti a hlavní myšlenky blogu jako takového?

Buzeranti, cigoši a proradný mrchy

2007-05-25T19:51:00.000+01:00

Na internetu se dnes můžete vyjádřit téměř ke všemu - od článku na zpravodajských serverech, přes aktivity radnic a úřadů, až po specializované diskuse k jízdním řádům vlaků. O seznamu diskusních serverů zde. Ale asi všichni víme, jakou úroveň si drží většina českých internetových diskusí zvláště na zpravodajských serverech. Novinky.cz téměř pravidelně ruší diskuse, kdykoli publikují článek o Romech, domácím násilí či homosexuálech a lesbách a kupodivu také o smrti – matky Václava Klause, generála Františka Peřiny, ale také dívky, kterou uvláčela klisna. Britské listy fórum zrušily úplně, „protože na nich docházelo především k projevům nacismu a xenofobie, nevybíravým anonymním útokům na autory i na čtenáře. Skutečná diskuse o obsahu nemohla probíhat a neprobíhala. Nemůžeme také nést právní odpovědnost za veškerý vydaný obsah, tedy i za útoky anonymů na fórech, jak ukládá tiskový zákon vydavateli. Nemáme finanční prostředky na moderování internetové diskuse, aby byla "k něčemu" - tak, jako to dělá např. BBC. A i kdybychom je měli, věděli bychom o tisíci jiných věcech, na které je použít... Zajímavé reakce čtenářů zveřejňujeme v čísle… Ale to je rozhodnutí redakce, nikoliv automatické právo každého, kdo má klávesnici.“

Idnes.cz nebo Aktuálně.cz jsou zřejmě tolerantnější, diskuse blokují výjimečněji. Pak se pod článkem o domácím násilí na Aktuálně.cz můžete dočíst od člověka s přezdívkou velhol: „Škoda rány, která padle vedle! Řezat hlava nehlava, ženský si nic jinýho nezaslouží...Jako u nás, přijdu domu z práce, profackuju starou, pak ji zmlátim za hnusný žrádlo, večer mi at chce nebo ne podrží a jdu spokojenej spát.“ Projev svobody slova nebo nezvládnutí editování diskuse?

Považuji se za zastánkyni svobody slova, ale zrušení internetových diskusí v současné podobě na zpravodajských serverech za projev proti svobodě slova nepokládám z jednoho prostého, ale zásadního důvodu, a to z důvodu anonymity. Málokdo své názory hlásá pod svým skutečným jménem a pokud by nebyl skryt v odvahu dodávající anonymitě, drtivá většina příspěvků k diskusi by vypadala jinak nebo nevznikla. Až dokáží provozovatelé diskusí ošetřit, aby přispívající lidé byli identifikovatelní, pak ať si na svoji zodpovědnost píše každý, co chce. Zrušení internetových fór se ale čtenářům a čtenářkám samozřejmě nelíbí a zpravodajské portály si to u nich zřejmě nechtějí rozházet.

Mediální servery mají sice možnost „debaty“ regulovat mazáním vulgárních či nesouvisejících příspěvků nebo jejím pozastavením, v praxi je to pro ně ale příliš drahé a náročné. Zřejmě by se muselo zřídit místo speciálního editora, který by všechny diskuse pročítal. Pro představu, k článku o blížících se bouřkách do Česka na serveru Novinky.cz se během pěti hodin objevilo 3983 příspěvků. Tímto příkladem bych také ráda popřela tezi, že čím více rozrostlá diskuse, tím závažnější téma.

Někteří novináři na diskusích oceňují zpětnou vazbu a doplnění informací, ideálně by pak šlo o pokračování článku. Jiní je také dokonce využívají jako podklady k článku, berou je za veřejné mínění, někdy příspěvek použijí jako hlas z lidu. Přiznám se, že občas při přípravě nějakého článku čtu diskuse proto, abych se naštvala, nakopla a věděla, proti čemu mám argumentovat.

Kdyby byly internetové diskuse odrazem toho, jaký český národ opravdu je, povětšinou bychom vypadali jako rasističtí šovinističtí hlupáci a hlupačky. Spíše než odrazem veřejného mínění jsou ale vylívajícím se místem specifické skupiny osob. Většina lidí prohlašuje, že diskuse nečte nebo je dokonce odrazují. Jediný argument, který zastává jejich existenci, je psychologický. Frustrovaní jedinci mají prostor k relativně neškodnému vyventilování a nejsou tak nebezpeční pro společnost. Myslím, že návštěva psychologa nebo psycholožky by byla vhodnější.

Kdy blog slouží jako zdroj, důvod k ocenění či důkaz

2007-05-25T16:03:00.000+01:00

Autor: Vladimír Křivka

Zatímco do konce 20. století bylo slovo [blok] v prvé řadě synonymem pro jakýsi sešit kroužkové vazbě za desetikorunu, prosazuje se výraz v současnosti primárně ve zcela jiném významu. [Blok] jako literární (samozřejmě stylově nenáročná) prezentace zuřivých grafomanů na internetu. Ale i to je minulostí.

Blogy, které se původně měly podílet na definitivním pohřbení novinového produkce, naopak dnes poskytují novinářům inspiraci a slouží jim v mnoha směrech. Ať už jako zdroj informací, resp. důkaz (Mladíci si nahrávali své výtržnosti, z kvzmp.blog.cz), námět ke zprávě (Železniční klub vyhlásil anketu k jízdnímu řádu, dostupná na adrese http://jemnicka.blog.cz) či doplnění textu o citace (kapela New Order ohlásila rozpad, na svůj blog to napsal basista Peter Hook).

Agresivní nárůst termínu potvrzuje i mediální archiv společnosti Newton. Jeho záznamy říkají, že v období od 1. ledna 2000 do 1. ledna 2004 se slovo „blog“ objevilo v tuzemských denících jen ve čtrnácti případech (při statistice pouze do roku 2003 nevyjede dokonce ani jedna zmínka!).

Za rok 2005 už se výraz probil na stránky novin jednaosmdesátkrát, vloni pak mediální archiv registruje desetinásobný výskyt slova – 837 záznamů. Lze očekávat, že v nastoleném trendu budou české deníky pokračovat i letos; k dnešnímu dni použily „blog“ ve 199 případech (nutno podotknouti, že tu a tam se slovo vyskytne v jiným než námi popisovaném významu, existuje například hudební skupina Blog 27 – nejčastěji blog ovšem nahrazuje spojení webový záznam).

Hrozby, že blogy postupně nahradí tištěná média, se tak nenaplňují. Spíše naopak. Třeba v budoucnu k redaktorům, reportérům a komentátorům přibudou do redakcí i bloggeři.

K čemu ty blogy vlastně jsou?

2007-05-25T15:23:00.000+01:00

Dodatečně umísťuji odkaz na ten „můj“ blog o Číně. A připojuji takové malé zamyšlení o smyslu blogů. Může totiž být docela zábava, když si čtete o životě gigola (pardon, společníka, jak nám to autor vysvětluje) nebo aktuální starosti puberťačky, ale co z toho?

O některých místech naše média zrovna moc nereferují. Možná někdy nějaká ta Cestománie a sem tam kratičká zpráva, když dojde k tsunami nebo podobné katastrofě. Ale jak tam lidé doopravdy žijí se z toho moc nedozvíme. Omezený rozsah totiž nutně vyvolá velké zkreslení, pozornost se zaměří jen na určitý detail, ale aspoň trošku komplexní obrázek z toho získáme jen těžko.

Ale co když se objeví někdo, kdo v takové společnosti žije a prostřednictvím svého blogu nám zprostředkuje svůj prožitek. Ano, také se zaměřuje pouze na určité aspekty, ale jinak by to ani nešlo. Jenže tím, že to dělá (většinou aspoň trošku) soustavně, můžeme si pomalu skládat ty dílky do už poněkud objektivnějšího obrazu skutečnosti, teda aspoň v to doufám.

Myslím, že takových blogů, jako je tenhle, se dá najít mnohem více. Máte-li v úmyslu někam cestovat (ať už ve skutečnosti či jen svých snech) a chcete se dozvědět o té zemi a tamních obyvatelích aspoň něco dopředu, může být takový blog docela dobrým zdrojem informací. Můžete si tak třeba ušetřit různé nepříjemné situace prostě jen proto, že už je zažil někdo před vámi a vy teď víte, co máte čekat.

Jen těžko budou někdy blogy opravdu důvěryhodným zdrojem informací. Popis vlastních zážitků je už z podstaty subjektivní. Ale jsou témata, kde to zas až tolik nevadí …

Blogáda politické generality

2007-05-25T14:54:00.000+01:00

Autor: Vladimír Křivka

Původně to měla být šance pro anonymní lidi z davu, jak vyjádřit svůj – byť třeba i minoritní – názor. Jakmile však dozrála doba (vězte, že to bylo zatraceně rychle) a všemožné blogy sklízely zasloužený čtenářský úspěch, zavětřili političtí imagemakeři nebývalý potenciál. Dnes proto není zvláštní, má-li i poslední legislativec svůj vlastní blog.

Co mají společného pánové a dámy Bendl, Bém, Bursík, Dolejš, Hybášková, Julínek, Langer, Rath, Sobotka, Škromach, Vondra, Zahradil a Zaorálek? Všichni mají blogy na zpravodajském serveru aktuálně.cz (a někteří ještě vlastní na privátní adrese).

Minulý rok vzbudil rozruch především ten na adrese paroubkuv.blog.cz, jenž byl ovšem záhy odhalen jako zdařilá imitace. Jakýsi vtipálek se odreagovává tím, že se snaží napodobit styl někdejšího premiéra a současného předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Podíváme-li se na Paroubkovu průměrnou denní mediální produkci, má se blogger-imitátor jistě co ohánět.

Jiná situace je u nynějšího premiéra. Mirek Topolánek přijal nabídku serveru aktuálně.cz, aby tam přispíval do vlastního blogu. Potud celkem dobrý nápad. Horší už je zpracování a výsledek – do dnešního dne měl Topolánek čtyři příspěvky. Počáteční texty se spíše než bloggování blížily standardní politické rétorice či dokonce již menší předvolební agitce. V prvním si předseda vlády stěžuje na chování novinářů, upozorňujíce na jím prosazovanou zásadu „jak Vy k My, tak My k Vy“. Jako hříčka, vtípek a možná i jazykolam hezké, v pozici premiéra by ovšem – nic naplat – měly platit jiné způsoby chování. Ani druhým textem se Topolánek neoprostil od politického boje a kritizuje v něm soka z největších, Jiřího Paroubka.

Politikou nezatížený příspěvek tak je až z 16. května, kdy Topolánek „bojuje za svět bez klimatických změn“. I když, i tady je třeba mít se na pozoru. Třeba se jen „prázdný a falešný Topol“ plně a upřímně obouvá do názorů pana prezidenta Klause…

Stříbrovlasý surfař (potřetí Renovica)

2007-05-24T11:38:00.002+01:00

Termín Silver Surfer je v doslovném překladu „stříbrný surfař“ a pro lepší pochopení možná „stříbrovlasý“. Původně jméno komiksového hrdiny dnes označuje uživatele internetu v pokročilém věku. Ačkoliv dosavadní údaje o počtu starších uživatelů nejsou směrodatné, jedno je jisté – stoupá. Ve Spojených státech je Silver Surfer někdo, komu je přes šedesát let, a proto ve své práci s největší pravděpodobností neměl šanci používat internet. Existuje mnoho iniciativ za začlenění starších občanů do informační sítě a za své projekty vypracované za pomoci počítače a internetu dostávají symbolické ceny. Do projektů se zapojují i lidé, kterým táhne k osmdesátce a přesto si chtějí zajistit počítačovou gramotnost. Otázka na závěr tedy je, proč něco podobného neexistuje i v České republice.

Scambusters – jak se chránit proti podvodům (Vera Renovica)

2007-05-24T11:38:00.001+01:00

V angličtině slovo „scam“ znamená švindl nebo podvod. Internet už máme sice doma všichni poměrně dlouho, ale některé inovace jsou i pro nás příliš inovativní. Někdo se pořád bojí nakupovat on-line, protože nechce uvádět osobní údaje ani číslo platební karty, jiní mají zase panický strach z virů. Americká organizace Scambusters se snaží internetové uživatele chránit a upozorňovat je na skutečná nebezpečí, zároveň ale vyvrací mýty a legendy týkající se virtuálního prostoru.

Na adrese www.scambusters.org se můžete registrovat a získávat bezplatné informace, popřípadě se na něco zeptat expertů. O Scambusters se v minulosti pochvalně vyjadřovaly největší americké mediální organizace jako MSNBC, CNN a zvláštní pozornost mu věnuje Wall Street Journal.

Satanův blogísek (autor: Vera Renovica)

2007-05-24T11:37:00.000+01:00

Blogy odrážejí trendy, a satanismus se asi do kategorie trendu vejde. Pod názvem satan.blog.cz si nezkušený internetový uživatel představí fotografie mrtvých zvířat a popisy krvavých rituálů. Kromě jednoho článku, který shrnuje všeobecně známá klišé o satanistech, by se ale blog mohl jmenovat jinak. Dokonce ani v rubrikách „Satanistycký obrázky“ a „Tráva“, místo dvou převrácených křížů a materiálů glorifikujících konzumaci konopí, čtenáře zarazí gramatické chyby.

Podobných blogů je v českém internetovém prostoru celá kupa. Pozadí s potoky krve, žiletkami a převrácenými kříži anebo představiteli temného rocku, na něm textový obsah týkajícím se školy, seriálů, oblíbených kapel anebo vtipy. Téma sebevražd, depresí a instituce se přesunuly na stejnou laťku jako časopis Bravo a kravaty na děvčatech.

Pravý Blog Petra Cibulky

2007-05-24T11:25:00.000+01:00

Na přednášce při prezentaci oblíbených blogů jsem si myslela, že nemám čím přispět, protože blogy nenavštěvuji a jsou mi cizí. Po napsání bakalářské práce je to trochu jinak. Blogy jsou mi v podstatě stále cizí, ale jeden jsem teď navštěvovala docela často. A řekla bych, že to byl jeden z těch obskurnějších. Materiál pro bakalářku jsem čerpala ze stránek politické strany Pravý Blok, jejímž lídrem je Petr Cibulka, známý popírač 17. listopadu, který má neustále v patách agenty KGB a StB. Pokud se tedy chcete dozvědět, jak to všechno v tom roce 1989 bylo, jestli existuje Bůh, kdo je kdo v seznamech spolupracovníků StB či zalistovat v archivních číslech svérázného periodika Necenzurované noviny, klikněte na http://www.cibulka.net/petr/index.php .

Role webové mutace obrázkových časopisů (typu Instinkt, Reflex…)

2007-05-24T11:22:00.000+01:00

V dnešních podmínkách pro tištěná periodika obecně platí: ignorovat Internet rovná se sebevražda. Obrázkový týdeník jako Instinkt či Reflex obdobně nemůže vycházet pouze v tištěné podobě, a to z existenčních důvodů. Proč?

Nemusíme ani číst stohy výzkumů a esejů o dobývání mediálního trhu internetovými médii, abychom shledali, že papírové noviny a časopisy jsou ohroženy. Jejich majitelé o tom samozřejmě vědí už dlouho a pokouší vymyslet takový obranný manévr, který by přitom zachoval tištěnou podstatu. Jedním z těchto manévrů je evidentně přesun obsahu nebo jeho části na Internet. Původně neinternetová média se tak snaží porazit ta originálně internetová jejich vlastní zbraní. Nebo uhrát alespoň „plichtu“. O co se v této rovině bojuje? O příznivce, čtenáře, fanoušky, kteří v případě týdeníků typu Instinktu a Reflexu vytvářejí „skupiny oddaných“. Proto zejména tyto obrázkové týdeníky těžko mohou milým čtenářům vzkázat: máte smůlu, web neuděláme! Internetové verze Reflexu a Instinktu se narodily na začátku tohoto tisícíletí (Instinkt přišel o něco později). Boom internetové žurnalistiky tedy můžeme v těchto případech považovat za rozbušku.
Úplně jednoznačným a asi i primárním důvodem, proč internetové mutace vznikají, je prostor pro reklamu, který web poskytuje. Vedení webové sekce není zase tak personálně a ekonomicky náročné, aby příjmy z inzerce nepřevážily náklady. Na stránkách Reflexu na návštěvníka bliká hned několik políček s reklamními sděleními, Instinkt je v tomto ohledu o dost umírněnější.
Mechanizmus ekonomických zisků známe: čím větší počet přístupů, tím spokojenější inzerenti, tím plnější pokladnička. Většinovou motivaci internetových čtenářů také: čtení „zadarmo“, to je luxus, který klasické předplatné nebo stánkový prodej rozhodně nenabízí. Webové mutace tištěných médií často využívají těchto skutečností k tomu, že na webu zveřejňují jen některé příspěvky či jejich úryvky a snaží se tak čtenáře přilákat k celému číslu, tj. ke stánku nebo předplatnému. Je ale zajímavé, že zatímco například týdeník Respekt jede přesně podle tohoto principu a většinu textů zpřístupňuje pouze předplatitelům, Reflex ani Instinkt se tak nechová. Hlavně Reflex uveřejňuje v plném znění skoro všechno a dokonce vede velmi rozsáhlý veřejný archiv. V tomto ohledu je Instinkt střízlivější a vstup do archivu umožňuje pouze předplatitelům.
Odhlédneme-li od právě popsaného existenčního důvodu, zbývá nám praktická užitečnost, kterou oproti papírové formě Internet přináší. U názorových týdeníků typu Reflex nebo Instinkt se předpokládá, že jejich čtenáři nějaký názor mají. V předinternetové době se torzo jejich dopisů objevovalo v pravidelné rubrice, listárně. V tomto bodě se tištěné médium vůbec nemůže rovnat webu, který umožňuje téměř neomezené množství okamžitých reakcí ze strany kohokoliv, přičemž uveřejnění může zamezit pouze administrátor s přihlédnutím k nevhodnému obsahu příspěvku. Tímto způsobem mohou názorové časopisy vytvářet veřejná fóra, kde se utkávají jejich čtenáři. Samozřejmě úroveň debaty často sklouzává do přisprostlého hospodského tlachání (a mnohdy ještě hlouběji), které na fóru seriózního časopisu nemají co dělat. Není ovšem v silách správce webu tyto tendence uhlídat. Na tomto místě je třeba uvést, že diskuze mají smysl zejména tehdy, vztahují-li se ke konkrétnímu textu. Proto by měly následovat po každém autorském příspěvku, považuje-li autor či redakce rozpoutání diskuze za žádoucí. V tomto ohledu Reflex triumfuje a Instinkt naprosto selhává. Zatímco na www.reflex.cz si může čtenář vyměnit názory pod téměř jakýmkoli textem, Instinkt nabízí názorovou výměnu výhradně v oddělené rubrice Diskusní fórum.

Webové verze médií původně vypadaly jako děti vynucené rozumem. Nyní se zdá, že tyto děti „odrostly“ a začínají si razit vlastní cestu k průniku na mediální trh. Reflex.cz představuje jasný příklad, kam až lze v internetové mutaci zajít. Obsahově se sice týdeníky tohoto druhu neemancipovaly, to snad lze říct jen v případě Respektu, který zavedl osobní blogy; zcela určitě však získaly svébytnost a jistou nezávislost. Už nejsou pouhými stíny svých tištěných rodičů.

Amerika - země neomezených možností?

2007-05-24T10:31:00.000+01:00

Prestižní cenu Lulu Blooker Prize, která se uděluje za knihy vzešlé z blogů, získal americký voják Colby Buzzell za své paměti z vojenské mise v Iráku (z roku 2004). Je to asi týden stará záležitost, za což se trochu omlouvám. Ale stejně mě to docela zaujalo a donutilo k zamyšlení nad aplikací principů svobody a demokracie v armádních strukturách USA. Ve stejný den totiž Pentagon zablokoval přístup na některá diskusní fóra z vojenských počítačů. Navíc neustále zpřísňuje podmínky, za kterých mohou vojáci americké armády publikovat na blozích. Každý článek musí nejdřív předložit ke schválení nadřízenému. Navíc vedení vojákům zablokovalo přístup na některé internetové stránky - např. YouTube či MySpace (viz http://novamedia2007.blogspot.com/2007/05/amerit-vojci-bez-myspace-youtube.html). Je tedy pravděpodobné, že výpověď, jakou napsal Buzzell, je jedna z posledních svého druhu. Podrobněji na http://zpravy.idnes.cz/vojak-dostal-cenu-za-popularni-blog-z-iraku-fkz-/zahranicni.asp?c=A070515_183538_zahranicni_zra.

iHNed.cz v novém kabátku

2007-05-23T19:46:00.000+01:00

14.května v redakci zpravodajského serveru iHNed.cz bezpochyby zavládl zmatek - server postupně začal od pravého poledne přecházet na novou grafickou podobu.

Je pravdou, že server internetové mutace Hospodářských novin byl zastaralý. Musím se přiznat, že když jsem na tyto stránky poprvé najela, během několika minut jsem iHNed.cz zděšeně opustila, protože se mi z těch všech „boxíků“ a „chlívečků“ s malinkatými písmenky málem zamotala hlava. Stránka byla prostě přecpaná a do přehlednosti měla hodně daleko. Jenže já jsem to (stejně jako ostatní čtenáři iHNedu) nevzdala a za pár dní, už mi celý systém přišel navýsost logický.Články byly řazeny podle určitého klíče a člověk vždy našel to, co hledal.

A co nyní, po velké grafické revoluci? Stránky se až nápadně podobají nové hlavní stránce iDNES.cz (alias „nejdůvěryhodnějšímu zpravodajskému portálu na českém internetu“). To bych viděla jako handicap – iHNed.cz se na rozdíl od iDNESu opravdu snaží být seriózním portálem, očekávají to od něj jeho náročnější čtenáři. Tedy už tato podoba jej poněkud diskredituje. Rozhodným mínusem pak je rozvržení stránky. Předchozí verze působila sice tak trochu přeplácaně a namačkaně, ale zato jsem na obrazovce bez pohnutí myší nebo kliknutí viděla titulky všech nejdůležitějších zpráv (u některých i s až vtipně maliličkými obrázky). Co vidím nyní? Velkou fotku otvíráku s perexem a kousek fotek dalších článků (ani jejich titulky už se tam nevešly). Zatímco na staré stránce jsem hned viděla titulky aktuálních událostí, nyní musím odskákat o pár pater níže. Já osobně si vždycky myslela, že účelem těchto aktualitek je okamžité upoutání čtenářovi pozornosti, což již takhle nemohou plnit.

Jednotlivé subsites jsou na tom stejně jako mainpage – otvírák zabere skoro všechno místo a dál už se musí klikat a klikat.

Nová podoba má samozřejmě i svá pozitiva. Pro každou rubriku je nyní velice snadné vyhledat si nejdiskutovanější a nejčtenější články. Najdeme zde i redakční blog (novinka), na kterém však v současnosti šéfredaktor Daniel Dočekal pouze řeší se čtenáři záležitosti kolem nového vzhledu stránek. Postupně na novou grafiku přecházejí i další subsites serveru, tak aby působil kompaktním a moderním dojmem.

Celkově se mi zdá nová podoba stránek graficky čistější a přehlednější, ale taky trochu nudná. Upřímně řečeno, od zpravodajského serveru jako je iHNed.cz bych očekávala trochu víc originality a invence (možná by to vysvětloval inzerát, ve kterém redakce hledá nového grafika). Poslední dobou se zdá, jakoby všechny redakce vyhodili své grafiky, stáhly si někde na internetu Grafiku pro začátečníky a podle toho si všechny udělaly stránky (iDNES, Aktuálně.cz i iHNed.cz). Anebo je to prostě nová grafická móda, na kterou si musíme zvykat.

Magdalena Havlíková

Laické zamyšlení o genialitě XML

2007-05-23T14:55:00.000+01:00

Nejsem odborník, tak mě klidně opravte.. ale snad jsem princip pochopila:)

Tak jsem dnes přemýšlela, o kolik informací svět přichází jen tím, že je nenajde? Co když je to ztráta fatální? Nepokračoval by snad vývoj všech odvětví mnohem rychleji jen díky tomu, že by neexistovaly informační bariéry?

Některé informace jsou nedostupné ze zcela prozaických důvodů – tajemství nebo utajení, zdrojové kódy softwaru jako předmět autorského zákona a tak. Potom jsou tu ale informace obecně přístupné – to ale není synonymem slova dostupné.

Internet sice může obsahovat „nekonečné“ množství informací, moje babička je tam ale nikdy nenajde, protože neovládá počítač – médium, které nám internet zpřístupňuje. U mojí babičky jde o bariéru v podstatě nepřekonatelnou, protože ve svých sedmdesáti letech už se počítač ovládat naučí jen stěží.

Zkusím se zaměřit na bariéry, které jsou překonatelné.

Představuji si internetový vyhledávač, do jehož políčka zadám „zverimex Praha 8“. Ideálně bych doufala, že mi vyhledávač dodá všechny zverimexy v městské části Praha 8. Realita je taková, že první tři výstupy hledání jsou sice zverimexy, dva z nich dokonce i pražské, ani jeden ovšem není na Praze 8. Ano, možná jsem dotaz dostatečně přesně nespecifikovala, ale kdo z běžných uživatelů by byl přesnější?

Internetová realita je taková, že se k tvorbě webových stránek používá vcelku jednoduchý jazyk HTML (Hypertext Markup Language). Ten ale jen říká, jaké mají části textu parametry, v podstatě jim udává vzhled a funkci, definuje zobrazení. Nepostihuje tedy jejich podstatu. Tím nám ale znemožňuje efektivní vyhledávání a výměnu dat; svými předdefinovanými tagy je vlastně omezený.

V současnosti se upřednostňuje právě srozumitelnost zdrojového kódu (zejména pro technické zpracování, ne tak pro člověka) a zřejmost pro vyhledávače. Podívejte se na tenhle příklad běžného formátování zdrojového HTML kódu, kde vidíte strukturu dpovídající vzhledu textu:

Abychom zásadně umožnili zpracování dokumentu vyhledávači, musíme ale oddělit formu sdělení od obsahu, což zlepší strukturu textu. Představte si to takhle:

Ve skutečnosti je druhá struktura tvořená předdefinovanými VLASTNÍMI značkami. Ty v jazyku HTML neexistují, vypůjčili jsme si je z takzvaných SAMOPOPISNÝCH značkovacích jazyků, které umí OZNAČIT VÝZNAM jednotlivých částí textu, nikoliv jen jejich vzhled. Ten samozřejmě můžeme také variabilně měnit.

Právě jedním z fenoménů, který se začíná objevovat a používat nejen v oblasti internetu, ale i v elektronických databázích, je XML neboli eXtensible Markup Language. Jak jsem zmínila, XML umí označit nikoliv vzhled textu, ale i jeho význam. Pomáhá nám tak například rozlišovat, co je v textu titulek, co popiska obrázku, co jsou použité prameny. Podle mnohých odborníků je právě XML možností, jak skutečně dovést internet a web do třetího tisíciletí. Já s tím v podstatě souhlasím, protože už teď jsem se zamilovala do možností, které bude umožňovat budoucí svět snadného vyhledávání informací.

Pro názornost vám uvádím ještě jeden příklad. Pořádně si to přečtěte.

Už chápete v čem spočívá genialita užívání XML?

V budoucnosti by se zpracování webů ve formátu XML mohlo (a mělo) stát samozřejmostí, realizace se ale neobejde bez zapojení všech uživatelů a řadových tvůrců.

Chcete vědět víc?

http://www.kosek.cz/clanky/swn-xml/uvod.html

http://www.oreillynet.com/pub/a/oreilly/tim/news/2005/09/30/what-is-web-20.html

http://cs.wikipedia.org/wiki/XML

Příspěvek KRISTÝNY GREPLOVÉ.

BlindFriendly - Internet pro slepce

2007-05-22T23:14:00.000+01:00

Nedávno jsem se dostala k zajímavému projektu. Už několik let funguje v rámci českého internetu nezisková organizace BlindFriendly, která monitoruje přístupnost webů nevidomým občanům.

Lidé se zdravotním postižením jsou také plnohodnotnými uživateli internetu a mají proto nárok na jeho plnohodnotné využití. Už v roce 2002 deklaroval Úřad pro veřejné informační systémy jasnou potřebu zpřístupnit internet osobám s postižením, včetně osob nevidomých. Ve skutečnosti to VŮBEC není tak složité, jak se nám laikům zdá. Stačí dodržovat několik základních pravidel, které handicapovaným osobám přístup k síti umožní.

Nevidomí používají pro „prohlížení“ stránek speciální program s hlasovým výstupem, který podle struktury stránek předčítá jednotlivé textové části a dokáže plnohodnotně pracovat i s odkazy, popisky a dalšími specifiky webu. Tedy – ten program to dokáže, pokud tomu jsou stránky přizpůsobeny.

Úprava webu skutečně není náročná a zpravidla běžný uživatel ani nepozná, že se nachází na internetových stránkách, které jsou zcela přístupné a přehledné nejen pro něj, ale i pro jeho nevidomé spoluobčany. Nezisková organizace BlindFriendly stanovila několik základních tezí:

- dělat bezbariérový web neznamená zvýšené náklady, pokud se na princip „bez bariér“ myslí hned při tvorbě webu nebo při jeho zásadní přeměně - je potřebné jen zvolit vhodnou technologii

- dodržet zásady bezbariérovosti neznamená dělat kompromisy v grafickém zpracování

- není dobré jít cestou segregované textové verze, pokud není plnohodnotnou náhradou verze grafické a není aktualizována stejně často jako verze grafická

Konkrétně stačí nadefinovat do zdrojového kódu klávesu pro rychlý přístup na místo, které uživatel často využije, jako například menu. Je potřeba navrhnout systém odkazů s odpovídajícími alternativními popiskami a s logickým uspořádáním, které potom hlasový generátor může srozumitelně zpracovat. Zároveň je nutné při tvorbě stránek myslet na umožnění zvětšení textu na stránce pomocí prostředků prohlížeče, na povolení scrollingu a změnu velikosti rámů, a podobně.

Pikantní je, že v době, kdy Úřad pro veřejné informační systémy formuloval podmínky pro přístupnost státního informačního systému (tedy weby státních a komunálních organizací a servery veřejné správy), sám na svojí úvodní stránce porušil tyto podmínky přibližně ve 140 případech.

Pokud vás tahle problematika zaujala, můžete se podívat na:

http://www.root.cz/clanky/pristupnost-statniho-is-handicapovanym-lidem/

http://www.blindfriendly.cz/

Příspěvek KRISTÝNY GREPLOVÉ

Strong song

2007-05-22T11:02:00.000+01:00

Každé úterý ve 12:00 se na mém oblíbeném hudebním blogu objeví nový klip pod režisérskou taktovkou Vlasty Zumrové. Pokud jste si stejně jako já zamilovali slavičí dvojici Zdeněk a Milu, už určitě brouzdáte po stránkách kapely Strong song.

Pokud je ještě neznáte, doporučuju. To se musí vidět, to nejde takhle popsat.

P.S.: akademik Zdeněk Bludna je člověk z oboru. Na stránkách kamaráda Ivánka je členem redakční rady, zodpovědným za rubriku sex a vztahy.

Několik nabídek, které nelze odmítnout

2007-05-22T10:36:00.001+01:00

Zde jsou:

1) Byl jsem požádán, abych pomohl najít dva lidi na dlouhodobou práci (asi na částečný pracovní úvazek, ale záleží na dohodě) pro časopis ABC. Kdo ho nezná, jde o časopis hlavně pro kluky ve věku tak 10 až 13 let, s dlouhou tradicí, vydává Ringier. Hledají jednoho šikovného redaktora pro papírový časopis a jednoho šikovného člověka pro editování webové verze. Je to nabídka hlavně pro kluky (i když nikoliv výhradně) a podle mě je to nabídka velmi dobrá. Kdo by o tuto práci měl zájem, ať mi rychle napíše. Tak trochu už poznám, kdo z vás je šikovný, a rád vás doporučím.

2) Platí nabídka pracovat pro server Médiář, a to kdykoliv v době od června do října. Jde o psaní článků o médiích. Práci lze dělat z domova či odkudkoliv, kde je internetové připojení. Jde o 20 pracovních dní (nemusí být "vcelku"), které budou uznány jako povinná praxe. Do indexu zapíšu já nebo doc. Osvaldová. Opět pište!

3) A konečně, hledám dva šikovné lidi, kteří si chtěji zkazit jeden měsíc prázdnin. Půjde o práci na připravovaném projektu Letní novinářská škola LN. Potřebuji editora a koordinátora kurzu, kterého se zúčastní deset studentů nenovinářských škol. Budou tři týdny pracovat v LN a vy je částečně budete mít na starosti. V tomto případě půjde opět o honorovanou práci. Jde o dva termíny: od 11.7. do 4.8. (jeden člověk) a od 5.8. do 4.9. (druhý člověk). Kdo má zájem, nechť neváhá.

Třetí termín zkoušky a OMLUVA

2007-05-22T10:28:00.000+01:00

Tak nejprve třetí termín zkoušky: pondělí 4. června 2007, v době od 9:30 do 12:30 v místnosti 108. Opět se registrujte po hodinách, a to tak, že v komentáři k tomuto postu napíšete svoje jméno a číslovku 1 až 3. Jednička znamená zkoušku v době od 9:30 do 10:30 atd...

Teď OMLUVA: musel jsem trochu pozměnit druhý termín zkoušky. Mám neodkladnou pracovní povinnost a opravdu to nešlo zařídit jinak. Podrobnosti najdete v příslušném postu, zhruba řečeno je to tak, že se zkouška uskuteční v termínu od 9:00 do 11:00, a ty, kteří se zaregistrovali na třetí hodinu (číslovka 3), prosím o přeregistrování.

Pravděpodobně bude ještě čtvrtý termín zkoušky, a to v pondělí 11. června, opět ve stejnou dobu. Ale to musím ještě potvrdit na sekretariátu katedry.

Uf uf uf uf.

Kdo si hraje, nezlobí

2007-05-21T14:17:00.001+01:00

V jednoduchosti je síla. Takovým mottem na mě působí internetová herna http://www.kurnik.org/. Nabízí všem milovníkům deskových, karetních a jiných her obrovské množství "on-line hřišť", na nichž teoreticky můžete poměřit síly s kýmkoliv na světě, kdo má připojení.
Znáte klasickou windowsovskou pařbu Srdce? Nebo hrajete jenom blbý miny? V případě, že blbý miny vedou, jen stručně naznačím, že Srdce je vynikající a přitom děsně jednoduchá karetní hra pro čtyři. Takže stačí získat tři kumpány a můžete to roztočit. Sympatické je blbuvzdornost hry, která se projevuje v tom, že na hraní máte časový limit. Ten vám samozřejmě postupně ubývá a pokud chcete neznámé spoluhráče jenom vytočit a hra vás nezajímá, budete je štvát jenom několik minut. Ostatně mohou odejít jinam a vytvořit jinou čtveřici - a hlavně: hra funguje zároveň jako chat, takže se připravte na solidní příval ne zrovna nejslušnějších výrazů.
Tak to byla jen taková nápověda pro ty, co nevědí, co s volným večerem, popřípadě nocí.

Fotbalový blog. Mladý a blbý, ale...

2007-05-21T13:49:00.000+01:00

V tomto období vrcholí boje v nejvyšší české fotbalové soutěži, přijde vám tedy jistě k chuti jeden čistě fotbalový blog s příznačným názvem http://onlyfootball.blog.cz/. Když jsem před malou chvílí zabloudil na tento odkaz, musel jsem se pousmát. Napadlo mě: na to, že se to jmenuje onlyfootball, tady ani toho footballu moc není. Tak jsem se už jen tak z "plezíru" podíval, kdopak nám to ten blog založil a kdy... No nebudu vás dlouho napínat. Obsahu je po skrovnu - přirozeně -, protože blog má za sebou pouze pár měsíců existence. To by ještě taková bomba nebyla, že? Ale hlavně: web píše sám Ronaldinho! Až se proflákne, že je to Čech jako poleno, možná ho Brückner postaví do útoku k Barošovi... (teda jestli na tréninku přetlačí Kollera)
Teď vážně. Před nedávnem jsem tady uveřejnil příspěvek o tom, jak by vizuální podoba blogu podle mého gusta opravdu vypadat neměla. Onlyfootball, jakkoli z něj páchne amatérismus a takové to hurá nadšení, tímto problémem překvapivě netrpí. Stránky jsou přehledné, text je vidět (!) a ovládací pultík dokonce není zahnojen texturou, což zejména majitele pomalejšího připojení jistě povzbudí.
Obsahově se "Ronaldinho" soustředí na profily fotbalistů. Jakkoli je zatím blog v plenkách a informací mnoho nenabízí, myslím si, že nápad to vůbec není špatný. Nejde o informace typu výška, váha, velikost boty. Ale především o osobní údaje, zajímavosti, střípky z mozaiky života (brr... tenhle exponát by v muzeu klišé měl určitě vyhrazené místo...). Tam vidím význam blogu tohoto typu. Je sice na pováženou, odkud autor informace čerpá. Rovněž důvěryhodnost se limitně blíží nule. No...ale co chcete, je to zadarmo, ne?

Pyramida audiovizuálního pirátství

2007-05-21T08:44:00.000+01:00

Pro druháky: Šmíd z toho bude zkoušet při AV médiích :-)

Pro třeťáky: U státnic se vás na to určitě taky zeptají. Nebo můžete o pyramidě pohovořit místo tiskových agentur, princip šíření informací je podobný.

Tak hodně štěstí u zkoušek.

Post hunting

2007-05-20T19:41:00.001+01:00

To je něco jako když se na svůj oblíbený server dostanete třeba po týdnu ve dvě ráno a začnete komentovat všechno, co se u vás událo - pak všichni návštěvníci ráno vidí, kdože byl ten aktivní, i u příspěvků, které už jsou, ehm, offtopic. Nepůjdu úplně tou cestou výše popsanou, ale dám vám sem ještě jeden zajímavý blog, který jsem objevil při čtení tuším Týdne během krácení dlouhých chvil na WC (takže to mohlo být i v VF ČiliChilli). Jde o to, že nějaký 55letý dobrodruh by rád překonal dobu dosud strávenou plavbou (dosud je to něco přes 600 dní) svými tisíci (považte!) dni. Navíc popluje se svojí přítelkyní, která se údajně v životě neplavila (nevím co je horší). O svém putování budou pravidelně informovat na blogu k tomu určeném.
Link: http://1000days.net

Noviny a jejich weby? Dobré firmy

2007-05-20T19:41:00.000+01:00

Letos v únoru jsem si na internetu přečetl tento výrok vydavatele deníku New York Times Arthura Sulzbergera: „Opravdu nevím, jestli budeme Timesy za pět let ještě tisknout. A víte co? Je mi to jedno.“

Sulzberger to prohlásil na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu, když hovořil o možném přechodu svého listu do čistě elektronické podoby. Opravdu však vývoj psaného zpravodajství směřuje k plné internetizaci novin?

Na tento výrok jsem si vzpomněl při psaní své bakalářské práce, která se zabývá současným stavem českých internetových periodik. Mimo jiné jsem v ní analyzoval spolupráci a vzájemný vztah Mladé fronty Dnes a jejího webového partnera iDnesu – tedy mateřského média a jeho on-line suplementu.

Výsledky, ke kterým jsem při zkoumání jejich kooperace dospěl, mě přesvědčily o tom, že obě média přinášejí trochu jiný druh žurnalistického sdělování – nejde zdaleka jen o prosté zrcadlení obsahu novin. A navíc je pro ně vzájemná kooperace velmi výhodná.

Domácí a zahraniční rubrika serveru iDnes získává plnou pětinu své zpravodajské produkce od Mladé fronty. Tyto převzaté materiály často nebývají uveřejňované v kompletní podobě a slouží tak jako jakási propagace tištěného deníku. Tomu nasvědčuje i doba, kdy iDnes příspěvky na webu uveřejňuje – mezi půlnocí a polednem v den, kdy noviny vycházejí. Tedy v čase, kdy si lidé nejčastěji kupují denní tisk.

Zpravodajství iDnesu se zpravidla soustředí na přinášení nejnovějších zpráv, zatímco Mladá fronta už se musí zabývat materiály trochu jiného typu, protože není primárním nositelem aktuálních informací. Tištěný deník musí hlavně hodnotit, analyzovat a předvídat.

Pokud někdy v budoucnu má zcela splynout novinové a webové zpravodajství, myslím si, že to bude ještě dlouhá doba. Mladá fronta je nejčtenějším nebulvárním listem v Česku a zpravodajská sekce iDnesu zase dosahuje téměř dvou set tisíc unikátních uživatelů denně. Proč tedy z dvou prosperujících firem dělat jednu?

Mapa světa on-line komunit

2007-05-20T19:28:00.000+01:00

Na téhle zajímavé stránce inteligentních komiksů s minimalistickou grafikou jsem našla
mapu komunitních webů, která celkem vtipně shrnuje, co bylo nejen tady o webu 2.0 řečeno. Velikost území na mapě zhruba odpovídá počtu uživatelů, zajímavá je kromě originality myšlenky hlavně navigace, sever odpovídá "praktikům", jih "intelektuálům", západ "zaměření na realitu" a východ "zaměření na web". Dá se samozřejmě diskutovat o tom, jestli je Facebook skutečně na jih od Myspace, ale jako základní přehled pojmů je to originální a navíc zábavné.

GTI' ho blog

2007-05-20T19:26:00.000+01:00

Nevím, nakolik se zajímáte o auta, ale server www.auto.cz zřejmě někdo z vás znát bude. Není to tak dávno, co tvůrci serveru zavedli několik nových služeb, mezi nimi i blogy. Zřejmě ve snaze omezit délku diskuzních vláken, která pod tíhou několika opravdu tvůrčích jedinců narůstala do neuvěřitelných virtuálních rozměrů. Žel, diskuze mají délku téměř stejnou, příspěvkoví onanisté se nicméně realizují i v blozích. Jedním z nejznámějších a nejčtenějších je GTIho blog. GTI je na Auto.cz legendárním nickem, svými poměrně sofistikovanými příspěvky si dokonce od redakce vysloužil zapůjčení Golfu GTI k testování. Byl první, kdo začal psát do diskuzí příběhy, postupně ale začal převládat patos a u mnoha lidí, které zvládl i urazit, upadl v nemilost. Našlo se i mnoho plagiátorů, jeho kvalit nicméně nedosáhl nikdo, postupně ani on už nedokázal překročit svůj stín z přelomu let 2005/2006. Každopádně - enjoy http://gti.blog.auto.cz/

Proč nemám rád ICQ

2007-05-20T17:56:00.003+01:00

Je tomu již řadu let, co mi kamarád poradil, abych si nainstaloval ICQ. Z počátku se mi představa, že si budu moci zadarmo psát se svými kamarády a přáteli, zdála úžasná. Nejdříve jsem měl v "Kontakt listu" pouze onoho kamaráda. Postupně se můj seznam kotaktů na ICQ začal rozrůstat a s tím i čas strávený v tomto komunikačním prostředí. Vždy když jsem zapnul počítač, automaticky se spustilo i ICQ. Takže místo, abych uděal potřebnou práci ať do školy, nebo kamkoli jinam, tak jsem si začal s někým psát. Většinu času stráveného u počítače jsem doslova proflákal na ICQ. Postupně jsem si na ICQ zvyknul natolik, že jsem začal zjišťovat, že je pro mě především únik před povinnostmi a úkoly a jejich odkládání na pozdější dobu.

Byly období, kdy jsem vážně uvažoval, že ICQ odinstaluji. Nakonec jsem však došel k závěru, že bude stačit, když si přednastavím statut INVISIBLE, takže ostatní lidé nebudou vědět, kdy jsem a kdy nejsem online, a tudíž mi nebudou psát jen proto, že se právě nudí a vidí, že jsem online, ale jen, když budou opravdu něco potřebovat. S tím, že budou vědět, že jim na zprávu odpovím, jakmile uznám já za vhodné. V případě naléhavého požadavku proto budou muset použít mobil a neušetří korunu za zprávu. Dokonce, i když mám čas a jen tak projíždím weby, tak zůstávám invisible a neměním statut na online, poněvadž mi vadí, že všichni ti co jsou v mém kontakt listu, ale nejen ti, mají možnost vidět, kdy jsem u počítače a jak dlouho tam jsem.

Blog o Tzatzikistánu

2007-05-20T16:25:00.000+01:00

Někteří moji kolegové a kolegyně se ve svých příspěvcích věnují zajímavým blogům. A protože se blíží léto, poohlédla jsem se na síti po nějakém tom blogu, který by na nás dýchnul vůní opalovacího mléka a připáleného gyrosu. Podařilo se mi najít stránku, na které uveřejňuje své postřehy Češka, která už asi deset let žije v Kerkyře, hlavním městě Korfu. Vdala se za řeckého lékaře, má s ním dvě děti a když se ráno probudí, kouká na Středozemní moře. Zní to jako pohádka? Její deníček vás vyvede z omylu. Na Korfu v zimě prší a prší a prší, v rodině panuje zmatení jazyků a co chvíli má v kuchyni tchýni, která jí nakukuje pod pokličku, cože tomu chudákovi manželovi vaří.

Postřehy "Ostrovanky" jsou napsané velice čtivě a vtipně, až vás napadne, že ona dáma beze jména už má se psaním zkušenosti. Zkuste a neprohloupíte: http://ostrovanka.bloguje.cz.

3x LOL :oDD

2007-05-19T20:43:00.000+01:00

Onehdá (18. dubna) jsem zde takřka dost z recese uveřejnil příspěvek, že Nova vysílá opět Počasíčko a na novém médiu a pak už hodně z recese jsem napsal, že je to zpráva spíše pro Mediář. A světe div se, dneska je to na mediáři :oDDD

http://www.mediar.cz/www/index.php?pid=1&id=4316

A co víc, dokonce se k tomu vyjadřují i mediální analytici, kteří na tento fenomén upozorňují redakci digizone.cz :o)))

http://www.digizone.cz/aktuality/televize-nova-vyrabi-porad-jen-pro-internet-pocasicko/

Třikrát hurá mediáři! ;o)

"Blogování" v 18. století

2007-05-19T15:19:00.000+01:00

Gerald Heidegger srovnává ve svém článku "Blogování" v 18. století roli dnešních blogů a tehdejších pamfletů. Dochází k závěru, se jedná o podobný princip: "Debata o roli blogů ukazuje nápadně mnoho shodných znaků mezi dnešními blogy a pamflety z 18. století. Blogy, stejně jako pamflety, se nejdříve musely prosadit vůči ustáleným politickým a intelektuálním vrstvám. "

Zdá se však, že dnešní blogy přeceňuje: "Nejdůležitější spisy americké revoluce vznikly ve formě pamfletů. Pro tehdejší revolucionáře měl pamflet nespornou výhodu - umožňoval dělat věci, které by v jiné formě nebyly možné." Na to, až blogy díky své nekontrolovatelnosti napomohou významné společenské změně, si budeme muset ještě počkat.

Jak se dá díky blogování zbohatnout

2007-05-19T13:31:00.000+01:00

Na rozšiřujícím se fenoménu blogování se dají vydělat peníze. "Mnoho obchodníků ještě neví, co blogy jsou a jak se zakládají." "Skličující skutečnost: 99 % obchodníků, kteří se pokoušejí profitovat ze svého blogu, nemají úspěch." Tato deprimující fakta se objevují na stránce einsteigerclub.at. Pokud tedy jako majitel firmy chcete, aby Vaše obchody jen kvetly, stačí zaplatit 35 eur - získáte za ně e-mailem příručku, ve které se dozvíte, co je blog, naučíte se triky, jak psát dobré blogové příspěvky a dozvíte se, jak díky firemnímu blogu zvýšit návštěvnost Vašich webových stránek. Za 40 eur získáte stejnou příručku na CD. Není to skvělá nabídka?

Blog coby záchranný kruh globální společnosti

2007-05-18T19:38:00.000+01:00

Možnost mít vlastní blog , tedy pasivní „elektronický deník“ je oproti tématu v mém předchozím příspěvku záležitost společensky neškodná, dokonce odhaluje skutečnost, o které mnoho lidí ví, ale veřejně se o ní zas až tak nemluví – mnohé „průměrné“ osobnosti mají často co říci více zajímavého, než světové politické špičky, vyslovit podobně vtipnou myšlenku jako slavní spisovatelé a filosofové a rozhodně se umějí vyjadřovat inteligentněji, než většina topmodelek. Až do dnešní doby nebyli slyšet. Blogy umožňují i každodenním osobám možnost zazářit, dokáži-li zaujmout. Co to znamená? Stručně asi to, že na rozdíl od zpravodajské žurnalistiky, publicistická stránka webu 2,0 má význam pro rozvoj psychologický (jedinec přestává být „kolečkem“, ukazuje se být celým mechanismem), sociální (byť jsme velkými státy, začíná se nám připomínat demokracie athénského typu) a v rámci sociálního také pokrok multikulturní (masová společnost ztrácí svůj monopol na prezentaci informací). Navíc – a to je nejdůležitější, blogy jsou pravděpodobně první službou, které doopravdy může plnit globální cíle nejenom pro obyvatele Západu. Každý kdo má internet, ať už je to Američan Mexičan, Arab, Mongol nebo Polák, má šanci dát o sobě vědět okolnímu světu. Z těchto všech hledisek je vidět, že elektronická síť skrze své otevřené možnosti otevírá to nejdůležitější v občanském a důstojném životě – svobodu, zodpovědnost a důstojnost.

Chcete mít vlastní blog?

2007-05-18T12:04:00.001+01:00

Pro ty, co si oblíbili blogy natolik, že by chtěli mít jeden vlastní, tak existuje například stránka http://blog.cz/. Případní zájemci se však budou muset smířit s tím, že mezi nejaktivnější patří blogy s názvy tokio00hotel, kluciztokiohotel, tokio20hotel, tokiaci-collband atd. atd.

Blogový antitalent

2007-05-18T11:48:00.000+01:00

Zdravím všechny. Vím, že příspěvků tohoto typu je zde už plno, ale taky se chci svěřit s tím, že do začátku tohoto předmětu jsem neměla téměř žádné povědomí o tom, co je to blog a jak vlastně funguje. Můj vztah k blogům se trochu zlepšil. Vím, co se pod pojmem blog skrývá, jak vypadá, jak funguje a především jaké možnosti nabízí. Asi se ze mě nestane pravidelný blogger, ale příležitostný čtenář určitě. K mému úžasu bylo z vašich příspěvků a "reklam" na nejrůznější blogy zjištění, že nejde jen o stupidní deníčky jednotlivců a různých zainteresovaných skupin, ale lze najít i kvalitní a poučné blogy z různých oblastí zájmu i odborných oblastí. Závěr? Jak Alenka v říši divů jsem konečně ojevila svět blogů. Díky všem za pomocnou ruku.

Když jsem zde prezentovala svou "reklamu" na blog, tak se projevil můj špatný odhad na ucházející blogy. Mnou prezentovaný blog (http://mediaguru.bloguje.cz) sice na první pohled vypadal přínosně, ale od půlky února se zde neobjevil jediný nový příspěvek ze světa médií. Autor blogu se zde sice v půlce března omlouvá za odmlku a slibuje urychleně další novinky ze světa médií, ale zůstalo bohužel jen u slibů. Asi mu došly síly.

Krátké ohlédnutí...

2007-05-18T11:42:00.000+01:00

Nemyslím si, že klasické papírové noviny mají před sebou černou budoucnost. Samozřejmě se musí naučit konkurovat internetovým zpravodajským portálům. Ty mají nespornou výhodu nejen v tom, že přicházejí s informací hned, ale konečný článek mohou hlavně neustále upravovat a samozřejmě také opravovat. O dalších výhodách jako audiovizuální zpravodajství ani nemluvě. Přesto mají podle mě noviny, nebo vlastně jakékoliv tištěné periodikum, jednu velkou výhodu. Dají se vzít kamkoliv s sebou. Možná mi namítnete, že to přeci dnes spolehlivě nahradí notebooky. Ale… Například připojení na internet není všude. Zkusili jste si už po ránu v tramvaji číst zprávy z notebooku?
Z čistě „psacího“ hlediska zde potom vidím ještě jeden problém – délku materiálu. Obecně se ví, že zatímco ruka s perem by už dávno odumírala, počítač snese hodně. Troufám si však tvrdit, že to samé neplatí pro zpravodajské portály. Mým vlastním neoficiálním výzkumem potvrzeno, většinu dotazovaných dlouhá zpráva odradí, a přestože ji začnou číst, konec většinou už jen tak přelétnou. U novin a časopisů obzvláště by přitom taková délka byla naprosto snesitelná, ne-li ještě krátká. Tím samozřejmě netvrdím, že ani v novinách nelze článek pouze „přelétnout“.

Jak je vidno z předchozích příspěvků i přednášek, internet skýtá mnoho možností. Zkusili-jste však už osmdesátileté babičce říct, že pracujete na internetovém zpravodajském portále? Já ano. Podle jejího výrazu jsem poznala, že plně rozuměla pouze slovu zpravodajský a internet už někde zaslechla. Co potom také odpovědět na otázku: Takže to už mi nebudeš nosit ty noviny, do kterých jsi tak pěkně psala? To už si od tebe nic nepřečtu? No posuďte sami, že to s novinami ještě není tak černé.

P. S. Psát na internet má ještě jednu (ne)výhodu. Nežijete v bláhové naději, jak se vám ten článek povedl. Komentáře či diskuse k vašemu výtvoru jsou mnohdy k nezaplacení.

Zahoďte rádia

2007-05-18T09:22:00.000+01:00

Titulek tohoto příspěvku trošku přehání, ale pro to, abyste se dozvěděli o nové, vám neznámé hudbě, už rádiové přijímače skoro nepotřebujete. Vše ma své počátky ve sdílení hudby na síti pomocí různých p2p sítí, torrentů atd., ale "nabízené" hudby už je tolik, že člověk více než kdy jindy potřebuje nějakého osvíceného rádce, jenž mu poradí. V prostoru mimo síť to můžou být rádia, hudební časopisy, na síti zase různé hudební weby, padl tu i příspěvek o last.fm. Ale svého rádce můžete najít i v blogosféře.

Mezi mé dlouhodobě nejoblíbenější blogy patří: You aint no Picasso, Gorilla vs. Bear a My Old Kentucky Home. Zmíněné blogy fungují na jednoduchém principu - autoři uveřejňují příspěvky, v nichž píšou o nových skupinách, zajímavých písních, videoklipech... anonce na koncerty nebo rozhlasové pořady (vzhledem k tomu, že jsou pánové z USA, je to velice užitečné). Důležité je, že v každém postu je nějaká ta mp3 ke stáhnutí. Pokud blogger píše o hudbě, která se mi líbí, dám na něj i v případech skupin, o nichž jsem v životě neslyšel. Takhle se dá přijít na tuny hudby, u níž je celkem vysoká šance, že se mi bude líbit, aniž bych musel hledat někde jinde.

Jsem dalek toho vás přesvědčovat, že výše zmíněné blogy jsou ty nejlepší na světě, ale (skoro) každý si může najít ten svůj. Stačí využít skutečnost, že bloggeři se mezi sebou linkují jak šílení, a najít si v postranních lištách blogů cestu na další blogy a od těch na další, dokud nenajdete ten svůj. Kdo je líný hledat, může využít i agregátor Hype Machine, který soustřeďuje posty rozsáhlé hudebněbloggerské komunity a zavádí do toho zmatku aspoň nějaký řád. Zde si můžete najít blogy píšící o vaší oblíbené hudbě, stejně jako si zjistit nejnavštěvovanější blogy anebo skupiny, o kterých se nejvíce píše nebo o které se lidi nejvíce zajímají.

Brali jsme to jako dobrodružství

2007-05-17T21:44:00.000+01:00

Rozhovor s šéfeditorem internetového deníku Aktuálně.cz

Pavel Tomášek vede zahraniční rubriku deníku Aktuálně.cz už od jeho vzniku
1.11. 2005. Vystudoval politologii na pražské Univerzitě Karlově. Novinářské zkušenosti sbíral v časopise Stadión, posléze odešel do Českého rozhlasu, kde pět let pracoval ve sportovní redakci a zpravodajské směně. Externě spolupracoval s pražskou redakcí BBC. Následovala práce v rubrice komentářů MF Dnes, na téže místo nastoupil i do Hospodářských novin.
Na konci roku 2005 se spolu s dalšími kolegy z Hospodářských novin rozhodl podílet na novém projektu a začal pracovat na prvním zpravodajském internetovém serveru Aktuálně.cz.

Co se ve vás tenkrát odehrávalo? Věřil jste tomu projektu?

P.T.: Všichni jsme to brali jako experiment, jako že se to jde zkusit. Věděli jsme, že máme nějakou novinářskou zkušenost, ale s internetem neměl zkušenost nikdo. Brali jsme to jako dobrodružství. Jako že se ukáže, jestli to půjde nebo nepůjde.

Teď – po roce a půl - to vypadá, že to docela jde, ne? Minulý rok jste dokonce dostali Křišťálovou lupu, cenu za internetový projekt roku.

P.T.: Tenkrát se ozývala spousta skeptických hlasů, třeba Miloš Čermák nedával tomu projektu absolutně žádné šance. O rok později nám předával Křišťálovou lupu. Zároveň byla velká očekávání vzhledem k těm jménům, která se zvedla z Hospodářských novin. Ukázalo se, že projekt je úspěšný v tom smyslu, kolik si našel uživatelů. A počet čtenářů stále roste. Průměr ve všední den je 190 tisíc uživatelů - to je mnohem víc, než jsme původně očekávali.

Jak se vlastně měří návštěvnost vašich stránek?

P.T.: Oficiální měření provádí organizace NetMonitor, pak ještě funguje společnost Gemius, která měří návštěvnost stránek on-line. Takže my v redakci jsme pak schopni sledovat asi s dvacetiminutovým zpožděním, kolik lidí si právě čte naše stránky. Zároveň v rámci redakčního systému měříme čtenost jednotlivých článků. Zaznamenáváme i čtenost našich blogů, tu vidíte i vy uživatelé. U zpravodajských článků ji ale vidíme jenom my v redakci.

Pracoval jste i v tištěných denících. Jak se liší psaní na web od psaní do papírových novin?

P.T.: Na internetu publikujete aktuální zprávu hned a okamžitě. Internet je zatím nejrychlejší médium, většinou přináší informace jako první. Když píšete na web, nemusíte se hned zamýšlet nad dalšími okolnostmi zprávy, přinášíte čistě jen aktuální novinku. V novinách píšete o věci, která se stala včera. Tam se snažíte navíc ještě analyzovat tu zprávu, domýšlet její důsledky. My na Aktuálně.cz to samozřejmě děláme taky. Nejdříve přineseme rychlou zprávu, ale pak se okamžitě zamýšlíme nad tím, co bychom k tomu mohli přinést dalšího. Když se něco stane v 16 hodin, tak pro nás je ambicí přinést k tomu v průběhu večera ještě nějaký background. Další možnosti internetu jsou v jeho multimedialitě. Článek můžete doplnit o flashovou animaci, o grafiku, o audio, o video…

Velkou výhodou internetu je taky interakce se čtenáři. Jak ta u vás funguje?

P.T.: Základní model interakce se čtenáři jsou diskuze pod články. Když jsme s Aktuálně.cz začínali, pamatuju si, že to byl tenkrát šok – autoři chodili hned zkoumat, co jim kdo k článku napsal za komentář. Když bylo 10 z 10 příspěvků kritických, tak to pak ti lidi nesli i špatně. Ale každopádně je to velmi užitečný nástroj. Lidi vás často upozorní na chyby, které v tom článku máte. Nebo vám dají typ, jak pokračovat ve zpracování tématu. Pak ještě máme moderovanou diskuzi - debatu týdne - kde se nastolí téma a my vyloženě vyzýváme čtenáře, aby vyjádřili svůj názor.

U debaty týdne požadujete jméno, adresu a povolání. Proč ne u diskuzních příspěvků?

P.T.: V debatě týdne totiž máme vyšší ambici, klademe na čtenáře schválně vyšší nárok. Chceme, aby debatoval k věci. K tomu má napomoct jeho přesnější identifikace. Nechceme, aby se tam objevovaly vulgarity. I když slibujeme, že od nich budeme diskuze čistit, ne vždy je to technicky a časově zvládnutelné. Uvažujeme o různých věcech, jak diskuze vylepšit a dosáhnout toho, aby byly co nejkvalitnější. Že nebudou tolik anonymní, to považujeme za jeden z modelů, jak eliminovat vulgarity.

Jakou část vašich příjmů tvoří peníze z reklamy?

P.T.: Tvoří asi 80 % všech našich příjmů. Dominantní je na našem serveru banerová reklama. Ještě existuje třeba videoinzerce, dají se vymýšlet různý věci. Video je podle mě ještě hodně neprobádanou oblastí pro inzerenty.

Patří podle vás reklama na zpravodajský server?

P.T.: Kráčíte po určité hraně, kde musíte skloubit zájem inzerenta, který chce zabrat co největší prostor na stránce, se zájmy čtenáře. To je vždycky velmi na zvážení. Když nasadíte agresivní typ reklamy, tak čtenáře odradíte. Zaznamenali jsme i stížnosti čtenářů, kterým vadilo, že když přijdou na stránky, tak je okamžitě obtěžuje vyskakovací baner s reklamou.

Novinkou na Aktuálně.cz je blogová sekce. Jak jste vybírali osobnosti, které u vás budou blogovat?

P.T.: Princip našich blogů je ten, že to jsou VIP blogy. Oslovili jsme cíleně určitou skupinu lidí: politiky, lidi z byznysu, vědce, lidi z univerzit. Chtěli jsme vytvořit prostor pro to, aby tito „opinion makeři“, tato řekněme „elita“ mohla u nás debatovat. Výběr probíhal tak, že jsme prostě všichni v redakci otevřeli svoje diáře a telefonní seznamy a vybírali jsme, komu to nabídneme. Neuspěli jsme u všech, ale ta sestava tam je, myslím si, velmi dobrá.

Děkuji za rozhovor!:-)

Je libo trochu magie?

2007-05-17T21:40:00.000+01:00

Při pročítání příspěvků mých kolegů jsem se nestačila divit, o čem všem mohou blogy být. Já jsem při svém několikahodinovém brouzdání na netu našla taky jednu „lahůdku“ – totiž know how pravé čarodějnice. Aby však na tento blog zavítali i mužští návštěvníci, nazvala ho autorka – Mišule, blogem magickým. Ale horoskopy to teprve začíná! Pak už si můžete vybrat ze samých vskutku spirituálních témat. Správná čarodějnice musí umět kouzlit, to je jasné! Jestli toužíte po lásce a ten pravý stále nikde, není nic jednoduššího.....stačí si opatřit bílou svíci, ptačí pírka,oheň........a pramenitou vodu (snad v případě požáru..:-)).......a je to! A když vám váš nový objev přinese na první rande hyacint, můžete si gratulovat. Podle květomluvy je vám totiž jeho srdce zcela oddané. Jestli k tomu všemu má ještě hnědé oči, máte vyhráno – vás protějšek je vyrovnaný, zralý a solidní, to jsem se dočetla pro změnu v rubrice magie očí.....
A pokud už na vás bylo magie příliš, můžete si v obsáhlém arzenálu témat vybrat příspěvek o ochraně zvířat, světových problémech, či něco málo o veganství.
Takže, jestli máte chuť na nenáročnou magickou zábavu a opravdu nevíte, jak zabít volnou chvíli, zadejte si tuto adresu : http://magicky-blog.blog.cz/

Bodies.....NObodies

2007-05-16T21:57:00.000+01:00

Kontroverzní výstava Bodies pořádána od května ve velkém sále Lucerny si hned po jejím otevření vyžádala spousty nadšenců, ale i odpůrců. Na straně protivníků této hojně navštěvované expozice, na níž jsou vystaveny lidské kostry potažené částečně svaly a naaranžované do pozic obvyklých v běžném životě, stojí i Alex Boháč. Ten na serveru Novinky.cz dnes zavedl blog výstižně nazvaný Bodies.....NObodies .Pokud máte zájem se k tomuto tématu vyjádřit, stačí kliknout :http://www.novinky.cz/kultura/blog--bodies-----nobodies_115136_cpie6.html

Pivo a včely

2007-05-16T21:54:00.000+01:00

Co Čech, to pivař. Co Čech, to glosátor. Oboje podle mého názoru platí, a to nejčastěji tak, že glosujeme u piva...
Bohužel z časových důvodů již není obnovován blog http://pivko.blogspot.com/, který zevrubně informuje o historii i současnosti piva. Elektronické exkurzi pivním světem skutečně nechybí nic, leda snad ten skutečný půllitr. Dočíst se můžete o kocovině a napravování následků prohýřené noci, téměř vědecky je zpracováno působení piva na lidský organismus a k dobru jsou přidány kuriozity ze světa.
Z pivního blogu se můžete proklikat na blog o včelách, ale nečekejte suchopárný výklad jako z hodin biologie. Zajímá vás výroba medoviny? Věděli jste, že za bezvětří letí včela 29 km/h? A má sosáček asi 5 milimetrů dlouhý?
I na takováto témata může vzniknout blog, ačkoli je obsahem spíš encyklopedií. Diskutovat například na téma útočnost včel asi moc nelze, ledaže by vás rozzuřený roj někdy napadl, ale přesto stojí za to na včelí (a samozřejmě i pivní) stránky kouknout.

Pro zkaženou náladu na zábavný blog.

2007-05-16T21:17:00.000+01:00

Neměla jsem právě ideální náladu, a to v kombinaci s plněním úkolů na jakýkoli předmnět není právě ideální. Tak jsem si řekla, že se alespoň podívám do kuchyně nějakých vtipných blogů a pobavím se. K mému velkému překvapení se nic takového nestalo. Obávám se, že žádné blogy nemají tak nudnou grafiku a kolikrát ani příspěvky, jako ty blogy, které samy sebe deklarují jako zábavné. A je úplně jedno, jestli se jedná o humor britský, americký, či jakýkoli jiný, který vám google.com vyplivne. Je to nuda! Takové berbarvé cosi. Možná jsem moc náročná, asi je bláhové po zábavném blogu chtít, aby čtenáře pobavil. Při opačném postupu, kdybyste se chtěli podívat na blog, který by vás uvedl do deprese, se s největší pravděpodobností dostanete na nějaké stránky na léčení depresí. Pak se mi přece podařilo najít něco, co mi vyloudilo úsměv na tváři. Proklikala jsem se k odkazu http://www.blogthings.com, jehož podtitul zní: cool things to put in your blog. A kdybyste nevěděli, co je to blogthings, jako do této chvíle já, tak: "A Blogthing is a quiz, meme, or toy you can put in your blog or journal." Opět jsem si rozšířila obzory a díky blogvěcičkám půjdu do postele s lepší náladou.

Máte předpoklady dobrého bloggera?

2007-05-16T20:52:00.000+01:00

„Blogger musí být vytrvalý,“ vyhrkl na mě můj kolega – blogger. Přiznám se, že se mi se svým „originálním“ bloggem chtěl pochlubit již dříve. Mě však začaly historky z bloggování zajímat přímo úměrně zkracujícímu se termínu začínajících zkoušek. To jsem si ale vzpomněla pozdě, můj kolega totiž není vytrvalý. A tak mi aspoň o fungování blogů prozradil svoji teorii. Většina z nadšených bloggerů slibuje na svých stránkách, že zajímavé postřehy z jejich pestrého života budou tisícům čtenářům zveřejňovat každý den, maximálně každý druhý, kdyby jim do toho něco „neodkladného“přišlo. Postupně však své příspěvky dodávají míň a míň. Zkrátka je to omrzí.
Možná je i omrzí fakt, že jejich literární skvosty čte stále méně z toho mála kamarádů a známých, kteří o jejich stránkách vůbec věděli. Takže rada pro všechny začínající a zatím nadšené bloggery – pokud nemáte pestrý život minimálně jako Paris Hilton ( předtím než skončila ve vězení ), bujnou fantazií také zrovna příliš neoplýváte a novoroční deníček jste si přestali psát už pátého února, jste na nejlepší cestě skončit jako můj kolega. Svůj blog už sice tři měsíce nenavštívil, zato již dva týdny pravidelně „pracuje“ na své nové historické knize. Doufejme, že ta nedopadne jako jeho chátrající blog a dostane se v ní dál než k Přemyslovcům.

Jak porodit krávu? Poradí blog

2007-05-16T19:21:00.000+01:00

Když Štěpán Horn, šéfbloger nového projektu BigBloger.lidovky.cz, při uvádění systému do života prohlásil, že jde o lidovou záležitost, rozhodl jsem se jeho slova po pár dnech ověřit. A výsledek?
Co se týče obsahu je projekt po čertech lidový a svému zastřešujícímu (Big) brotherovi dělá čest tím nejlidovějším možným způsobem. Kde jinde byste se sugestivně dočetli o tom, jak porodit krávu, o diskriminaci filosofů, geneticky nadřazeném Harry Potterovi, nezeleném a hloupém Klausovi? Pokud vám ani tato velmi nepravidelná ale zato vydatná dávka emocí nestačí, dorazí vás "neuvěřitelná" historka o noční jízdě vlakem. Vždyť se to může stát i vám, lidové vrstvě!
Který z těchto příspěvků naplní ambice tvůrců (kteří velmi originálně použili systém slovenského deníku SME - počkat, chyba v Matrixu. To už jsem v českém mediálním diskurzu viděl, ne?) a dostane se až na stránky slovutných Lidových novin, je prozatím záhadou.
"Internet je plný zbytečných blogů, Lidovky.cz hledají a chtějí zveřejňovat zajímavé příspěvky originálních lidí," tvrdí šéfbloger Horn. Pokud výše zmíněná témata máte za zajímavá a jejich autory za originální, tak račte vstoupit. Svět netušeně lidových možností na vás čeká.

Nový Zéland není jen Frodo Pytlík

2007-05-16T19:15:00.000+01:00

Příspěvek Marka Měchury :

Jistě znáte film Obecná škola. Zdeněk Svěrák tam jako otec malého Edy říká učiteli Hnízdovi: „Já myslím, že tyhle děti čeká krásná budoucnost. Budou cestovat, poznají svět.“
V roce 1946 to byla pro mladé lidi z tehdejšího Československa určitě optimistická vyhlídka, ovšem následné politické události z toho udělaly absurdní záměr.
Poznat svět a cestovat se dalo „normálním“ způsobem až mnohem později. Naše generace to možná už vnímá jako určitou povinnost. Vycestovat do zahraničí za studiem, za prací či zkrátka na zkušenou.
Nikdy jsem nebyl čtenářem blogů a když jsem tak četl vaše příspěvky, ani mě to asi nemusí mrzet. Díky mému kamarádovi jsem se ale k jednomu blogu dostal, k jeho virtuálnímu cestovnímu deníku po Novém Zélandě: http://vzhurunohama.blogspot.com/.
Určitě to pro všechny může být dobrá inspirace pro budoucí plány. A komu by snad přišlo, že Nový Zéland je moc daleko, může uvažovat třeba o cestě do Austrálie: http://australia.bloguje.cz/.
Marek Měchura

Jak jsem se seznámila s blogováním

2007-05-16T16:27:00.000+01:00

Za svůj první zásadnější kontakt s blogem jako takovým „vděčím“ Milanu Fridrichovi (nynějšímu zástupci šéfredaktora zpravodajství ČT a vedoucímu redaktorovi ranního vysílání – Dobrého rána s ČT – http://www.ceskatelevize.cz/ct/lide/redakcezpravodajstvi/milanfridrich.php), který nás před necelými dvěma lety dosti nešetrným způsobem „rozmázl“ na svém blogu na serveru Aktuálně.cz. Mnozí z Vás si jistě vzpomínají na to, jak do redakce domácího zpravodajství veřejnoprávní televize „vtrhli studenti – unudění, naštvaní, ale i stydliví, kteří se chtěli ukázat a vylétnout vzhůru“. Přestože jsem čítávala autorovy fejetony pro jejich neotřelost a neobvyklý „fridrichovský“ pohled na věc velice ráda (a dodnes tak činím ve víkendovém magazínu Hospodářských novin), byla tato naše epizodka nemilou ukázkou toho, jaké stinné stránky může blogování a vlastně internet jako takový přinášet – neosobnost (někdy i anonymita), neomezené možnosti urážení, napadání nebo zesměšňování, ztížené prostředky obrany. Pro ty, kteří by se naší příhodou chtěli ještě jednou „pobavit“, mám bohužel špatnou zprávu – fejeton již není na stránkách zmiňovaného zpravodajského serveru dostupný (http://aktualne.centrum.cz/autor/clanek.phtml?id=89).

Američtí vojáci bez MySpace a YouTube

2007-05-16T15:17:00.000+01:00

Američtí vojáci sloužící v zahraničních misích mají po zábavě. Jejich nadřízení se rozhodli, že jim z armádních počítačů zakáží přístup na internetové stránky MySpace a YouTube. Právě tyto dva weby patří v USA k těm nejoblíbenějším. Jediným způsobem, jak se na tyto stránky dostat, je mít vlastní notebook. Generálové svoje rozhodnutí odůvodňují tím, že se jim tak lépe podaří ochránit vojenská tajemství. Na MySpace, YouTube a podobných stránkách totiž kolovala nejrůznější videa, fotografie nebo vzkazy. Američtí vojáci nejen že nebudou moci prozrazovat cokoliv o své jednotce, ale také se jim už nepodaří interaktivně komunikovat se svými blízkými.

O pár řádek níže představuje Pavlisek (Dan Pavlis) blog studenta olomouckého gymnázia, který by „rád vystudoval žurnalistiku a s diplomem v ruce vzal útokem Redakci sportu ČT.“ Já bych velice ráda prezentovala blog studentky, která už v kapse bakalářský titul z katedry žurnalistiky skoro má a která redakci sportu veřejnoprávní televize již nějaký čas (ne)úspěšně atakuje. Jedná se o blog naší spolužačky Míši Famfulíkové (http://www.atletikavselijak.estranky.cz), který přináší novinky a postřehy ze světa královny sportu.

Blog ve vašem mobilním telefonu

2007-05-16T14:20:00.000+01:00

Blogy jsou čím dál populárnějším způsobem, jak na internetu prezentovat sebe samého. Není to nic těžkého – stačí mít připojení k internetu a umět psát. Zcela záměrně nezmiňuji nutnost vlastnit počítač. Dnes vám totiž k vytváření blogu stačí pouze mobilní telefon.

Výrobce mobilních telefonů Nokia rozhodně nezůstává pozadu a svým zákazníkům nabízí možnost spravovat blogy klidně i ze svého mobilního telefonu. Čerstvě pořízené video nebo fotografii tak můžete okamžitě odeslat na svůj blog. Nokia totiž napodobuje veřejné fotoalbum Flickr a zároveň server pro blogování Vox.

První věc, kterou musíte udělat, je založit si na serveru Vox.com svůj vlastní účet a přihlašovací údaje pak odeslat do telefonu. Dál už vše záleží jen na vás. Blogujte kdykoli a naprosto kdekoliv.

pozn. Jak vypadá blog vytvořený právě pomocí mobilního telefonu? (autorem je David Polesný, mobilmania.cz)

Topolánek bloggerem!

2007-05-16T13:54:00.000+01:00

Přiznám se, že pod poměrně novým slovem v českém jazyce – blogger, jsem si vždycky představila puberťáka, který své nevyzrálé výlevy uveřejňuje na svých stránkách typu „Jaroušek blogguje“. Nejčastěji se zde naváží do neschopných učitelů, „mimoňských“ rodičů, či trapných spolužaček. O to větší překvapení pro mě bylo, že se mezi stále se rozrůstající skupinu bloggerů řadí i premiér Mirek Topolánek. Ano, tento politik zveřejnil od 11.dubna na blogu serveru Aktuálně.cz již čtyři příspěvky! V nich nekritizuje své rodiče, sám se totiž už hrdě hlásí k vnučce, takže by to bylo jaksi nevhodné, ale post neschopných učitelů převzali novináři. Pan Topolánek si svým čtenářům postěžoval, že si o něm novináři myslí, že je nezdvořilý a nerudný a je to s ním prý čím dál horší a on je přece stále…….stejný. Ve svém monologu se také pozastavil nad tím, jaký bouřlivý ohlas vyvolalo jeho prý „pouze jedno letmé ironické gesto“, tedy zdvižený prostředníček. Premiér by byl přeci jenom radši, kdyby se novináři raději věnovali zákonům navrhovaných v parlamentu. Pokud si chcete přečíst příspěvky z pera pana premiéra, tady je adresa…http://blog.aktualne.cz/blogy/mirek-topolanek.php

Česká Wikipedie vítězem ankety CZECH OPEN SOURCE 2007

2007-05-16T13:42:00.000+01:00

V anketě, která probíhala od února do dubna na serveru Root.cz, hlasovali nejen odborníci, ale i široká veřejnost. Absolutním vítězem v laickém hlasování se stala česká verze encyklopedie Wikipedie. Cílem ankety bylo podpořit rozvoj české open-source scény. Veřejnost i odborná porota hlasovaly v těchto kategoriích: nejlepší software, akce, osobnost a projekt. Včera proběhlo oficiální vyhlášení výsledků a předávání cen. Kdo se chce dozvědět kompletní tabulku oceněných, ať mrkne na http://www.root.cz/clanky/ceska-wikipedie-se-stala-vitezem-ankety-czech-open-source-2007/.

Hele, ty jsi blogger!

2007-05-16T11:32:00.000+01:00

Včera mi přišel mail od kamarádky. A v něm: "A hele, ty jsi blogger. Nebo to nejsi ty? Asi něco do školy, že? Stejně tomu moc nerozumím." A ještě mi tam přidala odkaz na tento blog - to kdybych asi náhodou tuto adresu neznala.

Tak jsem jí napsala, že to jsem já a že je to zkrátka součástí předmětu Nová média.

Tento blog je totiž také dobrý k tomu, že jiný, vlastní blog nepotřebuju. Ten, kdo si mě zadá do vyhledávače, totiž zjistí, že chodím na předmět Nová média a že dne toho a toho tady budu dělat zkoušku. Nepotřebuju žádný osobní blog paaja.bloguje.cz nebo něco podobného, protože se to o mně dozví tady.

Možná by totiž post na mém imaginárním blogu vypadal nějak takto: "V pondělí mě čeká zkouška z Nových médií. Už se nemůžu dočkat." (známe kvailtu a nápaditost většiny osobních blogů..) Kolik lidí si to přečte tady? Možná někdo z vás, maximálně nějakých 90 čtenářů. Pochybuju, že by někoho "cizího" napadlo lézt na "můj" blog. Víc než 90 "zoufalců" by to určitě nebylo. Ještěžě tenhle blog máme - dííky!

Stejně ale tenhle blog neprozradí všechno. Neprozradí známku. V tomhle byl profesor na sociologii Milan Petrusek dál. Na web totiž umístil výsledky zkoušky, takže po zadání jména svého spolužáka třeba do googlu se mj. dozvíte i to, jak uspěl v sociologii.

Vím ale jistě, že kvůli publikování své známky z Nových médií si blog nezaložím. Blogger už totiž jsem:) Díííky!

Jak se "normální" člověk stane bloggerem

2007-05-16T11:17:00.000+01:00

Jak už tu bylo předesláno, s blížícím se termínem zkoušky roste také aktivita nás zoufalců, nechávajících vše na poslední chvíli. Ani já jsem do této chvíle nevynikala aktivitou, ačkoli jsem pár nápadů v hlavě nosila - to si člověk pořád říká času dost, času dost... a ejhle, najednou času dost není. Tak tedy vkládám první z plánované minisérie mých úvah na téma BLOGY.

Jak se to přihodí, že se "normální" člověk stane bloggerem

...aneb jak se to přihodilo mně. Na počátku všeho byly moje webové stránky, které jsem si průběžně vytvářela, rušila a zase znovu vytvářela asi od druháku na gymnáziu. Do třetí verze stránek jsem se rozhodla zapracovat cosi jako webový deníček. Píšu v podstatě ráda a baví mě to (počínající grafomanie?), tak proč ne? Našly se i další důvody. Za prvé, proč nepošimrat svoje ego a nežít v domnění, že si KDOKOLI může (a také to jistě dělá) počíst o mých zážitcích a pocitech? Za druhé jsem usoudila, že je načase, abych se učila psát "na povel", tedy nejen tehdy, když kypím pocity a mám akutní potřebu se vypsat (což se mi stává tak dvakrát do roka a to je na uživení se žurnalistikou poněkud málo). No a za třetí, zkrátka se mi líbila představa, že budu mít na svých stránkách něco aspoň trošku aktuálního a že to někoho třeba zaujme a bude se vracet, někomu o tom poví... a sláva mého TeriWebu se ponese virtuálním světem dál a dál, znáte to. Internet je rájem narcistů.

Udělala jsem si tedy před půlrokem webdeníček, ale ne lecjaký. Samozřejmě jsem věděla o fenoménu blogů a bloggerství, připadlo mi to však jako obrovská módní vlna - a já zásadně nedělám věci, které zrovna frčí. Než vyjít na veřejnost s adresou typu ...bloguje.cz , to bych si radši ukousla hlavu. A tak jsem se pustila do klasické tvorby deníčku, vyzbrojena Frontpagem a lehce pokročilou znalostí programování v HTML. A deníček byl na světě. Rozrůstal se rychlostí 3-4 příspěvky měsíčně, ohlasy byly vesměs kladné, návštěvníci hlasovali v anketě, co se jim nejvíce líbí...

Jenže po prvotní euforii z úspěchu přišlo prozření. Na stránky i nadále chodili především moji kamarádi, slávy jsem se nedočkala. Ale to by nebylo tak strašné. Hlavní problém byl trošku jinde: pomalu mě přestávalo bavit věčné upravování a aktualizování stránek! Všechno to formátování, přepisování odkazů, nahrávání aktuálních verzí a nových stránek si vyžádalo VÍC ČASU než samotné psaní zápisek. Počet příspěvků ve webdeníčku tedy klesal, až v měsíci březnu došlo ke katastrofě. Za celou dobu jsem zveřejnila jen JEDEN, a to ještě podle mého sebekritického názoru naprosto stupidní, zápis. A to ani nebylo zkouškové období, abych se měla na co vymluvit.

Tehdy jsem se poprvé kajícně vrátila k nápadu založit si blog. Uvažovala jsem víc a víc, náhodně omrkla několik blogů známých, prozkoumala všecky funkce, které blogovací systém nabízí (zejména se mi zalíbila možnost návštěvníků psát komentáře k jednotlivým příspěvkům)... a došla jsem k nezvratnému a osudovému rozhodnutí: přidám se ke bloggerské komunitě! Začátkem dubna jsem se zaregistrovala, provedla všecky náležitosti, aby můj blog aspoň nějak vypadal, nahrála do archivu staré příspěvky z webdeníčku, ať to aspoň vypadá, že jsem aktivní... a děj se, co se dít má.

Druhý nebo třetí den mi přišel vzkaz. Od neznámého člověka. Psal mi, že se na mém blogu docela začetl, pobavil a ať pokračuju dál. Povzbudilo mě to, koho by taky ne? Během dubna moje příspěvková aktivita opět stoupla na slušných 5 článků, a podobně pokračuji i teď v květnu. Změnila jsem vzhled (ten předchozí měl nějaké mouchy, především dělalo problémy vkládání komentářů) i popisky - ono to není úplně primitivní, i tady se dají vybrušovat detaily v HTML! Mou tvůrčí náladu podporují kladné ohlasy návštěvníků (známých i náhodných, a není jich zrovna málo... moje ego se tetelí blahem), rostoucí statistiky návštěv i slušné hodnocení. Ale co hlavně - psaní příspěvků už není záležitostí na celý večer! Najednou stačí přihlásit se a psát v čemsi, co se podobá Wordu. Zbytek za mě chytrý systém udělá sám. Pryč jsou ta nekonečná kopírování, formátování, propojování odkazů a aktualizace... Hurá, hurá, hurá. Je ze mě bloggerka. Lenost zvítězila nad zásadovostí. Anebo - zvítězil rozum nad předsudkem, že všecko, co je nové a moderní, musí být nutně zbytečná pitomost? Otázka do pranice, či spíše do diskuse.

Ivan Langer blogerem?

2007-05-16T10:36:00.000+01:00

Že vám to k němu nesedí? Opak je pravdou. Langer se nedávno stal členem blogové komunity na aktuálně.cz, protože seznal, že blogy jsou dnes čím dál významnějším typem média, které v budoucnu možná převálcuje i média klasická (viz. článek na virtually.cz). A u něčeho tak převratného přeci žádný ministr vnitra nemůže chybět. Blog se zatím rozjíždí, takže příspěvků na něm ještě moc nenajdete (celkem 3), ale co není, může být... Pokud chcete vědět, jak to panu ministrovi bloguje, klikněte sem.

Druhý termín zkoušky - POZOR, ZMĚNA!!!

2007-05-16T09:23:00.000+01:00

Druhý termín zkoušky je v pondělí 28. května, a to od 9:300 do 12:30, opět v místnosti 108. Můžete se registrovat stejným způsobem jako na první termín. Tedy stačí, když v komentáři napíšete svoje jméno a číslovku 1, 2, nebo 3. Jedna znamená, že přijdete v prvníhodině (od 9:30 do 10:30), dvojka je kódem pro druhou hodinu ... atd. Jestli to někdo nechápe, tak to nevadí, protože to dokazuje, že je natvrdlý, a zkoušku by stejně neudělal. Registrovat se můžete ještě na první termín. Registrujte se až poté, co ode mě dostanete "zvací mail", a ten dostanete, když mi pošlete výkaz práce. Uffff.

UPDATE: Velmi se omlouvám, ale plány na druhý termín zkoušky zkřížila jedna má neodkladná povinnost. Proto musím nejpozději v 10:55 "vystřelit" ze školy a vybehnout na jinou schůzku. Navrhuji následující: začnu zkoušet už v 9:00 v místnosti 108 a budu zkoušet až do 10:55. prosím všechny zaregistrované s číslem 3, ať se přeregistrují na jiný termín. Ty s čísly 1 a 2 bych měl stihnout, aspoň doufám. JEŠTĚ JEDNA VELKÁ OMLUVA!!

2007-05-16T08:41:00.000+01:00

Chtěla jsem se s vámi také podělit o odkaz na nějaký zajímavý blog, kdybyste se náhodou o zkouškovém nudili a scházela vám inspirace při brouzdání po netu…J Já sama jsem pravidelnou čtenářkou některých blogů, ale převážně se jedná o výtvory mých kamarádů a známých a asi by nebyly moc přínosné pro zdejší osazenstvo. Oceňuji na nich především to, že mohu být neustále „in“ a vím, jak se mají, co dělají o čem přemýšlejí lidé, s nimiž třeba nejsem zrovna v kontaktu. Alespoň jeden odkaz za všechny, doporučuji už jen kvůli zajímavé grafice.

Kdysi mě zaujal také blog jednoho „mladého primitiva“, především kvůli oblečení s netradičním designem, které je možné si zde objednat. V poslední době se blog značně rozrostl a vytváří se kolem něj komunita podobně smýšlejících lidí, z nichž každý si zde najde to své. Přiznám se bez mučení, že se mezi tyto „mladé primitivy“ zcela neřadím, ale stránky mi připadají zajímavé a občas se zde docela pobavím. J

Líbím se Ti?

2007-05-15T22:11:00.000+01:00

Portál http://libimseti.cz/ nebudu představovat. Buď tímhle egomasírovačským portálem pohrdáte, nebo tam už dávno máte svůj vyšperkovaný profil (čili ho v obou případech dobře znáte). Před několika dny každému uživateli vyskočila v menu nová "cool vychytávka" nazvaná jednoduše weblog. Ve třech triviálních krocích si vytvoříte prostor pro svoje publikování. Přichystané jsou "stylové Líbímseti šablony" i tisíce šablon z Blogger.com. Kdo by odolal, že? A jako správná investigativní žurnalistka jsem se ihned vrhla na blogování :)

V prvním kroku jsem si vybrala název svého blogu, konfiguraci článků na hlavní stránce, HTML editor a zařadila svůj právě vznikající "blogísek" do kategorie umění :). Druhý krok po mně nechtěl nic víc, než abych si vybrala některou z opravdu "vymazlených" šablon. A třetím krokem je samotné publikování. Blog je na světě a tím to všechno teprve začíná. Zběsile edituji šablony, vybírám si prvky, které chci umístit na stránku, přidám si graf návštěvnosti, ty nejbanálnější příspěvky zahesluji a navíc přizvu svoje kamarády k spoluautorství na blogu.

A proč není v článku odkaz na můj…ehm…blog? No víte, než se prokoušu takovými libůstkami jako textarea a moderováním komentářů, chvíli to potrvá...a navíc teď o zkouškovém…:)

Blogová melancholie

2007-05-15T21:10:00.000+01:00

Reakce na Ctrl+C, Ctrl+C: Někdo se hold snaží nahnat celosemestrální aktivitu na jednom příspěvku, když ho vloží čtyřikrát za sebou, že ;-)...Také přístup, viď Anet a promiň, vždyť jsem ti také dávala echo:)! Každopádně jsem našla ještě jedny super medvídky, jejichž přísun pro dnešní den posílám. Blog, ze kterého pochází, nemá smysl srovnávat s tím včerejším, neboť jsou oba na jedno brdo...Nutno zmínit „novou (pseudo)češtinu“, kterou patnáctky tak rády používají a przní nám tak rodný jazyk. Kde jsou ty časy, kdy blogoval akorát tak ostravak. Jeho blog byl zhruba v roce 2004 vůbec první, který jsem zaregistrovala a stál (stojí) za to! Důkazem je i trojdílné knižní vydání. Pak nastalo něco jako blog boom (nebo je to jen můj subjektivní pocit, protože byl ostravak hodně medializovaný? Možná.) ... a výsledky a vývoj blogů vidíme všude kolem...

Dilbert a jiní

2007-05-15T20:49:00.000+01:00

Příspěvek KRISTÝNY GREPLOVÉ, které se ani na x-tý pokus nepodařilo zaregistrovat, a tak to vzdala.
Nejsem fanda do blogů a směle se hlásím do řad zastánců blogoskepticismu, kteří se zde již projevili.
Navzdory mému postoji se mi po slabých pěti hodinách pátrání a stovce zhlédnutých deníčků náctiletých slečen podařilo i něco najít:
Znáte komiksového Dilberta a jeho autora Scotta Adamse? Blog slavné postavičky najdete bohužel jen v angličtině. http://dilbertblog.typepad.com/
Patříte ke gurmánům, kteří rádi cestují za jídlem? Rozplýváte se nad křehkou kůrčičkou Crème Brûlée? Tak to si budete rozumět s panem Cuketkou. Možná ho znáte z jeho občasného působení na www.tyden.cz, jeho zápisník si můžete prohlédnout na http://www.cuketka.cz/.
Pokud stojíte o neformální (ne však netradiční) náhled na válku v Iráku, zkuste navštívit blog reportéra BBC http://stuarthughes.blogspot.com/. Stuart přišel v Iráku o nohu, přesto se tam znovu vrátil. Na stránkách najdete i videodeníček. Opět jen pro anglofily.
Nadšence nových médií hlavně z pohledu technologického jistě potěší server www.root.cz, kde si můžete prohlédnout blogy lidí, kteří se zajímají o všechny možné počítačové vychytávky. Jeden za všechny http://met.blog.root.cz/ - jehož autor se občas zamýšlí i nad propojením starých a nových médií. Stejný autor vede i blog http://html456.blogspot.com/ o budoucnosti (vše)mocného jazyka HTML.
Ale pokud si chcete prohlédnout typického zástupce české blogové scény, navštivte stránky http://zeexa.sblog.cz/ - mohu doporučit zejména „hustý zážitky“ z „fakt mastné třídy“ 9.C:
Super den!!!! Ahojky lidi, tak dnesk ato ve škole bylo fakt super.Smála jsem se snad celej den.První hodinu jsme měli mýt dějepis akorát chyběla uřčitelka a supla u nás měla zrovna naše češtinářka ,u který se nejvíc kecá...no snad nejrušnější hodina.No tak dál...o dějepise něco mektala,ale nikdo jí neposlouchal.Soňa byla otočená k mojí a Žandy (janet.p) lavici a furt jsme se tam hyhňali jak pominutý.

Brutální Blog

2007-05-15T20:38:00.000+01:00

Už není in psát si tajný deníček a schovávat si ho do šuplíku. Moderní je vypsat svoje emoční přetlaky na blog a zveřejnit. Náctiletí bloggeři zahlcují internetový prostor svými "životními příběhy" i pouhým výčtem toho, co přes den dělali.

Jedním z těch, kteří mě svými výpověďmi zaujali je i Jakub alias králíček, který na blog sepsal příběh svojí lásky nazvaný Moje bejvalka story. Do těch největších detailů zde popisuje každý okamžik jejich vztahu. Od seznámení, prvního sexu až po rozchod. http://www.delabrutaleweb.borec.cz/mojebejvalkastory.html

Po přečtení tohoto citového výplachu se musím ptát: „Neměly by se obsahy osobních blogů regulovat?" Ale na druhou stranu se mi ulevilo při pomyšlení, že Jakub už nenosí takový šílený přetlak v hlavě…na harddisku je bezpečnější.

Jakub alias králíček měl v úmyslu „dělat brutálně web“, nejbrutálnější je ovšem jeho pravopis a emoční nevyzrálost. Takže přeji děsivé počtení.

Ctrl+C, Ctrl+V

2007-05-15T20:25:00.000+01:00

Koukam, ze ty blogy uz zacinaji byt pekna nuda - az na ty o bramborach. Nemluve o nekolika stejnych odkazech :-) Ale takovy je zivot. Kopirovani, a pomalu se da rict, ze i plagiat, se dostalo i do svetovych tiskovych agentur, bez nichz by v drtive vetsine nedalo zadne zpravodajske medium ani ranu. Je to takovy pool, odkud si vybirate ryby, ktere pak prodavate. Milan Smid mi pri odevzdani jedne seminarni prace, ke ktere jsem cerpal hodne informaci z anglicke wikipedie, vypravel, ze nektere agentury zakazuji svym spolupracovnikum vyuzivat tuto "stoku znalosti" jako zdroj.
Jake bylo me prekvapeni, kdyz jsem chtel narychlo najit lepsi vysvetleni backgroundu, nez mi nabizela ve svem skriptu agentura APTN. V tu chvili jsem po wikipedii sahl vsemi deseti... a jak jsem zjistil, nebyl jsem sam. Vidno, jiny kraj, stejny mrav. Ale vidno ani zahranicni novinari nejsou chodici encyklopedie a v dobe, kdy vam zpravy misty predbihaji udalosti, je vystrizkovy archiv predchozi generace uz out.

Blog

2007-05-15T18:23:00.005+01:00

http://black-rose.blog.cz

Nová média 2 007
BLOGY
Aneta Savarová

Charakteristika blogu

Propojení důležitého a banálního (Zde: Všechno není takové, jaké se to zdá být.)
Přináší konfrontaci názorů (Zde: Média si nejsou vědoma toho, že mohou být zdrojem fyzických sil – Klepot v předmětech vzniká proto, že duchové chtějí upozornit na nějakou významnou událost – úmrtí)

Motto: Všechno není takové, jaké se to zdá být…

Blog dívky Roxy pojednává o působení černé magie a nadpřirozených sil v každodenním životě. (…potřebuju zjistit lehký rituál na to, jak se proměnit ve vlkodlaka. Narodil sem se s tím už odmala..)
Články jsou řazeny do rubrik: Magie, Vampirismus, Satanismus, Čarodějnictví, Vyvolávání duchů, Kniha kouzel, Magie svíček, Obrázky, Ankety, Astrální cestování, Jin a Jang, Runy, Jednorožci, Aura, Tarot, Příběhy, Básničky, O mně, Pro vás, Autorská práva, Návštěvnost, Přání a stížnocti, OBLÍBENÉ STRÁNKY

Pro a proti

Přestože má blog formální nedostatky, autorka čtenářům pomocí linku umožňuje nahlédnout do souvisejících odkazů a oblíbených webů.
Prostřednictvím vyhledávače Jyxo může čtenář najít potřebné informace. A to jak na daném blogu, tak na internetu.

Pro a proti

Bloggerka články neaktualizuje už od května loňského roku. Důvodem je výstavba nového webu.
Díky kontroverzní tematice jsou články přesto neustále diskutovány.
Nabízí se také archív, který je členěný podle kalendářních měsíců.

Pro a proti

U všech článků chybí uvedení zdrojů a u některých také datum a čas publikování.
Čtenář může přidat komentáře a ohodnotit ?lánky.
Ankety umožňují zpětnou vazbu.

Grafika blogu

Z tohoto hlediska blog bohužel ztrácí na kvalitě. Použita je pouze černá barva jako pozadí, v horní části ji vysloveně hyzdí bílá dámská bota velmi kýčovitého tvaru.
Velká absence obrázků a animací.

Blog

2007-05-15T18:23:00.003+01:00

Blog

2007-05-15T18:23:00.001+01:00

Blog

2007-05-15T18:23:00.000+01:00

Blogovat se vyplatí!

2007-05-15T15:07:00.000+01:00

Zvlášť na serveru Lupa.cz. Každý měsíc „lupáci“ vyberou cca 15 spotů, které odmění honorářem 250 Kč. K zisku této finanční injekce stačí jediné: založit si na Lupě blog a publikovat na něm kvalitní informace z oblasti internetu a IT.

Nebezpečný internet

2007-05-15T14:26:00.000+01:00

Jedna aktualita: Google prozkoumal 4, 5 milionu náhodně vybraných webových stránek a došel k „lehce“ znepokojivému závěru - 450 000 probádaných serverů napadne uživatelův počítač nějakým druhem malwaru (počítačového programu určeného k proniknutí do počítačového systému nebo k jeho poškození), nejčastěji spywarem (program, který využívá internetu k odesílání dat z uživatelova počítače - samozřejmě bez jeho vědomí). Každá desátá stránka tak může být nebezpečná (nejnebezpečnější jsou prý porno stránky). Protože malware k infikování počítače využívá nedostatků Internet Exploreru, účinnou ochranou by mělo být používání jiného prohlížeče.

BigBloger

2007-05-15T07:38:00.000+01:00

Lidové noviny spustily na svých stránkách www.lidovky.cz nový inovovaný blogovací server BigBloger. Chtějí nalákat nové autory a autorky, které mají být hlavně z řad obyčejných lidí bez celebrit. Otázkou je, zda blog bez celebrit bude mít čtenost. Třeba se může stát, že z obyčejného člověka se zde ta celebrita stane. Aby blog nebyl úplně anonymní, zavádějí "lidovky" při registraci povinnost uvést své pravé jméno a přidat fotografii. Toto pravidlo se mi zdá od lidovek velmi naivní. Nejsme přeci národ Mirků Dušínů, kteří vždy čestně splní, co se po nich chce. Uvidíme, jak si redakce poradí s vynalézavostí nám vlastní.

Ranní zamyšlení

2007-05-15T07:27:00.000+01:00

Když jsem se dnes ráno vracela z nočního pracovního tahu metrem, sesbírala jsem si jako každé ráno noviny zadarmo - Metro, Expres, 24. Neviděla jsem včerejší televizní zprávy, a tak jsem chtěla doplnit informační deficit.V přítmí vagónu jsem si je přečetla a dojela domů. Tak mě napadlo, že nemám vůbec potřebu si kupovat "normální" deníky, protože mi takhle po ránu stačí úplně strohá jednoduchá informace o uplynulých událostech. Nepotřebuju si rána kazit handrkováním "topola s roubem". Přes den si potřebné informace vyhledám na internetu nebo, světe div se, si pustím ČT24. Vymizí snad noviny z našich životů? Z mého ty kupované již vymizely, nestydím se za to a necítím to jako deficit, prostě využívám jiné zdroje...

Stará a nová média

2007-05-14T23:07:00.000+01:00

Při listování Lidovou demokracií z dubna 1987 jsem mimo mnoha zajímavých a poučných článků o návštěvě Michaila Gorbačova v Praze objevil i tuto kresbu - uznejte, že jsem si ji nemohl nechat pro sebe ;)

Je libo Haribo?

2007-05-14T23:04:00.000+01:00

Přestože internet existuje již od roku 1975, je dnes, v polovině roku 2007, stále považován za nové médium. Nikdo zatím žádné „novější médium“ takového dosahu nevymyslel, a asi ani jen tak nevymyslí...Za tu dobu, co je internet s námi, jsme stačili síť pěkně „zaneřádit“ – blogy nevyjímaje. Internet je blogy zahlcen, až má člověk pocit, že snad bloguje i bezruký dřevěný Hurvínek z jeho dejvického divadla. Přestože blogy patří mezi webové domény III. řádu (tedy jejich registrace se neplatí), je někdy jen těžce rozpoznatelná hranice mezi nimi a klasickými weby. Některé jsou zkrátka vychytaným počteníčkem. U některých se zase člověk podiví, jak si zvládne dvanáctiletá holka pohrát s grafickou úpravou stránek. Kdo si pak na takovém blogu nevybaví pod zkratkou TH správnou asociaci, jako by nebyl:). Na otázku „Ty jsi proti TH ?“ jsem si nejdříve myslela, že někdo vypustil písmenko na konci, ale po rozkliknutí...ejhle! Jaká nemilá mýlka:). Nechť milovníky gumových medvídků alespoň potěší oči tento odkaz.

Prvni termín zkoušky!!

2007-05-14T22:45:00.000+01:00

V pondělí od 9:30 do 12:30 v místnosti 108. Ano, jde o pondělí 21. května 2007. Celková kapacita je 30 studentů. Prosím, v komentářích k tomuto postu si rezevrujte místa. Stačí napsat své jméno a číslovku 1, 2 nebo 3. Číslovka 1 znamená, že přijdete na zkoušku v čase 9:30 až 10:30, atd. Deset studentů na každou hodinu. Prosím, registrujte se pouze ti, kteří ode mě máte odpověď na svůj email. Pokud je součástí podmínek k absolvování zkoušky domácí práce, pak ji zašlete do soboty večer před zkouškou. Nazdar!!

blog EK po švédsku

2007-05-14T22:27:00.000+01:00

Přicházím se svojí troškou do mlýna. Při googlování mě zaujal blog http://blogs.ec.europa.eu/wallstrom
Jak link napovídá, jedná se o blog v rámci Evropské komise. Založila ho Švédka Margot Wallström a stala se tak první eurokomisařkou, která tento krok udělala. Při četbě jejího životopisu, který je dostupný i v češtině, dámy jistě ukojí své feministické pudy a pánové si třeba pomyslí, že ty ženské zase nejsou tak moc méněcenné. Margot měla za svoj kariéru tři ministerské posty (což například v našich poměrech, chápu, mnoho nevypovídá o kvalitách daného jedince), ale má také například slušnou řádku čestných doktorátů.
Na blogu najdete i fakta o EU, dotazy, odpovědi, foto galerii, prostě všechno, co na správném blogu má být. Grafika je příjemná, nevtíravá. Margotiny příspěvky průběžně přibývají.
Tento blog mě zaujal i proto, že ukazuje, že vytvářet blogy nemusí jenom lidé patologicky nevykecaní, kteří se potřebují nějak projevit navenek, ani jen velcí fanoušci do "nových médií" a do všeho, co s tím souvisí, ale i lidé, jako je eurokomisařka.

Absurdní sci-fi

2007-05-14T20:30:00.000+01:00

Napřed malá rekapitulace, jaké metody nám mohou přibližně nastínit kvalitu "webového materiálu" (tj. je-li to kvalitní kus nebo jen zvratky): počet přístupů ("počet přečtení" měřit nelze), komentáře, diggování, známkování (nebo "hvězdování").
Kromě komentářů se hlasuje vždy jen kliknutím. Co když ale nehlasuje člověk, nýbrž automat? Když je možné spamovat nezabezpečené komentáře, automatické kliknutí přece musí být jednoduché jako facka. A určitě by se na tom dalo hodně vydělat! Dovedeno ad absurdum: Na webu 2.0 se může úspěšně presentovat každý, kdo si zaplatí dostatečný počet hlasovacích robotů. Už aby tu byl web 2.1...

Nová „nová média“?

2007-05-14T18:29:00.000+01:00

Internet patří i v roce 2007 mezi tzv. nová média. Můžeme ale vůbec neměně používat slovo Internet pro počítačovou síť, která během několika let prodělala obrovské změny? V mnoha publikacích či článcích se dočteme o tom, že Internet patří mezi nová média. Jenže Internet je nový ale zároveň už i starý. Jaké představy a asociace vyvolával v minulosti a jaké vyvolává dnes? Podívejme se, co v roce 1998 o českém Internetu psal server Lupa.cz.

1) Petr Tesařík (31. 8. 1998): Portály, portály, kdo vás chce?

„V zahraničí (tedy hlavně v USA) jsou portály už dva roky docela běžnou záležitostí. U nás se o nich zatím spíš jenom mluví... Jsou ale opravdu tak úžasné? Základní myšlenkou portálu je integrace. Integrace všech možných služeb pod jednou střechou - s jedním jménem, jednotným uživatelským rozhraním... Portály v sobě integrují většinu běžně žádaných služeb, jako např. volný e-mail, FreeWeb, prohledávání Internetu... Představte si teď takového typického uživatele Internetu. Ráno přijde do práce, zapne počítač a jde se podívat, jestli mu nepřišla nějaká pošta - bod pro portál, který integruje nějaký ten WebMail. Pak si možná ještě přečte svůj oblíbený zpravodajský server, který by také mohl být v portálu... Abych to shrnul, netvrdím, že portály jsou špatné pro uživatele. Jenom si (narozdíl od mnoha firem) nemyslím, že by byly příliš zajímavé pro inzerenty...“

Zdá se vám, že při vaší rychlosti připojení můžete využívat sotva zlomek služeb, které Internet nabízí? A jaké jsou vlastně vaše představy využití Internetu? Vždyť stahovat 1 MB dat za necelé 4 minuty je paráda...:

2) Michal Němejc (27. 9. 1998): Modemy s rychlostí 56 Kb/s na českých linkách

„Již velice dlouho se mluví o 56Kb/s modemech, ale zatím většina z nás váhá s jejich koupí a klade si otázku, zda dosáhne opravdu slibovaných 56Kb/s na našich nepříliš kvalitních telefonních linkách...“

Reálná propustnost například modemu USR Courier 56 Kb/s byla 4,83 KB/s a soubor o velikosti 1 MB se tak stahoval 3 min a 26 s.

„Nezapomeňte, vyšší rychlost spojení vám ušetří čas, ale i peníze, které byste zaplatili za telefonní poplatky. Už jsem se zmínil, že při takových rychlostech se báječně surfuje po Internetu a s klidem stahuje několikamegabajtové soubory?“

Závěrem:

Kdysi mezi nová média patřil například rozhlas. Již po několika letech od zahájení vysílání ale došlo k jasnému vymezení aktivit, které posluchačům může nabídnout. Ty i přes velký technologický rozvoj zůstávají stejné dodnes. Internet ale okruh nabízených služeb stále rozšiřuje, a tak se i po desetiletích své existence stále řadí mezi nová média. Možná právě ona aktualizace je specifikem dnes označovaných „nových médií“ jako je Internet. Pro budoucnost tak spíše než vznik zcela nových médií očekávám aktualizaci a vývoj médií současných.

Pochybné zbytečnosti

2007-05-14T17:05:00.000+01:00

MySpace, jedna z výkladních skříní tolik propíraného Webu 2.0, zavedl zpravodajskou rubriku. A ne ledajakou, ke které byste si sedli a předčítali zprávy, které vám servery servírují a noviny skromně nabízejí.

O obsahu rubriky Impact totiž rozhodují uživatelé samotného komunitního serveru. Tedy třeba třidvacetiletá Andrea z americké Alabamy, šedesátiletý občan Sacramenta nebo třeba česká kapela Le Pneumatiq.

Ti všichni a vy všichni majspejsovci (termín á la Insalata) si můžete například vybrat svého nejoblíbenější amerického prezidentského kandidáta a podpořit jeho profil.

Jenže je otázka, jestli to vůbec někoho zajímá. Uživatelé MySpaceu se přece neregistrují kvůli tomu, aby si na tomto serveru přečetli, co se stalo nového.

Neformuje se tak z Webu 2.0 pomalu dinosaurus se zbytečnými končetinami, na jehož troskách vznikl? Názor redaktora Respektu Jana Kovalíka si můžete přečíst tady.

Co mě jen tak napadlo při výrobě bakalářky

2007-05-14T10:54:00.000+01:00

Ačkoli pro mě bylo velice zajímavé se s fenoménem blogů trošku blíže seznámit, víc je k životu nepotřebuji. Přikládá se jim přehnaná důležitost. Znervózňují mě. Každá „druhá“ rubrika na zpravodajských i nezpravodajských serverech je „blog“. Nerozeznávám, kdo je kdo – čtu výtvor totálního amatéra, který se nemá kde jinde realizovat, nebo snad některé z celebrit, nebo...? Tak to prostě číst nechci!
Ráda zůstanu pozadu a budu se i nadále držet svých oblíbených, profesionálních novinářů. A budu si stát za tím, že pojem profesionální novinář skutečně existuje. Že je to někdo, kdo přemýšlí o tom, co dělá a proč to dělá, že je pro něj žurnalistika a mediální svět něčím úžasným, že rád a často a tím pádem snad i dobře píše a tak dále.
Pan inženýr Čermák minulý týden mimo jiné napsal: „...Šéfredaktoři dnes sledují blogy stále pečlivěji. Najít na nich nový talent je jednodušší než mezi absolventy vysoké školy...“ A pokračoval: „...Třeba už ale amatéři čekají za branami. A až přijdou, budeme je my profesionálové nenávidět.“ Tak proč ti amatéři prostě nejdou, nezapracují na sobě a nestanou se skutečnými profesionály, kteří vědí, „vo co go“? Vždycky tu byly, jsou a budou desítky amatérů, kteří čekají za branami, chtějí se stát novináři, připadá jim to snadné a cool a chtějí vidět své jméno v novinách. Kdyby byli opravdovými talenty, tak přece nebudou publikovat pouze na blogu...
Mám dojem, že blogy žurnalistický svět strašně rozmělňují. Předstírají, že je zajímavé něco, co vůbec zajímavé není. Blogger není novinář a blogy opravdu jsou jen osobní deníčky – jako trošku delší chat. Tam taky může napsat kdokoli cokoli a nikdo neočekává, že to bude kvalitní. Trend je trend, blog je módní záležitost a interaktivita je skvělá, jenom by se to nemělo přehánět. Protože blog je blog.

Perez rules!

2007-05-14T07:23:00.000+01:00

Nepatřím k blogofilům, proto jsem tento blog, jehož název je parodií jména americké zhýčkané milionářky Paris Hilton, navštívila pouze ze studijních důvodů. U uvítacího sloganu zjistíte, že tato webová stránka je nejnenáviděnější v celém Hollywoodu. A možná je k tomu důvod. V sekci Disclaimer se dozvíte, že uveřejněné příspěvky, které se týkají výhradně drbů, nemusí být pravdivé a vlastník stránky nezaručuje přesnost obsahu. Jak chytrý tah! Pokud se chcete trochu odreagovat od psaní bakalářek nebo učení, zkuste zavítat na tento blog, kde to, co vidíte a čtete, může být naprosto smyšlené. V sekci Starseeker si najděte svou oblíbenou star a zobrazí se vám fotky s celkem vtipnými popisky. http://www.perezhilton.com/

Koho baví blogy?

2007-05-13T21:29:00.000+01:00

Nebloguju, blogy nečtu, nefascinuje mě gg. Po několika neúspěšných pokusech najít zajímavý blog jsem dospěla k závěru, že 90 % blogů v českém internetu je o

Tokio Hotel
počítačích, mobilech a dalších podobných věcech, o kterých vůbec nechci číst

Tolik soukromý průzkum. Zaujal mě jediný blog. Vlastně ani ne tak blog jako diskuse pod ním. Alice Nellis sice není moc pilná bloggerka, protože DODĚLALA FILM, ale podařilo se jí jedním z příspěvků přimět čtenáře, aby napsali své oblíbené knihy, filmy atp., což mi připadá na prostor pro anonymní grafomany docela slušný výkon.

Bussines 2.0?

2007-05-13T20:31:00.000+01:00

Fenomén Web 2.0 je právě to, co v současnosti hýbe světem. U každého jinak, někomu žaludkem a u druhého to může být zajímavá cesta, jak přijít k penězům. Na jedné straně může každý publikovat své názory jak na běžícím pásu, na druhé proč zůstat jen u toho, že? Pokud se jedná jen o svobodné vyjádření názorů, fajn, proč ne, média jsou dostatečně flexibilní a dokážou se jistě časem vypořádat i s novým jevem občanské žurnalistiky.

Ale pokud se jedná o peníze, jde jakékoli experimentování a koketování se systémem stranou a nastává boj. O čem hovořím? O raketově rostoucím fenoménu občanské fotožurnalistiky a vůbec byznysu s fotografiemi. Pravděpodobně řada lidí má jakési povědomí o existenci fotobanek. Aby ne, má ji takřka každé médium a pokud ne, kupuje si obrázky od větších a lépe vybavených bratrů či profesionálních fotobanek. Problém bývá v tom, že fotky nejsou levná záležitost. Licence do časopisu, ale i na web či na jakékoli jiné využití přijde často na pěkných pár tisíc. To aby se prodej fotobance vyplatil a ona si mohla dovolit vysoké mzdy pro profesionální fotografy.

Krátce po roce 2000 se však na poli s fotografiemi objevují nováčci, mikrofotobanky. Plně využívají rozhraní webu 2.0. Jejich heslem je: "Máte v šuplíku pěkné fotky? Nechte je vydělávat!!" A na to slyší řada amatérských fotografů.
Mezi nejvýznamnější mikrofotobanky patří společnosti Shutterstock, Fotolia, Istock či Dreamstime. Jejich výhodou oproti klasickýcm fotobankám je cena. Každá tato společnost má deseti až statisíce přispivatelů, k jejímu provozu stačí pár serverů a kvalitní internetové stránky. Zákazník si koupí snímek, má-li předplatné, již od 25 centů! To je až desetitisícina ceny exkluzivní fotografie od normální fotobanky. Jelikož mezi amatéry jsou skutečně fotografové, kteří se vyrovnají profesionálům, a to i technikou, nemusí se zákazníci bát o kvalitu... Jen umět hledat mezi tunami fotek různé jakosti, to co potřebují. Fotograf od mikrofotobanky obdrží v průměru 30 centů za stažení, zdá se to málo, ale jelikož se vzhledem k licencím (RF - Royalty-Free) může dočkat neomezeného počtu stažení, tak ho to ani nemusí bolet. Existují i fotografové s tisíci prodanými snímky DENNĚ, takže to už, podnikají-li na více mikrofotobankách, znamená velmi slušné živobytí.

Mikrofotobanky jsou novým jevem, ale začínají pomalu dělat konkurenci i takovým fotogigantům, jako je firma takřka s miliardovým ročním ziskem Getty images či 250 milionovým ziskem Corbis.
Profesionální fotobanky považují přístup svých nových konkurentů za degradaci fotografie. Cenami nemohou konkurovat, sice je kvalitou předčí, ale řeč peněz je pro zákazníka, často designéra či grafického redaktora v internetových a tištěných periodicích, důležitým faktorem. Fotobaky se brání, že s fotografy, již publikují své snímky na mikrofotobankách,často neuzavírají smlouvy. Avšak, nezačnou takto brzy ztrácet dech??

A teď jeden blog

2007-05-13T20:29:00.000+01:00

Ačkoli blogy nečtu, jeden mě přece jenom zaujal, když jsem jimi „probíhal“, abych zjistil, jak se na nich věci mají. Můžete se mrknout na graficky zajímavý blog studenta olomouckého gymnázia, který by „rád vystudoval žurnalistiku a s diplomem v ruce vzal útokem Redakci sportu ČT.“ Doporučuji příspěvek o internetové anonymitě a definici vysokorychlostního internetu...

Zničte Hedvíčka, zničíte blog!

2007-05-13T20:22:00.000+01:00

Aneb kam sahá svoboda blogů

V souladu s Cimrmanem, který považoval četbu tehdejšího bulvárního tisku za ztrátu času, i já v nové době považuji blogy za podobnou ztrátu. Myšlenky na nich zveřejněné bývají nekoncepční a nesystematické, a tak většinou zůstávají „jen“ zajímavé. Nikomu ale nechci brát jeho přístup. Je mi jasné, že i já za ten svůj budu napadán.
Problém blogů tkví v nepřeberném množství zdrojů a informací, které nabízejí. V době informační přesycenosti dostáváme prostřednictvím tzv. nových médií další a další informace, které se na nás hrnou a my musíme vybírat a selektovat. Tato selekce stojí nejen naše úsilí, ale také čas. Pokud to ale člověku nevadí, tak vidle do ruky a může se v té záplavě s chutí přehrabovat!
Samozřejmě – různorodost a možnost publikovat pro kohokoli a cokoli je jednou z největších výhod blogů. Alespoň to říkají jejich zastánci. I pro mě je ona svoboda důležitá, ale zároveň zrádná. Může-li kdokoli psát cokoli, nemusí jít o pravdivé údaje, člověk se může strefovat do čehokoli a kohokoli bez sebemenší argumentace a znalosti faktů. Zbraň proti takovému přístupu je jednoduchá – nečíst takové příspěvky. A když nebudou čtenáři, nebude mít nejspíš zájem ani autor.
Skutečnost ale ukazuje něco zcela jiného. Čtenost příspěvků pana Hedvíčka na blogu Respektu byla rekordní a bylo jedno, že se tematicky nehodily na tento blog a byly zcela evidentně vylhané. Co s tím? Chcete-li udržet serióznost blogu, musíte takovému člověku zakázat přístup a možnost publikování. To je ale právě věc, která útočí proti původní podstatě blogu – každý může publikovat cokoli. Co tedy vznikne z takového blogu? A dá se toto ještě označit jako blog?
V tom tkví zkrátka úskalí blogu a jeho volnosti. Je-li smyslem blogu svoboda, pak nemá cenu někomu něco zakazovat. Není-li tomu tak, nejedná se o blog, ale o klasickou publikační činnost. Ne na klasickém papíře, ale v rámci nových médií. Necháte-li naopak vše běžet, budete se přebírat přehršlí příspěvků, které nedávají smysl a nic vám nepřinášejí. A ztráta vašeho času se ještě navýší.
Je to začarovaný kruh, který od četby blogu odrazuje i mě. Čtenář má zkrátka jen dvě možnosti – buď všechna úskalí dobrovolně podstoupí, anebo ať blogy nečte. „Zničení“ Hedvíčka ale ničí blog.

Wikipedia je pro vzdělance

2007-05-13T19:52:00.000+01:00

Také se vám nechce složitě zjišťovat informace po knihovnách, a tak raději sáhnete do online encyklopedie zvané Wikipedia? Pak vězte, že jste asi ,,in”, protože více než třetina amerických uživatelů internetu využívá služeb této neviditelné knihovny. Vyplývá to z průzkumu Pew Internet & American Life Project. Zajímavé je, že i když se zpochybňuje spolehlivost informací na Wikipedii, vyhledávají v ní především vzdělaní lidé. Posuďte sami – 50% vysokoškoláků nebo osob s vyšším odborným vzděláním se obrací na Wikipedii v porovnání s 22% středoškoláků. Možná by měl někdo udělat podobný průzkum na univerzitách v České republice. Kolik studentů čerpá při školních pracích informace z Wikipedie, a z obavy před reakcí učitele, to zatají? Každopádně Wikipedia se pravidelně umísťuje v první desítce oblíbenosti webových stránek. A v čem spočívá popularita pseudoencyklopedie? Lze tam najít téměř všechno. Je tam okolo 5,3 milionů hesel, z toho je 1,6 milionů hesel v angličtině. Pokud si chcete přečíst k průzkumu víc, tak máte možnost zde: http://www.pewinternet.org/pdfs/PIP_Wikipedia07.pdf

Rozšiřme si mediální obzory

2007-05-13T16:03:00.001+01:00

Není blog jako blog. Některé blogy čteme pro zábavu, některé nám však mohou pomoci při studiu. Mezi tu druhou skupinu by mohl patřit blog Katedry mediálních studií a žurnalistiky, která spadá pod Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity, s názvem Revue pro média. Dalo by se říci, že se jedná o podobnou stránku jako je "náš" Médiář, avšak v poněkud rozšířené podobě. Blog navazuje na tištěnou podobu čtvrtletníku Revue pro média, který už zanikl.

Za užitečné považuji anotace a recenze nových knih, které se týkají mediální oblasti, a medailonky významných osobností sociálních studií. Dále tu jsou k dispozici informace o konferencích, o různých projetech, které by nás jako budoucí novináře mohly zajímat, atd.

Některé rubriky sice nejsou plně funkční, což je škoda, ale snad by tento "vzdělávací" blog některým studentům mohl pomoci rozšířit si obzory.

Stopem s blogem

2007-05-13T15:36:00.000+01:00

Jestli nehodláte strávit celé prázdniny v naší drahé vlasti praktikováním či něčím obdobně vzrušujícím, inspirujte se tady: http://www.cestovatel.cz/blog/do-indie-a-dal/.
Na dovolenou se nemusí jen do Chorvatska, taková Indie také není nejhorší. A proč tam nevyrazit třeba stopem? Na zastávkách stačí najít internetovou kavárnu a můžete si pěkně zablogovat. Vojta Chládek, autor tohohle blogu, zatím naposledy psal z Dharamsaly. V posledních dnech někde meditoval, tak snad na blog nezanevřel.

Bloguju, bloguješ, bloguje...?

2007-05-13T15:16:00.000+01:00

Když se mě nedávno moje babička zeptala, jestli bych jí mohla ukázat nějaký blog, protože se o blozích dočetla v novinách a neumí si prý představit, jak to funguje, došlo mi, že se mnou není něco v pořádku. Nejenže blogy nijak aktivně nevyhledávám, ale co hůř, žádný aktivně nevytvářím. A je to se mnou vážně na pováženou, protože svůj blog už má dneska každá tetka z Horní Dolní. Kdo nebloguje, jako by vůbec nebyl. Kdo nebloguje, zkrátka nejde s dobou.

Největší výhodou blogosféry je beze sporu skutečnost, že své místo v ní může nalézt každý. A nemusí se přitom o něj ani porvat ani si na něj vystát frontu. Je také pravda, že blogosféra je otevřeným prostorem, v rámci kterého na sebe každý z nás může upozornit. Tady mě máte! Tady jsem! To jsem já! Nabízí se však otázka, zda je někdo ochoten obsah blogů vůbec vstřebávat, zda někoho zajímá, co si myslí třeba ona zmiňovaná tetka z Horní Dolní. Nemohu se zkrátka ubránit pocitu, že blogy jsou především záležitostí egoismu, touhy vnucovat okolí sebe samého. Vyšplíchnout na druhého své starosti, radosti nebo názory jen proto, že se náhodou proklikal na můj blog, mi stále ještě nepřijde úplně přirozené.