K médiím - ze zápisníku grafomana

Šetří internet opravdu čas?
Jeden z argumentů, proč je jednodušší si najít něco na internetu je, že je to rychlejší a pohodlnější. Někteří z nás naráží zatím na technické problémy. Například já se přetahuju o jeden modem s otcem, takže jsme neustále na číhané, kdo si ho vrazí do svého počítače (sice už uvažuje o tom připojit mě přes mobil, ale bůhví kdy to bude). Když se k němu konečně dostanu, tak mi to nejdřív asi padesátkrát řekne, že spojení není možné navázat. Když se tam konečně dostanu, tak jako další zdržovačka (kromě flešových reklam, na které se snažím neklikat) nastoupí vlastní lidský faktor. Nejdřív se ze zvědavosti podívám, jestli mi někdo nenapsal na jednu z asi pěti mailových adres a co se děje na fóru o baletu, hmm, někdo tam strčil odkaz z Youtube na senzační variaci Světlany Zacharové z Korzára, to se musim podívat...dalších osm minut pryč. Pak se teda dostanu k nějakým těm novinkám, ale tam mě zaujme nějaký článek, který jsem původně vůbec číst nechtěla, od něj vede zajímavý odkaz kamsi a tam je zase tohle…a já po půlhodině zjistím, že jsem se vlastně vůbec ještě nedostala k tomu, co hledám. Takže v mém případě by bylo jednodušší sáhnout po novinách.
Blog je stěží víc než deník
Možná proto, že je jich moc a že většina z nich je blog „o všem možném“, „o mojí skvělý partě na škole“ a podobně. Člověk pár odklikne a skončí, protože je to ztráta času. Najít něco zajímavého je fuška. Venku jsem to ještě nezkoušela, nemám čas. Zatím jsem našla jen dvě výjimky, shodou okolností jsou to blogy dvou kritiků (hudební kritička a literárně-hudební kritik, ještě dosti mladý a píše denně). Ke mně chodí mezi deseti až šestnácti lidmi denně, z toho asi šest pravidelně, zbytek se dostane přes vyhledávání jmen osobností nebo podobně. Ale že by to byla nějaká čtenářská základna…asi je to skutečně spíš deník a nikomu z nás, co podobné věci provozujeme, vážně nehrozí, že bychom se stali médiem, i když to vedeme jako zpravodajskou stránku.
Kde všude nečtu noviny
Je zvláštní, že jeden z frekventovaných – a jistě prakticky oprávněných – argumentů pro noviny je, že na záchod se notebook nevejde. Ale já sama jsem tam noviny nečetla ani jednou. Doma momentálně listuji knížkou o Ermitáži, a co se čtení u snídaně týče, tak si ji nekazím zprávami, nejvýš ji strávím s detektivkou (a oběd rovněž tak). V tramvaji mám obvykle plné ruce a stěží se můžu držet, takže nemůžu upotřebit ani tradiční noviny, ani nějakou moderní vymoženost. Sice se považuju odjakživa za tradicionalistu, ale když to vezmu kolem a kolem, noviny mi chybět nebudou. Kdykoli je dostanu do ruky, jen zaúpím, protože vím, že stejně nebudu mít čas na víc, než na to je prolistovat, a na to jsou drahé i zadarmo. Možná je to tím, že se sama neustále snažím produkovat nějaké informace. Už mě kolikrát napadlo, že to může být tak, že noviny čtou všichni kromě těch, kteří je píšou, protože ti na to nemají čas. (Málem bych zapomněla, že mě ještě fakt vytáčí, že když náhodou položím noviny na pult, tak ho potom musim čtvrt hodiny leštit pískem…)
Moc křehká technika na můj vkus
Někdy mívám takovou utopickou nekřesťanskou myšlenku, že celý internet, nové technologie, mobily a vůbec se jednoho dne všechny složí a lidstvo bude zírat. Prostě konec šmitec, zpátky k telegrafu, rotačce, gramofonové desce a bromostříbrné fotografii. Nová technika mi totiž připadá navýsost křehká, moc závislá na fyzických podmínkách okolo. Vemte si jenom pokrývání signálu mobilních telefonů, pořád jsou místa, odkud se nikomu nedovolám (a většinou jsou to ta, kde je to obzvlášť zapotřebí, třeba v některých zaříznutých údolích Krušných hor). Je sice dost nepravděpodobné, že by se ze dne na den změnil zemský magnetismus nebo něco takového, ale přece jen…Země neexistuje ve vzduchoprázdnu a ve vesmíru se prohání svinstva habaděj. Nemusí na nás rovnou spadnout kometa, to by jaksi už nemělo smysl řešit nějaká média, ale nějaká drobnější katastrofa by mohla zhýčkanému lidstvu parádně zamotat hlavu.