Způsob práce
Nástup internetu znamenal revoluci ve způsobu práce novinářů. Několikanásobně se zlehčil přístup ke zdroji informací. Byť za cenu problémů s ověřitelností uváděných faktů a to zejména pokud je zdrojem blog či osobní stránka.
V praxi se novinář bez internetu již neobejde. Emailová komunikace podstatně zrychlila jeho práci, zároveň však vedla k určitému zlenivění, častějšímu plagiátorství a snad i odosobnění od zdrojů informací.
Mění se i výběr témat. Je velmi jednoduché zjistit, kterou ze zpráv považují za nejdůležitější například CNN či BBC (přes jejich stránky). Menšímu médiu to pak usnadňuje volbu, co dát jako „otvírák“ – hlavní zprávu dne. Celé to má ale za následek nástup určité uniformity. V českém případě to platí zejména u zahraničního zpravodajství.
Příklad rychlosti internetu: Chtěl jsem zjistit, kdy odstoupil z funkce polského prezidenta generál Wojciech Jaruzelski. Cestou Internet Explorer - Google - Wikipedia mi to zabralo 15 sekund (nejsem z nejrychlejších). Bez internetu jsem narazil na pár slepých uliček (např. naše domácí knihovna), ale nakonec jsem namátkou objevil dvě možnosti: telefon – informace – filozofická fakulta – ústav světových dějin a Zahradní Město – Skalka – Staroměstská – Městská knihovna – encyklopedie. První zabere několik a druhá několik desítek minut.
Aktualizace obsahu
Neboli snaha novin přinášet nové pohledy na aktuální událost. Internetová periodika (podobně jako rozhlas a částečně i televize) přinášejí zprávu téměř ihned poté, co se událost stala. Noviny vycházející až druhý den, již nemohou nabídnout aktuálnější informace. Proto by se měly (a v některých případech se snaží) na věc dívat z jiného úhlu, případně komplexněji.
Příklad: Porovnání informování o dopadení Saddáma Husajna v Lidových novinách a Hospodářských novinách. Většina uživatelů internetu v době vydání novin už ví, že byl Husajn dopaden. Nezajímá ho tedy už onen fakt, ale spíše, co bude dál.
Větší personifikace autora
Následkem stále ještě rostoucí popularity blogů se noviny snaží zdůraznit zejména u komentářů osobnost autora. Uvádí jeho profil (většinou fotografie, jméno, kontakt, někdy i další podrobnosti).
Příklad: Britský Guardian udává u vybraných článků věk autora, odkud pochází, příjmovou skupinu či politické preference.
Internetová grafika
Některé noviny mění formát dle vzoru webových stránek na podlouhlý a úzký. Titulní strana mění svoji funkci, stává je jakýmsi přehledem odkazů na články (případně přílohy) uvnitř. Mohou být jak verbální, tak grafické. Noviny se více profilují barevně, odkazy mají funkci reklamního poutače.
Příklad: Mexické noviny Tribuna, pokus designérů Guardianu o „vzhled budoucnosti“.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
1 comment:
Dobrá práce! Zajímavé postřehy, zejména co se týče zjednodušení výběru témat, a z toho pramenící uniformity (to mě dosud nenapadlo, ale asi to bude pravda, a nejen pro zahraniční události - myslím, že se dnes v redakcích víc sledují zpravodajské servery než tiskové agentury).
Za nejdůležitější dopad Internetu ovšem považuji právě ztrátu aktuálnosti. Noviny až na výjimky informují o tom, co už čtenáři vědí (z televize, Internetu, atd.), a tak se v posledních letech projevuje snaha novin události více vysvětlovat, dávat do souvislostí, komentovat.
Dobrý příklad o tom, jak se změnila "dostupnost" informací. Sám dávám často podobný. Jsem už starý člověk, takže jsem psal o počítačích ještě před tím, než vznikl webový obsah. Takže se pamatuju, že když jsem potřeboval vědět aktuální cenu akcií Microsoftu, tak jsem mohl zavolat buď přímo do firmy (což se mi nechtělo), nebo nějakému kolegovi do deníku (to se mi taky nechtělo), anebo jsem musel vyrazit z redakce Reflexu na Žižkově do centra, kde jsem si na Václaváku koupil u stánku Financial Times.
Post a Comment