Náruživý planespotter a jeho blog

Nejsem žádný velký příznivec letadel, ale vždy mám respekt před někým, kdo je ve své zálibě skutečný fanatik. Třeba v letadlech. Pavel Koběrský rád a často sleduje letadla v Ruzyni a rád se o svou radost dělí s ostatními. Tady je jeho blog http://pavelkobersky.blogspot.com/

blog jedné studentky

Zpestřete si slunné odpoledne! Ale i k večeru to bude docela příjemná návštěva na http://evca.fbi.cz/blog/index.php
Mě osobně se hodně líbí grafická úprava a stravitelné množství textu. Je vidět, že autorka občas nad svým názorem zapřemýšlí, než ho mrskne na web. Pokud budete hledat, objevíte i filozofické otázky na téma blogová kultura. Ale možná to ani filozofie není... každopádně, kdo má rád růžovou a lá cokoli, tak ty obrázky jsou moc fajn.

Blog, který vyšel i knižně

Patřím mezi ty, kteří blogy nenavštěvují. Jediný web, který mě hodně baví, a který by se snad dal počítat mezi blogy, je www.dfens-cz.com. Podílí se na něm více autorů, kteří zasílají kritické příspěvky na široký okruh témat: politiku, ekologii, nesmysly ve státní správě, praktiky policistů, autobazarů, supermarketů, a spousta dalších. Nejpopulárnější je asi seriál o zmrdech, který dokonce vyšel i knižně. Autoři většinou píšou velmi vtipným způsobem, ale zároveň je z příspěvků poznat, že mají v hlavě mozek. Zajímavé jsou i diskuze ke článkům.

Windows Vista Blog a Media Blog

Blogy (více méně) nečtu. Blogy (cíleně) nevyhledávám. Na žádný blog (kromě toho „našeho“) nepíšu, logicky tedy žádný blog (kromě toho „našeho“ plus pár výjimek tvořených osobními zápisky mých kamarádů a kamarádek) neznám. Abych vám mohla poreferovat o svém oblíbeném blogu, musela jsem nejprve zaúkolovat kamaráda-notorického surfaře, který mi obratem naservíroval několik adres. Tady je výsledek: na Windows Vista Blog si můžete přečíst aktuální informace o tomto zcela novém prapodivném operačním systému (http://vista.zive.cz/). Pro nezasvěcené počítačové antitalenty (čili pro mě) něco srozumitelnějšího: na Media Blogu (http://www.mediablog.cz/) najdete odkazy na zajímavé zprávy z různých oborů (ekonomika, internet, kultura, sport, technologie, věda, zábava ad.). Pokud se stanete registrovaným uživatelem, můžete na blog přidávat vlastní odkazy, diskutovat o jednotlivých příspěvcích, hlasovat pro nejzajímavější informace nebo upozornit kamaráda mailem na nějakou vychytanou aktualitu:).

A to je vše, přátelé. Nazdar!

Egyptský blogger Karím Ámer (karam903.blogspot.com) odsouzen na čtyři roky

Blogger Abdul Karím Nabíl Suleiman (známý pod internetovou přezdívkou Karím Ámer) je dvaadvacetiletý Egypťan pocházející z Alexandrie, který byl poprvé zadržen kvůli textům na svém blogu na podzim 2005. Karím na blogu vyjadřoval své sekulární názory, psal o islámu a islamismu a dále například kritizoval poměry na univerzitě.

(Ukázka z blogu přeložená do angličtiny: I am down to earth Law student; I look forward to help humanity against all form of discriminations… I am looking forward to open up my own human rights activists Law firm, which will include other lawyers who share the same views. Our main goal is to defend the rights of Muslim and Arabic women against all form of discrimination and to stop violent crimes committed on a daily basis in these countries.)

Loni na jaře proti němu škola zavedla jistá kázeňská opatření a posléze byl v březnu z Univerzity al-Ahzar vyloučen, disciplinární komise ho shledala vinným konkrétně z rouhání se islámu. (Video interview z této doby: http://www.freekareem.org/what-kareem-said#video)

Na podzim 2006 začalo další vyšetřování, během něhož byl Karím dlouhou dobu držen v samovazbě. Tento proces vyústil letos na jaře odsouzením Karíma Ámera k celkem čtyřem letům vězení; třem letům za opovrhování náboženstvím a k jednomu roku za pomlouvání egyptského prezidenta. (Dopisy z vězení: http://www.freekareem.org/what-kareem-said/#prison)

V březnu 2007 obdržel Karím Hugo Young Award for Journalism a také byl přijat jako čestný člen do anglického PEN klubu.

Rozsudek a Karímovo odsouzení kritizovala řada organizací − Amnesty International, Human Rights Watch, Reporters without Borders, The Arabic Network for Human Rights Information a další. A na pátek 27.4. se na mnoha místech ve světě plánují protestní akce, které by na Karímovu kauzu měly upozornit. V Praze se akce na podporu Karíma koná od 14 hodin před Velvyslanectvím Egyptské republiky (Pelléova 14, Praha 6) a pořádá ji Amnesty International.

Více aktuálních informací se dozvíte na www.freekareem.org nebo na www.amnesty.org (konkrétně: http://news.amnesty.org/index/ENGMDE120052007)

Welt blogs

Jmenuji se Daniel Fiene a dělám něco s médii. Tak se představuje autor blogu, na který mě občas zvědavost zavane. Od února letošního roku se autor téměř denně na http://weblogs.welt.de/blog.php/was_mit_medien věnuje více, či méně aktuálním tématům koldokola médií. Jeho zájem je široký: od svobody tisku v Rusku, přes televizní moderátory k debatám o online médiích. Píše sice zajímavě, ale Ameriku tu přeci jen neobjevíte.
Místo Ameriky objevíte tady http://weblogs.welt.de/blog.php/china-fieber_tage_des_aufstiegs Čínu. Korespondent Till Faehnders píše ze Šanghaje povětšinou zajímavé poznámky a postřehy o Číňanech, životě v Šanghaji a další neuvěřitelnosti.
Ačkoli svůj blog Čínská horečka-dny vzestupu uvádí paradoxním citátem: čím déle člověk v Číně žije, tím méně jí rozumí, je fajn, si o ní aspoň něco přečíst. Čínskou horečku doporučuju!

Oblíbený blog

Zdar jak sviňa. Blogy pravidelně nečtu, i když zajímavých jsem jich objevil několik. Spíš na ně občas podle nálady zabrouzdám a podívám se, co je nového. Na jeden blog se snažím na svém prkně surfovat co nejčastěji, protože poskytuje zajímavé informace a protože ho tvoří můj bratranec, s kterým se potkávám jen na Vánoce, takže alespoň touhle formou sleduji, jak si vede. Hlavním tématem blogu je sport ve spojení s médii. Jedinou nevýhodou je fakt, že zřejmě z nedostatku času není v poslední době moc aktualizovaný. Snad se bratránek po zveřejnění téhle kritiky polepší.

Ještě jeden blog. Jak jinak než o internetu

Uzávěrka pro registrování blogů už je sice fuč, ale snad se sem ještě jeden vejde. Stojí za to. Pokud chcete něco vědět o internetu, zejména pak o tom českém, doporučuju se na něj obrátit. http://www.peterka.cz/jiri/

BBLLLOOGGgggg....

Blogy zpravidla nečtu a kromě drobných výjimek ani nepíšu. Pro svou prezentaci jsem proto zvolil metodu náhodného výběru: vygoogliv slovo "blog", klikl jsem na první blogovitě vyhlížející odkaz.
Heuréka: http://sweetcaramelka.sblog.cz/
Je to za všecky prachy.

Blogy z Bruselu a "Medvědína"

Blogy, které jsem chtěl „představit“, jsou vlastně dva. Ten první patří k jednomu z nejznámějších evropských blogů vůbec. Patří místopředsedkyni EK a komisařce pro mezinárodní vztahy a komunikaci Margot Wallströmové. Od počátku svého vzniku v lednu 2005 zaznamenal úspěch a ze Švédky rázem udělal blogovou celebritu. Svým blogem Wallströmová dává nejen nahlédnout do každodenního života top úřednice, ale poskytuje prostor pro celoevropskou diskuzi všech možných témat. Po zamítavých referendech o euroústavě ve Francii a Nizozemí přitáhl blog další zájemce. Pokecat o věcech, o kterých všichni vědí, ale skoro nikdo pořádně, totiž chce každý – a v jakémkoli jazyce, tedy nejen v angličtině, ve které Margot svá zamyšlení většinou nabízí. Ať už byly důvody čtenářů jakékoliv, získala eurokomisařka za první rok 15 000 pravidelných čtenářů a rovný milion hitů. A pak že politika je nuda… Co je ale nejpodstatnější, Wallströmová se blogem otevírá Evropanům (a že jich po lednovém rozšíření je!). Kolegové sami vzpomenou, který z politiků s nimi byl ochoten komunikovat, když ho loni v rámci předvolebního projektu oslovili. Tady nemusíte klepat, ani si sjednávat schůzky přes asistenta… Pokud si nefandíte s angličtinou, zkuste třeba Špidlu J I když jeho blog je mnohem chudší. Ale nějak nechci věřit, že ho píše v angličtině sám…

MW: http://blogs.ec.europa.eu/blog_wallstrom/page/wallstrom

Druhý blog nepatří člověku, ani fiktivní postavičce, ale městu. Městu, které je živoucím symbolem Evropy 20. století – Berlínu. Žádná jiná metropole těch rušných 100 let necharakterizuje lépe. Dnes se hlavní město Pruska, několika říší a republik znovu vrací mezi high society. Už více než 17 let je to největší staveniště Starého kontinentu. Pokaždé zde člověk narazí na nová překvapení a staré známé. Kouzlo Berlína je hlavně v jeho ztělesnění svobody. Každý si ho přizpůsobuje podle svého a přitom nikoho neomezuje. Jeho ruch vás nesemele a turistům snadno utečete, a to i v centru města, kde se můžete nadechnout a cítit, že vás nic nesvazuje. Potkáte zde studenty, umělce, přistěhovalce a úředníky na bicyklech, kteří v obleku míří do kanceláří. Kdo sem přijede, už ho neopustí. Kdo ho opustí, vrací se stále zpátky. Podobně jsou na tom i autoři následujícího blogu. Postřehy o pravděpodobně nejzadluženějším hlavním městě Evropy se dozvíte na: http://www.hauptstadtblog.de/

Blog Martina Škapíka

Blogy moc nečtu, občas mrknu asi na tři osobní (a to jen proto, že jejich autory, někdy i příběhy znám osobně). Blog mi musí především něco dát, ať už to, že si řeknu, že lépe než autor bych zážitek určitě nepopsala, nebo opak.

Z těch ne až tolik osobních někdy navštívím blogy na aktuálně.cz (kolikátá už to jsem?). A právě z "aktuálních" blogů mě nejvíc zaujaly blogy Tomáše Hanáka a Martina Škapíka. Hanák už je zabrán, takže Škapík: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/martin-skapik.php

Škapík přináší zajímavé informace, o kterých, podle diskuse pod příspěvky, mnoho lidí nemělo ani páru. Velkou debatu rozpoutal jeho příspěvek o 11. září 2001 - http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/martin-skapik.php?itemid=191 . Tam zmiňuje film Loose change, o kterém jsem sice slyšela, ale až díky blogu jsem ho i viděla.

Zkrátka Škapíkův blog není jen holý text, jak je tomu u jiných "bloggerů", ale je to přímo multiblog. Jak jsem říkala, čtení blogu mi musí něco přinést. A Škapík nosí často.

Rožánkův BLOK

Velmi vyhledávaný blog o všem možném i nemožném je Blok Filipa Rožánka. Rožánek je zkušený novinář, jehož jméno je často spojováno se všem známým serverem Česká média, ale např. i Českým rozhlasem.
Na blogu (či Bloku v tomto případě) se věnuje mnoha aktuálním, ale často i všedním a nezajímavým věcem.
Rožánek je znám svými kontroverzními názory. Přesto je jeho Blok uznávaným a hojně citovaným zdrojem. Celkově na něj zavítalo od vzniku v říjnu 2002 přes 1000000 lidí, což už je nějaké číslo. Denně má blog až 1000 návštěvníků.
Můžeme si zde přečíst Rožánkovy názory a postřehy např. na nebohou gorilku Kambu, návrat rockové babči Tiny Turner či zákrok proti Spammerům. Blog není nijak úzce zaměřen a najde se tu, jak už to na takovém blogu bývá, vše, co se autorovi mihne hlavou.
Není to dlouho, co byl Blok graficky z gruntu přešitý a má nový, líbivější kabátek. Žel zmizely údaje o samotném Rožánkovi, takže stránky jsou už trochu anonymější. To ale návštěvník rád oželí, zvlášť, když přibyla hromada obrázků, mediální sekce s videem, ale i přehravač internetových rádií. Články jsou rozděleny do rubrik a nechybí archiv S Rožánkem sice nemuíte souhlasit, ale blog má celkově parádní...
Jo a funguje na principu systému World Press.

Čtenářem blogu ze známosti

Žádný oblíbený blog nemám a ani ho nehledám, prostě mi nechybí. Poslední dobou občas zavítám na blog filmové kritičky Ireny Hejdové, který vznikl v rámci blogů na Aktuálně.cz. http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/irena-hejdova.php Důvod? Irenu znám a baví mi sledovat témata, o kterých píše. Často se totiž jedná o věci, o nichž se jednoduše mluví v redakci.

blog na zitrek

pochybuji, ze by mi ho nekdo vyfoukl, ale kdyz to musi byt, tak zitra neco povim o blogu huedbniho serveru newmusic, potažmo petru pliskovi vice viz
http://nmmcz.wordpress.com/

Ach, ty děti!

Pro svůj pondělní tříminutový štěk jsem si vybrala blog, kterému opravdu rozumím a který mě velmi rozněžnil, když jsem ho poprvé objevila: http://detsky.blog.cz
Všichni jsme totiž pořád ještě dětmi a pokud už nejsme, tak nám stejně za pár (desítek) let budou pobíhat po kuchyni naši vlastní potomci. Tak abychom věděli, kde pro ně najít ty nejlepší omalovánky a říkanky. :-)

Kolem kol

Blogy mohou sloužit i jako veřejný deník přinášející informace o osobních sportovních aktivitách. A k čemu to? Čtenář si může porovnávat vlastní sportovní výkony, dozví se o uskutečněných i plánovaných závodech, najde tipy na koupi zajímavého komponentu nebo může jen tak závidět při pohledu na autorovy fotky z Alp... Příkladem budiž http://vl001.blogspot.com/

Blogy a literatura

Poznámkový blok Pavla Kotrly: http://www.kotrla.com/pmpro/index.php. Pavel Kotrla je mimo jiné vydavatel literárního čtvrtletníku Texty a zřejmě jediný tuzemský publicista dlouhodobě sledující vztah literatury a nových médií.

Poezie (nejen) pro všední den: http://poeticno.kotrla.com/weblog.php. Michal Jareš ve svém blogu konfrontuje tvorbu současných českých (a slovenských) autorů s básněmi klasiků z čítanek.

Čmelák a svět: http://www.zebry.cz/cmelakasvet.cz/. "Kulturní hlídka" básníka Petra Motýla je projekt na pomezí blogu a literárního časopisu.

Obsáhlý článek Weblog - nová forma dynamické interaktivní literární komunikace publikoval Zdeněk Jonák (mimochodem manžel naší bývalé učitelky): http://www.ceskaskola.cz/ICTveskole/Ar.asp?ARI=103691&CAI=2129
"Specifičnost formy blogu vidím (...) v jeho snaze odtrhnout se od pupeční šňůry literatury s jejími pevně zafixovanými kódy, a s jejími zprostředkovateli - literárními kritiky, kteří tlumočí porozumění literárnímu dílu nepoučené skupině recipientů. Za hlavní charakteristický rys blogu považuji možnost reciproční komunikace mezi autorem a čtenářem již v procesu vzniku a utváření díla," píše Jonák.

Malý čtenář

Blogger skrytý pod přezdívkou "Malý čtenář" - http://malyctenar.bloguje.cz/ - je docela vtipný glosátor českého mediálního a literárního dění. Ve svém zatím posledním "postu" z 12. dubna se usmívá nad překlady komiksu o Dilbertovi v Mladé frontě. Jeden literární kritik soukromě označil blog Malého čtenáře za "Šaldův zápisník nové doby :0)".

Samej blog a nikde blok

Jediný blog, na který občas zavítám je tento: http://daniel-deyl.blog.tyden.cz/. Možná proto, že je to blog člověka, kterého znám, a možná také proto, že má k blogům podobný vztah jako já.

I want to see...

A teď přispěju svou troškou do mlýna i já. http://www.quieroverunfantasma.com/eng/ je docela zajímavý blog jednoho podivína, kterého zajímá, proč v poslední době záhadně zmizelo pár bloggerů. Vůbec nevadí, že si na blog umístil jen tři zprávy, a pak sám za (nejspíš stejně záhadných okolností) zmizel.

Klíčové je, že jeho poslední příspěvek obsahuje odkaz na ono "tajemné video", které viděli všichni zmizelí bloggeři předtím, než se vypařili z virtuálního světa. Že vám to něco říká? Vražedné video? Jestli se nudíte a máte v zásobě i tu trošku potřebné odvahy, určitě si ho pusťte.

A mé hodnocení? Moc, moc pěkné využití (relativně) nového formátu. Kéž by byli všichni PR pracovníci stejně nápadití.

Blog o německém bulvárním deníku Bild

BILDBLOG.DE

"Co je dnes v Bildu, o tom se bude zítra psát všude," uvádějí na svém společném blogu novináři Stefan Niggemeier a Christoph Schultheis. Podrobně se proto zabývají Bildem včetně jeho nedělního vydání a internetové verze Bild.de. Zajímá je, proč má Bild na ostatní média tak velký vliv. Denně poukazují na chyby, jichž se Bild dopouští. Zveřejňují případy, ve kterých se redaktoři Bildu zachovali protiprávně. Blog je financován reklamou, prodejem propagačních předmětů a příspěvky dobrovolníků.

Pavel Kasík - blog

Jelikož nemá Pavel Kasík ještě aktivovaný účet, poprosil mě, abych vyvěsil, že se bude zabývat blogem postsecret.blogspot.com

Mediální guru

Při hledání informací ze světa médií jsem narazila na zajímavý blog Media v Česku i ve světě, http://mediaguru.bloguje.cz. Neznámý blogger (na blogu si můžeme prohlédnout jen úsměvnou autokarikaturu) se zde snaží informovat o tom, co se podle jeho slov děje na i za scénou českých i světových medií. Jednotlivé články jsou řazeny do rubrik Print, Ze světa, Z elektronických médií, EU a legislativa, Unie vydavatelů, WAN, FIPP, ENVA a FAEP. Články jsou ozdrojované a samozřejmě k nim můžete přidat komentáře a hodnocení článku nebo celého blogu. Kromě mediálních informací zde najdete i další praktické odkazy. V archivu si můžete dohledat vše, co jste stihli propásnout. Nejsem bloggový znalec, ale myslím, že tady si autor dává opravdu záležet na všechny důležité náležitosti a má snahu (a to se cení).
I když má autor asi měsíční výpadek v dodávce čerstvých informací (vyčerpání se zřejmě dostavilo), doufám, že to snaživec už nezabalil úplně. To by vám už moje doporučení bylo nanic.

Aj pivotky blogujou...

V blozích zběhlá nejsem a asi jen tak nebudu. Ale... Chioma Priscilla Udeaja není zběhlá v pomlázce a knedlíkách a taky to zvládá. Takže budeme držet při sobě a v pondělí vám poreferuji o jejím aktuálním blogu.

Pro změnu jeden Videoblog

Jelikož už tady máme nespočet odkazů na klasické blogy, rozhodl jsem se pro menší změnu a přidávám odkaz na jeden vlog (čili videoblog). Ten má klasickou stavbu, příspěvky jsou řazeny chronologicky a návštěvníci si mohou vybírat z mnoha kategorií. Jelikož je ale vlog poměrně nový (první příspěvek byl publikován teprve 31. března), vtipných videí je tam zatím poměrně málo. Jak píší sami tvůrci, na těchto stránkách se budou snažit návštěvníky hlavně bavit - proto shromažďují vtipná videa, která kolují různě po mailech a umisťují je na tyto stránky. Nechybí ani odkazy na největší světové videoservery, do hledání vtipných videí se tak může zapojit každý.

Jediný pořádný blogger, kterého znám

Jak najít zajímavý nebo alespoň pošahaný blog, když se o blogy moc nezajímáte a nečtete je a nikdo z vašeho okolí vám není schopen poradit? Proto jsem si pro prezentaci vybrala blog člověka, který se v tom a v mnoha dalších věcech opravdu dobře vyzná. Snad to není příliš nefér. http://blog.paxik.net

Bloggerem v každém věku

Blog Radky Kvačkové, absolventky FAMU, je důkazem toho, že blogovat nemusí jen mladí. http://itchyne.blog.cz/

Co zajímavého vám řeknu v pondělí

Když se kouknete na http://www.frekvence1.cz/index/blogy.html ... tak tam najdete blogy... jak taky jinak, že? Podobně to funguje i na Evropě 2... No a já vám tak nějak odprezentuju, o čem tyto "stars" píší, jak často to dělají, jakou to má úroveň a jestli to má vůbec cenu... Tak zatím!

Načerno

Eine kleine Blogreservierung für mich hier: http://nacerno.cz/index.php?s=0 . Danke.

Blogy - touha se vykecat

Kdyby blogy existovaly v době Járy Cimrmana, přišel by jistě Cimrman na svou teorii jazyka právě při jejich pročítání. Dle této teorie jazyk nevznikl z potřeby dorozumět se, ale z touhy se vykecat. Touha se vykecat, toť znak mnoha blogů.
Každý den se na internetu objeví tisíce nových blogů. Blogů, které mají více autorů než čtenářů. Blogů, ve kterých si teenageři stěžují na to, že nemohou najít svou druhou polovičku, teenagerky hovoří o ekologických problémech světa a společně pak nadávají na staromódní rodiče, co jim nechtějí dovolit tetování. Je jen pomíjivé množství smysluplných blogů, ve kterých čtenáři najdou zajímavý obsah vycházející ze znalostí daného problému a které je něčím obohatí.
Nepatřím mezi vášnivé příznivce blogů. Možná je to tím, že nepatřím mezi vášnivé příznivce ničeho, co je módní. Co je módní, to se však časem příliš rozšíří a stane se „out“. Stejně jako zmizela móda céček, mrkváčů a pokémonů, zmizí i móda džínů v kozačkách, kovových kruhů v uších a Harryho Pottera. A zmizí i móda blogů.
Až blogy vezme čas, možná se konečně počet jejich autorů omezí na ty, kteří se umějí skutečně podělit o své názory a informace a jejich čtení nebude ztrátou času. V tu chvíli, když už nebudu mít pocit zapojení se do stáda vlekoucího se trendy, se možná konečně vášnivým příznivcem blogů stanu. Blogů, ve kterých se nebudou chtít autoři jen vykecat.

Dlouhý trekblog

Koho zajímá Star Trek, ten se dříve či později dostane k blogu Soul of Star Trek. Jeho autor Captain Future nepíše obvyklé krátké zprávy o připravovaném filmu, ale dlouhé články, z nichž nejnovější se detailně věnuje sedmému z dosavadní desítky celovečerních snímků. Více se možná dozvíte v pondělí...

Vote for Obama!

Svět by měl být barevnější, což platí i pro už tak dost barevné USA. Takže beru blog černošského kandidáta na prezidenta USA. http://my.barackobama.com/page/community/group/ObamaHQ/. Uncle Sam wants you to vote for Barack Obama!

last.fm

myspace uz je davno out, ted frci lastfm:)) aspon u hudebnich maniaku urcite (ano, rec je o mne, sen.offovi a donu insalatovi predevsim:)) . aneb ukaz co poslouchas a ja ti reknu, kdo jsi... staci nainstalovat jeden minisoft, zasociovat ho s vasim playerem na pc (pricemz jich muzete mit nastavenych defaultnich vice; uz mate v ruce akademicky slovnik cizich slov, hehe:))?) no a pak uz jen scroblovat a scroblovat. neboli nechat zapnutou fuknci scrobbling (nebo ji taky vypnout kdyz poslouchate s prominutim sra*ky a nechcete, aby se na vasem lastfm objevily), ktera, pokud jste zrovna pripojeni k netu, okamzite nahazuje na vase lastfm co prave poslouchate (k tomu je nutne jedine: mit vyplnene tagy u skladeb alespon v polozkach autor a skladba) no a pokud zrovna pripojeni nejste, zadava vse do pameti a pri prvnim pripojeni vse hezky nasosa do systemu.

user pak muze zjistovat v tydennich, mesicnich, rocnich hitparadach, nebo podle intepretu, alb... co kdy nejvic poslouchal, kterou skladbu rotoval vubec nejcasteji, ktere album...

kdo si ulitava na "matrixovych" znamostech, tak pratele si muzete pridavat taky (a v taste-o-meteru zjistovat, jakou mate vzajemnou "music compatability"), stejne jako se priradit do klubu vasich oblibenych skupin, stanic, labelu, internetovych for o hudbe atd. atp. lastfm vam navic jeste generuje sousedy, "neighbours", neboli lidi, kteri poslouchaji podobne veci jako vy... pak uz jen staci kliknout na jejich profil a nechat se inspirovat 50letym typkem z australie, nebo treba teenagerkou z polska (mimochodem mladi lide v polsku se mi dosud jevi jako nejotevrenejsi vuci vsem "alternativnejsim hudebnim formam")... pokecat s nimi o cemkoliv v shoutboxu, nebo i soukromymi zpravami...

zadavat se daji i vyznamne hudebni akce, u kterych se vam zaroven hned objevuje pocet ostatnich useru, kteri maji ten ktery koncert take pridany do ocekavanych, a kdyz uz vas nebavi porad vybirat, co budete poslouchat, staci kliknout na vase soukrome radio, jehoz playlist system vytvori podle vaseho vlastniho hudebniho profilu, nebo na radio kohokoliv z vasich pratel, sousedu, nebo i cizich useru, na ktere narazite uplne nahodou... lastfm vam zaroven podle vaseho vkusu doporucuje ruzne interprety k poslechu a take informuje o volne stahnutelnych skladbach na internetu a urcite jsem na nekterou funkci jeste zapomnel.

tolik v kostce o tehle z meho pohledu smysluplnejsi sluzbe, nez je treba myspace v takove nekontrolovatelne rozrostle podobe, v jake se prave nachazi (vyjimkou budiz stranky skupin, ktere treba jeste nemaji zadne vlastni a muzete si poslechnout/stahnout jejich tvorbu pred vydanim oficialni desky, pripadne myspacey slavnych interpretu, kteri zde zarazuji naslechy novych alb drive, nez se objevi treba i na oficialnim webu, ruzne remixy atd...). myslim si, ze je docela zajimavy, mrknout po roce do svych "charts" a zjistit, co vlastne poslouchate nejcasteji (odhad kolikrat velmi klame) a kdy mate na toho ktereho interpreta nejvetsi naladu), stejne jako se nechat inspirovat novou muzikou od lidi z druheho konce sveta, dostat se treba k lokalnim kapelam te ktere zeme, mesta, o nich byste se treba nikdy nedozvedeli, prestoze se nakrasne muze jednat o skvelou muziku, jejiz autori zkratka jen nemaji moznosti a kontakty a penize na to ji protlacit do medii....) ale to jsem lehce odbehl, takze abych to nejak originalne uzavrel... uz mate svoje last.fm?

Blog myslící na média

Mediacafe.blogspot.com je blog mediálního analytika Jeffa Mignona, který se zaměřuje na budoucnost médií a novinářské profese.

Jeff Mignon píše na základě faktických údajů články (např. Budoucnost papírových deníků, Pokles četnosti deníků v Torontu a v Indii, Výborná promo Guardienu, Média v Polsku vstupují do turbulence, atd. ) a žádá čtenáře o jejich názory. Mignon většinou končí výzvou: Máte jiný názor? Nebojte se ho vyjádřit nebo Děkuji všem za vaše názory nebo Co si o tom myslíte vy? apod. Vzniká polemika někdy s obyčejným člověkem, někdy s odborníkem. Blog obsahuje články bohaté nejen názorově, ale lze zde najít i hodně faktů (hlavně číselných), která se týkají médií obecně.

I přesto, že je blog psán francouzským jazykem, nesoustředí články pouze na francouzská média, ale snaží se zachytit problematiku světa médií a jejich budoucnosti globálně.

Počasíčko je zpět!!! A zdá se že na NOVÉM MÉDIU!

Tohle je sice zpráva spíše na Mediář.cz, ale dneska jsem v šoku zjistil, že nejlepší pořad, který kdy TV Nova za svou historii vyprodukovala (Krom "Volejte řediteli"), je zpět! Bohužel už v něm nechodí nazí svalovci s vyholeným pérkem (tiskovka z února lákala na sledování hlavně "pány") a celé je to "naopak".... čili že už tam ty hrůzy nechodí nahé a pak se oblékají, ale opačně... A zdá se, že už to není v čarobedně, ale jen na internetu...

Čili vážně míněná, mediálně diskursní vědecká otázka zní: "Jak se Vám líbí nové Počásičko, které (asi) vytlačilo pořad z TV obrazovky na NOVÉ internetové MÉDIUM Nova.cz?"Případně co si myslíte o vyhrábání této piktokrychlené mrtvoly a jejím umístěním (asi) jen na internetovou stránku nova.cz?

(P.S. Už je 22:44, takže nikoho snad nepohoršíme, že se bavíme po 22:00 o sprosťárnách v televizi...).

Blog o kterém budu referovat

http://blogs.guardian.co.uk/sport/

Blog M. Poláška

Tak nevím, ale asi jsem úplně out... Nejsem žádný blogger, kromě našeho školního blogu novamedia je nijak nevyhledávám, nenavštěvuji a nemám o nich tudíž žádný přehled. Najít nějaký super zajímavý blog, to se mi asi moc nepovedlo. Nicméně, v pondělí budu referovat o blogu M. Poláška (http://blog.polasek.net/). Proč? Prostě protože má trošku co dočinění s médii a protože jsem ho "naseznamovala". Nebo "nagooglovala"? Už nevím...

Je to o dvou géčkách

Ladies´n´gentlemen, I´m blogger! Padesát let mi to trvalo, ale dokázal jsem to! Vím sice v kostce kulové, čím se liší server od portálu, stejně jako nevím úplně přesně, co je to blogger, ale těší mě ta dvě„gg“.

Těmito slovy začíná blog herce, moderátora, komika Tomáše Hanáka na serveru Aktuálně.cz. Myslím si, že přesně ta „dvě gg“ jsou důvodem, proč mnozí začínají provozovat svoje blogy. „Ahoj, já jsem Jůlinka, tady jsou všechny věcičky a lidičky, který miluju,“ a v závěru všechno pohřbí anketou: Líbí se vám tento blog? Jeden za všechny a o vkusu autorky nechť si každý udělá vlastní názor

Jsem si jistá, že provozovatelka výše uvedeného blogu je jistě hrdá na ta „dvě gg“. Má pocit, že má světu co říct. Respektive píše si svůj deníček (dívčí deníčky bývají obvykle pečlivě schované na utajovaném místě) a potutelně se usmívá při představě, že bude někdo bez dechu číst její životní příběh.

Zadejte si do vyhledávače jméno jakékoli hudební skupiny a vyjede vám spousta podobných blogů, na kterých je povětšinou jen pár povrchních informací, spousta fotek a komentáře nadšených náctiletých fanynek té či oné hudební partičky. Takoví lidé jsou ale na své stránky hrdí. A proč vlastně ne? Jen já osobně nemám na to, hledat mezi těmihle „bloggery“ ty, kteří by fakt stáli za to…

Blogy jsou i pro "zažrance" neužitečné interaktivní zábavy

Jako například blog norského vývojáře PC her Ragnara Tørnquista -http://www.ragnartornquist.com/

Blog dobok čondok

Po zcestném titulku, který nemá žádný smysl, se vrhneme rovnou k tématu. Blogy cíleně nečtu. Nevyhledávám. Maximálně, pokud mě na blog odkáže google či jiný vyhledavač, tak si něco přečtu.
Stejně jako autorka příspěvku "Není blog jako blog..."i já nejsem zastánce osobních blogů typu "Jmenuju se Jája, tohle je můj potkan Pája, máme se rádi a mimochodem můj šéf je idiot a manželka mi zahejbá se sousedem, což je taky idiot."

Raději blog tematický... a s trochou fantazie bychom za blog mohli považovat MOJE STRÁNKY. Kulturní (ro)zcestník Jakuba Saláta. (Ano, další grafomanský egomaniak je tu.)

Není blog jako blog....

Jsou blogy a blogy... nekteré dobré, a jiné spatné. Já tento výdobytek nové éry neodsuzuji. Uprimne receno mám ráda tematické blogy nez osobní deníčky- nerada se nekomu "hrabu" v soukromí...
Provozuji 3 blogy, a snažím se, aby nikoho neurazily, a naopak aby se čtenári z nich neco dozvedeli...

Pro ilustraci posílám odkaz na svuj blog:

sportbezprikras.blogspot.com :-)

Blok Filipa Rožánka

Hutný Blog o všem možném i nemožném...
http://blok.rozanek.cz/

Yuhůův weblog o webu

Dušan Janovský alias Yuhů na http://weblog.jakpsatweb.cz

Internetová reklama – velký byznys

Už několikrát jsme se dotkli tématu reklamy na internetu. Pojďme si přiblížit její formy a zkusit odhadnout, jakým směrem se bude nadále ubírat. A to nejdůležitější – bude generovat ještě vyšší zisky?

Zajímavý článek o rozložení reklamy v médiích a procentuálním nárůstu ve třech uplynulých letech přinesl server Lupa.cz. Je z něj patrné, že nárůst internetové reklamy je každý rok zhruba o 25 – 30 %, zdaleka nejvíce oproti jiným médiím. Pokud mám být konkrétnější, ukážu vše na příkladu serveru seznam.cz.

Zisk Seznamu za loňský rok činil 480 milionů korun, přičemž v podstatě všechny příjmy vytvořila reklama. Většinu této reklamy tvoří tři hlavní složky: bannerová reklama, poplatky za zápis ve firemním katalogu (firma si v rámci zápisu může na web umístit informace o sobě, fotografie, za zápis se platí roční paušál) a konečně sponzorované odkazy při vyhledávání. Na zbytku se pak podílí příjmy ze služeb Sreality a Sauto, které plynou z paušálních poplatků realitních kanceláří a autobazarů.

Zhruba do roku 2002 plynul jediný příjem Seznamu z bannerové reklamy, od tohoto data do něj začal přispívat i segment firemních zápisů. Pokud nás zajímá meziroční růst všech tří výše zmíněných nejziskovějších segmentů, je vyrovnaný, to znamená, že žádný z nich dramaticky v nárůstu nepředčí další dva. Příjem z bannerů je pak každý rok dvakrát vyšší než za předhozí rok. V budoucnosti se dá očekávat nárůst textové reklamy, videoreklamy a snahu inzerentů více se do stránek integrovat. Rozsah internetové reklamy stále proste a s ním i zisky.

Seznam ve spolupráci s deníkem Právo vytváří server Novinky.cz, který je v současné době nejnavštěvovanějším zpravodajským serverem před idnes.cz. Novinky.cz hodně těží z homepage Seznamu, provázanost je v tomto případě velmi vysoká. Zájem o bannerovou reklamu na Novinkách je vysoký, je vyprodaná zhruba z 90 procent. Příjmy za tuto reklamu pak bohatě zaplatí redaktory serveru. Podobně jsou na tom i servery sport.cz a super.cz.

Docela zajímavé postřehy předsedy představenstva Seznamu Ivo Lukačoviče na téma filozofie rozvoje služeb a grafy růstu zisku najdete na jeho blogu.

RE: Každý člověk potřebuje svůj "spejs"

Don Insalata napsal krásný příspěvek, já jen doplním něčím navíc. K tomuto tématu se vztahuje i článek Adama Javůrka v Respektu z 10. dubna 2007.

Tak trochu jiný blog z Ostravy

Pamatujete si ještě na tu dobu, kdy nemít svůj blog znamenalo pád na společenském žebříčku? Kdy publicisté šíleli nad možnostmi internetu a báli se konkurence z řad průměrně gramotných uživatelů sítě sítí? A kdy se na internetu realizovala většina vašich kamarádů, věšela na síť fotky svých dvounohých a čtyřnohých miláčků?

V té době, psal se konec roku 2003, se dva ostravští středoškoláci rozhodli udělat tak trochu jiný blog. Na adrese www.ostravablog.info, dnes na http://ostravablog.cz začali publikovat texty s ostravskou tematikou.

Ze začátku šlo o nesmělé pokusy glosovat dění ve městě a okolí, jenže první čtenářské příspěvky v diskuzích dávaly tušit, že o netradičním blogu se město dozvědělo rychle. To autory přimělo k vylepšení designu, vytvoření loga, které odkazuje na dominantu města – Novou radnici – a především vytvoření základních rubrik a podrubrik.

Z OstravaBlogu se vyklubala součást ostravského mediálního dění s početnou a především stálou čtenářskou základnou. I když se snaží pokrýt většinu ostravského života, speciální vztah si díky citovaným kritikám a recenzím vybudoval k ostravským divadlům a především problému bývalé koksovny Karoliny.

Časem se na „ostravském internetu“ vyrojila konkurence, OstravaBlog si ovšem stihl vybudovat silnou pozici. Redaktoři si totiž i přesto, že v Ostravě žijí, udržují od dění odstup a zároveň ví, kdy a co akcentovat.

Právě proto je OstravaBlog mým nejoblíbenějším „tak-trochu-jiným-blogem“. Ale hlavní důvod je někde jinde.

Vím, že se nám s kamarádem Míťou Vlasakudisem podařilo z nuly vytvořit něco, o čem se ve svém komentáři zmínil Martin Komárek v MF DNES, podařilo se nám vytvořit médium fungující jako mediální partner ostravských hudebních klubů a velkých akcí a především něco, co lidi pravidelně čtou.

Trendy etika na internetu

Komunita, pocit spojení a blízkosti. Na dosah máme nove přátelé, lekce angličiny, filmy, geniální nápady (kampaň „Free hugs“) a novou muziku. Tolik reklama na komunitní servery. Trendem není opakovat repliky z filmů, trendem je být v internetové komunitě a vědět co je zrovna populární. Trendem je vědět, kdo vyhrál Oscary na Youtube. Trendem je mít svůj profil na My Space nebo na různých variantách - jako u líných Čechů, co si neradi překládají z angličtiny - verzi Líbím se ti. Většina nově zářících hvězdiček má svoje webové stránky, které umějí samy spravovat, pracují s webkamerou a nahrávají pro své fanoušky krátké deníkové záznamy. Třeba jako anglická zpěvačka Lily Allen. Přestože byla nominovaná na EMI a má nakročeno ke slibné kariéře, na svůj blog nezapomíná. Ví co je trendy.

Celebritou na internetu nemusí být jenom hudební kapely, celebritou je díky internetu i Bin Ládin. Tento novodobý hacker (cituji Gillese Kepela: Válka v srdci islámu) zmizel za hranicemi numerického světa a do světa vysílá on line komuniké a poselství v arabštině a hlásí se v nich ke krvavým atentátům po celém světě. I my si to můžeme přehrát. Třeba právě na Youtube. Volně dostupná jsou videa se stínáním hlav s voláním Alláh akbar, na druhou stranu i záznamy Američanů zneužívajích irácké vězně. Trendy je tedy hlavně autocenzura. Co si neotevřu, to si nepřečtu, na to se nepodívám. Koho zajímá Japonka, vyndávající si oko vidličkou, prosím.

Trendy je i podávat žaloby na internetové služby (tak jako ty dělají někteří rodiče v případě My Space), které nám poskytují možnost vybrat si podle nálady. Je to stejně padlé na hlavu jako obžalovávat módní návrháře, že stvořili anorexii. Je jenom na rodičích, na kolik jsou schopni uchránit svoje děti před „pastí zvanou internet“. Zdravě inteligentní dítě s citem pro realitu, si klidně může psát s pedofilem, aniž by nutně toužilo potom se s ním scházet. Tolik námět k diskuzi.

Proč nejsem IN aneb Co napsat o blozích na blog

Blogy nevyhledávám, blogy nečtu, na blogy (dobrovolně) nepíšu. Když už jsem se na nějaký z nich záhadným způsobem dostala, nechalo mě to chladnou (a to dokáže jen málo co a málo kdo). A jak se dozvídám z článku o blozích, nejsem tudíž vůbec „in“. (No ale to je mi taky vlastně jedno.)

Tuhle moji naprostou lhostejnost (nepočítaje samozřejmě můj vroucný citový vztah k blogu letošních Nových médií) způsobují dvě okolnosti.
A. Absence času – pročítání blogu/ů je dost časově náročné a vytváření svého vlastního ještě víc (pokud by měl mít alespoň trochu slušnou úroveň).
B. Absence povědomí o dobrých blozích – všechny blogy, které jsem nedopatřením zkoukla, nestály za moc. A taky ve mně zanechaly dojem, že celá řada lidí, která si píše na netu svůj „deníček“, si nevidí do klávesnice. Ve jménu svobody projevu produkují a veřejně prezentují haldy slovních exkrementů, které jsou prosty jakéhokoliv morálního rámce. To ale neznamená, že neexistují ty, které za pozornost stojí. Ale kde je hledat? Vyhledávač si jednoduše vyvrhne něco málo přes miliardu odkazů a šmitec. Kromě toho, že bych se uklikala, je tu přeci již zmiňovaný bod A.

Osobně tedy dávám přednost názorovým sloupkům a tomu, co se nazývá blog, v tištěných médiích. Číst je můžu kdykoliv, kdekoliv (ano Lucko K., jsou i tací, kteří na toaletě čtou a mj. se tam prý skvěle učí slovíčka přilepená na dveřích) a už celkem tuším, čí texty mi sednou.

A s takovouhle „výbavou“ mám napsat na blog něco o blozích?! Skvělé. Takže se omezím jen na pár celkem zajímavých odkazů.

Věděli jste o loňské soutěži BigBloger? (Já samozřejmě ne.) Postřehy shrnuje ve svém článku Jan Ambrož. http://www.lupa.cz/clanky/bigbloger-na-lidovky-cz-jak-noviny-valci-s-blogy/

Výsledky analýzy o medializaci fenoménu blog z let 2000 až 2005. http://mediainfo.cz/spolecnost-kultura/558.html

A jeden takový příklad medializace blogů z listopadu 2006.
http://technet.idnes.cz/blogy-jinak-od-on-line-denicku-k-informacnimu-profi-nastroji-pll-/sw_internet.asp?c=A061102_13 1326_sw_internet_NYV

Klokani a blooks

Každý, kdo má přístup na internet, může dnes bloggovat o sto šest. Nemusí umět žádný programovací jazyk. Je to snadné a navíc moderní. Bloggují ekologičtí aktivisté, chovatelé akvaryjních rybiček, matky na mateřské dovolené, manažeři, zahrádkáři i myslivci. Do loňského listopadu napočítal vyhledávač Technorati více než padesát sedm miliónů blogů, (http://news.bbc.co.uk/1/hi/technology/6129496.stm) tedy zhruba tolik, kolik je v Austrálii klokanů. (http://www.findarticles.com/p/articles/mi_qn4158/is_20060824/ai_n16687085). Nyní už ale celkový počet blogů dosahuje sedmdesáti miliónů a každý den jich vznikne dalších sto dvacet tisíc. (http://www.primeadvertising.com/blog/2007/04/11/the-blog-population-grows-grows-grows/) Některé z nich jsou časem vydány i knižně, jako takzvané blooks. Termín vznikl ze složeniny "looks like a book" a vymyslel jej v devadesátých letech sběratel a knihovník Mindell Dubansky. (http://en.wikipedia.org/wiki/Blook). První blook vydal v roce 2002 americký herec Tony Pierce. Byly to sebrané roční zápisky z jeho osobního blogu. Nápad se ujal. V loňském roce internetové nakladatelství Lulu.com uspořádalo první ročník soutěže Lulu Blooker Prize. Čtyřčlenná porota udělila ceny ve třech kategoriích: beletrie, literatura faktu a komiks. Nakonec vyhlásila souborné ocenění. Pro rok 2006 je získala texaská rodačka Julie Powell za svůj roční blog nazvaný Julie and Julia: 365 Days, 524 Recipes, 1 Tiny Apartment Kitchen. Letos bude vítězka jedním ze soudců. Soutěže se může zůčastnit každý. Stačí, když si sváže vytištěný blog do desek a odešle. Tak co, kdo z Vás zkusí štěstí? Viz http://www.lulublookerprize.com/

Internet bezdůvodný pro každého druhého Plzeňana???

Průzkum společnosti STEM/MARK, který si objednaly některé krajské úřady, ukázal, že lidé necítí potřebu mít internet doma, pokud ho používají v práci. Další uvedli, že pro internet nevidí doma žádné smysluplné využití nebo že je zkrátka nezajímá. Dalším důvodem byla samozřejmě cena.

Zaujalo mě, že asi třetina si internet nepořídí z principu. No, tak každý má své zásady...

http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=192340 - toť ono

Tak mě napadlo, že by se takový průzkum měl udělat i mezi mládeží a dětmi. Tam by asi finanční stránka nestála v popředí... V Plzeňském kraji totiž plných 47 % dotazovaných uvedlo, že internet v domácnosti považují za bezdůvodný. Nemyslím si, že by každý druhý středo/základoškolák neviděl v domácím internetu smysl. Možná jen nejsou plzeňské děti dětmi plzeňských rodičů... A nejen plzeňské.

Každý člověk potřebuje svůj "spejs"

A protože se blíží květen, bude nejlepší, když se zaměříme na "Máj spejs".

Pokud jste ještě nikdy neslyšeli o (z mého pohledu zbytečnosti) MySpace.com, tak vězte, že se jedná o sociální síť, kde se mají stýkat všichni přátelé a na které se dá vytřískat spousta peněz (z pohledu majitelů).

Nevím, jak je tato služba oblíbená u nás v ČR, ale jakmile vyjedete do anglicky hovořící země, hned se Vás všichni ptají, jakou máte adresu na myspace.com... A o tom, že myspace není záležitost pro několik ztroskotanců, kteří si nedokáží najít kamarády "někde tam venku", svědčí fakt, že je tato stránka pátou nejnavštěvovanější stránkou na světe (v angličtině) a třetí nejnavštěvovanější stránkou v USA.

Pokud jste ještě nevidělí žádný profil na MySpace, tak jedná se o místo, kam uploadnete své fotografie, své vejšplechty, co vás zrovna napadnou a navíc to vše můžete ozvučit vaší oblíbenou písničkou... Proto je MySpace i často místem, kde se prezentují hudební skupiny (oproti běžným userům mohou uploadnout až 5 songů). Zde na ukázku MySpace výborné české kapely Alvik: http://www.myspace.com/alvik

Tak co? Najde se mezi Vámi někdo, kdo je na MySpace? A nebo to hodlá udělat?

iHNed.cz drží krok: mění look a uvádí blog

Zpravodajský server Hospodářských novin iHNed.cz se snaží nezůstat pozadu. Nově tedy zavedl svůj redakční blog. Odkaz na něj se nachází na homepage www.ihned.cz nad rubrikou „posledních zpráv“. Přispívá do něj doposud pouze jeden člověk, nový šéfredaktor serveru Daniel Dočekal (po Mirku Raduševičovi, od března 2007), internetový publicista, jeden ze zakladatelů českého Internetu a autor kolektivního weblogu Prostý Občasník Originálního Humoru (Pooh.cz).

První zápis v redakčním blogu iHNedu nese datum 26. března a pojednává o návštěvnosti serveru, druhý příspěvek je o novinářích v reklamě, třetí o diplomatických nótách Spojených států pro Českou republiku a zatím poslední záznam informuje o právě připravované změně vzhledu zpravodajského serveru iHNed.

Nutno říct, že to bude změna zásadní. Má být realizována během května 2007. V delším časovém horizontu by navíc mělo dojít k důkladnějšímu zaměření na vlastní, původní zpravodajství serveru a v neposlední řadě také ke sblížení internetového zpravodajství s „papírovou“ redakcí Hospodářských novin.

Po novém Aktuálně bude mít i nový iHNed modrý "kabátek"; to jej vzhledově připodobní i ke zpravodajskému serveru lidovky.cz. „Otvíráky“ na iHNedu výrazně vyrostou, menu se zpřehlední, stránky zjednoduší. Bude zajímavé sledovat, jak na (další modrou) novinku zareagují čtenáři a příznivci internetového zpravodajství.

Blogy ve světě

Každou vteřinu se ve světě objeví 17 nových weblogových příspěvků, zároveň však "podle nedávného výzkumu společnosti Gartner dosáhl počet nově zakládaných blogů vrcholu loni v říjnu a nyní klesá. Na 200 milionů blogů je podle Gartnera už opuštěných."
Nejaktivnějšími bloggery jsou Japonci - podle průzkumu společnosti Technorati (která sleduje na 70 milionů weblogů po celém světě) do svých internetových deníčků napíší 4,5 miliony příspěvků za hodinu. Naproti tomu Íránci neblogují skoro vůbec.
Nejpoužívanějším jazykem blogů je japonština, následovaná angličtinou, čínštinou a italštinou.

Zdroj: ČTK via ČT 24

Konec starých časů, aneb proč platit za noviny, když o výrocích našich politiků si můžeme přečíst v klidu, zadarmo a z pohodlí domova…

Na první pohled se může zdát, že trh tištěných periodik je poměrně stabilním a stále se vyvíjejícím trhem. Ovšem zdání klame. Prodaný náklad novin a časopisů již po několik let za sebou stále klesá. Jediné, co se drží na stejné úrovni, či mírně roste, jsou příjmy z reklam, které vykazují meziroční nárůst mezi 5 - 10% a v loňském roce dosahovaly v České republice necelých 20 miliard Kč.
Oproti tomu trh elektronických médií roste obrovským tempem již několik let. Meziročně návštěvnost jednotlivých portálů roste o desítky procent. Příjmy z reklamy, ač se stále nevyrovnají tištěným médiím, dosahují v posledních pěti letech každoročně 30 – 40% nárůstu, a tak není divu, že i největší noviny v mnoha zemích reálně zvažují možnost publikace svých periodik pouze v elektronické podobě. Vydavatel NY Times Arthur Sulzberger k tomuto tématu v poslední době dodal: „ Opravdu nevím, jestli budeme za pět let tisknout Finesy. A víte co, je mi to jedno..“
Tento postoj není v současné době v mediálním světě zdaleka ojedinělým. Pět let je možná poměrně krátký čas, ale podívejme se na to z pohledu současným trendů ve vyspělých zemích. Internet používá již nyní více než polovina populace. Malé děti jsou na počítači prakticky odkojeny, starší jedinci pracují s touto bezednou studnou informací ve škole či práci a pro seniory jsou v každém větším městě na toto téma pořádány rozsáhlé kurzy. Tak, jak se pro nás stal mobilní telefon naprosto nezbytnou součástí našeho života, nedokáže si většina lidí za pár let svůj běžný den představit bez internetu.
Při ranní kávě si v klidu člověk přečte nejnovější zprávy na svém oblíbeném serveru bez nutnosti čekání dlouhé fronty v trafice, v metru, či tramvaji poté prohlídne v klidu další prostřednictvím wapu či podobné technologie, se kterou se za několik let jistě setkáme a nebude ho to stát ani korunu. Jistě, někdo může namítnout, že již teď se každý den setkáváme s denními periodiky zadarmo, ale ruku na srdce, dozvíme se v těchto médiích opravdu ty nejčerstvější zprávy v patřičném rozsahu, nebo články v těchto novinách tvoří opravdu pouze tzv. obal na reklamu, aby si tyto plátky ochotně u metra či jiného dopravního prostředku vzalo více cestujících?
Dalším neméně podstatným faktorem hovořícím pro ústup tištěných médiích na úkor elektronických je určitě ekologie. Neustále se setkáváme s fakty o stále omezenějších zdrojích ropy, plynu, o stále ubývajících deštných pralesích a nutnosti s veškerými dostupnými zdroji šetřit. S rozvojem elektronického bankovnictví ubyly stovky tun tištěných výpisů a příkazů k úhradě. Obchodováním na internetu ubylo velkého množství letáků zaplňujícím naše schránky. Dle řady lidí pohybujících se v oblasti médií čeká tento trend i oblast tištěných periodik. Není divu. Tímto krokem zajisté ušetříme tisíce hektarů lesů, vydavatelé se dostanou rázem do mnohem lepšího světla v očích veřejnosti a v neposlední řadě sníží své náklady na provoz o desítky procent bez ztráty významného množství čtenářů.
Doba jde neustále kupředu a asi i ti největší nepřátele internetu se budou muset časem smířit s faktem, že klasickým novinám za pár let zkrátka odzvoní a přežijí zkrátka ti, kteří se dokáží nejlépe a nejrychleji přizpůsobit…

Mariposa – motýl v nejvěrnějších barvách

Na internetu se v současnosti ve velké míře rozvíjí také televizní vysílání. Můžete narazit na klasické internetové televize, jejichž příkladem může být nedávno spuštěný projekt Stream TV. Telefonní operátoři distribuují digitální vysílání vybraných stanic v rámci IPTV (Internet Protocol Television). A naleznete také projekt využívající v současné době nejvyššího obrazového rozlišení High Definition.

Formát HDTV (High Definition Television), tedy televize s vysokým rozlišením obrazu, pochopitelně poskytuje daleko detailnější zážitek než tradiční formáty PAL, SECAM a NTSC. V nejvyšším rozlišení zatím žádná internetová televizní stanice nevysílá, ale průkopníkem je seriál MariposaHD.

Zájemci si mohou zdarma stáhnout aktuálně pět filmečků o čtveřici Američanů, kteří se vydali do Argentiny a natáčejí a stříhají a umisťují na web, co je zrovna napadne. Kdo ale fandí filmům s promakaným dějem či mistrovskými scénáristickými úskoky, bude zřejmě zklamán. Jedná se totiž o filmování ‚plotless‘, tedy bez zápletky.

Záběry přírody střídají fragmenty krásných slečen na pláži v zajímavých obrazových kompozicích. Jednotlivé epizody jsou nabízeny jak ve formátu 1920 x 1080 pixelů (první údaj uvádí počet bodů v řádce, druhý počet řádek), tak ve druhém rozlišení charakteristickém pro HDTV 1280 x 720.

Mike, Jeff, Dominic a Tamir spustili projekt Mariposa (slovo ve španělštině znamená motýl) 7. prosince 2005. Kromě jednotlivých dílů si diváci musejí stáhnout také program BitTorrent určený k distribuci velkých souborů (o velikosti až 2 GB), který slouží ke sdílení filmů a hudby. Tento program je v celosvětové distribuci rovněž zdarma.

Blog a jeho typy

Blog je webová stránka s obsahem tvořeným uživateli. Příspěvky do blogů bývají napsány v žurnalistickém stylu a zobrazují se v chronologicky převráceném pořadí. Tak blogy definuje webová encyklopedie Wikipedia. Blogy komentují nejrůznější témata v širokém záběru (od jídla či koníčků přes zprávy lokálního dosahu a firemní problémy po globální politiku), některé fungují přímo jako osobní online deníčky.
Typický blog kombinuje text, obrázky a linky (odkazy) na další blogy a webové stránky vztahující se k danému tématu. Charakteristickou vlastností blogů je předně jejich interaktivita - čtenáři se stávají tvůrci obsahu blogu.
Název „blog“ vznikl kombinací anglických slov web (webový) a log (deník) - tedy weblog – konečně blog. Od podstatného jména blog je odvozeno sloveso „blogovat“ ( tedy tvořit obsah blogu) a osoba blogováním se zabývající je pak "blogger". V listopadu 2006 čítal katalog blogů Technorati celkem 57 milionů blogů.

Existuje několik typů blogů.
1) Podle druhu média: Blog zahrnující videa se nazývá vlog, blog zahrnující linky je linklog, blog obsahující fotografie se jmenuje photoblog (atd.). Tumbleblog je zvláštní druh blogu s příspěvky kratšího charakteru zahrnující více různých záznamových forem.
2) Podle zařízení: Blogy se také mohou dělit podle toho, na jakých zařízeních resp. přístrojích vznikají. Blogy psané na mobilním zařízení jako je mobilní telefon nebo PDA se nazývají moblogy.
3) Podle žánru: Některé blogy se zaměřují na určité téma – např. politické, cestovatelské, módní blogy (speciální právnické blogy se nazývají blawgs). Nezákonnou variantou blogů využívaných k šíření spamů jsou splogy.
4) Podle postavení lidí publikujících na blogu: Většina blogů je soukromé povahy. Mohou ale mít i veřejný nebo obchodní charakter. Mohou se využívat jako vnitřní komunikační prostředky ve firmách nebo "vnějškově" pro marketingové a PR účely (tyto blogy se nazývají corporate blogs – společenské blogy).

Osobně právě prožívám svoje první setkání s fenoménem jménem „blog“. Ještě nikdy jsem do žádného blogu nepřispívala, nikdy jsem žádný blog nesledovala ani nečetla. Snad to bude příjemné seznámení.

Jak vidí osud denního tisku mediální analytik

Jeff Mignon je mediální analytik a konzultant působící v New Yorku. Na stránkách mediacafe.blogspot.com se zamýšlí nad tím, jaká je budoucnost papírových placených deníků ve Francii. Vychází z číselných výsledků, podle kterých si žádný národní deník nevydělá žádné peníze. Konstatuje, že bez nejrůznějších investorů by už dávno neexistoval Le Monde, Le Figaro, L’Humanité a další. Důvodem je to, že počet odběratelů a tržba vůbec nestačí k tomu, aby pokryla náklady. Tento problém však není podle Mignona záležitostí včerejška, vzniku internetu ani příchodu bezplatných novin do Francie. Je to problém dlouhodobější.
Mignon se zamýšlí, zda placené deníky mají ještě vůbec nějaké výhody:
- exkluzivní informace? Ty už dneska deníky vůbec nepřinášejí, stejné a rozsáhlejší informace lze nalézt na webu.
- rychlost informování? Deníky se staly nejpomalejším médiem.
- kvalita analýz a komentářů? Jedna z posledních výhod, kterou tištěné deníky mají.
- cena? Je to poslední zdroj informací, za které musí uživatel platit.
Jako velkou nevýhodu vidí Mignon současný papírový formát novin. Podle něj už vyhovuje jen určité části populace, pro kterou jsou papírové noviny součástí životního stylu. Dále si pokládá otázku, jaký bude první deník, který si řekne:
- Už nemá cenu prodávat noviny, staneme se z placených novin bezplatnými. NEBO
- Přestaneme platit miliony za papír, inkoust, barvu a distribuci a staneme se webovou společností. Zanecháme si ovšem papírovou verzi pro ty, kteří ji budou vyžadovat a kteří budou připraveni zaplatit za ni mnohem vyšší cenu.
K dispozice jsou i číselné údaje, které ukazují, že popisovaná situace není pouze problémem Francie, ale i dalších zemí. Následující procentuální čísla vyjadřují průměrný pokles nákladu denního placeného tisku v Evropě mezi roky 2001 a 2005:
Německo: - 9,63%
Belgie: - 4,25%
Dánsko: - 11,4%
Španělsko: – 1,73%
Finsko: - 2,99%
Francie: - 7,38%
Velká Británie: - 9,85%
Podobně na tom byla Itálie, Švédsko, Norsko a Švýcarsko. Pouze Rakousko a Irsko zaznamenalo nárůst. V Irsku se dokonce jednalo o 28,91%.
Nakonec přidává příklad ze Spojených států amerických, kde jedna studie potvrdila, že Američan, který hledá nějakou informaci, se raději koukne na stránky Wikipedie než do Today.
Podle něho papírové deníku zaniknou, neříká kdy, ale tvrdí, že už nyní ušly kus cesty k onomu cíli.

Internet je nudný

Na konci roku 2006 vyšel v češtině román Michala Hvoreckého s názvem Plyš. O Hvoreckém se ke mně už delší dobu šířily pochvalné zvěsti. Že prý je nejlepším slovenským spisovatelem současnosti. Že píše o problémech naší doby. O mladých lidech. Tak jsem si ho koupil a přečetl.

Proč o tom ale píšu sem: román Plyš je o internetovém závislákovi. Jeho příběh je popsán efektně, krátké věty, gradace atd. Tak proč je tak nudný? říkal jsem si při čtení. Nemohl jsem se jím prokousat, po přečtení dvou, tří stran jsem knížku vždycky zaklapl. Pak mi to došlo. Je nudný, protože je o internetu. Nebyl to tedy úplně jediný jeho problém, ale tahle myšlenka mi uvízla v hlavě. Je možné napsat dobrý román, dobrou povídku o internetu? O něčem, co není skutečné, hmatatelné, co se vlastně nestalo?

Kromě Plyše se mi pak vybavil ještě Mardošův Nanobook. Pak jsem si vzpomněl na divadelní představení Chat a Nickname (z prostředí chatu), které se mi opravdu líbily, ale to bylo zásluhou herců, hudby a hlavně autorů, kteří dokázali vizualizovat co si člověk představuje při chatování.

A co vy? Četli (nebo napsali) jste někdy román nebo povídku o internetu? Myslíte, že to nemusí být nuda?

Když blogy, tak hodně!

Že blogům patří budoucnost, je možná odvážné tvrzení, ale leccos pro něj svědčí. Mimo jiné i to, že Aktuálně.cz spustilo na svých stránkách novinku: blogovací prostor. Ne že by to bylo něco nového a převratného, jde spíš o strategii, na kterou Aktuálně vsadilo. Tak třeba na Novinkách.cz už blogy fungují delší čas, ale jsou čistě "neznámé", tedy zakládají je necelebrity, nepolitici a neosobnosti. Týden.cz má také svoji blogosféru, jež používá přístup smíšený - prostor pro váš blog po boku našich redaktorů, kteří plní funkci těch "známých". A Aktuálně? Asi si dobře spočítalo, že z anonymů návštěvnost nekouká, a tak oslovilo populární persóny. Ono je opravdu angažovat již vyrobené tváře, než je sám vyrábět. Vždyť se kolem sebe rozhlédněte - kolik bloggerů se stalo celebritami?
Co mě ale trochu udivuje, je množství blogů. Buď zvítězilo heslo čím víc, tím líp anebo si chtěli posichrovat, aby tam aspoň někdo jistojistě psal (přece jen, napsat první příspěvek umí každý, pravidelně blogovat nevydrží všichni) (ale když na to je smlouva, tak asi vydrží...). Každopádně se trochu nemohu zbavit pocitu, že méně je někdy více.
Zatímco na Týdnu jsou tři blogující redaktoři a docela to stačí, Aktuálně založilo přes 70 deníčků více či méně známých filmařů, politiků, hudebníků, odborníků na všechno možné, prostě osobností. Kvalita se různí, některé stojí za to číst, jiné stojí za to obejít zdaleka.
Jak dlouho tenhle projekt vydrží, toť otázka. V této kvantitě - těžko říct, toť odpověď. Představa, že všichni bloggeři budou pilně přispívat, je pro Aktuálně jistě krásná, ale řekl bych, že jí ani oni sami nevěří. Nicméně je pravda, že čím víc jich je, tím víc jich zbyde i poté, co část odpadne. Čili se nechme překvapit.

Nekopejte do učitelů! Aspoň ne na svém blogu

Pokud parta puberťáků na základní škole šikanuje svého učitele a obratem video z tohoto útoku „pověsí“ na stále populárnější server www.youtube.com, nikdo se nad tím (moc) nepozastaví. Pokud si ale studentka dovolí na osobním blogu kritizovat některého ze svých kantorů, je hned pozdvižení. Alespoň na Slovensku.
Slovenská studentka Michaela Stanková na vlastním blogu (http://stankova.blog.sme.sk/) kritizovala svého bývalého učitele a mediálního analytika Andreje Šolkaye. Ten na začátku ledna na stránkách deníku Sme zaútočil na mladé začínající novináře. Napsal o nich, že jsou „nevzdělaní nebo polovzdělaní“ To vše podpořil hanlivými výroky na adresu novinářů, které ze svých becherovkových úst, vypustil např. Miloš Zeman.
Michaely – studentky žurnalistiky, která absolvovala několik seminářů s analytikem Šolkayem, se tato slova dotkla, a proto na blogu na tento článek zareagovala. Emotivně, zaníceně, naštvaně. Michaela v textu mimo jiné píše: „Mediálne glosy Andreja Školkaya, mediálneho analytika sú pre mňa už dlhší čas tým, čo sa po anglicky výstižne nazýva "a pin in the ass". Ak ma zaujíma mediálne dianie na Slovensku, pozriem sa radšej na blog Slovak Press Watch alebo na medialne.sk. Vždy som svoj negatívny vzťah k Školkayovým analýzam brala s rezervou, pretože ak raz s niekým máte do činenia osobne, iste to do značnej miery zdeformuje váš úsudok o práci dotyčného. Dnešný stĺpček A. Školkaya je však výkrikom do tmy. Na to, aby to čitateľ pochopil, však potrebuje niekoľko faktov, o ktorých sa autor glosy akosi pozabudol zmieniť …“ (více na http://stankova.blog.sme.sk/c/76375/AD-Medialny-glosar-SME.html)
Akce vyvolala reakci. Reakce vyvolala akci. Školkay chtěl po Michaele Stankové jakési bolestné ve výši 15 tisíc korun. (Reakce Školkaye zde: http://stankova.blog.sme.sk/c/79825/Andrej-Skolkay-reaguje-na-moju-kritiku-chce-ma-zalovat.html) Zareagovala také redakce deníku Sme. Rozhodla se zrušit analytikovy pravidelné glosy o mediální scéně. Prý bez jakékoliv souvislosti na lednový spor s Michaelou Stankovou. Školkay si však myslí něco úplně jiného. Trvá na svém a chce soud.
Ještě se nestalo, že by před soudem stanul někdo, kdo se vyjádřil k problému, který ho trápí. Někdo být ale první musí. Bude to právě Michaela Stanková? Počet přístupů na blog mladé novinářky překročil číslo 16 tisíc. Docela slušné. Hodně slušné. Jak praví stará pravda (a staré klišé) – co bude, dál ukáže až čas.

Web 2.0 - přítel, či nepřítel?

Web 2.0 se obecně chápe jakožto pozitivní příspěvek lidstvu, i když mnoho lidí ho může označit jakožto jeden z příznaků „Mediálního Babylonu“, kdy bude internet až příliš rozdroben do egoistických kultur a hledání vyhovujícího názoru. Něco takového můžeme pozorovat mimo jiné u encyklopedií vytvářených v tomto enginu. Kauza s Conservapedií, alternativní Wikipedie, je jasným příkladem toho, jak někteří lidé již nechtějí pouze tvořit encyklopedie specializované na určité téma, ale i cosi univerzálního psaného z určitého ideologického pohledu. Logický důsledek dnešního světa, který ztratil universální hodnoty a změnil se na různě velká „souostroví názorů“.
S tím bezprostředně souvisí i individualismus a touha po moci. Možnost „běžného člověka“ tvořit informace na internetu může z leckoho vytáhnout schopnosti užitečné pro celek, může to však také zvýšit egoismus běžných lidí, kteří události chápou především jako médii připravenou porci zboží, jíž oni perfektně rozumějí a vlastně jsou jejími spoluúčastníky. Virtuální moc, tak snadno se přeměňující v moc skutečnou, se tedy rozšiřuje, anebo rozmělňuje? Hlas schopného žurnalisty může být v nastávajícím věku přebit názory davu obého pohlaví, všech stavů a vyznání. Viník může tak snadno vyklouznout, pravdivá informace se může ztratit, drb bude kralovat. Byť to může znít poněkud elitářsky, myslím si, že Web 2.0 by se měl dočkat určité regulované podoby, jež se dnes v projektech jako například „Citizendium“, nová varianta Wikipedie tvořené především odborníky a poté pod větším dozorem doplňované registrovanými přispěvateli.Stránka vešla do své „beta fáze“ v neděli 25.března a od té doby je přístupná veřejnosti.
Myslím, že by internet do budoucnosti potřeboval více takových projektů s pojistkami proti diletantismu. Jinak by se mohl změnit v „chaotické elektronické grafiti“.

Internet přes kanalizační trubky

TiSP, tedy Toilet Internet Service Provider, je unikátní možnost připojení, kterou nabídla firma Google dne 1. dubna. Kromě desetinásobné rychlosti a nízké ceny nabídl Google také upgradovaný Google Toolbar, který analyzuje zákazníkovy fyziologické pochody a genetické predispozice.

Jako už poněkolikáté si zaměstnanci firmy udělali srandu sami ze sebe a vymysleli na apríla nějakou pořádnou hovadinu, ke které vytvořili hromadu PR a zákaznické podpory. V předchozích letech nabízeli třeba službu Google Romance (vyhledávač životních lásek), popisovali systém PigeonRank (vyhledávání za pomoci cvičených holubů) nebo sháněli dobrovolníky na výzkumnou měsíční základnu.

http://www.google.com/tisp/
http://www.google.com/tisp/notfound.html

Nemohou se inspirovat?

Zpravodajské servery se prý nemohou inspirovat od pornografických webů, kde placená služba především osvobozuje návštěvníka stránek od útoků reklamních bannerů. Provozovatelé zpravodajských stránek totiž nejsou dostatečně kolegiální a místo spolupráce placených webů s neplacenými si jdou po krku. Je ale tento předpoklad opravdu správný?
V současné situaci asi ano – existuje-li přehršel vcelku seriózních zpravodajských webů, odejdou čtenáři toho, který začne chtít peníze, k někomu jinému. Co kdyby ale třeba velké české zpravodajské servery uzavřely kartel a přešly na placené služby s tím, že bez poplatku nám ukáží jenom málo – a navíc to bude překryto reklamou (což ostatně bývá beztak…)?
Možná by se podobné spojenectví podařilo rozbít. Část lidí by jistě odešla na zahraniční zpravodajské servery – takových čtenářů by však bylo velmi málo. Ostatní by potom buď zaplatili nebo by se vrátili k novinám. To by ale pro vydavatele nebyl příliš sebevražedný manévr…

Peklo Webu 2.0 aneb jak rychle přelétnout zajímavé obsahy

Pokud jste bloudili už na "Webu 1.0", vítejte v novodobém pekle. Web 2.0 je pro mnohé lidi už ze své podstaty synonymem pro anarchii a neorganizovanou změť neustále přitékajících informací. Jak se v té změti vyznat? Jedna jasně naLinkovaná cesta naštěstí existuje.

Kdysi bylo všechno naprosto simple. Typický "webčlověk" přelomu 20. a 21. století jednoduše ráno sedl s kávou k počítači, vytočil číslo svého providera, nechal si pomalu nacucat na obrazovku své oblíbené stránky a ... zjistil, že se toho od poslední návštěvy vskutku moc nezměnilo. Časy se mění a s nimi i rychlost připojení a množství potenciálně zajímavých textů, na které Google či Čechy zbožňovaný Seznam neumí upozornit.

V současnosti se najde spousta lidí, kteří každé ráno usednou k počítači, vynechají dnes už zbytečné „připojovací“ a „nacucávací“ kroky a začnou se prohrabávat desítkami nejoblíbenějších blogů, následně desítkami těch méně oblíbených, pro jistotu se juknou i na ty opravdu neoblíbené, zajdou na všemožné e-ziny, online supplementy a v konečném výčtu jejich oblíbených stránek nesmí chybět samozřejmě všemocný „jútjúb“. Jde o moderní lovce zajímavých, aktuálních i užitečných informací.

RSS čtečky nedohlédnou za roh

Pro takové lidi, kteří nechtějí u maniakálního proklikávacího stereotypu zestárnout, naštěstí existují RSS čtečky. Ty však zobrazují nově přidané materiály pouze z webů, které si uživatel nastavil. Ale co všechny ty kouzelné články a videa, které se nacházejí mimo dosah dnes už velmi sofistikovaného softwaru? RSS čtečka sice vytáhne vše nejnovější, ale za roh (rozuměj na jiné stránky než na ty vyžádané) nedohlédne.

Jak tedy lovit na rozsáhlých pláních moderního webu, aniž bychom se museli pachtit od jedné nezajímavé informace k druhé? Nejlepší by byl samozřejmě nějaký často aktualizovaný „Cestovní průvodce po zajímavostech pondělního (úterního, středečního…) Webu 2.0,“ odpoví se zasněnýma očima nezasvěcený lovec zajímavostí. Ale kdo by měl o tom, co je zajímavé či užitečné, rozhodovat? Jsme přeci v éře Webu 2.0, tedy kdo jiný než samotní uživatelé?

Linkuji? Linkuješ? Linkujme!

Pojďme nezasvěceného lovce zasvětit do funkce nástroje, který je opravdu jakousi příručkou toho, co ostatní lidé považují za hodné pozornosti. V globálním prostředí funguje na doméně digg.com, v tom českém pak najdeme podařený klon linkuj.cz.

Oba weby jsou z funkčního hlediska takřka totožné, zabývejme se tedy nadále tím, který používá náš mateřský jazyk.

Obsah stránky linkuj.cz, s všeříkajícím podtitulem „To nejlepší na webu“, utváří komunita obyčejných lidí, někdy výše zmíněných „lovců“, kteří brouzdají webovými stránkami. Ve chvíli, kdy narazí na „you must see/read“, jednoduše na linkuj.cz utvoří odkaz s krátkým popiskem. Čím více lidí pak na daný materiál odkáže, tím výše se materiál na stránce linkuj.cz objeví.

Návštěvník linkuj.cz, který nemá zájem o vše, co se mu snaží ostatní nacpat na monitor, si může odkazy filtrovat. Buď si jednoduše vybere jednu ze sedmnácti nabízených rubrik, nebo (v případě, že se sám zaregistroval a několik materiálů už „nalinkoval“) si určí „spřízněně duše“, tedy uživatele, kteří odkazují na podobné stránky a utvoří s nimi jakýsi klan. Stránka linkuj.cz bude nadále obsahovat jen ty odkazy, které se líbí vašemu klanu.

Deprimovaný Langer a podvodný konkurz

Linkuj.cz je mimo jiné jednou z mála cest, jak se dostat k zajímavé informaci dříve, než ji nabídnou zpravodajské servery. Na linkuj.cz se svého času objevil s velkým předstihem odkaz na hudební videoklip zdivočelého mladého Langera či na video v poslední době často skloňovaného podvodného výběrového řízení v Karlových Varech (je to falzum, nebo není?:). Nechybí ani link na článek o Videožurnálu naší drahé „televizoidní“ a „rádioidní“ polovičky ročníku.

Jak vidíte, cesty z pekla a anarchie Webu 2.0 opravdu existují. Samozřejmě nejsou ideální a často nás svedou na scestí. Kolikrát člověk neproduktivně stráví mezi odkazy na linkuj.cz hodiny a hodiny svého drahocenného času. Pokud se však bude komunita zmíněných „doporučovacích“ webů nadále rozrůstat, sníží se i počet uživatelů bezcílně bloumajících v nejspodnějších patrech internetového inferna.