Noviny budoucnost mají, otázka je jakou

Z předchozích několika málo příspěvků zatím vyplývá, že tištěná média v dnešním světě ještě – alespoň tedy v nejbližších letech – své místo mají, že budou ve své „papírové“ verzi stále k dostání. Ne tak shovívavý přístup už jim stejné příspěvky věští v horizontu vzdálenější budoucnosti... Odhadům, jak vzdálené, bych se tu však raději vyhnula, protože jakákoli hypotéza by v tomto směru byla celkem odvážná (stejně, jako tomu bylo například u pánů Altheida a Snowa a jejich „mrtvé žurnalistice“, zmíněné v příspěvku Mladí Evropané noviny čtou...).

Co je však celkem očekávatelné je, že v budoucnu patrně dojde ke změně obsahu médií, k jeho posunu novým směrem. Stejně jako rozhlas či televize nebyly poslední etapou vývoje médií, také tradiční dělení „bulvár – seriózní médium“ jednou nejspíš nebude jediné. Již v posledních několika letech jsme si mohli všimnout náznaků – a to nejen v české mediální krajině – jistého mezistupně, který by se dal nazvat mediálním „prasopsem“, tedy směsí bulváru a relativně seriózních obsahů v rámci jediného média (konkrétní tituly nechť si každý doplní sám). Avšak troufám si tvrdit, že ani toto nebude konečnou fází, že vznikne nějaký čtvrtý (pátý, šestý) „typ“ média, o kterém my dnes ještě nemáme ani potuchy.

Jednou z již celkem vžitých učebnicových pouček je, že internet je doposud nejrychlejším známým způsobem, jak poskytnout nejaktuálnější informace široké (oproti novinám, rozhlasu a televizi přímo nejširší) veřejnosti, a že tedy další média v tomto konkurovat nemohou (někdo by mohl namítat, že televize či rozhlas mohou využít přímých přenosů; v tomto případě se však většinou jedná o uvedení zatím jen stručných a neúplných informací, k čemuž dochází vlivem nedostatku času na přípravu – a to nejen co se sběru informací týče, ale je nutno připočíst i zajištění technického zázemí).

Ovšem jednotlivá média v sobě v porovnání s internetem zahrnují své vlastní konkurenceschopné aspekty. A tady již narážím na onen zmíněný posun obsahu: protože tato média nejsou schopná předložit recipientovi něco, co by již nevěděl z internetu, pokouší se předložit nová témata, případně témata již známá, ale rozebraná ze zatím „neošoupaného“ úhlu pohledu. Proto se nejspíš třeba novinové zpravodajství postupně transformuje do publicistické polohy, přibude komentářů a zevrubnějších rozborů témat (čímž budou noviny zase konkurovat časopisům). Tyto tendence se již osvědčily například u amerických periodik, i když zde nelze přímo mluvit o vlivu internetu (americká média se takto profilovala již od svých počátků). Proto je možné, že se i naše média pokusí tento „vzor“ následovat.

Souhlasím také s názorem, že člověk potřebuje jistotu „pevného bodu“ ve svém životě (viz Technologie se vyvíjejí...), který je stále ještě pádným argumentem pro to, že noviny jen tak nezaniknou a že se o nich naši nejbližší potomci nebudou učit jen jako o jednom z mnoha „outových“ druhů zábavy svých předků. Nejde tu však jen historickou nostalgii, ale i pocit hmotného světa kolem nás. Myslím, že alespoň dnes je pro většinu z nás život v „kyberprostoru“, stavu beztíže, pořád ještě vidinou vyvolávající úzkost.