Naučili jsme se vyhledávat rady a návody nejrůznějšího druhu na internetu. Potřebujeme uvařit rajskou? Upéct narozeninový dort? Poradit se o špatném zažívání nebo migréně? Nevíme, jak v zimě ořezat stromy? A jak na jaře? Všechno najdeme na síti, je to jednodušší než listovat knihami, případně si pro knihy zajít do knihovny. Informace o nadýchaném piškotu nebo tvarování koruny broskve jsou na dosah během okamžiku – pokud tedy víme, kam se pro informaci obrátit.
Možná si řeknete, že stačí do vyhledavače zadat požadavek a ono to něco najde. Právě, že vyhledavač najde to neurčité něco, v případě „jarního řezu ovocných stromů“ se objeví stovky odkazů a nezbývá než jich několik projít a doufat, že najdete, co hledáte.
V zásadě jsou dvě možnosti, jak se odpovědi dopátrat. Buď rovnou najdete text pojednávající o daném problému, nebo se zeptáte ve virtuální poradně, anebo se připojíte do nějaké diskuse. A tady je háček. V případě virtuální poradny, v níž reaguje osoba zodpovědná za obsah stránek, se dá předpokládat, že odpoví člověk, který má čisté úmysly a ví, o čem je hovořeno... V diskusích, kam má přístup každý gramotný člověk s klávesnicí a připojením k internetu, se dozvíte všelijaké věci, ale ne vždy pravdivé a čestně míněné. Představte si, že na cyklistické diskusi čtete rady prý zkušených bikerů, zvažujete nákup komponentů na kolo podle jejich napsaných zkušeností, věříte, že součástky mají opravdu vyzkoušené, a pak se z téže diskuse dozvíte, že dotyční za rok ujedou stejně jako vy za měsíc! To ale zjistíte až na konci roku... Příkladem ojedinělým, ale bohužel skutečným je třeba příspěvek na http://www.bike-forum.cz/forum/super-pobyt/541420/forum.html#unread1 . Nelze omluvit ani pokusem o vtipnou reklamu.
Jde tu o princip. Stále častěji se na internet obracíme, abychom našli radu. Je samozřejmé, že většinu informací je nutné brát s rezervou a nikoli smrtelně vážně (ani knihy nejsou stoprocentním rádcem). Nebylo by ale pěkné, kdyby spíše důvěryhodných informací přibývalo?
No comments:
Post a Comment