Peklo Webu 2.0 aneb jak rychle přelétnout zajímavé obsahy

Pokud jste bloudili už na "Webu 1.0", vítejte v novodobém pekle. Web 2.0 je pro mnohé lidi už ze své podstaty synonymem pro anarchii a neorganizovanou změť neustále přitékajících informací. Jak se v té změti vyznat? Jedna jasně naLinkovaná cesta naštěstí existuje.

Kdysi bylo všechno naprosto simple. Typický "webčlověk" přelomu 20. a 21. století jednoduše ráno sedl s kávou k počítači, vytočil číslo svého providera, nechal si pomalu nacucat na obrazovku své oblíbené stránky a ... zjistil, že se toho od poslední návštěvy vskutku moc nezměnilo. Časy se mění a s nimi i rychlost připojení a množství potenciálně zajímavých textů, na které Google či Čechy zbožňovaný Seznam neumí upozornit.

V současnosti se najde spousta lidí, kteří každé ráno usednou k počítači, vynechají dnes už zbytečné „připojovací“ a „nacucávací“ kroky a začnou se prohrabávat desítkami nejoblíbenějších blogů, následně desítkami těch méně oblíbených, pro jistotu se juknou i na ty opravdu neoblíbené, zajdou na všemožné e-ziny, online supplementy a v konečném výčtu jejich oblíbených stránek nesmí chybět samozřejmě všemocný „jútjúb“. Jde o moderní lovce zajímavých, aktuálních i užitečných informací.

RSS čtečky nedohlédnou za roh

Pro takové lidi, kteří nechtějí u maniakálního proklikávacího stereotypu zestárnout, naštěstí existují RSS čtečky. Ty však zobrazují nově přidané materiály pouze z webů, které si uživatel nastavil. Ale co všechny ty kouzelné články a videa, které se nacházejí mimo dosah dnes už velmi sofistikovaného softwaru? RSS čtečka sice vytáhne vše nejnovější, ale za roh (rozuměj na jiné stránky než na ty vyžádané) nedohlédne.

Jak tedy lovit na rozsáhlých pláních moderního webu, aniž bychom se museli pachtit od jedné nezajímavé informace k druhé? Nejlepší by byl samozřejmě nějaký často aktualizovaný „Cestovní průvodce po zajímavostech pondělního (úterního, středečního…) Webu 2.0,“ odpoví se zasněnýma očima nezasvěcený lovec zajímavostí. Ale kdo by měl o tom, co je zajímavé či užitečné, rozhodovat? Jsme přeci v éře Webu 2.0, tedy kdo jiný než samotní uživatelé?

Linkuji? Linkuješ? Linkujme!

Pojďme nezasvěceného lovce zasvětit do funkce nástroje, který je opravdu jakousi příručkou toho, co ostatní lidé považují za hodné pozornosti. V globálním prostředí funguje na doméně digg.com, v tom českém pak najdeme podařený klon linkuj.cz.

Oba weby jsou z funkčního hlediska takřka totožné, zabývejme se tedy nadále tím, který používá náš mateřský jazyk.

Obsah stránky linkuj.cz, s všeříkajícím podtitulem „To nejlepší na webu“, utváří komunita obyčejných lidí, někdy výše zmíněných „lovců“, kteří brouzdají webovými stránkami. Ve chvíli, kdy narazí na „you must see/read“, jednoduše na linkuj.cz utvoří odkaz s krátkým popiskem. Čím více lidí pak na daný materiál odkáže, tím výše se materiál na stránce linkuj.cz objeví.

Návštěvník linkuj.cz, který nemá zájem o vše, co se mu snaží ostatní nacpat na monitor, si může odkazy filtrovat. Buď si jednoduše vybere jednu ze sedmnácti nabízených rubrik, nebo (v případě, že se sám zaregistroval a několik materiálů už „nalinkoval“) si určí „spřízněně duše“, tedy uživatele, kteří odkazují na podobné stránky a utvoří s nimi jakýsi klan. Stránka linkuj.cz bude nadále obsahovat jen ty odkazy, které se líbí vašemu klanu.

Deprimovaný Langer a podvodný konkurz

Linkuj.cz je mimo jiné jednou z mála cest, jak se dostat k zajímavé informaci dříve, než ji nabídnou zpravodajské servery. Na linkuj.cz se svého času objevil s velkým předstihem odkaz na hudební videoklip zdivočelého mladého Langera či na video v poslední době často skloňovaného podvodného výběrového řízení v Karlových Varech (je to falzum, nebo není?:). Nechybí ani link na článek o Videožurnálu naší drahé „televizoidní“ a „rádioidní“ polovičky ročníku.

Jak vidíte, cesty z pekla a anarchie Webu 2.0 opravdu existují. Samozřejmě nejsou ideální a často nás svedou na scestí. Kolikrát člověk neproduktivně stráví mezi odkazy na linkuj.cz hodiny a hodiny svého drahocenného času. Pokud se však bude komunita zmíněných „doporučovacích“ webů nadále rozrůstat, sníží se i počet uživatelů bezcílně bloumajících v nejspodnějších patrech internetového inferna.