Poznámka 1. – Také vám stále uniká, co je to Web 2.0?
Musím říct, že já jsem do pondělka o téhle koncepci nevěděla vůbec, že existuje…a ani potom jsem nebyla o moc moudřejší. Ale pak jsem narazila na článek, který mi to drobátko osvětlil – je sice ze září, ale počítám, že se bude hodit i teď: http://www.marigold.cz/item/bez-web-2-0-pochcipa-cesky-internet-na-zatuchlost. Je tam přibližně jasně popsáno, o co jde, co se po nás bude chtít a co nám to možná dá.
Marigold vyzdvihuje americký server Digg.com a rád by viděl, aby to fungovalo také u nás. Jenže server, který řadí články podle oblíbenosti, tomu opravdu nevěřím. Pokud hledám relevantní informace, chci aby mi je připravil odborník, který s patřičným přehledem rozhodne, co je podstatné, a co ne, a rozhodně se nebudu spoléhat na masu anonymních čtenářů, kterým se něco líbí nebo z nudy klikají na nějaký odkaz, když čekají na pizzu. Možná, že to jinde funguje, ale u nás těžko, rozhodně to zavání ztrátou času při proklikávání se hromadou pitomostí, než když mi nějaký specializovaný server bude shromažďovat a třídit všechno na jednom místě. Po pravdě řečeno, nevěřím moc ani Wikipedii, která téhle myšlence také odpovídá, protože kde já si ověřím, že ten, kdo tam něco nasmolil, o tom opravdu má znalosti? A když si člověk vezme, že takhle mohou uvažovat i další a že se zrovna takhle dívají na jeho vlastní produkci…to není zrovna povzbudivé. Zrovna jako zástup anonymů a pseudonymů na internetu mě těžko může přesvědčit, že plodí kvalitní obsah, tak ani já jim moc nemůžu dokazovat, že píšu dobře a k věci.
Poznámka 2. – Ze života: Autorská práva k nevymožení
Hodně ošidná je otázka autorství a dodržování autorských práv, nezdá se vám? Řeknu příklad. Napsala jsem během loňského roku několik rozhovorů, recenzí a přehršel článků, která se nacházejí na informačním webu xyz (všimněte si, že nedělám reklamu ani sama sobě). No a jednou takhle přijdu na nějakou diskusi a tam nějaký pisálek dává odkaz na svoje stránky, kde jsou prý nejnovější informace z oboru, rozhovory a zajímavosti. Já na to teda kliknu a zařvu, protože tam najdu SVÉ rozhovory, SVÉ články a SVOU recenzi, bez odkazu, bez jména, bez ničeho. Tak jsem tomu spratkovi napsala, že jestli tam nenapíše, že jsem autorka já, tak ať si mě nepřeje, a doprovodila jsem to výhružnými citacemi ze zákona 46/2000. Chlapeček se polekal a opravil to. Jenže to je jeden. S našimi stránkami, které jsou míněné pro hodně specializované publikum, se to stalo od oficiálního spuštění v lednu dvakrát. Řekněme, že počet lidí, kterým stojí za to je vykrádat, je relativně malý, ale u větších stránek s velkou čteností to musí být jako na běžícím pásu…a spravedlnosti se nikdo nedovolá, protože jak můžete chytit a žalovat někoho, o kom ani nevíte, jak se jmenuje?
No comments:
Post a Comment