Souboj mezi novými médii a klasickými papírovými novinami je dle mého názoru do velké míry technologickou a generační záležitostí a ty jdou spolu často ruku v ruce.
Jen nepatrný zlomek obyvatel postproduktivního věku je ochoten se „zahazovat“ s vymoženostmi v podobě počítačů, bez nichž se dříve obešel a obejde i nyní. Samozřejmě že se najdou i pokrokoví senioři, kteří počítač nezavrhli, jenže opět jen zlomek z nich má z domova přístup k internetu. (Žádnou studii na toto téma jsem nečetla, ale při osobním odhadu bych se držela hodně při zemi, i když třeba mylně.) Pokud se tedy některý z důchodců vydá za internetem do knihovny, je málo pravděpodobné, že na něm bude vyhledávat právě zpravodajství. To si spíš vypůjčí k přečtení noviny.
Naopak teenageři bez internetu téměř neumějí žít. Na místě je však opět pochybnost. Kolik z nich zabrousí na zpravodajské stránky, aby si přečetli zprávy? (Samozřejmě že ani všichni dospělí nečtou noviny nebo nesledují zpravodajské severy.) K čemu však mířím.
Novinám zřejmě mladí ve větší míře nepropadnou. Třeba již jen z toho důvodu, že za ně musí platit, zatímco zprávy na webu jsou zdarma (pomineme-li poplatek za připojení k internetu, který s poskytovaným zpravodajstvím nijak blíže nesouvisí). Jako budoucí novinář tedy musím doufat, že si dnešní generace vypěstuje závislost alespoň na internetovém zpravodajství.
Vždyť i samotnou poptávku po novinách lze přirovnat k určitému návyku či setrvačnosti. Čtenář se v určité etapě svého života naučil z nějakého důvodu (čtení k ranní kávě, ukrácení si cesty do práce) kupovat noviny (ty své) a činí tak neustále proto, že se periodikum stalo součástí jeho stereotypního způsobu života. Ukázkovým příkladem jsou předplatitelé deníků, kteří více než polovinu výtisků ani neotevřou. Přesto, když by list jednou ve své schránce nenašli, vyvedlo by je to z míry.
Hlasuji pro noviny
Osobně sleduji, podle příležitosti, jak nová tak stará média. Kdybych se měla přiklonit pouze k jednomu typu, budou to noviny, a to hned z několika důvodů.
1. V porovnání s ostatními médii nepřinášejí sice noviny nejaktuálnější zprávy, ale ty „zastaralé“ jsou uceleně uspořádané a souhrnné. Jelikož nemám každý den přístup k internetu a večerní zpravodajské relace často nestíhám, uvítám přehled, který mi druhý den ráno noviny přinesou.
2. Ač se mnou řada lidí asi nebude souhlasit, jsou pro mě noviny v porovnání s řešením zpravodajských serverů přehlednější. Nesnáším totiž rozklinkávání jednotlivých rubrik a následně vybraných článků a to stále dokola. Stránku novin člověk rychle přelétne pohledem a hned ví, na čem je.
3. Noviny se snaží svou sníženou aktuálnost nahrazovat hlubším rozborem problematiky a publicistikou, což zpravodajské servery zatím nedělají.
4. Noviny nejsou jen o zprávách. Jejich vydavatelé si jsou vědomi konkurence, kterou v internetovém zpravodajství mají, a tak se snaží čtenáře přitáhnout i jinými „službami.“ MF Dnes radí s hubnutím, Lidové noviny se zaměřují na pomoc při výuce jazyků.
5. Ale hlavně! Zpravodajství na internetu je nechutně pragocentrické. Myslím si, že by se i u nás v budoucnu mohla prosadit silnější orientace deníků na regionální témata, jež by tištěným novinám pomohla v boji proti novým mediím. Tedy alespoň do té doby, než se těchto témat pořádně chopí některý zpravodajský server, který si založí i regionální redakce.
Jako nepražský obyvatel oceňuji regionální přílohy, které nabízí MfD. Kromě regionálních periodik, jejichž úroveň je často pochybná, se jedná téměř o jediný způsob, jak se dozvědět informace z mé bezprostřední blízkosti. Věnuje se snad některý z internetových serverů diskusím okolo postavení nových kašen na plzeňském náměstí či kritice nové hry Antonína Procházky, kterou uvedlo Divadlo J. K. Tyla?
No comments:
Post a Comment