17.6.07

Nej nej blog

Blogy čtu výjimečně, ale jednu adresu musím opravdu doporučit – s trochou tolerance (která je na webu bez striktních pravidel jaksi povinná a samozřejmá) ji můžeme rovněž označit za weblog. Mnohé jeho charakteristiky naplňuje, v dalších věcech je nesrovnatelně převyšuje. Stránky má na svědomí (tedy předpokládám) jediný člověk, sice Ing. Ivo A. Benda. Aktualizuje je porůznu, několikrát do měsíce, a to alespoň od května 2000, jak prozrazuje sekce „aktualizace“. Kromě "obyčejných" příspěvků se zde nachází přehršle fotografií a obrázků, grafy, básně, audio i video, nesmí chybět ani užitečné odkazy. Co už ale na blogu zpravidla neobjevíte, jsou texty knih ke stažení, v souhrnu na 7000 stran, nebo přes 4000 sdělení. Bonusem je 12 jazykových podsekcí Stránky nejsou ale tolik samoúčelné (bez urážky, bloggeři a bloggerky), jsou součástí širší osvětové kampaně. Proto zde naleznete i letáky, plakáty i další propagační či aktivistické materiály k vytisknutí, ještě kurióznější je třeba pexeso nebo kvarteto s příslušnou tématikou. Ing. Benda má nemalé ambice, což dokazují třeba otevřené dopisy prezidentům, ale i rozhovory, jež poskytl médiím všeho druhu, nebo TV a rozhlasové pořady, ve kterých vystupoval. Tematický záběr je poměrně široký, někde se věnuje médiím, politice, nebo filosofii, jinde třeba počítačovým technologiím i principu vesmírného cestování, ale i mnohému dalšímu.

Zkrátka a dobře na www.vesmirnilide.cz je materiálu, že byste to prohlíželi týden v kuse. Ne, že bych to někdy všechno pročítal, nebo bych to plánoval, ale inženýr Benda má moje hluboké uznání – vsadím se, že obsáhlejší blog nenajdete. Jestli jo, slibuje, že si přečtu prvních 500 sdělení.

P. S. Strašně by mě zajímalo, jestli dělá pro peníze, nebo ze srandy. Nebo dokonce z přesvědčení?


P. P. S. Přidávám útržek ze sdělení č. 2478, je tedy aspoň 8× delší, tak jsem tu nechtěl zabírat víc prostoru. Zájemci snadno dohledají…

2478. Politické harašení.

(Přijal Ivo A. Benda.)

14:23–19:00 hodin. 13.11.2004.



Místo: Brno, okolí Brna.


POLITICKÉ HARAŠENÍ



„Drazí přátelé,
jednoho dne před volbami
naši milí Vesmírní,
do pořadu Kotel mne přivedli.
Ó, to bylo veselé !

S panem Bendlem jsem mluvila,
na čipy se ho zeptala,
o Vesmírných lidech prý neslyšel,
faleš i prezident by mu záviděl.
Informace máme mu poslat zas,
nikdy je prý nedostal od nás.
Čipy, lidu českému, vážení,
hrozí, a to pouze těm,
co odpočet budou chtít při zdanění !
To pan Bendl mi stále opakoval,
na mé argumenty se všelijak vykrucoval.
To byl směšný kolovrátek výmluv dokola,
nevěděl jak dál,
na podporu u něj stála gorila.

To zas jednou zvečera,
já na politiku opět si vzpomněla,
za panem Topolánkem jsem šla,
otázky mu klást začala.
Ten ale upřímný tuze byl,
oči v sloup hned otočil
a zvolal:
„Vesmírní lidé, to stále mi chodí !“
Inu, jeden informace má, druhý ne,
to je mi tuze podivné !
Obálku s letáčky si vzal velmi rád,
že je tam poklona pro něho
si myslel snad.
Tu jeho stoupenec zvolal z davu,
takový fešák, samý čert:
„Stvořitele nepotřebuji, mám svou hlavu !“
To jest rysem ODS – vulgární žert.

Žhavý Dráth

PŘÍSPĚVEK MÍRY VESELÍKA

Když člověk jen tak bezcílně zkoumá internetové stránky, obzvláště blogy, často narazí na velmi zajímavé úkazy. Mezi takové bych jednoznačně tyto internetové stránky: http://www.zhavydrath.cz/articles.php

Když jsem je poprvé spatřil domníval jsem se, že jde o parodii na stránky známého bývalého lékaře Davida Ratha. Bohužel jsem se záhy přesvědčil o faktu, že realita je jiná. Jde totiž o oficiální web výše zmiňovaného občana.

Po obsahové stránce nenabízí nic překvapivého. V podstatě je to souhrn různých politických komentářů, kterým se často nedostává racionálních a pravdivých argumentů. Tyto komentáře celkově korespondují s politickými postoji Ratha, který je jejich autorem. Čtenost se pohybuje v rozmezí sta a čtyř set.

Ovšem naprosto šokující je grafická úprava. Oranžová barva sice koresponduje s celkovou image ČSSD, jíž je Rath členem, ale uvedení stránky titulkem Žhavý Dráth je napováženou. Obvzláště uvážíme-li, jaký obrázek s tímto titulkem sousedí. Taková kombinace může být jedině nezdařilým pokusem o vtip, nebo důkazem velmi závažné duševní poruchy tvůrce těchto stránek.

Přesto si myslím, že je dobré tuto doménu znát, abyste se jí alespoň mohli vyhnout…

14.6.07

Internet: neomezený zdroj informací pro všechny

Když má dnes dítě školou povinné za úkol připravit si referát, spoléhá na to, že potřebné informace najde na internetu. Stačí mu zadat pár hesel do vyhledávače a za chvíli má k dispozici použitelný materiál. Tento způsob práce je pro něj rozhodně snazší, než cesta do nejbližší knihovny a listování celou řadu chytrých knih a encyklopedií. Žák či student si však často neláme hlavu nad tím, nakolik jsou údaje vyhledané na různých portálech pravdivé. Já osobně přistupuji k plnění svých povinností ještě postaru a v prvé řadě proto používám věrohodnější literaturu, i když přiznám se, když i ta zklame, zkusím Google.

Když má dnes novinář za úkol připravit nějaký článek, začne podobně jako školák, také nejprve brouzdat na internetu. Pravda, asi se mu nestane, že by se naboural na nevěrohodné wwwstránky, ale většinou vyprázdní stejnou „pokladnici vědomostí“ jako jeho kolegové.

Občas se zajdu podívat na mezinárodní filmovou databázi (www.imdb.com) a skutečně rostu, když zjistím, že redaktoři odlišných periodik tuto stránku navštívili také a využili ji více či méně v závislosti na délce příspěvku, který potřebovali napsat. Nedávno se jeden nejmenovaný časopis chvástal tím, že ve svém dalším čísle přinese exkluzivní informace o seriálu, který pravidelně sleduji. Tak jsem zase jednou sáhla hloub do kapsy v naději, že se dozvím něco nového, ale odhalila jsem pouze to, že autor inzerovaného materiálu „vykradl“ wikipedii. Není trochu nefér nutit čtenáře k tomu, aby platili za informace, které jim internet nabízí zdarma?

6.6.07

Čtvrtý, POSLEDNÍ termín zkoušky

Chce ještě někdo udělat zkoušku z Nových médií? Pak má možnost v pondělí 18. června 2007, a to od 9 do 13 hodin v místnosti 108. Protože už vás tolik není, pravidla pro zapsání jsou tentokrát jiná. Opět se musíte registrovat, a bude to tak, že na zkoušku budete chodit v pořadí, v jakém se v komentářích k tomuto článku zapíšete. Ze zkušenosti vyplývá, že vyzkouším 10 až 12 lidí za hodinu. Hodně zdaru.

3.6.07

II. Internet – nepřítel studijních úmyslů? Ne!!!

V minulém příspěvku jsem vám, milé děti, vyprávěla pohádku, kterak se studium a internet neměli rádi. Kde byl jeden, tam se nevedlo druhému. A ten, kdo se je i přesto pokoušel dát dohromady, ten se se zlou potázal! Ale to by to nebyla pořádná pohádka, aby to neskončilo dobře.

I můj pohled na problematický vztah studijních předsevzetí a počítače se nedávno dočkal šťastného zvratu - ač na happyendy v životě nevěřím a ve filmu mě vždycky hrozně naštvou. Možná že pozměním názor...

To bylo tak. Učila jsem se na zkoušku z audiovizuálních médií. Skutečně jsem se učila, neboť jsem byla doma a tam není možné celé dny sedět u počítače – a než uklízet celý dům a vařit, to už je fakt lepší učit se. Navíc jsem se zkoušky docela bála. Počítači jsem však neodolala, zapnut stál na stole a já ležela v lejstrech s poznámkami na zemi a čmárala do nich zvýrazňovačem. Čas od času mi zavřískalo ICQ – spolužačka se taktéž učila a když narazila na něco nesrozumitelného, neváhala se optat. A za chvíli jsem se zase ptala já jí. Jednou ty mně, podruhé já tobě, a společně vyřešíme každý problém! Ale nemyslete si, že jsme plkaly o blbostech. Věcná, stručná debata: otázka – odpověď – díky. A dost.
Jenže pak, najednou, vlastně ani nevím, se to stalo... Přišel večer a já si stáhla notebook na zem k poznámkám. Ale tentokrát jsem nezačala šmejdit po internetu, nýbrž se mezi mnou a spolužačkou rozjela živá debata na onom tolikrát proklínaném ICQ. A trvala asi čtyři hodiny. Pro představu uvádím zcela autentický a plynulý útržek našeho rozhovoru:

Y (10:51 PM) : hele, jak je to s tím ok3? vysílá od 1990, v r. 1993 pod správu čt jako čt3 a pak nic? pak dostala čt dva celoplošn
X (10:51 PM) : jooooo
Y (10:51 PM) : takže pápá.
X (10:51 PM) : komu? radě?
Y (10:52 PM) : ok3
X (10:52 PM) : jo tak, no tomu jo, ok3 pápá a udělal se z něho čt2
X (10:54 PM) : 1: zpravodajskej pořad ČRO: rozhlasové noviny, někdy v srpnu/září 1948?
Y (10:54 PM) : kde se vzalo tu se vzalo rádio echo. páč to bylo drahý, pápá, střední vlny předány čro
X (10:55 PM) : a špatně se ladilooo, plán býti konkurencí Frekvenci 1 nevyšel, echo pápáá
Y (10:55 PM) : 16,9,1945???
X (10:56 PM) : a protože jsou střední vlny ale fakt moc drahý i pro ČRo, tak se redukujou a Praha i Čro 6 se střídaj na 1 frekvecni


Tomuhle se říká e-learning hadr. Po čtyřhodinové lekci jsme měly udivující pocit, že ta ávéčka vážně umíme! Víc, než kdybychom do lejster vejraly samy několik dní. A ani to nebolelo.

Co z toho tedy vyplývá? Všecko, dokonce i ten ďábelsky svůdný počítač, internet a ICQ, se dají využít k bohulibým a přínosným účelům. Jen to někoho musí napadnout, a co hlavně, musí se chtít. Minimálně dvěma lidem. Já osobně si myslím, že nám se v budoucnu občas chtít bude. Z té zkoušky jsme totiž dostaly jedničky, já i spolužačka. A to už je určitá motivace.

I. Internet – nepřítel studijních úmyslů? Ano!

Během loňského letního zkouškového období jsem k takovému závěru došla, nikým nenucena. Hlavní vinu sice nenese internet, nýbrž moje slabá vůle, ale ani počítačová síť není bez viny. Problém je už v tom, že existuje. A způsobuje závislost. To se člověk ráno („ráno“ kolem jedenácté) na koleji vzbudí, pln dobrých předsevzetí, jak se bude celý den učit. Vyleze z postele... a ještě než pořádně rozlepí oči, natož aby se převlíkl z pyžama, navštívil koupelnu a najedl se, zapne počítač. On je tak hezky po ruce... tak se mrkneme, jestli nám někdo nenapsal – zjištění, že na nás někdo pamatoval (byť by to byla jen městská knihovna, vymáhající nevrácené knihy a pokutu) je takhle po ránu příjemné.

Zapnete počítač, mrknete se na mail... přečtete aktuální zprávy (musíte přece být v obraze!)... prohlédnete nesčetné diskuse, co je kde nového... případně se neudržíte a vlezete na chat, to v případě, že objeví někdo známý a vy máte chuť s ním prohodit pár slov. ICQ, toho prokletého časožrouta, ani nezmiňuji, ten se obvykle nastartuje sám se zapnutím počítače.

No a dál to určitě znáte sami. Máte pocit, že jste ještě nic neudělali, ale v žaludku vám začne podezřele kručet a když si konečně od počítače odskočíte do té koupelny, spoluobyvatelé kolejí na vás koukají krajně podezíravě. Bodejť by ne, když jsou tři odpoledne a vy se tu producírujete v pyžamu, nečesaní nemytí.

K učení se, když to dobře jde, dokopete pozdě odpoledne. Ale jste jaksi unavení, protože jste se pořádně nenajedli, nevystrčili jste nos z kolejí... a ani čučení do monitoru na svěžesti nepřidá. Tudíž vám učivo neleze do hlavy tak, jak byste si představovali. Radši to zabalíte... a vrátíte se k počítači. To už se objevují výčitky svědomí (sakra, nechtěla já jsem se učit?), a tak kolem půlnoci kamaráda kompíka vypnete a jdete spát. Se skálopevným přesvědčením, že zítra to bude jinak.

Jenže jinak to nebude. To byste ten počítač museli vyhodit z okna. Nebo aspoň síťový kabel. Anebo ho aspoň nechat doma, případně svěřit odpovědné osobě, která nedá na vaše naléhání a za nic na světě vám ho nevrátí, než skončí zkouškové. Jenže tohle nikdy neuděláte! Vždyť ten internet potřebujete! Musíte si stáhnout zápisky spolužáků, aby bylo z čeho se učit, v diskusi zjistit, co bylo v té či oné zkoušce, případně ujasnit nesrovnalosti či zaplnit bílá místa ve studijních materiálech. U toho se v dnešní době zkrátka bez internetu neobejdete.

Takže... co vám zbývá? Spoléhat na pud sebezáchovy, že ve chvíli, kdy nebude zbytí, se na to učení přece jen vrhnete. (U mě to tak vždy zatím bylo.) Anebo masochisticky doufat, že se vám váš laxní přístup ke studiu konečně vymstí, vy u zkoušky vyhoříte... a poučíte se a příště necháte ten prokletý vynález vypnutý. Jenže... to pak ráno vstanete a přistihnete se, jak toužebně hledíte z okna, jak je tam dneska krásně... nebo neodoláte knize (samozřejmě beletrii), ležící na poličce... případně se pustíte do megaúklidu, který jste celý akademický rok zanedbávali a ani vám to nevadilo... nebo nedokážete odmítnout kamaráda, co chce zajít na jedno... nebo... Těch lákadel, vábících ubohého studenta, je tolik! A kdo jim má odolat. Tak že by ten problém nakonec nebyl v počítači a internetu?

Blog jako neviditelný partner

Zamýšlel jsem se nad tím, proč dnes vlastně lidé zakládají blogy? Například u některých politiků či lidí, kteří jsou tzv. "mediálně známí" to chápu. Potřebují přesvědčit co nejvíce lidí pro své názory a jelikož internet je dnes již zcela běžným a dostupným médiem pro každého (stejně jako noviny), tito lidé neváhají a plnoprávně toto médium využívají. Prostřednictvím blogů sdělují své názory a myšlenky veřejnosti, která si ráda (někdy) jejich názory vyslechne. Důležitá je také interaktivita internetu, kdy lidé mohou okamžitě na publikované příspěvky reagovat (u novin to jde dost těžko).
Co však sledují blogy, které jsou zakládány "běžnými občany" (rozuměj "mediálně neznámí). Opravdu lidé tyto blogy čtou? Jasně, každý má právo založit si svůj blog a na něj psát v podstatě o všem a cokoliv, co se mu zrovna urodí v hlavě. Nemá však nikde zaručeno (to však nemá ani ten mediálný známý člověk), že si lidé jeho názor opravdu přečtou. Při čtení některých blogů ve mně opravdu vyvstává myšlenka, zda lidé, kteří takový blog vedou a pravidelně na něj přispívají, si prostě chtějí jen ulevit a své myšlenky vyventilovat "ven". Mají na to samozřejmě právo. Příjde mi však, že tito lidé prostě nemají partnera (posluchače), který by je byl ochoten vyslechnout, proto své (s prominutím) žvásty "hodí" na net a on už si to někdo přečte. Možná, že jsem do dneška nepochopil pravý smysl (některých) blogů ale některé mi připadají opravdu zbytečné. Moje svaté právo však je tyto blogy nečíst, zato jsem vděčný.

2.6.07

Deník šíleného Brudra

Pokud jste politický nadšenec holdující ironii, sarkasmu, glosám a nebo si jen tak rád v hospůdce i mimo ni rýpnete do posledních kousků těch, co nám vládnou, možná vás zaujme tato stránka. Brudrovo blog s podtitulem Události šíleného ševce sleduje současnou politickou scénu. Autor zde odlehčeně bilancuje potyčky šéfů jednotlivých stran, snaží se poukázat na pozadí sporů, trable oficiální i ty osobní.

Ke každému příspěvku je možnost přidat svůj komentář a trochu si s Brudrem popolemizovat. Z publikovaných názorů lze poměrně snadně odtušit, jaká skupina lidí tento blog sleduje a pravidelně navštěvuje. Většinou jde o více či méně slušné argumenty cílené proti představitelům politických stran - nejčastěji je přetřásán šéf nejsilnější opoziční strany Jiří Paroubek. Výpady jsou někdy opodstatněné, jindy plynou z holého přesvědčení a nesympatií - prostě jako na všech ostatních blozích, diskusních fórech a podobných serverech.

Pokud budete slovně vyčerpáni, dává vám švec ještě jednu šanci - prostor pro vyjádření názoru pomocí jednoho pohybu myší. Pod články je totiž umístěna anketa čekající právě na váš klik.

¡Bienvenidos!

Coby milovník všeho hispánského jsem zveřejnění svého příspěvku stále odkládala na hasta mañana, následně i na později. Přesto jsem občas bezcílně brouzdala po netu a přemýšlela o tom, k čemu by mi ony blogy měly být užitečné. Když pominu zpestřování mé mediální (ne)gramotnosti čtením příspěvků bloggerů reagujících na aktuální dění a audiovizuální hltání www.youtube.com, vychází mi jako další vítěz tzv. cojsemvidělzažilpoznaltamvenku blogy. Jako člověk lačný po neustálém opouštění rodné hroudy jsem se vrhla na občas poučné i zajímavé, občas naprosto neužitečné až trapné texty lidí, kteří mají co dočinění s cizími zeměmi respektive se Španělskem, kterému jsem už dávno propadla a hodlám tam delší dobu zakotvit. Ty nepraktičtější informace ze života, které se vám jako dobrodružnému studentovi budou hodit, tj. vše od zkušeností s ubytováním a školou až po noční život a záchodovou etiketu najdete na velkém možství blogů, namátkou http://valencia.bloguje.cz (studenti Erasmu z ČVUT). Tagy jako španělsko, andalusie či corrida se vám budou hodit na www.jagg.cz. Pokud hledáte informace od A do Z včetně geografických údajů, malého slovníčku či místních receptů, mrkněte na www.kareldekar.com nebo www.spanelsko.info. Některé cestovatelské blogy jsou zaměřené spíše na fotografie, např. http://spanelsko.hu.cz/barcelona.htm. Fotogalerii má i jakýsi mladík na http://www.pgsql.cz/index.php/Santiago, který si střihnul starodávnou poutní cestu do Santiaga de Compostela už z Prahy, což je dost husarský kousek vzhledem k tomu, že se novodobí poutníci zapotí i při klasické, několikasetkilometrové trase.
A pokud už máte dostatečné jazykové znalosti, doporučuji třeba www.kotrla.com, což je rozcestník španělských literárních weblogů.
Labužníci hispánské kultury nechť navštíví český portál psaný ve španělštině na www.tierra.web3.cz
¡Hasta pronto España!

1.6.07

Každé město by mělo mít svého bloggera

Blog autora, jemuž vypravěčský talent není cizí, vtipně píše o svých bláznivých příhodách a jenž své texty ozvláštňuje ostravským dialektem, takový je populární internetový deník Ostravaka Ostravského. Deník Ostravaka se stal nejprodávanější publikací loňského roku a kromě televizního zpracování získal nedávno i divadelní podobu (v režii Radovana Lipuse).

Mohl by mít tento fenomén konkurenta? Časem možná ano.

Celkem úspěšně se o to pokouší Deník Brňáka psaný v „brněnštině“ neboli „hantecu“. Autor, který stejně jako Ostravak zůstává prozatím v anonymitě, začal psát svůj blog v lednu 2006 (Ostravak v prosinci 2004). Na první pohled by se zdálo, že brněnský deník parafrázuje ten ostravský.

Na rozdíl od blogu Ostravaka, který čtivou formou popisuje své všední i nevšední zážitky a názory, Brňák vtipně (sice o trošku méně než Ostravak, ale není všem dnům konec) glosuje o aktuálním dění týkající se bezprostředně moravské metropole (např. Otevřené dopis prezidentům!). Pokud chcete hodit čučku na stránky Deníku Brňáka, řachněte sem!

Ostrava a Brno už mají své bloggery, je teď řada na nějakém neznámém Pražákovi? Ačkoli „pražština“ nemá takové kouzlo jako „ostravština“ nebo „hantec“, vtipné reakce na každodenní dění v Praze by si jistě získaly své příznivce. Třeba za rok bude bloguje.cz hostovat další weblog – www.prazak.bloguje.cz. No, uvidíme.



Příspěvek Barbory Kabátové

Pomůže nová meřící technologie ReMark zastavit pokles sledovanosti televizí?

Společnosti Mediaresearch a Elvia v průběhu května nastartovaly v Praze experiment s novou průzkumnou metodou sledovanosti televizí a poslechovosti rádií. Doposud se počet lidí sledující jeden pořad dal vysledovat pouze v rámci domácího lenošení před obrazovkou proslulými peoplemetry, výsledky však nepodávaly skutečný obraz reality, protože mnoho lidí nesleduje televizní pořady jen doma, ale i v restauracích. Také s doprovodem rádia si nevyzpěvuje jen při úklidu, ale převážně v autě na cestě do práce.
Nová převratná měřící technologie ReMark – tedy krabička o rozměrech 65x50x15 mm vážící 150 gramů- byla vyvinuta v České republice a sbírá data na základě identifikace speciální neslyšitelné značky umístěné ve zvukové stopě sledovaného média, které tak muselo tuto identifikační značku do svého vysílání umístit. Přenos dat je pak možný přes technologii GSM.
Do pilotního projektu se zapojily všechny programy České televize, televize Nova a televize Prima. Z rozhlasových stanic projevilo o projekt zájem například rádio Blaník a rádio Fajn, větší rádia jako Frekvence 1 a Evropa 2 se odmíla z důvodu vysokých nákladů zkoušky účastnit.
Nové měřící zařízení testovalo 600 dobrovolníků nad patnáct let, prioritou bylo otestovat jak technickou funkčnost zařízení, tak i metodologii sběru dat. Přístroj totiž kontroluje testovaného dobrovolníka pomocí pohybového čidla, takže dokonce rozpozná, že se člověk nachází v budově nebo venku. Odborníci tak dostanou do rukou mnohem přesnější data než doposud.
Výsledky výzkumu budou výhodou pro veškerá média, protože díky nim budou moci lépe poznat návyky svých diváků a směřovat pořady s větší přesností na svou cílovou skupinu. To možná pomůže zastavit celkový pokles sledovanosti televizí v České republice. Ta v porovnání let 2005/2006 klesla o pět procent a v porovnání let 2006/2007 dokonce o dvanáct procent. Důvodem pro tento vývoj jsou především nové zdroje informací a zábavy (tedy internet), ale také měnící se životní styl českých občanů. Kromě toho televizní stanice nabízejí stále stejný program, který už i přes velkou sledovanost začínají pomalu ale jistě nudit i ty nejotrlejší diváky Letiští, Ordinací a Křehkých vztahů.