V minulém příspěvku jsem vám, milé děti, vyprávěla pohádku, kterak se studium a internet neměli rádi. Kde byl jeden, tam se nevedlo druhému. A ten, kdo se je i přesto pokoušel dát dohromady, ten se se zlou potázal! Ale to by to nebyla pořádná pohádka, aby to neskončilo dobře.
I můj pohled na problematický vztah studijních předsevzetí a počítače se nedávno dočkal šťastného zvratu - ač na happyendy v životě nevěřím a ve filmu mě vždycky hrozně naštvou. Možná že pozměním názor...
To bylo tak. Učila jsem se na zkoušku z audiovizuálních médií. Skutečně jsem se učila, neboť jsem byla doma a tam není možné celé dny sedět u počítače – a než uklízet celý dům a vařit, to už je fakt lepší učit se. Navíc jsem se zkoušky docela bála. Počítači jsem však neodolala, zapnut stál na stole a já ležela v lejstrech s poznámkami na zemi a čmárala do nich zvýrazňovačem. Čas od času mi zavřískalo ICQ – spolužačka se taktéž učila a když narazila na něco nesrozumitelného, neváhala se optat. A za chvíli jsem se zase ptala já jí. Jednou ty mně, podruhé já tobě, a společně vyřešíme každý problém! Ale nemyslete si, že jsme plkaly o blbostech. Věcná, stručná debata: otázka – odpověď – díky. A dost.
Jenže pak, najednou, vlastně ani nevím, se to stalo... Přišel večer a já si stáhla notebook na zem k poznámkám. Ale tentokrát jsem nezačala šmejdit po internetu, nýbrž se mezi mnou a spolužačkou rozjela živá debata na onom tolikrát proklínaném ICQ. A trvala asi čtyři hodiny. Pro představu uvádím zcela autentický a plynulý útržek našeho rozhovoru:
Y (10:51 PM) : hele, jak je to s tím ok3? vysílá od 1990, v r. 1993 pod správu čt jako čt3 a pak nic? pak dostala čt dva celoplošn
X (10:51 PM) : jooooo
Y (10:51 PM) : takže pápá.
X (10:51 PM) : komu? radě?
Y (10:52 PM) : ok3
X (10:52 PM) : jo tak, no tomu jo, ok3 pápá a udělal se z něho čt2
X (10:54 PM) : 1: zpravodajskej pořad ČRO: rozhlasové noviny, někdy v srpnu/září 1948?
Y (10:54 PM) : kde se vzalo tu se vzalo rádio echo. páč to bylo drahý, pápá, střední vlny předány čro
X (10:55 PM) : a špatně se ladilooo, plán býti konkurencí Frekvenci 1 nevyšel, echo pápáá
Y (10:55 PM) : 16,9,1945???
X (10:56 PM) : a protože jsou střední vlny ale fakt moc drahý i pro ČRo, tak se redukujou a Praha i Čro 6 se střídaj na 1 frekvecni
Tomuhle se říká e-learning hadr. Po čtyřhodinové lekci jsme měly udivující pocit, že ta ávéčka vážně umíme! Víc, než kdybychom do lejster vejraly samy několik dní. A ani to nebolelo.
Y (10:51 PM) : hele, jak je to s tím ok3? vysílá od 1990, v r. 1993 pod správu čt jako čt3 a pak nic? pak dostala čt dva celoplošn
X (10:51 PM) : jooooo
Y (10:51 PM) : takže pápá.
X (10:51 PM) : komu? radě?
Y (10:52 PM) : ok3
X (10:52 PM) : jo tak, no tomu jo, ok3 pápá a udělal se z něho čt2
X (10:54 PM) : 1: zpravodajskej pořad ČRO: rozhlasové noviny, někdy v srpnu/září 1948?
Y (10:54 PM) : kde se vzalo tu se vzalo rádio echo. páč to bylo drahý, pápá, střední vlny předány čro
X (10:55 PM) : a špatně se ladilooo, plán býti konkurencí Frekvenci 1 nevyšel, echo pápáá
Y (10:55 PM) : 16,9,1945???
X (10:56 PM) : a protože jsou střední vlny ale fakt moc drahý i pro ČRo, tak se redukujou a Praha i Čro 6 se střídaj na 1 frekvecni
Tomuhle se říká e-learning hadr. Po čtyřhodinové lekci jsme měly udivující pocit, že ta ávéčka vážně umíme! Víc, než kdybychom do lejster vejraly samy několik dní. A ani to nebolelo.
Co z toho tedy vyplývá? Všecko, dokonce i ten ďábelsky svůdný počítač, internet a ICQ, se dají využít k bohulibým a přínosným účelům. Jen to někoho musí napadnout, a co hlavně, musí se chtít. Minimálně dvěma lidem. Já osobně si myslím, že nám se v budoucnu občas chtít bude. Z té zkoušky jsme totiž dostaly jedničky, já i spolužačka. A to už je určitá motivace.
No comments:
Post a Comment