Toto zabije tamto… Tuto primitivní větičku uvádí ve svém eseji Umberto Eco, jako důkaz starověkých obav o zánik vzdělanosti a paměťových schopností v souvislosti s rozvojem písma, tedy možnosti zaznamenávat.
My si teď klademe otázku, jestli naše toto tedy internet a na něm zavěšené „noviny“ zabije tamto tedy noviny papírové. Elektronický flexibilní a čtenáři disponibilní text proti textu lineárnímu papírovému – jsou to opravdoví konkurenti?
Vyrostla jsem v rodině, kde se noviny kupovaly jednou týdně v sobotu, a tak k papírovému formátu informací nemám vůbec žádný vztah. Vyrostla jsem ale také v prostředí, kde rodiče s knihou nebyli vidět, a přesto ráda čtu a ukládám ve své knihovně ty krásně vonící skvosty s láskou, poté, co je očima vstřebám, ale i náležitě osahám a očichám. Prostě poté, co si je užiji.
Noviny jsou hloupý papír, hloupý formát, nepraktická všechno špinící záležitost, soubor velkého množství informací v neskladné a zbytečně nahuštěné podobě. Musíte nosit (a před tím i zaplatit!) 20 stran něčeho, co vás vůbec nezajímá jen proto, že si chcete zašpinit ruce četbou pěti stran z kultury a hlavních politicko-společenských událostí.
Kniha je věc, se kterou se rádi budete tahat, i když vám vaše PDA umožňuje čtení na elektronickém displeji i ve tmě a odlehčuje 2000stránkouvou knížku na nehmotné kB.
To co se tady složitě možná snažím naznačit je fakt, že problém novin spočívá jen v podstatě papíru jako materiálu, že papír je známkou trvání, a stálosti (relativní samozřejmě) a tedy je příhodnější pro „umění“, tedy pro něco, co je (mělo by minimálně) nekonzumní a trvalé. Informace je ze své podstaty masově vyhledávaná, nestálá, vyvíjející se, nechce působit, ale přeje si sdělovat, předávat zkušenost a vědomost, primárně je jednorázová a neopakovatelná, a proto se pro ni papír nehodí.
V dnešní době, kdy na nás informace padají jako míčky ve slosovacím bubnu loterijních soutěží, je trvalost a neměnnost papírů zátěží a zbytečným zdržením. Na knihu si uděláme čas, informaci chceme přímo, a pokud to jde tak cíleně, tedy takovou, jakou hledáme, ale aniž bychom ji museli vyhledávat.
Proto si myslím, že v případě věci jako jsou noviny toto opravdu zabije tamto, protože je toto je přežitek doby minulé, na který jsme si nestačili zvyknout a který jsme nikdy nepovažovali za umění rétoriky, ale za pouhopouhý zdroj informací, který už předběhly zdroje jiné, praktičtější.
Novinový papír je tedy dle mého papír na podpal, kniha, bohudík, nehoří, vzhledem ke své povaze spíše kulturní ji jen tak někdo nespálí, jak už si ověřili různí Koniášové a chladná elektronická forma ji ze stejného důvodu pravděpodobně nezabije.
2 comments:
Jestli se dobře pamatuju, tak tahle "větička" je i názvem kapitoly v románu Chrám Matky Boží v Paříži. Nepamatuji si sice, o co šlo, ale moc bych za to nedala, že tam šlo o rukopisy a knihtisk. Rozhodně je jisté, že to nesouviselo s dějem..
Absolutně souhlasím s tímhle textem. Noviny zabírají místo a na to, kolik si z nich člověk vezme informací, jsou relativně drahé. Málokterý článek si přečtete dvakrát, zato ke knize se vracíte a vytváříte si k ní nějaký vztah (třeba založený na tom, kdo vám ji dal, nebo na tom, že s vámi byla na dovolené). A jak si teď vzpomínám na ty dvě tři přednášky Romana Galla, tak jemu na novinách (obzvlášť českých) vadilo, že pracují s den starými informacemi a vydávají je za nové místo toho, aby témata dál rozebíraly a analyzovaly.
Post a Comment