„Hoď mi to na „fejsu“ na wall!“ Tahle věta vyvolá u většiny lidí poměrně logickou reakci v podobě otázky: „kam, prosím?“ Vzhledem k tomu, že nejsem z těch, co dennodenně sjíždějí několik oblíbených blogů, a už vůbec ne z těch, kteří by si blog sami psali, moje reakce byla stejná.
Facebook ale není klasický blog. Je to spíše místo, kde se potkáváte s přáteli, se známými nebo zde poznáte lidi, se kterými máte něco společného. Slouží k tomu funkce skupin (Groups), mezi kterými můžete najít bývalé spolužáky, současné kolegy z práce, z různých zájmových organizací a nebo můžete vstoupit do skupin typu Abolish mondays, Addicted to chocolate nebo třeba bouřlivě diskutovat o pokračování Harryho Pottera, pokud se vám tedy chce.
Na Facebooku můžete publikovat vaše články. Buď je můžete zviditelnit jen pro vaše přátele, nebo je vykřičet mezi tisíce lidí z celého světa. Je tu spousta místa na sdílení fotek, jejich komentování, přiřazování kontaktů k fotografiím (Tagging), zveřejnění videa, dokumentů... Nechybí zde ani interní pošta a milou vychytávkou je funkce wall. Každý registrovaný uživatel má svůj profil, je samozřejmě na něm, jaké informace do něj umístí, ale automaticky se mu vytváří „wall“. Na ni se píše vše, co jste poslední dobou na facebooku učinili - v podstatě takový výpis z rejstříku :). Je tam upozornění, koho jste v poslední době zařadili mezi své přátele, komentáře ostatních k vaším fotografiím a na tyto „zdi“ si vzájemně můžete psát vzkazy s ostatními uživateli tak, že je uvidí úplně všichni.
Asi nejprapodivnější funkcí facu je „Poke.“ Ráda bych vám to přeložila, ale strkání, pošťuchování i hrabání zní poněkud divně, a tak si to asi radši zkuste sami. Don’t hesitate and put your face on the wall.
31.5.07
Je libo trochu nostalgie?
Určitě se vám už na této škole dostaly do ruky staré noviny. Je to zvláštní pocit. Vidět na zažloutlých stranách informace o něčem, co bylo před několika desítkami let aktuální.
Chcete něco podobného zažít s internetem? Je možná absurdní dávat internet do kontextu s nostalgií. Přeci jen internet jako médium září sotva něco málo přes deset. Na druhou stranu, všichni víme, jak komické je ze současného pohledu srovnání prvních televizí, mobilních telefonů nebo luxů s dnešními extramoderními technickými výtvory.
A stejně šokující pro vás možná bude zhlédnout praotce dnešního nejnavštěvovanějšího internetového portálu v České rupublice www.seznam.cz. Nebo vás třeba bude zajímat, jak z počátku vypadal nám moc dobře známý www.mediar.cz. Staré verze těchto internetových stránek a miliony dalších můžete objevit na www.archive.org. Zadejte adresu jakou chcete, kliknětě na "TAKE ME BACK" a budete se divit...
Chcete něco podobného zažít s internetem? Je možná absurdní dávat internet do kontextu s nostalgií. Přeci jen internet jako médium září sotva něco málo přes deset. Na druhou stranu, všichni víme, jak komické je ze současného pohledu srovnání prvních televizí, mobilních telefonů nebo luxů s dnešními extramoderními technickými výtvory.
A stejně šokující pro vás možná bude zhlédnout praotce dnešního nejnavštěvovanějšího internetového portálu v České rupublice www.seznam.cz. Nebo vás třeba bude zajímat, jak z počátku vypadal nám moc dobře známý www.mediar.cz. Staré verze těchto internetových stránek a miliony dalších můžete objevit na www.archive.org. Zadejte adresu jakou chcete, kliknětě na "TAKE ME BACK" a budete se divit...
Neseriózně na seriózním serveru, i takové jsou některé české blogy
Nejsem bloger nebo spíše blogerka a rozhodně se jí nehodlám stát. (I když tímto příspěvkem jsem částečně přinucena toto své předsevzetí porušit. Ale opravdu se jedná o výjimku.) Asi mnohé napadne otázka: Proč se blogování tak brání? Odpovím trochu zdlouhavěji.
Na jedné z přednášek Miloše Čermáka jsme se dozvěděli, že blogování se stalo mezi lidmi populární proto, že naplňuje jejich touhu vyjádřit názor, být slyšen a slyšet protinázor druhých. Když se někomu chce sepisovat svůj názor, někdy velmi obsáhle, a očekává, že bude slyšen a je ochoten přijmout protinázor, tak proč ne. Já raději ventiluji své názory mezi známými a někdy i neznámými lidmi osobně, ale uznávám, že jiným může spíše vyhovovat psaná forma.
Když se ale člověk podívá na některé současné české blogy, kterých existuje obrovská řada, mnohdy zjišťuje, že se ani tak nejedná o vyjadřování nějakých názorů, ale prostě o to vyjadřování. Když si v Googlu zadáte heslo „blog“ a zobrazíte si hned první blog, který se vám nabídne nazvaný Blog Caramelky (http://sweetcaramelka.sblog.cz), máte příklad jako z učebnice. A podobných blogů nalezneme ještě celou řadu. Ano, člověk se potřebuje pobavit a odreagovat. V takových případech si ale říkám: ještě že se to objevuje jen na internetu. Kdyby totiž takové věci měly vycházet v tištěné podobě, byla by to škoda papíru.
Na druhou stranu ale existují i odborně zaměřené blogy, na kterých jejich autoři prezentují jednak své názory, ale také své poznatky a zkušenosti s určitými jevy. Za mnohé zástupce například Blog počítačového nadšence (http://blog.macich.net/), na kterém nalezneme odborné příspěvky z oblasti počítačů a výpočetní techniky, ale také názory autora na politické dění, sport a podobně. V těchto blozích vidím asi největší smysl a takové blogy mají podle mého názoru i přínos pro jejich čtenáře. Ovšem jejich nevýhodou je, že jsou určeny pouze pro určitý omezený okruh zájemců (a v případě počítačů a IT mezi ně bohužel nebo možná bohudík nepatřím).
Rozdělit blogy typologicky by byl asi náročný úkol a hlavně by byla asi obrovská řada hledisek, podle kterých by se daly blogy členit. Například v uvedených případech se jednalo o blogy zakládané spíše jednotlivci. V České republice, přesněji na českém internetu, nalezneme ale také druhou velkou skupinu. Jsou jí blogy internetových serverů. Velmi často zakládají blogy zpravodajské servery. V jejich případě může mnohé, stejně jako mě, napadnout, že budou mít nejspíš vyšší úroveň, především co se týká zpracovaných témat, než například zmíněný Blog Caramelky (aniž bych se chtěla jejich autorů jakkoliv dotknout). Řeknete si, že když tyto servery podávají informace o aktuálním dění, tak jejich blogeři budou reagovat právě na toto dění. Někdy ano, často ne. Typickou ukázkou je blog serveru lidovky.cz (http://bigbloger.lidovky.cz/). Velká část příspěvků na něm publikovaných se k aktuálnímu dění v Česku a ve světě vůbec nevztahuje. Podle mého názoru pak takovéto příspěvky snižují vážnost a reputaci daného zpravodajského serveru. Nevím, jak většina z vás, ale když jsem si přečetla na tomto blogu příspěvek nazvaný „Sušárna penisů“ (http://grey.bigbloger.lidovky.cz/c/3405/Susarna-penisu.html), který se zcela evidentně k žádné aktuální zprávě nevztahoval, začala jsem uvažovat, jakýže to server si zrovna prohlížím. Je ovšem otázka, do jaké míry jsou servery zodpovědné za příspěvky publikované na jejich blozích?
Ale nemůžeme všechny házet do jednoho pytle. Například blog serveru ihned.cz je zcela zaměřen pouze na reakce na aktuální události. Je to nejspíš dáno především tím, že se jedná o redakční blog, na který píší redaktoři Hospodářských novin a ihned.cz.
O českých blozích by se dalo hovořit ještě dlouhou dobu, především proto, že je jich obrovská spousta. Jsou blogy známé, jako je už téměř legendární Blog Ostravaka, celá řada blogů téměř neznámých, blogy běžných občanů nebo blogy známých osobností. Poslední skupinu naleznou zájemci nejlépe na serveru aktualne.cz. Tam si mohou vybrat například blogy herců, zpěváků a dalších umělců, ale také například politiků.
Na jedné z přednášek Miloše Čermáka jsme se dozvěděli, že blogování se stalo mezi lidmi populární proto, že naplňuje jejich touhu vyjádřit názor, být slyšen a slyšet protinázor druhých. Když se někomu chce sepisovat svůj názor, někdy velmi obsáhle, a očekává, že bude slyšen a je ochoten přijmout protinázor, tak proč ne. Já raději ventiluji své názory mezi známými a někdy i neznámými lidmi osobně, ale uznávám, že jiným může spíše vyhovovat psaná forma.
Když se ale člověk podívá na některé současné české blogy, kterých existuje obrovská řada, mnohdy zjišťuje, že se ani tak nejedná o vyjadřování nějakých názorů, ale prostě o to vyjadřování. Když si v Googlu zadáte heslo „blog“ a zobrazíte si hned první blog, který se vám nabídne nazvaný Blog Caramelky (http://sweetcaramelka.sblog.cz), máte příklad jako z učebnice. A podobných blogů nalezneme ještě celou řadu. Ano, člověk se potřebuje pobavit a odreagovat. V takových případech si ale říkám: ještě že se to objevuje jen na internetu. Kdyby totiž takové věci měly vycházet v tištěné podobě, byla by to škoda papíru.
Na druhou stranu ale existují i odborně zaměřené blogy, na kterých jejich autoři prezentují jednak své názory, ale také své poznatky a zkušenosti s určitými jevy. Za mnohé zástupce například Blog počítačového nadšence (http://blog.macich.net/), na kterém nalezneme odborné příspěvky z oblasti počítačů a výpočetní techniky, ale také názory autora na politické dění, sport a podobně. V těchto blozích vidím asi největší smysl a takové blogy mají podle mého názoru i přínos pro jejich čtenáře. Ovšem jejich nevýhodou je, že jsou určeny pouze pro určitý omezený okruh zájemců (a v případě počítačů a IT mezi ně bohužel nebo možná bohudík nepatřím).
Rozdělit blogy typologicky by byl asi náročný úkol a hlavně by byla asi obrovská řada hledisek, podle kterých by se daly blogy členit. Například v uvedených případech se jednalo o blogy zakládané spíše jednotlivci. V České republice, přesněji na českém internetu, nalezneme ale také druhou velkou skupinu. Jsou jí blogy internetových serverů. Velmi často zakládají blogy zpravodajské servery. V jejich případě může mnohé, stejně jako mě, napadnout, že budou mít nejspíš vyšší úroveň, především co se týká zpracovaných témat, než například zmíněný Blog Caramelky (aniž bych se chtěla jejich autorů jakkoliv dotknout). Řeknete si, že když tyto servery podávají informace o aktuálním dění, tak jejich blogeři budou reagovat právě na toto dění. Někdy ano, často ne. Typickou ukázkou je blog serveru lidovky.cz (http://bigbloger.lidovky.cz/). Velká část příspěvků na něm publikovaných se k aktuálnímu dění v Česku a ve světě vůbec nevztahuje. Podle mého názoru pak takovéto příspěvky snižují vážnost a reputaci daného zpravodajského serveru. Nevím, jak většina z vás, ale když jsem si přečetla na tomto blogu příspěvek nazvaný „Sušárna penisů“ (http://grey.bigbloger.lidovky.cz/c/3405/Susarna-penisu.html), který se zcela evidentně k žádné aktuální zprávě nevztahoval, začala jsem uvažovat, jakýže to server si zrovna prohlížím. Je ovšem otázka, do jaké míry jsou servery zodpovědné za příspěvky publikované na jejich blozích?
Ale nemůžeme všechny házet do jednoho pytle. Například blog serveru ihned.cz je zcela zaměřen pouze na reakce na aktuální události. Je to nejspíš dáno především tím, že se jedná o redakční blog, na který píší redaktoři Hospodářských novin a ihned.cz.
O českých blozích by se dalo hovořit ještě dlouhou dobu, především proto, že je jich obrovská spousta. Jsou blogy známé, jako je už téměř legendární Blog Ostravaka, celá řada blogů téměř neznámých, blogy běžných občanů nebo blogy známých osobností. Poslední skupinu naleznou zájemci nejlépe na serveru aktualne.cz. Tam si mohou vybrat například blogy herců, zpěváků a dalších umělců, ale také například politiků.
28.5.07
Umělecbloguje.cz
Blogy, na nichž publikují umělci, by se daly rozdělit do dvou skupin – první z nich jsou blogy, jejichž autor otevřeně přiznává svou totožnost, publikuje tedy sám za sebe jako více či méně známá osobnost. Druhou skupinou by byly blogy, které jejich autoři píší, ale pod jinou identitou – vydávají se za někoho jiného a výsledkem je svého druhu umělecké dílo.
Nejznámějším představitelem druhé skupiny v České republice byl blog Ostravaka, o jehož původci se dlouho diskutovalo, padaly různé teorie o tom, kdo blog píše, zpravidla se argumentovalo vytříbeností textů z hlediska metafor, formou, kterou mnozí považovali za dokonale vystavěný fejeton a podobně. Ačkoli vyšlo několik knih Deníku Ostravaka, na křtech se potloukal podezřelý Jarek Nohavica a další, identita Ostravaka zůstala skryta. Přestože už Ostravak na blogu nepublikuje, je stále funkční a jeho archiv stále čtený.
Ve světě proběhl podobný kousek s blogem Lonelygirl15, zde se jednalo o zinscenovaný videoblog – ukázalo se, že „osamělá 15“ je ve skutečnosti herečka a její videoblog není žádný amatérský pokus, nýbrž umělecký záměr začínajících filmařů. Narozdíl od Ostravaka se ale autoři k „podvodu“ otevřeně přihlásili.
Blogové sekce existují téměř na všech výrazných českých zpravodajských serverech. Nejsou žádnou novinkou (na Slovensku má sme.cz nejlepší příspěvky v blozích dokonce honorované – každý týden se vyhodnocují nejlepší a dostanou 400 Sk). Takovou sekci mají lidovky.cz, novinky.cz a další. Server aktualne.cz nabídl, aby nalákal nové blogery i čtenáře, různým známým osobnostem možnost vést si blog na jejich stránkách. Aktuálně vsadilo spíše na politiky a sportovce, ale najdeme zde i blogy např. Tomáše Hanáka, Alice Nellis nebo Heleny Třeštíkové. Umělci nejsou v blogování ani zdaleka tak pilní jako politici. Blogům zde vládnou David Rath, Bohuslav Sobotka, Mirek Topolánek a podobně.
Režisérka Alice Nellis publikovala na svém blogu jen tři příspěvky. Nejen tím se její blog se vymyká blogovému průměru – vše, co napíše, je velmi dlouhé, píše otevřeně a pod články jsou převážně pochvalné a souhlasné reakce. Zneužití blogu aneb inspirace z 8. 4. 2007 dokonce vyvolalo u čtenářů v komentářích spontánní potřebu podělit se s ostatními o své oblíbené knihy, filmy a hudbu.
Herec Tomáš Hanák sice psal v prvním postu o svém nadšení pro blogování, ale prvním článkem také skončil.
Režisérka Helena Třeštíková publikuje zhruba jednou za tři týdny. Píše o konkrétních událostech, které ji poslední dobou potkaly, nebo také reaguje na diskusi, která se rozpoutala pod jedním z jejích příspěvků. Stejně jako Alice Nellis píše v prvním postu o své zkušenosti s psaním deníků.
Pavlína Filipovská, herečka, publikovala také jen několik málo příspěvků. Byly krátké, nebyly moc osobní, spíše si v nich posteskla nad nějakým aktuálním problémem – nad úrovní politiků, nad kácením stromů apod.
Michal Pavlíček je sice na Aktuálně zaregistrovaný, ale nepublikoval ještě nic.
Pro Respekt píše blog Jiří David. Píše obvykle o tom, co mu vadí. Například vyděračství taneční soutěže na Nově nebo neprofesionálnost firmy, u níž si cosi objednal a nedodala to. Dále píše o svých názorech na umění nebo láká na 3. pražské bienále. Ze všech zmíněných blogerů-umělců je Jiří David nejpilnější a píše nejen o umění, ale i o všednodenních problémech.
Blogy na osobnostním základě se začínají prosazovat kromě elektronických verzí periodik i jinde. Např. rádio Frekvence 1 má blogovou sekci, píší do ní např. Laďka Něrgešová nebo Jitka Asterová, což jsou sice herečky, tedy by se daly mezi blogující umělce zařadit, ale jejich příspěvky jsou stručné a mnoho z nich je napsáno ve stylu „dnes jsem se nechala ostříhat“.
Jaromír Nohavica má na svých stránkách „písničkový blog“. Ten obsahuje pět písniček složených k aktuálním tématům, nejznámější z nich byla Ladovská zima, tady se o žádné pravidelnosti mluvit nedá.
Blogování umělců v Čechách není zatím příliš rozšířené. Aktualne.cz mělo sice dobrý nápad, ale prakticky žádnou motivaci pro zúčastněné. Umělce převálcovali politici, kteří píší podstatně ochotněji.
Čtenářsky jsou blogy na aktualne.cz celkově úspěšné. I’m a blogger Tomáše Hanáka si přečetlo třináct tisíc lidí. Naproti tomu téměř legendární O novinářích – a taky trochu o mně Mirka Topolánka, kde píše o svém prostředníčku pro Kalouska, četlo více než dvacet osm tisíc lidí.
Méně známý Jiří David má maximální počet přečtení kolem osmi set třiceti. Podobně zmíněná Pavlína Filipovská (800), Helena Třeštíková má přes 1500 a Alice Nellis se dostala přes 4500 čtenářů. Pro ilustraci blog Ostravaka navštíví týdně více než sedm a půl tisíce lidí – i přesto, že je neaktivní.
Zobecňovat, proč jsou čtenáři ochotni věnovat čas čtení blogů umělců příliš nejde. Každý blog je jiný, čtenost záleží na oblíbenosti autora, také na způsobu psaní. Lze říct, že čím osobnější jsou zápisky, tím je blog čtenářsky atraktivnější. Celkově u umělců zatím nad blogy vítězí osobní stránky, ačkoli se tyto dva způsoby prezentace mohou prolínat. Např. spisovatel Miloš Urban má na svých stránkách sekci novinek, kde převážně píše o tom, kde má autorská čtení, on-line chaty apod., ale když má potřebu se k něčemu vyjádřit, využije k tomu tento prostor.
Nejznámějším představitelem druhé skupiny v České republice byl blog Ostravaka, o jehož původci se dlouho diskutovalo, padaly různé teorie o tom, kdo blog píše, zpravidla se argumentovalo vytříbeností textů z hlediska metafor, formou, kterou mnozí považovali za dokonale vystavěný fejeton a podobně. Ačkoli vyšlo několik knih Deníku Ostravaka, na křtech se potloukal podezřelý Jarek Nohavica a další, identita Ostravaka zůstala skryta. Přestože už Ostravak na blogu nepublikuje, je stále funkční a jeho archiv stále čtený.
Ve světě proběhl podobný kousek s blogem Lonelygirl15, zde se jednalo o zinscenovaný videoblog – ukázalo se, že „osamělá 15“ je ve skutečnosti herečka a její videoblog není žádný amatérský pokus, nýbrž umělecký záměr začínajících filmařů. Narozdíl od Ostravaka se ale autoři k „podvodu“ otevřeně přihlásili.
Blogové sekce existují téměř na všech výrazných českých zpravodajských serverech. Nejsou žádnou novinkou (na Slovensku má sme.cz nejlepší příspěvky v blozích dokonce honorované – každý týden se vyhodnocují nejlepší a dostanou 400 Sk). Takovou sekci mají lidovky.cz, novinky.cz a další. Server aktualne.cz nabídl, aby nalákal nové blogery i čtenáře, různým známým osobnostem možnost vést si blog na jejich stránkách. Aktuálně vsadilo spíše na politiky a sportovce, ale najdeme zde i blogy např. Tomáše Hanáka, Alice Nellis nebo Heleny Třeštíkové. Umělci nejsou v blogování ani zdaleka tak pilní jako politici. Blogům zde vládnou David Rath, Bohuslav Sobotka, Mirek Topolánek a podobně.
Režisérka Alice Nellis publikovala na svém blogu jen tři příspěvky. Nejen tím se její blog se vymyká blogovému průměru – vše, co napíše, je velmi dlouhé, píše otevřeně a pod články jsou převážně pochvalné a souhlasné reakce. Zneužití blogu aneb inspirace z 8. 4. 2007 dokonce vyvolalo u čtenářů v komentářích spontánní potřebu podělit se s ostatními o své oblíbené knihy, filmy a hudbu.
Herec Tomáš Hanák sice psal v prvním postu o svém nadšení pro blogování, ale prvním článkem také skončil.
Režisérka Helena Třeštíková publikuje zhruba jednou za tři týdny. Píše o konkrétních událostech, které ji poslední dobou potkaly, nebo také reaguje na diskusi, která se rozpoutala pod jedním z jejích příspěvků. Stejně jako Alice Nellis píše v prvním postu o své zkušenosti s psaním deníků.
Pavlína Filipovská, herečka, publikovala také jen několik málo příspěvků. Byly krátké, nebyly moc osobní, spíše si v nich posteskla nad nějakým aktuálním problémem – nad úrovní politiků, nad kácením stromů apod.
Michal Pavlíček je sice na Aktuálně zaregistrovaný, ale nepublikoval ještě nic.
Pro Respekt píše blog Jiří David. Píše obvykle o tom, co mu vadí. Například vyděračství taneční soutěže na Nově nebo neprofesionálnost firmy, u níž si cosi objednal a nedodala to. Dále píše o svých názorech na umění nebo láká na 3. pražské bienále. Ze všech zmíněných blogerů-umělců je Jiří David nejpilnější a píše nejen o umění, ale i o všednodenních problémech.
Blogy na osobnostním základě se začínají prosazovat kromě elektronických verzí periodik i jinde. Např. rádio Frekvence 1 má blogovou sekci, píší do ní např. Laďka Něrgešová nebo Jitka Asterová, což jsou sice herečky, tedy by se daly mezi blogující umělce zařadit, ale jejich příspěvky jsou stručné a mnoho z nich je napsáno ve stylu „dnes jsem se nechala ostříhat“.
Jaromír Nohavica má na svých stránkách „písničkový blog“. Ten obsahuje pět písniček složených k aktuálním tématům, nejznámější z nich byla Ladovská zima, tady se o žádné pravidelnosti mluvit nedá.
Blogování umělců v Čechách není zatím příliš rozšířené. Aktualne.cz mělo sice dobrý nápad, ale prakticky žádnou motivaci pro zúčastněné. Umělce převálcovali politici, kteří píší podstatně ochotněji.
Čtenářsky jsou blogy na aktualne.cz celkově úspěšné. I’m a blogger Tomáše Hanáka si přečetlo třináct tisíc lidí. Naproti tomu téměř legendární O novinářích – a taky trochu o mně Mirka Topolánka, kde píše o svém prostředníčku pro Kalouska, četlo více než dvacet osm tisíc lidí.
Méně známý Jiří David má maximální počet přečtení kolem osmi set třiceti. Podobně zmíněná Pavlína Filipovská (800), Helena Třeštíková má přes 1500 a Alice Nellis se dostala přes 4500 čtenářů. Pro ilustraci blog Ostravaka navštíví týdně více než sedm a půl tisíce lidí – i přesto, že je neaktivní.
Zobecňovat, proč jsou čtenáři ochotni věnovat čas čtení blogů umělců příliš nejde. Každý blog je jiný, čtenost záleží na oblíbenosti autora, také na způsobu psaní. Lze říct, že čím osobnější jsou zápisky, tím je blog čtenářsky atraktivnější. Celkově u umělců zatím nad blogy vítězí osobní stránky, ačkoli se tyto dva způsoby prezentace mohou prolínat. Např. spisovatel Miloš Urban má na svých stránkách sekci novinek, kde převážně píše o tom, kde má autorská čtení, on-line chaty apod., ale když má potřebu se k něčemu vyjádřit, využije k tomu tento prostor.
27.5.07
Blog jednoho batolete
Přemýšlela jsem, o jaký blog se tu s vámi podělím. Propagovat ten vlastní by bylo poněkud trapné, spolužákův bych mohla zpropagovat špatně, Nová média propagaci nepotřebují... a jiné vlastně pravidelně nenavštěvuji. Pročítání blogů se zkrátka mou oblíbenou kratochvílí nestalo, nemám dostatek času a trpělivosti prokousávat se záplavami blogýsků těch supr hustejch teenagerů a jiných grafomanů, abych nakonec objevila perlu v podobě něčeho, co se dá číst a kam se dá s chutí vracet...
Zachránila mě náhoda. Nevím přesně, jaký zbloudilý odkaz mě to tam hodil, ale jednoho nedávného večera jsem se dostala na tento blog. Z hlavičky na mě vykoukla fotka rozpustilého dítka s hrabičkami - proklikala jsem se do deníčku jednoho batolete. A nedělejte, že nevíte, o čem mluvím - vám pečlivá maminka v útlém dětství nepsala deníček, do něhož zapisovala vaše pokroky ve vývoji a příhody ze života? (Mně tedy ano, a přiznám se, že si v něm dodnes občas ráda počtu a jsem hrdá sama na sebe, jaké jsem to byla šikovné a vynalézavé dítko :o) Nu a svět jde kupředu, dnešní rodič už tedy nepíše záznamy do knížečky, nýbrž na blog. Hlavní účel to splní stejně jako papírový deníček - pokud nedojde k havárii serveru, budou prckovy zážitky uchovány podobně jako na papíře a jednou se jejich čtením bude moci kochat on sám, případně zbytek rodiny. Zatím se kochají alespoň příbuzní, kteří si mohou počíst, co ten jejich mrňous zase zažil. To splňuje základní, mnohdy však nenaplněný předpoklad smysluplné existence blogu - aby ho vůbec někdo četl a někoho to zajímalo...
Na takovýhle deníček jsem tedy narazila. Povedený, na pohled oku lahodící design splnil hlavní účel - neodradil mě od dalšího zkoumání. Víceméně ze slušnosti jsem klikla na pár článků... a s překvapivou chutí jsem se začetla do příhod asi dvouletého prcka, líčených z jeho dětského po(d)hledu. Příhody jsou to každodenní a banální, jsou však podány s kouzelným nadhledem a humorem. Klobouk dolů před autory blogu, pravděpodobně rodiči onoho dítka... Dohromady to vytváří okouzlující čtivou směsici, která navodila dobrou náladu a dokonce i mně - která chovám k malým dětem instinktivní, zatraceně velký odstup. Nepodezírejte mě tedy, že se rozplývám nad deníčkem jednoho batolete jen proto, že je to ťuťu ňuňu sladký mimino. Ale co vám budu povídat, zkuste se mrknout sami. A nelžete, že vám alespoň chvílemi nepřeběhl po tváři úsměv...
Blogy nejsou jen pro grafomany
Na internetu se kromě klasických textových blogů objevují i blogy netextové. Takže uživatelé se mohou na webu setkat s fotoblogy (neboli flogy), moblogy (blogy pro okamžité publikování fotografií pořízených mobilním telefonem nebo komunikátorem), video blogy (nebo zkráceně vlogy), nebo třeba s blogy zaměřenými na výtvarné umění.
Kdo chce na internetu publikovat fotografie, může vybírat z celé řady různých možností. Jednou z nich je publikování prostřednictvím on-line galerie. Asi nejznámější je on-line galerie Flickr, která spadá pod křídla Yahoo!. Konkurenci pro Flickr představuje například služba Googlu - Picasa Web Albums. Jedná se stejně jako v případě Flickru o veřejné internetové fotoalbum, kde mohou uživatelé vystavovat fotografie, a sdílet je tak s ostatními. Obě galerie umožňují snadné řazení snímků do blogů.
Flogovat se ale samozřejmě dá i bez využití těchto internetových gigantů. Pokud se budeme pohybovat v českém prostředí, zajímavé jsou fotoblogy http://photoblog.czweb.org/pixelpost/, http://www.vrany.info/fotky.php, http://www.seyhello.com/, http://www.minimag.cz/dupe/, http://photoblog.entity.cz/thumbnails.php, http://fotoblog.clovicek.net/. Jedná se o flogy nadšených fotografů – amatérů a hlavní roli tu mají samozřejmě fotografie. Ty jsou doplněné názvem, v některých případech autor připojil i technické údaje. Ze zahraničních flogů stojí za pozornost http://www.stuckincustoms.com/, http://wvs.topleftpixel.com/ nebo http://www.digital-photography-school.com/blog/ (spíš než k "pokoukání" slouží k načerpání chytrých rad a návodů, jak udělat pěknou fotografii).
Výtvarným umění se zabývá minimální počet českých blogů. Jediný výtvarný blog, na který bez problémů najdete odkaz, je http://www.art.estranky.cz/ (už tu o něm psala Lenka Veselá). Při trpělivějším a pečlivějším pátrání můžete narazit na http://smrt.ka.sblog.cz/. Pokud se spokojíme s tím, že jinak "nevýtvarný" blog bude mít alespoň samostatnou rubriku o výtvarném umění, můžeme sem zařadit http://hanci.blog.cz/0705. V cizině už je situace daleko příznivější, zahraničních výtvarných blogů je víc a také mají profesionálnější úroveň. Namátkou vybírám http://fallonandrosof.blogspot.com/, http://www.artnewsblog.com/, http://www.the-art-blog.blogspot.com/, http://blog.absolutearts.com/ nebo http://blog-art.com/.
Video blogy či zkráceně vlogy představují podle některých odborníků celé nové médium. Distribuce videa přes internet se v současnosti rozvíjí závratnou rychlostí. Tvorba videonahrávek, které vznikají díky videokamerám, mobilním telefonům, digitálním fotoaparátům, anebo počítačovým animacím, je momentálně jedním z nejoblíbenějších a nejrozšířenějších typů zábavy. Najít zajímavé vlogy nedá příliš mnoho práce: proklikat se k nim můžete přes několik katalogů video blogů, jako jsou Vlogdir (vlogdir.com) nebo mapa vlogů (community.vlogmap.org).
Kromě těchto stránek existují obří a ne vždy zcela přehledné servery shromažďující videa nejrůznějšího typu a kvality, jako je vůbec nejznámější YouTube (youtube.com) nebo třeba GoogleVideo (video.google.com). (Mimochodem – od září 2006 je vlastníkem YouTube také Google...) Vaše video prezentované na YouTube mohou během několika dnů zhlédnout statisíce lidí. Fenomén tzv. amatérské tvorby, která je přitom někdy formálně i obsahově svobodnější, originálnější, a tedy nakonec i z uměleckého hlediska vydařenější než ta tzv. profesionální, tím získává zcela nové rozměry. Přesto nad uměleckou hodnotou snímků prezentovaných třeba právě na YouTube převažuje většinou sociální a zábavní funkce.
Na vzrůstající oblibě video služeb se shodují i odborníci. Jejich předpovědi na téma, co přinese letošní rok internetu, to jenom potvrzují. Např. Jiří Hlavenka, podnikatel a novinář, říká: "...Podnikatelsky zatím téměř nevýznamné, ale o to více vzrušující dění se odehrává na Internetu v 'sociálně-interaktivní' (promiňte tuto náhradní nálepku) oblasti - mám na mysli služby jako je YouTube či Flickr, socioware sítě, fenomén blogování apod. Zde se dějí a budou i v příštích letech dít ty nejzajímavější věci na Internetu vůbec." Generální ředitel Centrum.cz Ondřej Tomek tvrdí: "Nejdůležitějších událostí pro český Internet bude několik. Z hlediska obsahu to bude určitě nástup videa a televize na Internetu ve všech možných variantách. V tomto ohledu bude určitě více než dosud slyšet také o Centru. Video a další na připojení náročnější technologie budou mít lepší půdu mezi uživateli díky dalšímu rozšiřování vysokorychlostního připojení. Bude se zvyšovat i reálná rychlost připojení. Lidé tak budou mít větší možnosti a díky novému obsahu i motivaci na Internetu video sledovat..."
Kdo chce na internetu publikovat fotografie, může vybírat z celé řady různých možností. Jednou z nich je publikování prostřednictvím on-line galerie. Asi nejznámější je on-line galerie Flickr, která spadá pod křídla Yahoo!. Konkurenci pro Flickr představuje například služba Googlu - Picasa Web Albums. Jedná se stejně jako v případě Flickru o veřejné internetové fotoalbum, kde mohou uživatelé vystavovat fotografie, a sdílet je tak s ostatními. Obě galerie umožňují snadné řazení snímků do blogů.
Flogovat se ale samozřejmě dá i bez využití těchto internetových gigantů. Pokud se budeme pohybovat v českém prostředí, zajímavé jsou fotoblogy http://photoblog.czweb.org/pixelpost/, http://www.vrany.info/fotky.php, http://www.seyhello.com/, http://www.minimag.cz/dupe/, http://photoblog.entity.cz/thumbnails.php, http://fotoblog.clovicek.net/. Jedná se o flogy nadšených fotografů – amatérů a hlavní roli tu mají samozřejmě fotografie. Ty jsou doplněné názvem, v některých případech autor připojil i technické údaje. Ze zahraničních flogů stojí za pozornost http://www.stuckincustoms.com/, http://wvs.topleftpixel.com/ nebo http://www.digital-photography-school.com/blog/ (spíš než k "pokoukání" slouží k načerpání chytrých rad a návodů, jak udělat pěknou fotografii).
Výtvarným umění se zabývá minimální počet českých blogů. Jediný výtvarný blog, na který bez problémů najdete odkaz, je http://www.art.estranky.cz/ (už tu o něm psala Lenka Veselá). Při trpělivějším a pečlivějším pátrání můžete narazit na http://smrt.ka.sblog.cz/. Pokud se spokojíme s tím, že jinak "nevýtvarný" blog bude mít alespoň samostatnou rubriku o výtvarném umění, můžeme sem zařadit http://hanci.blog.cz/0705. V cizině už je situace daleko příznivější, zahraničních výtvarných blogů je víc a také mají profesionálnější úroveň. Namátkou vybírám http://fallonandrosof.blogspot.com/, http://www.artnewsblog.com/, http://www.the-art-blog.blogspot.com/, http://blog.absolutearts.com/ nebo http://blog-art.com/.
Video blogy či zkráceně vlogy představují podle některých odborníků celé nové médium. Distribuce videa přes internet se v současnosti rozvíjí závratnou rychlostí. Tvorba videonahrávek, které vznikají díky videokamerám, mobilním telefonům, digitálním fotoaparátům, anebo počítačovým animacím, je momentálně jedním z nejoblíbenějších a nejrozšířenějších typů zábavy. Najít zajímavé vlogy nedá příliš mnoho práce: proklikat se k nim můžete přes několik katalogů video blogů, jako jsou Vlogdir (vlogdir.com) nebo mapa vlogů (community.vlogmap.org).
Kromě těchto stránek existují obří a ne vždy zcela přehledné servery shromažďující videa nejrůznějšího typu a kvality, jako je vůbec nejznámější YouTube (youtube.com) nebo třeba GoogleVideo (video.google.com). (Mimochodem – od září 2006 je vlastníkem YouTube také Google...) Vaše video prezentované na YouTube mohou během několika dnů zhlédnout statisíce lidí. Fenomén tzv. amatérské tvorby, která je přitom někdy formálně i obsahově svobodnější, originálnější, a tedy nakonec i z uměleckého hlediska vydařenější než ta tzv. profesionální, tím získává zcela nové rozměry. Přesto nad uměleckou hodnotou snímků prezentovaných třeba právě na YouTube převažuje většinou sociální a zábavní funkce.
Na vzrůstající oblibě video služeb se shodují i odborníci. Jejich předpovědi na téma, co přinese letošní rok internetu, to jenom potvrzují. Např. Jiří Hlavenka, podnikatel a novinář, říká: "...Podnikatelsky zatím téměř nevýznamné, ale o to více vzrušující dění se odehrává na Internetu v 'sociálně-interaktivní' (promiňte tuto náhradní nálepku) oblasti - mám na mysli služby jako je YouTube či Flickr, socioware sítě, fenomén blogování apod. Zde se dějí a budou i v příštích letech dít ty nejzajímavější věci na Internetu vůbec." Generální ředitel Centrum.cz Ondřej Tomek tvrdí: "Nejdůležitějších událostí pro český Internet bude několik. Z hlediska obsahu to bude určitě nástup videa a televize na Internetu ve všech možných variantách. V tomto ohledu bude určitě více než dosud slyšet také o Centru. Video a další na připojení náročnější technologie budou mít lepší půdu mezi uživateli díky dalšímu rozšiřování vysokorychlostního připojení. Bude se zvyšovat i reálná rychlost připojení. Lidé tak budou mít větší možnosti a díky novému obsahu i motivaci na Internetu video sledovat..."
Vše, co potřebuji ke složení zkoušky, je internet?
Tak jsem se zase jednou učila na zkoušku. Okruhy otázek jsem našla na internetu (sylaby v Tajemníkovi), poznámky z přednášek jsem našla na internetu (na společném mailu), případné nejasnosti a informace navíc - od různých zákonů po odborné články - jsem vyhledala na internetu (Google apod.).
Díky počítači s připojením na internet jsem v průběhu přípravy nemusela sáhnout po jediném tištěném prameni, knize či skriptech. Nemusela jsem v podstatě použít ani poznámky, horečně zapisované v průběhu celého semestru při přednáškách.
Je to zvláštní, jak moc se některé studijní postupy změnily. Před pěti lety, když jsem se obklopená hromadami papírů a knih připravovala k maturitě, by mě to ani nenapadlo.
Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Zřejmě někde uprostřed. Internet skutečně přispívá k větší informovanosti, materiály jsou rychle a snadno dostupné kdekoli a kdykoli. Opravdové studium ale podle mě nespočívá jen v šikovné práci s počítačem. Tak jsem se rozhodla. Až se budu učit na příští zkoušku, nechám počítač vypnutý.
Díky počítači s připojením na internet jsem v průběhu přípravy nemusela sáhnout po jediném tištěném prameni, knize či skriptech. Nemusela jsem v podstatě použít ani poznámky, horečně zapisované v průběhu celého semestru při přednáškách.
Je to zvláštní, jak moc se některé studijní postupy změnily. Před pěti lety, když jsem se obklopená hromadami papírů a knih připravovala k maturitě, by mě to ani nenapadlo.
Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Zřejmě někde uprostřed. Internet skutečně přispívá k větší informovanosti, materiály jsou rychle a snadno dostupné kdekoli a kdykoli. Opravdové studium ale podle mě nespočívá jen v šikovné práci s počítačem. Tak jsem se rozhodla. Až se budu učit na příští zkoušku, nechám počítač vypnutý.
26.5.07
Nejsem dítě, ale chci si s tebou hrát
Autorka: Katka Chvátalová
Blogy nejsou jen záležitostí dospělých. Přinejmenším existují náctiletí a mladší zakladatelé blogů i početní uživatelé oficiálních dětských blogů. Blogy určené dětěm původně zakládají dospělí, většinou pracovníci nejrůznějších domovů dětí a mládeže a podobně. Tyto blogy se v poslední době častěji než příspěvky těch, kterým jsou určeny, hemží buďto vulgárními výkřiky náhodných návštěvníků, které jsou sprosté formálně i obsahově, často se soustředí na sexuální tématiku, a potom neméně rozhněvanými komentáři rodičů, jejichž dítě je, nebo může být potenciálním návštěvníkem takové stránky. Není blog jako blog. Ty dětské (například http://detsky.blog.cz/) by měly zřejmě mírně posunutou charakteristiku obsahu i způsobu provozování. Záleží na administrátovi, jaké komentáře a příspěvky smaže a jaké nechá. Měly by takové stránky podléhat ještě jiným pravidlům nebo přímo zákonům? Když se nad tím zamyslím, internetové blogy a děti jsou z etického hlediska kombinací velmi ošemetnou. Kde jsou vůbec vymezeny bariéry volnosti a hlavní myšlenky blogu jako takového?
Blogy nejsou jen záležitostí dospělých. Přinejmenším existují náctiletí a mladší zakladatelé blogů i početní uživatelé oficiálních dětských blogů. Blogy určené dětěm původně zakládají dospělí, většinou pracovníci nejrůznějších domovů dětí a mládeže a podobně. Tyto blogy se v poslední době častěji než příspěvky těch, kterým jsou určeny, hemží buďto vulgárními výkřiky náhodných návštěvníků, které jsou sprosté formálně i obsahově, často se soustředí na sexuální tématiku, a potom neméně rozhněvanými komentáři rodičů, jejichž dítě je, nebo může být potenciálním návštěvníkem takové stránky. Není blog jako blog. Ty dětské (například http://detsky.blog.cz/) by měly zřejmě mírně posunutou charakteristiku obsahu i způsobu provozování. Záleží na administrátovi, jaké komentáře a příspěvky smaže a jaké nechá. Měly by takové stránky podléhat ještě jiným pravidlům nebo přímo zákonům? Když se nad tím zamyslím, internetové blogy a děti jsou z etického hlediska kombinací velmi ošemetnou. Kde jsou vůbec vymezeny bariéry volnosti a hlavní myšlenky blogu jako takového?
25.5.07
Buzeranti, cigoši a proradný mrchy
Na internetu se dnes můžete vyjádřit téměř ke všemu - od článku na zpravodajských serverech, přes aktivity radnic a úřadů, až po specializované diskuse k jízdním řádům vlaků. O seznamu diskusních serverů zde. Ale asi všichni víme, jakou úroveň si drží většina českých internetových diskusí zvláště na zpravodajských serverech. Novinky.cz téměř pravidelně ruší diskuse, kdykoli publikují článek o Romech, domácím násilí či homosexuálech a lesbách a kupodivu také o smrti – matky Václava Klause, generála Františka Peřiny, ale také dívky, kterou uvláčela klisna. Britské listy fórum zrušily úplně, „protože na nich docházelo především k projevům nacismu a xenofobie, nevybíravým anonymním útokům na autory i na čtenáře. Skutečná diskuse o obsahu nemohla probíhat a neprobíhala. Nemůžeme také nést právní odpovědnost za veškerý vydaný obsah, tedy i za útoky anonymů na fórech, jak ukládá tiskový zákon vydavateli. Nemáme finanční prostředky na moderování internetové diskuse, aby byla "k něčemu" - tak, jako to dělá např. BBC. A i kdybychom je měli, věděli bychom o tisíci jiných věcech, na které je použít... Zajímavé reakce čtenářů zveřejňujeme v čísle… Ale to je rozhodnutí redakce, nikoliv automatické právo každého, kdo má klávesnici.“
Idnes.cz nebo Aktuálně.cz jsou zřejmě tolerantnější, diskuse blokují výjimečněji. Pak se pod článkem o domácím násilí na Aktuálně.cz můžete dočíst od člověka s přezdívkou velhol: „Škoda rány, která padle vedle! Řezat hlava nehlava, ženský si nic jinýho nezaslouží...Jako u nás, přijdu domu z práce, profackuju starou, pak ji zmlátim za hnusný žrádlo, večer mi at chce nebo ne podrží a jdu spokojenej spát.“ Projev svobody slova nebo nezvládnutí editování diskuse?
Považuji se za zastánkyni svobody slova, ale zrušení internetových diskusí v současné podobě na zpravodajských serverech za projev proti svobodě slova nepokládám z jednoho prostého, ale zásadního důvodu, a to z důvodu anonymity. Málokdo své názory hlásá pod svým skutečným jménem a pokud by nebyl skryt v odvahu dodávající anonymitě, drtivá většina příspěvků k diskusi by vypadala jinak nebo nevznikla. Až dokáží provozovatelé diskusí ošetřit, aby přispívající lidé byli identifikovatelní, pak ať si na svoji zodpovědnost píše každý, co chce. Zrušení internetových fór se ale čtenářům a čtenářkám samozřejmě nelíbí a zpravodajské portály si to u nich zřejmě nechtějí rozházet.
Mediální servery mají sice možnost „debaty“ regulovat mazáním vulgárních či nesouvisejících příspěvků nebo jejím pozastavením, v praxi je to pro ně ale příliš drahé a náročné. Zřejmě by se muselo zřídit místo speciálního editora, který by všechny diskuse pročítal. Pro představu, k článku o blížících se bouřkách do Česka na serveru Novinky.cz se během pěti hodin objevilo 3983 příspěvků. Tímto příkladem bych také ráda popřela tezi, že čím více rozrostlá diskuse, tím závažnější téma.
Někteří novináři na diskusích oceňují zpětnou vazbu a doplnění informací, ideálně by pak šlo o pokračování článku. Jiní je také dokonce využívají jako podklady k článku, berou je za veřejné mínění, někdy příspěvek použijí jako hlas z lidu. Přiznám se, že občas při přípravě nějakého článku čtu diskuse proto, abych se naštvala, nakopla a věděla, proti čemu mám argumentovat.
Kdyby byly internetové diskuse odrazem toho, jaký český národ opravdu je, povětšinou bychom vypadali jako rasističtí šovinističtí hlupáci a hlupačky. Spíše než odrazem veřejného mínění jsou ale vylívajícím se místem specifické skupiny osob. Většina lidí prohlašuje, že diskuse nečte nebo je dokonce odrazují. Jediný argument, který zastává jejich existenci, je psychologický. Frustrovaní jedinci mají prostor k relativně neškodnému vyventilování a nejsou tak nebezpeční pro společnost. Myslím, že návštěva psychologa nebo psycholožky by byla vhodnější.
Kdy blog slouží jako zdroj, důvod k ocenění či důkaz
Autor: Vladimír Křivka
Zatímco do konce 20. století bylo slovo [blok] v prvé řadě synonymem pro jakýsi sešit kroužkové vazbě za desetikorunu, prosazuje se výraz v současnosti primárně ve zcela jiném významu. [Blok] jako literární (samozřejmě stylově nenáročná) prezentace zuřivých grafomanů na internetu. Ale i to je minulostí.
Blogy, které se původně měly podílet na definitivním pohřbení novinového produkce, naopak dnes poskytují novinářům inspiraci a slouží jim v mnoha směrech. Ať už jako zdroj informací, resp. důkaz (Mladíci si nahrávali své výtržnosti, z kvzmp.blog.cz), námět ke zprávě (Železniční klub vyhlásil anketu k jízdnímu řádu, dostupná na adrese http://jemnicka.blog.cz) či doplnění textu o citace (kapela New Order ohlásila rozpad, na svůj blog to napsal basista Peter Hook).
Agresivní nárůst termínu potvrzuje i mediální archiv společnosti Newton. Jeho záznamy říkají, že v období od 1. ledna 2000 do 1. ledna 2004 se slovo „blog“ objevilo v tuzemských denících jen ve čtrnácti případech (při statistice pouze do roku 2003 nevyjede dokonce ani jedna zmínka!).
Za rok 2005 už se výraz probil na stránky novin jednaosmdesátkrát, vloni pak mediální archiv registruje desetinásobný výskyt slova – 837 záznamů. Lze očekávat, že v nastoleném trendu budou české deníky pokračovat i letos; k dnešnímu dni použily „blog“ ve 199 případech (nutno podotknouti, že tu a tam se slovo vyskytne v jiným než námi popisovaném významu, existuje například hudební skupina Blog 27 – nejčastěji blog ovšem nahrazuje spojení webový záznam).
Hrozby, že blogy postupně nahradí tištěná média, se tak nenaplňují. Spíše naopak. Třeba v budoucnu k redaktorům, reportérům a komentátorům přibudou do redakcí i bloggeři.
K čemu ty blogy vlastně jsou?
Dodatečně umísťuji odkaz na ten „můj“ blog o Číně. A připojuji takové malé zamyšlení o smyslu blogů. Může totiž být docela zábava, když si čtete o životě gigola (pardon, společníka, jak nám to autor vysvětluje) nebo aktuální starosti puberťačky, ale co z toho?
O některých místech naše média zrovna moc nereferují. Možná někdy nějaká ta Cestománie a sem tam kratičká zpráva, když dojde k tsunami nebo podobné katastrofě. Ale jak tam lidé doopravdy žijí se z toho moc nedozvíme. Omezený rozsah totiž nutně vyvolá velké zkreslení, pozornost se zaměří jen na určitý detail, ale aspoň trošku komplexní obrázek z toho získáme jen těžko.
Ale co když se objeví někdo, kdo v takové společnosti žije a prostřednictvím svého blogu nám zprostředkuje svůj prožitek. Ano, také se zaměřuje pouze na určité aspekty, ale jinak by to ani nešlo. Jenže tím, že to dělá (většinou aspoň trošku) soustavně, můžeme si pomalu skládat ty dílky do už poněkud objektivnějšího obrazu skutečnosti, teda aspoň v to doufám.
Myslím, že takových blogů, jako je tenhle, se dá najít mnohem více. Máte-li v úmyslu někam cestovat (ať už ve skutečnosti či jen svých snech) a chcete se dozvědět o té zemi a tamních obyvatelích aspoň něco dopředu, může být takový blog docela dobrým zdrojem informací. Můžete si tak třeba ušetřit různé nepříjemné situace prostě jen proto, že už je zažil někdo před vámi a vy teď víte, co máte čekat.
Jen těžko budou někdy blogy opravdu důvěryhodným zdrojem informací. Popis vlastních zážitků je už z podstaty subjektivní. Ale jsou témata, kde to zas až tolik nevadí …
Blogáda politické generality
Autor: Vladimír Křivka
Původně to měla být šance pro anonymní lidi z davu, jak vyjádřit svůj – byť třeba i minoritní – názor. Jakmile však dozrála doba (vězte, že to bylo zatraceně rychle) a všemožné blogy sklízely zasloužený čtenářský úspěch, zavětřili političtí imagemakeři nebývalý potenciál. Dnes proto není zvláštní, má-li i poslední legislativec svůj vlastní blog.
Co mají společného pánové a dámy Bendl, Bém, Bursík, Dolejš, Hybášková, Julínek, Langer, Rath, Sobotka, Škromach, Vondra, Zahradil a Zaorálek? Všichni mají blogy na zpravodajském serveru aktuálně.cz (a někteří ještě vlastní na privátní adrese).
Minulý rok vzbudil rozruch především ten na adrese paroubkuv.blog.cz, jenž byl ovšem záhy odhalen jako zdařilá imitace. Jakýsi vtipálek se odreagovává tím, že se snaží napodobit styl někdejšího premiéra a současného předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Podíváme-li se na Paroubkovu průměrnou denní mediální produkci, má se blogger-imitátor jistě co ohánět.
Jiná situace je u nynějšího premiéra. Mirek Topolánek přijal nabídku serveru aktuálně.cz, aby tam přispíval do vlastního blogu. Potud celkem dobrý nápad. Horší už je zpracování a výsledek – do dnešního dne měl Topolánek čtyři příspěvky. Počáteční texty se spíše než bloggování blížily standardní politické rétorice či dokonce již menší předvolební agitce. V prvním si předseda vlády stěžuje na chování novinářů, upozorňujíce na jím prosazovanou zásadu „jak Vy k My, tak My k Vy“. Jako hříčka, vtípek a možná i jazykolam hezké, v pozici premiéra by ovšem – nic naplat – měly platit jiné způsoby chování. Ani druhým textem se Topolánek neoprostil od politického boje a kritizuje v něm soka z největších, Jiřího Paroubka.
Politikou nezatížený příspěvek tak je až z 16. května, kdy Topolánek „bojuje za svět bez klimatických změn“. I když, i tady je třeba mít se na pozoru. Třeba se jen „prázdný a falešný Topol“ plně a upřímně obouvá do názorů pana prezidenta Klause…
24.5.07
Stříbrovlasý surfař (potřetí Renovica)
Termín Silver Surfer je v doslovném překladu „stříbrný surfař“ a pro lepší pochopení možná „stříbrovlasý“. Původně jméno komiksového hrdiny dnes označuje uživatele internetu v pokročilém věku. Ačkoliv dosavadní údaje o počtu starších uživatelů nejsou směrodatné, jedno je jisté – stoupá. Ve Spojených státech je Silver Surfer někdo, komu je přes šedesát let, a proto ve své práci s největší pravděpodobností neměl šanci používat internet. Existuje mnoho iniciativ za začlenění starších občanů do informační sítě a za své projekty vypracované za pomoci počítače a internetu dostávají symbolické ceny. Do projektů se zapojují i lidé, kterým táhne k osmdesátce a přesto si chtějí zajistit počítačovou gramotnost. Otázka na závěr tedy je, proč něco podobného neexistuje i v České republice.
Scambusters – jak se chránit proti podvodům (Vera Renovica)
V angličtině slovo „scam“ znamená švindl nebo podvod. Internet už máme sice doma všichni poměrně dlouho, ale některé inovace jsou i pro nás příliš inovativní. Někdo se pořád bojí nakupovat on-line, protože nechce uvádět osobní údaje ani číslo platební karty, jiní mají zase panický strach z virů. Americká organizace Scambusters se snaží internetové uživatele chránit a upozorňovat je na skutečná nebezpečí, zároveň ale vyvrací mýty a legendy týkající se virtuálního prostoru.
Na adrese www.scambusters.org se můžete registrovat a získávat bezplatné informace, popřípadě se na něco zeptat expertů. O Scambusters se v minulosti pochvalně vyjadřovaly největší americké mediální organizace jako MSNBC, CNN a zvláštní pozornost mu věnuje Wall Street Journal.Satanův blogísek (autor: Vera Renovica)
Blogy odrážejí trendy, a satanismus se asi do kategorie trendu vejde. Pod názvem satan.blog.cz si nezkušený internetový uživatel představí fotografie mrtvých zvířat a popisy krvavých rituálů. Kromě jednoho článku, který shrnuje všeobecně známá klišé o satanistech, by se ale blog mohl jmenovat jinak. Dokonce ani v rubrikách „Satanistycký obrázky“ a „Tráva“, místo dvou převrácených křížů a materiálů glorifikujících konzumaci konopí, čtenáře zarazí gramatické chyby.
Podobných blogů je v českém internetovém prostoru celá kupa. Pozadí s potoky krve, žiletkami a převrácenými kříži anebo představiteli temného rocku, na něm textový obsah týkajícím se školy, seriálů, oblíbených kapel anebo vtipy. Téma sebevražd, depresí a instituce se přesunuly na stejnou laťku jako časopis Bravo a kravaty na děvčatech.
Pravý Blog Petra Cibulky
Na přednášce při prezentaci oblíbených blogů jsem si myslela, že nemám čím přispět, protože blogy nenavštěvuji a jsou mi cizí. Po napsání bakalářské práce je to trochu jinak. Blogy jsou mi v podstatě stále cizí, ale jeden jsem teď navštěvovala docela často. A řekla bych, že to byl jeden z těch obskurnějších. Materiál pro bakalářku jsem čerpala ze stránek politické strany Pravý Blok, jejímž lídrem je Petr Cibulka, známý popírač 17. listopadu, který má neustále v patách agenty KGB a StB. Pokud se tedy chcete dozvědět, jak to všechno v tom roce 1989 bylo, jestli existuje Bůh, kdo je kdo v seznamech spolupracovníků StB či zalistovat v archivních číslech svérázného periodika Necenzurované noviny, klikněte na http://www.cibulka.net/petr/index.php .
Role webové mutace obrázkových časopisů (typu Instinkt, Reflex…)
V dnešních podmínkách pro tištěná periodika obecně platí: ignorovat Internet rovná se sebevražda. Obrázkový týdeník jako Instinkt či Reflex obdobně nemůže vycházet pouze v tištěné podobě, a to z existenčních důvodů. Proč?
Nemusíme ani číst stohy výzkumů a esejů o dobývání mediálního trhu internetovými médii, abychom shledali, že papírové noviny a časopisy jsou ohroženy. Jejich majitelé o tom samozřejmě vědí už dlouho a pokouší vymyslet takový obranný manévr, který by přitom zachoval tištěnou podstatu. Jedním z těchto manévrů je evidentně přesun obsahu nebo jeho části na Internet. Původně neinternetová média se tak snaží porazit ta originálně internetová jejich vlastní zbraní. Nebo uhrát alespoň „plichtu“. O co se v této rovině bojuje? O příznivce, čtenáře, fanoušky, kteří v případě týdeníků typu Instinktu a Reflexu vytvářejí „skupiny oddaných“. Proto zejména tyto obrázkové týdeníky těžko mohou milým čtenářům vzkázat: máte smůlu, web neuděláme! Internetové verze Reflexu a Instinktu se narodily na začátku tohoto tisícíletí (Instinkt přišel o něco později). Boom internetové žurnalistiky tedy můžeme v těchto případech považovat za rozbušku.
Úplně jednoznačným a asi i primárním důvodem, proč internetové mutace vznikají, je prostor pro reklamu, který web poskytuje. Vedení webové sekce není zase tak personálně a ekonomicky náročné, aby příjmy z inzerce nepřevážily náklady. Na stránkách Reflexu na návštěvníka bliká hned několik políček s reklamními sděleními, Instinkt je v tomto ohledu o dost umírněnější.
Mechanizmus ekonomických zisků známe: čím větší počet přístupů, tím spokojenější inzerenti, tím plnější pokladnička. Většinovou motivaci internetových čtenářů také: čtení „zadarmo“, to je luxus, který klasické předplatné nebo stánkový prodej rozhodně nenabízí. Webové mutace tištěných médií často využívají těchto skutečností k tomu, že na webu zveřejňují jen některé příspěvky či jejich úryvky a snaží se tak čtenáře přilákat k celému číslu, tj. ke stánku nebo předplatnému. Je ale zajímavé, že zatímco například týdeník Respekt jede přesně podle tohoto principu a většinu textů zpřístupňuje pouze předplatitelům, Reflex ani Instinkt se tak nechová. Hlavně Reflex uveřejňuje v plném znění skoro všechno a dokonce vede velmi rozsáhlý veřejný archiv. V tomto ohledu je Instinkt střízlivější a vstup do archivu umožňuje pouze předplatitelům.
Odhlédneme-li od právě popsaného existenčního důvodu, zbývá nám praktická užitečnost, kterou oproti papírové formě Internet přináší. U názorových týdeníků typu Reflex nebo Instinkt se předpokládá, že jejich čtenáři nějaký názor mají. V předinternetové době se torzo jejich dopisů objevovalo v pravidelné rubrice, listárně. V tomto bodě se tištěné médium vůbec nemůže rovnat webu, který umožňuje téměř neomezené množství okamžitých reakcí ze strany kohokoliv, přičemž uveřejnění může zamezit pouze administrátor s přihlédnutím k nevhodnému obsahu příspěvku. Tímto způsobem mohou názorové časopisy vytvářet veřejná fóra, kde se utkávají jejich čtenáři. Samozřejmě úroveň debaty často sklouzává do přisprostlého hospodského tlachání (a mnohdy ještě hlouběji), které na fóru seriózního časopisu nemají co dělat. Není ovšem v silách správce webu tyto tendence uhlídat. Na tomto místě je třeba uvést, že diskuze mají smysl zejména tehdy, vztahují-li se ke konkrétnímu textu. Proto by měly následovat po každém autorském příspěvku, považuje-li autor či redakce rozpoutání diskuze za žádoucí. V tomto ohledu Reflex triumfuje a Instinkt naprosto selhává. Zatímco na www.reflex.cz si může čtenář vyměnit názory pod téměř jakýmkoli textem, Instinkt nabízí názorovou výměnu výhradně v oddělené rubrice Diskusní fórum.
Webové verze médií původně vypadaly jako děti vynucené rozumem. Nyní se zdá, že tyto děti „odrostly“ a začínají si razit vlastní cestu k průniku na mediální trh. Reflex.cz představuje jasný příklad, kam až lze v internetové mutaci zajít. Obsahově se sice týdeníky tohoto druhu neemancipovaly, to snad lze říct jen v případě Respektu, který zavedl osobní blogy; zcela určitě však získaly svébytnost a jistou nezávislost. Už nejsou pouhými stíny svých tištěných rodičů.
Nemusíme ani číst stohy výzkumů a esejů o dobývání mediálního trhu internetovými médii, abychom shledali, že papírové noviny a časopisy jsou ohroženy. Jejich majitelé o tom samozřejmě vědí už dlouho a pokouší vymyslet takový obranný manévr, který by přitom zachoval tištěnou podstatu. Jedním z těchto manévrů je evidentně přesun obsahu nebo jeho části na Internet. Původně neinternetová média se tak snaží porazit ta originálně internetová jejich vlastní zbraní. Nebo uhrát alespoň „plichtu“. O co se v této rovině bojuje? O příznivce, čtenáře, fanoušky, kteří v případě týdeníků typu Instinktu a Reflexu vytvářejí „skupiny oddaných“. Proto zejména tyto obrázkové týdeníky těžko mohou milým čtenářům vzkázat: máte smůlu, web neuděláme! Internetové verze Reflexu a Instinktu se narodily na začátku tohoto tisícíletí (Instinkt přišel o něco později). Boom internetové žurnalistiky tedy můžeme v těchto případech považovat za rozbušku.
Úplně jednoznačným a asi i primárním důvodem, proč internetové mutace vznikají, je prostor pro reklamu, který web poskytuje. Vedení webové sekce není zase tak personálně a ekonomicky náročné, aby příjmy z inzerce nepřevážily náklady. Na stránkách Reflexu na návštěvníka bliká hned několik políček s reklamními sděleními, Instinkt je v tomto ohledu o dost umírněnější.
Mechanizmus ekonomických zisků známe: čím větší počet přístupů, tím spokojenější inzerenti, tím plnější pokladnička. Většinovou motivaci internetových čtenářů také: čtení „zadarmo“, to je luxus, který klasické předplatné nebo stánkový prodej rozhodně nenabízí. Webové mutace tištěných médií často využívají těchto skutečností k tomu, že na webu zveřejňují jen některé příspěvky či jejich úryvky a snaží se tak čtenáře přilákat k celému číslu, tj. ke stánku nebo předplatnému. Je ale zajímavé, že zatímco například týdeník Respekt jede přesně podle tohoto principu a většinu textů zpřístupňuje pouze předplatitelům, Reflex ani Instinkt se tak nechová. Hlavně Reflex uveřejňuje v plném znění skoro všechno a dokonce vede velmi rozsáhlý veřejný archiv. V tomto ohledu je Instinkt střízlivější a vstup do archivu umožňuje pouze předplatitelům.
Odhlédneme-li od právě popsaného existenčního důvodu, zbývá nám praktická užitečnost, kterou oproti papírové formě Internet přináší. U názorových týdeníků typu Reflex nebo Instinkt se předpokládá, že jejich čtenáři nějaký názor mají. V předinternetové době se torzo jejich dopisů objevovalo v pravidelné rubrice, listárně. V tomto bodě se tištěné médium vůbec nemůže rovnat webu, který umožňuje téměř neomezené množství okamžitých reakcí ze strany kohokoliv, přičemž uveřejnění může zamezit pouze administrátor s přihlédnutím k nevhodnému obsahu příspěvku. Tímto způsobem mohou názorové časopisy vytvářet veřejná fóra, kde se utkávají jejich čtenáři. Samozřejmě úroveň debaty často sklouzává do přisprostlého hospodského tlachání (a mnohdy ještě hlouběji), které na fóru seriózního časopisu nemají co dělat. Není ovšem v silách správce webu tyto tendence uhlídat. Na tomto místě je třeba uvést, že diskuze mají smysl zejména tehdy, vztahují-li se ke konkrétnímu textu. Proto by měly následovat po každém autorském příspěvku, považuje-li autor či redakce rozpoutání diskuze za žádoucí. V tomto ohledu Reflex triumfuje a Instinkt naprosto selhává. Zatímco na www.reflex.cz si může čtenář vyměnit názory pod téměř jakýmkoli textem, Instinkt nabízí názorovou výměnu výhradně v oddělené rubrice Diskusní fórum.
Webové verze médií původně vypadaly jako děti vynucené rozumem. Nyní se zdá, že tyto děti „odrostly“ a začínají si razit vlastní cestu k průniku na mediální trh. Reflex.cz představuje jasný příklad, kam až lze v internetové mutaci zajít. Obsahově se sice týdeníky tohoto druhu neemancipovaly, to snad lze říct jen v případě Respektu, který zavedl osobní blogy; zcela určitě však získaly svébytnost a jistou nezávislost. Už nejsou pouhými stíny svých tištěných rodičů.
Amerika - země neomezených možností?
Prestižní cenu Lulu Blooker Prize, která se uděluje za knihy vzešlé z blogů, získal americký voják Colby Buzzell za své paměti z vojenské mise v Iráku (z roku 2004). Je to asi týden stará záležitost, za což se trochu omlouvám. Ale stejně mě to docela zaujalo a donutilo k zamyšlení nad aplikací principů svobody a demokracie v armádních strukturách USA. Ve stejný den totiž Pentagon zablokoval přístup na některá diskusní fóra z vojenských počítačů. Navíc neustále zpřísňuje podmínky, za kterých mohou vojáci americké armády publikovat na blozích. Každý článek musí nejdřív předložit ke schválení nadřízenému. Navíc vedení vojákům zablokovalo přístup na některé internetové stránky - např. YouTube či MySpace (viz http://novamedia2007.blogspot.com/2007/05/amerit-vojci-bez-myspace-youtube.html). Je tedy pravděpodobné, že výpověď, jakou napsal Buzzell, je jedna z posledních svého druhu. Podrobněji na http://zpravy.idnes.cz/vojak-dostal-cenu-za-popularni-blog-z-iraku-fkz-/zahranicni.asp?c=A070515_183538_zahranicni_zra.
23.5.07
iHNed.cz v novém kabátku
14.května v redakci zpravodajského serveru iHNed.cz bezpochyby zavládl zmatek - server postupně začal od pravého poledne přecházet na novou grafickou podobu.
Je pravdou, že server internetové mutace Hospodářských novin byl zastaralý. Musím se přiznat, že když jsem na tyto stránky poprvé najela, během několika minut jsem iHNed.cz zděšeně opustila, protože se mi z těch všech „boxíků“ a „chlívečků“ s malinkatými písmenky málem zamotala hlava. Stránka byla prostě přecpaná a do přehlednosti měla hodně daleko. Jenže já jsem to (stejně jako ostatní čtenáři iHNedu) nevzdala a za pár dní, už mi celý systém přišel navýsost logický.Články byly řazeny podle určitého klíče a člověk vždy našel to, co hledal.
A co nyní, po velké grafické revoluci? Stránky se až nápadně podobají nové hlavní stránce iDNES.cz (alias „nejdůvěryhodnějšímu zpravodajskému portálu na českém internetu“). To bych viděla jako handicap – iHNed.cz se na rozdíl od iDNESu opravdu snaží být seriózním portálem, očekávají to od něj jeho náročnější čtenáři. Tedy už tato podoba jej poněkud diskredituje. Rozhodným mínusem pak je rozvržení stránky. Předchozí verze působila sice tak trochu přeplácaně a namačkaně, ale zato jsem na obrazovce bez pohnutí myší nebo kliknutí viděla titulky všech nejdůležitějších zpráv (u některých i s až vtipně maliličkými obrázky). Co vidím nyní? Velkou fotku otvíráku s perexem a kousek fotek dalších článků (ani jejich titulky už se tam nevešly). Zatímco na staré stránce jsem hned viděla titulky aktuálních událostí, nyní musím odskákat o pár pater níže. Já osobně si vždycky myslela, že účelem těchto aktualitek je okamžité upoutání čtenářovi pozornosti, což již takhle nemohou plnit.
Jednotlivé subsites jsou na tom stejně jako mainpage – otvírák zabere skoro všechno místo a dál už se musí klikat a klikat.
Nová podoba má samozřejmě i svá pozitiva. Pro každou rubriku je nyní velice snadné vyhledat si nejdiskutovanější a nejčtenější články. Najdeme zde i redakční blog (novinka), na kterém však v současnosti šéfredaktor Daniel Dočekal pouze řeší se čtenáři záležitosti kolem nového vzhledu stránek. Postupně na novou grafiku přecházejí i další subsites serveru, tak aby působil kompaktním a moderním dojmem.
Celkově se mi zdá nová podoba stránek graficky čistější a přehlednější, ale taky trochu nudná. Upřímně řečeno, od zpravodajského serveru jako je iHNed.cz bych očekávala trochu víc originality a invence (možná by to vysvětloval inzerát, ve kterém redakce hledá nového grafika). Poslední dobou se zdá, jakoby všechny redakce vyhodili své grafiky, stáhly si někde na internetu Grafiku pro začátečníky a podle toho si všechny udělaly stránky (iDNES, Aktuálně.cz i iHNed.cz). Anebo je to prostě nová grafická móda, na kterou si musíme zvykat.
Magdalena Havlíková
Laické zamyšlení o genialitě XML
Tak jsem dnes přemýšlela, o kolik informací svět přichází jen tím, že je nenajde? Co když je to ztráta fatální? Nepokračoval by snad vývoj všech odvětví mnohem rychleji jen díky tomu, že by neexistovaly informační bariéry?
Některé informace jsou nedostupné ze zcela prozaických důvodů – tajemství nebo utajení, zdrojové kódy softwaru jako předmět autorského zákona a tak. Potom jsou tu ale informace obecně přístupné – to ale není synonymem slova dostupné.
Internet sice může obsahovat „nekonečné“ množství informací, moje babička je tam ale nikdy nenajde, protože neovládá počítač – médium, které nám internet zpřístupňuje. U mojí babičky jde o bariéru v podstatě nepřekonatelnou, protože ve svých sedmdesáti letech už se počítač ovládat naučí jen stěží.
Zkusím se zaměřit na bariéry, které jsou překonatelné.
Představuji si internetový vyhledávač, do jehož políčka zadám „zverimex Praha 8“. Ideálně bych doufala, že mi vyhledávač dodá všechny zverimexy v městské části Praha 8. Realita je taková, že první tři výstupy hledání jsou sice zverimexy, dva z nich dokonce i pražské, ani jeden ovšem není na Praze 8. Ano, možná jsem dotaz dostatečně přesně nespecifikovala, ale kdo z běžných uživatelů by byl přesnější?
Internetová realita je taková, že se k tvorbě webových stránek používá vcelku jednoduchý jazyk HTML (Hypertext Markup Language). Ten ale jen říká, jaké mají části textu parametry, v podstatě jim udává vzhled a funkci, definuje zobrazení. Nepostihuje tedy jejich podstatu. Tím nám ale znemožňuje efektivní vyhledávání a výměnu dat; svými předdefinovanými tagy je vlastně omezený.
V současnosti se upřednostňuje právě srozumitelnost zdrojového kódu (zejména pro technické zpracování, ne tak pro člověka) a zřejmost pro vyhledávače. Podívejte se na tenhle příklad běžného formátování zdrojového HTML kódu, kde vidíte strukturu dpovídající vzhledu textu:
Abychom zásadně umožnili zpracování dokumentu vyhledávači, musíme ale oddělit formu sdělení od obsahu, což zlepší strukturu textu. Představte si to takhle:
Ve skutečnosti je druhá struktura tvořená předdefinovanými VLASTNÍMI značkami. Ty v jazyku HTML neexistují, vypůjčili jsme si je z takzvaných SAMOPOPISNÝCH značkovacích jazyků, které umí OZNAČIT VÝZNAM jednotlivých částí textu, nikoliv jen jejich vzhled. Ten samozřejmě můžeme také variabilně měnit.
Právě jedním z fenoménů, který se začíná objevovat a používat nejen v oblasti internetu, ale i v elektronických databázích, je XML neboli eXtensible Markup Language. Jak jsem zmínila, XML umí označit nikoliv vzhled textu, ale i jeho význam. Pomáhá nám tak například rozlišovat, co je v textu titulek, co popiska obrázku, co jsou použité prameny. Podle mnohých odborníků je právě XML možností, jak skutečně dovést internet a web do třetího tisíciletí. Já s tím v podstatě souhlasím, protože už teď jsem se zamilovala do možností, které bude umožňovat budoucí svět snadného vyhledávání informací.
Pro názornost vám uvádím ještě jeden příklad. Pořádně si to přečtěte.
Už chápete v čem spočívá genialita užívání XML?
V budoucnosti by se zpracování webů ve formátu XML mohlo (a mělo) stát samozřejmostí, realizace se ale neobejde bez zapojení všech uživatelů a řadových tvůrců.
Chcete vědět víc?
http://www.kosek.cz/clanky/swn-xml/uvod.html
http://www.oreillynet.com/pub/a/oreilly/tim/news/2005/09/30/what-is-web-20.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/XML
Příspěvek KRISTÝNY GREPLOVÉ.
22.5.07
BlindFriendly - Internet pro slepce
Lidé se zdravotním postižením jsou také plnohodnotnými uživateli internetu a mají proto nárok na jeho plnohodnotné využití. Už v roce 2002 deklaroval Úřad pro veřejné informační systémy jasnou potřebu zpřístupnit internet osobám s postižením, včetně osob nevidomých. Ve skutečnosti to VŮBEC není tak složité, jak se nám laikům zdá. Stačí dodržovat několik základních pravidel, které handicapovaným osobám přístup k síti umožní.
Nevidomí používají pro „prohlížení“ stránek speciální program s hlasovým výstupem, který podle struktury stránek předčítá jednotlivé textové části a dokáže plnohodnotně pracovat i s odkazy, popisky a dalšími specifiky webu. Tedy – ten program to dokáže, pokud tomu jsou stránky přizpůsobeny.
Úprava webu skutečně není náročná a zpravidla běžný uživatel ani nepozná, že se nachází na internetových stránkách, které jsou zcela přístupné a přehledné nejen pro něj, ale i pro jeho nevidomé spoluobčany. Nezisková organizace BlindFriendly stanovila několik základních tezí:
- dělat bezbariérový web neznamená zvýšené náklady, pokud se na princip „bez bariér“ myslí hned při tvorbě webu nebo při jeho zásadní přeměně - je potřebné jen zvolit vhodnou technologii
- dodržet zásady bezbariérovosti neznamená dělat kompromisy v grafickém zpracování
- není dobré jít cestou segregované textové verze, pokud není plnohodnotnou náhradou verze grafické a není aktualizována stejně často jako verze grafická
Konkrétně stačí nadefinovat do zdrojového kódu klávesu pro rychlý přístup na místo, které uživatel často využije, jako například menu. Je potřeba navrhnout systém odkazů s odpovídajícími alternativními popiskami a s logickým uspořádáním, které potom hlasový generátor může srozumitelně zpracovat. Zároveň je nutné při tvorbě stránek myslet na umožnění zvětšení textu na stránce pomocí prostředků prohlížeče, na povolení scrollingu a změnu velikosti rámů, a podobně.
Pikantní je, že v době, kdy Úřad pro veřejné informační systémy formuloval podmínky pro přístupnost státního informačního systému (tedy weby státních a komunálních organizací a servery veřejné správy), sám na svojí úvodní stránce porušil tyto podmínky přibližně ve 140 případech.
Pokud vás tahle problematika zaujala, můžete se podívat na:
http://www.root.cz/clanky/pristupnost-statniho-is-handicapovanym-lidem/
Příspěvek KRISTÝNY GREPLOVÉ
Strong song
Každé úterý ve 12:00 se na mém oblíbeném hudebním blogu objeví nový klip pod režisérskou taktovkou Vlasty Zumrové. Pokud jste si stejně jako já zamilovali slavičí dvojici Zdeněk a Milu, už určitě brouzdáte po stránkách kapely Strong song.
Pokud je ještě neznáte, doporučuju. To se musí vidět, to nejde takhle popsat.
P.S.: akademik Zdeněk Bludna je člověk z oboru. Na stránkách kamaráda Ivánka je členem redakční rady, zodpovědným za rubriku sex a vztahy.
Pokud je ještě neznáte, doporučuju. To se musí vidět, to nejde takhle popsat.
P.S.: akademik Zdeněk Bludna je člověk z oboru. Na stránkách kamaráda Ivánka je členem redakční rady, zodpovědným za rubriku sex a vztahy.
Několik nabídek, které nelze odmítnout
Zde jsou:
1) Byl jsem požádán, abych pomohl najít dva lidi na dlouhodobou práci (asi na částečný pracovní úvazek, ale záleží na dohodě) pro časopis ABC. Kdo ho nezná, jde o časopis hlavně pro kluky ve věku tak 10 až 13 let, s dlouhou tradicí, vydává Ringier. Hledají jednoho šikovného redaktora pro papírový časopis a jednoho šikovného člověka pro editování webové verze. Je to nabídka hlavně pro kluky (i když nikoliv výhradně) a podle mě je to nabídka velmi dobrá. Kdo by o tuto práci měl zájem, ať mi rychle napíše. Tak trochu už poznám, kdo z vás je šikovný, a rád vás doporučím.
2) Platí nabídka pracovat pro server Médiář, a to kdykoliv v době od června do října. Jde o psaní článků o médiích. Práci lze dělat z domova či odkudkoliv, kde je internetové připojení. Jde o 20 pracovních dní (nemusí být "vcelku"), které budou uznány jako povinná praxe. Do indexu zapíšu já nebo doc. Osvaldová. Opět pište!
3) A konečně, hledám dva šikovné lidi, kteří si chtěji zkazit jeden měsíc prázdnin. Půjde o práci na připravovaném projektu Letní novinářská škola LN. Potřebuji editora a koordinátora kurzu, kterého se zúčastní deset studentů nenovinářských škol. Budou tři týdny pracovat v LN a vy je částečně budete mít na starosti. V tomto případě půjde opět o honorovanou práci. Jde o dva termíny: od 11.7. do 4.8. (jeden člověk) a od 5.8. do 4.9. (druhý člověk). Kdo má zájem, nechť neváhá.
1) Byl jsem požádán, abych pomohl najít dva lidi na dlouhodobou práci (asi na částečný pracovní úvazek, ale záleží na dohodě) pro časopis ABC. Kdo ho nezná, jde o časopis hlavně pro kluky ve věku tak 10 až 13 let, s dlouhou tradicí, vydává Ringier. Hledají jednoho šikovného redaktora pro papírový časopis a jednoho šikovného člověka pro editování webové verze. Je to nabídka hlavně pro kluky (i když nikoliv výhradně) a podle mě je to nabídka velmi dobrá. Kdo by o tuto práci měl zájem, ať mi rychle napíše. Tak trochu už poznám, kdo z vás je šikovný, a rád vás doporučím.
2) Platí nabídka pracovat pro server Médiář, a to kdykoliv v době od června do října. Jde o psaní článků o médiích. Práci lze dělat z domova či odkudkoliv, kde je internetové připojení. Jde o 20 pracovních dní (nemusí být "vcelku"), které budou uznány jako povinná praxe. Do indexu zapíšu já nebo doc. Osvaldová. Opět pište!
3) A konečně, hledám dva šikovné lidi, kteří si chtěji zkazit jeden měsíc prázdnin. Půjde o práci na připravovaném projektu Letní novinářská škola LN. Potřebuji editora a koordinátora kurzu, kterého se zúčastní deset studentů nenovinářských škol. Budou tři týdny pracovat v LN a vy je částečně budete mít na starosti. V tomto případě půjde opět o honorovanou práci. Jde o dva termíny: od 11.7. do 4.8. (jeden člověk) a od 5.8. do 4.9. (druhý člověk). Kdo má zájem, nechť neváhá.
Třetí termín zkoušky a OMLUVA
Tak nejprve třetí termín zkoušky: pondělí 4. června 2007, v době od 9:30 do 12:30 v místnosti 108. Opět se registrujte po hodinách, a to tak, že v komentáři k tomuto postu napíšete svoje jméno a číslovku 1 až 3. Jednička znamená zkoušku v době od 9:30 do 10:30 atd...
Teď OMLUVA: musel jsem trochu pozměnit druhý termín zkoušky. Mám neodkladnou pracovní povinnost a opravdu to nešlo zařídit jinak. Podrobnosti najdete v příslušném postu, zhruba řečeno je to tak, že se zkouška uskuteční v termínu od 9:00 do 11:00, a ty, kteří se zaregistrovali na třetí hodinu (číslovka 3), prosím o přeregistrování.
Pravděpodobně bude ještě čtvrtý termín zkoušky, a to v pondělí 11. června, opět ve stejnou dobu. Ale to musím ještě potvrdit na sekretariátu katedry.
Uf uf uf uf.
Teď OMLUVA: musel jsem trochu pozměnit druhý termín zkoušky. Mám neodkladnou pracovní povinnost a opravdu to nešlo zařídit jinak. Podrobnosti najdete v příslušném postu, zhruba řečeno je to tak, že se zkouška uskuteční v termínu od 9:00 do 11:00, a ty, kteří se zaregistrovali na třetí hodinu (číslovka 3), prosím o přeregistrování.
Pravděpodobně bude ještě čtvrtý termín zkoušky, a to v pondělí 11. června, opět ve stejnou dobu. Ale to musím ještě potvrdit na sekretariátu katedry.
Uf uf uf uf.
21.5.07
Kdo si hraje, nezlobí
V jednoduchosti je síla. Takovým mottem na mě působí internetová herna http://www.kurnik.org/. Nabízí všem milovníkům deskových, karetních a jiných her obrovské množství "on-line hřišť", na nichž teoreticky můžete poměřit síly s kýmkoliv na světě, kdo má připojení.
Znáte klasickou windowsovskou pařbu Srdce? Nebo hrajete jenom blbý miny? V případě, že blbý miny vedou, jen stručně naznačím, že Srdce je vynikající a přitom děsně jednoduchá karetní hra pro čtyři. Takže stačí získat tři kumpány a můžete to roztočit. Sympatické je blbuvzdornost hry, která se projevuje v tom, že na hraní máte časový limit. Ten vám samozřejmě postupně ubývá a pokud chcete neznámé spoluhráče jenom vytočit a hra vás nezajímá, budete je štvát jenom několik minut. Ostatně mohou odejít jinam a vytvořit jinou čtveřici - a hlavně: hra funguje zároveň jako chat, takže se připravte na solidní příval ne zrovna nejslušnějších výrazů.
Tak to byla jen taková nápověda pro ty, co nevědí, co s volným večerem, popřípadě nocí.
Znáte klasickou windowsovskou pařbu Srdce? Nebo hrajete jenom blbý miny? V případě, že blbý miny vedou, jen stručně naznačím, že Srdce je vynikající a přitom děsně jednoduchá karetní hra pro čtyři. Takže stačí získat tři kumpány a můžete to roztočit. Sympatické je blbuvzdornost hry, která se projevuje v tom, že na hraní máte časový limit. Ten vám samozřejmě postupně ubývá a pokud chcete neznámé spoluhráče jenom vytočit a hra vás nezajímá, budete je štvát jenom několik minut. Ostatně mohou odejít jinam a vytvořit jinou čtveřici - a hlavně: hra funguje zároveň jako chat, takže se připravte na solidní příval ne zrovna nejslušnějších výrazů.
Tak to byla jen taková nápověda pro ty, co nevědí, co s volným večerem, popřípadě nocí.
Fotbalový blog. Mladý a blbý, ale...
V tomto období vrcholí boje v nejvyšší české fotbalové soutěži, přijde vám tedy jistě k chuti jeden čistě fotbalový blog s příznačným názvem http://onlyfootball.blog.cz/. Když jsem před malou chvílí zabloudil na tento odkaz, musel jsem se pousmát. Napadlo mě: na to, že se to jmenuje onlyfootball, tady ani toho footballu moc není. Tak jsem se už jen tak z "plezíru" podíval, kdopak nám to ten blog založil a kdy... No nebudu vás dlouho napínat. Obsahu je po skrovnu - přirozeně -, protože blog má za sebou pouze pár měsíců existence. To by ještě taková bomba nebyla, že? Ale hlavně: web píše sám Ronaldinho! Až se proflákne, že je to Čech jako poleno, možná ho Brückner postaví do útoku k Barošovi... (teda jestli na tréninku přetlačí Kollera)
Teď vážně. Před nedávnem jsem tady uveřejnil příspěvek o tom, jak by vizuální podoba blogu podle mého gusta opravdu vypadat neměla. Onlyfootball, jakkoli z něj páchne amatérismus a takové to hurá nadšení, tímto problémem překvapivě netrpí. Stránky jsou přehledné, text je vidět (!) a ovládací pultík dokonce není zahnojen texturou, což zejména majitele pomalejšího připojení jistě povzbudí.
Obsahově se "Ronaldinho" soustředí na profily fotbalistů. Jakkoli je zatím blog v plenkách a informací mnoho nenabízí, myslím si, že nápad to vůbec není špatný. Nejde o informace typu výška, váha, velikost boty. Ale především o osobní údaje, zajímavosti, střípky z mozaiky života (brr... tenhle exponát by v muzeu klišé měl určitě vyhrazené místo...). Tam vidím význam blogu tohoto typu. Je sice na pováženou, odkud autor informace čerpá. Rovněž důvěryhodnost se limitně blíží nule. No...ale co chcete, je to zadarmo, ne?
Teď vážně. Před nedávnem jsem tady uveřejnil příspěvek o tom, jak by vizuální podoba blogu podle mého gusta opravdu vypadat neměla. Onlyfootball, jakkoli z něj páchne amatérismus a takové to hurá nadšení, tímto problémem překvapivě netrpí. Stránky jsou přehledné, text je vidět (!) a ovládací pultík dokonce není zahnojen texturou, což zejména majitele pomalejšího připojení jistě povzbudí.
Obsahově se "Ronaldinho" soustředí na profily fotbalistů. Jakkoli je zatím blog v plenkách a informací mnoho nenabízí, myslím si, že nápad to vůbec není špatný. Nejde o informace typu výška, váha, velikost boty. Ale především o osobní údaje, zajímavosti, střípky z mozaiky života (brr... tenhle exponát by v muzeu klišé měl určitě vyhrazené místo...). Tam vidím význam blogu tohoto typu. Je sice na pováženou, odkud autor informace čerpá. Rovněž důvěryhodnost se limitně blíží nule. No...ale co chcete, je to zadarmo, ne?
Pyramida audiovizuálního pirátství
Pro druháky: Šmíd z toho bude zkoušet při AV médiích :-)
Pro třeťáky: U státnic se vás na to určitě taky zeptají. Nebo můžete o pyramidě pohovořit místo tiskových agentur, princip šíření informací je podobný.
Tak hodně štěstí u zkoušek.
20.5.07
Post hunting
To je něco jako když se na svůj oblíbený server dostanete třeba po týdnu ve dvě ráno a začnete komentovat všechno, co se u vás událo - pak všichni návštěvníci ráno vidí, kdože byl ten aktivní, i u příspěvků, které už jsou, ehm, offtopic. Nepůjdu úplně tou cestou výše popsanou, ale dám vám sem ještě jeden zajímavý blog, který jsem objevil při čtení tuším Týdne během krácení dlouhých chvil na WC (takže to mohlo být i v VF ČiliChilli). Jde o to, že nějaký 55letý dobrodruh by rád překonal dobu dosud strávenou plavbou (dosud je to něco přes 600 dní) svými tisíci (považte!) dni. Navíc popluje se svojí přítelkyní, která se údajně v životě neplavila (nevím co je horší). O svém putování budou pravidelně informovat na blogu k tomu určeném.
Link: http://1000days.net
Link: http://1000days.net
Noviny a jejich weby? Dobré firmy
Letos v únoru jsem si na internetu přečetl tento výrok vydavatele deníku New York Times Arthura Sulzbergera: „Opravdu nevím, jestli budeme Timesy za pět let ještě tisknout. A víte co? Je mi to jedno.“
Sulzberger to prohlásil na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu, když hovořil o možném přechodu svého listu do čistě elektronické podoby. Opravdu však vývoj psaného zpravodajství směřuje k plné internetizaci novin?
Na tento výrok jsem si vzpomněl při psaní své bakalářské práce, která se zabývá současným stavem českých internetových periodik. Mimo jiné jsem v ní analyzoval spolupráci a vzájemný vztah Mladé fronty Dnes a jejího webového partnera iDnesu – tedy mateřského média a jeho on-line suplementu.
Výsledky, ke kterým jsem při zkoumání jejich kooperace dospěl, mě přesvědčily o tom, že obě média přinášejí trochu jiný druh žurnalistického sdělování – nejde zdaleka jen o prosté zrcadlení obsahu novin. A navíc je pro ně vzájemná kooperace velmi výhodná.
Domácí a zahraniční rubrika serveru iDnes získává plnou pětinu své zpravodajské produkce od Mladé fronty. Tyto převzaté materiály často nebývají uveřejňované v kompletní podobě a slouží tak jako jakási propagace tištěného deníku. Tomu nasvědčuje i doba, kdy iDnes příspěvky na webu uveřejňuje – mezi půlnocí a polednem v den, kdy noviny vycházejí. Tedy v čase, kdy si lidé nejčastěji kupují denní tisk.
Zpravodajství iDnesu se zpravidla soustředí na přinášení nejnovějších zpráv, zatímco Mladá fronta už se musí zabývat materiály trochu jiného typu, protože není primárním nositelem aktuálních informací. Tištěný deník musí hlavně hodnotit, analyzovat a předvídat.
Pokud někdy v budoucnu má zcela splynout novinové a webové zpravodajství, myslím si, že to bude ještě dlouhá doba. Mladá fronta je nejčtenějším nebulvárním listem v Česku a zpravodajská sekce iDnesu zase dosahuje téměř dvou set tisíc unikátních uživatelů denně. Proč tedy z dvou prosperujících firem dělat jednu?
Mapa světa on-line komunit
Na téhle zajímavé stránce inteligentních komiksů s minimalistickou grafikou jsem našla
mapu komunitních webů, která celkem vtipně shrnuje, co bylo nejen tady o webu 2.0 řečeno. Velikost území na mapě zhruba odpovídá počtu uživatelů, zajímavá je kromě originality myšlenky hlavně navigace, sever odpovídá "praktikům", jih "intelektuálům", západ "zaměření na realitu" a východ "zaměření na web". Dá se samozřejmě diskutovat o tom, jestli je Facebook skutečně na jih od Myspace, ale jako základní přehled pojmů je to originální a navíc zábavné.
GTI' ho blog
Nevím, nakolik se zajímáte o auta, ale server www.auto.cz zřejmě někdo z vás znát bude. Není to tak dávno, co tvůrci serveru zavedli několik nových služeb, mezi nimi i blogy. Zřejmě ve snaze omezit délku diskuzních vláken, která pod tíhou několika opravdu tvůrčích jedinců narůstala do neuvěřitelných virtuálních rozměrů. Žel, diskuze mají délku téměř stejnou, příspěvkoví onanisté se nicméně realizují i v blozích. Jedním z nejznámějších a nejčtenějších je GTIho blog. GTI je na Auto.cz legendárním nickem, svými poměrně sofistikovanými příspěvky si dokonce od redakce vysloužil zapůjčení Golfu GTI k testování. Byl první, kdo začal psát do diskuzí příběhy, postupně ale začal převládat patos a u mnoha lidí, které zvládl i urazit, upadl v nemilost. Našlo se i mnoho plagiátorů, jeho kvalit nicméně nedosáhl nikdo, postupně ani on už nedokázal překročit svůj stín z přelomu let 2005/2006. Každopádně - enjoy http://gti.blog.auto.cz/
Proč nemám rád ICQ
Je tomu již řadu let, co mi kamarád poradil, abych si nainstaloval ICQ. Z počátku se mi představa, že si budu moci zadarmo psát se svými kamarády a přáteli, zdála úžasná. Nejdříve jsem měl v "Kontakt listu" pouze onoho kamaráda. Postupně se můj seznam kotaktů na ICQ začal rozrůstat a s tím i čas strávený v tomto komunikačním prostředí. Vždy když jsem zapnul počítač, automaticky se spustilo i ICQ. Takže místo, abych uděal potřebnou práci ať do školy, nebo kamkoli jinam, tak jsem si začal s někým psát. Většinu času stráveného u počítače jsem doslova proflákal na ICQ. Postupně jsem si na ICQ zvyknul natolik, že jsem začal zjišťovat, že je pro mě především únik před povinnostmi a úkoly a jejich odkládání na pozdější dobu.
Byly období, kdy jsem vážně uvažoval, že ICQ odinstaluji. Nakonec jsem však došel k závěru, že bude stačit, když si přednastavím statut INVISIBLE, takže ostatní lidé nebudou vědět, kdy jsem a kdy nejsem online, a tudíž mi nebudou psát jen proto, že se právě nudí a vidí, že jsem online, ale jen, když budou opravdu něco potřebovat. S tím, že budou vědět, že jim na zprávu odpovím, jakmile uznám já za vhodné. V případě naléhavého požadavku proto budou muset použít mobil a neušetří korunu za zprávu. Dokonce, i když mám čas a jen tak projíždím weby, tak zůstávám invisible a neměním statut na online, poněvadž mi vadí, že všichni ti co jsou v mém kontakt listu, ale nejen ti, mají možnost vidět, kdy jsem u počítače a jak dlouho tam jsem.
Byly období, kdy jsem vážně uvažoval, že ICQ odinstaluji. Nakonec jsem však došel k závěru, že bude stačit, když si přednastavím statut INVISIBLE, takže ostatní lidé nebudou vědět, kdy jsem a kdy nejsem online, a tudíž mi nebudou psát jen proto, že se právě nudí a vidí, že jsem online, ale jen, když budou opravdu něco potřebovat. S tím, že budou vědět, že jim na zprávu odpovím, jakmile uznám já za vhodné. V případě naléhavého požadavku proto budou muset použít mobil a neušetří korunu za zprávu. Dokonce, i když mám čas a jen tak projíždím weby, tak zůstávám invisible a neměním statut na online, poněvadž mi vadí, že všichni ti co jsou v mém kontakt listu, ale nejen ti, mají možnost vidět, kdy jsem u počítače a jak dlouho tam jsem.
Blog o Tzatzikistánu
Někteří moji kolegové a kolegyně se ve svých příspěvcích věnují zajímavým blogům. A protože se blíží léto, poohlédla jsem se na síti po nějakém tom blogu, který by na nás dýchnul vůní opalovacího mléka a připáleného gyrosu. Podařilo se mi najít stránku, na které uveřejňuje své postřehy Češka, která už asi deset let žije v Kerkyře, hlavním městě Korfu. Vdala se za řeckého lékaře, má s ním dvě děti a když se ráno probudí, kouká na Středozemní moře. Zní to jako pohádka? Její deníček vás vyvede z omylu. Na Korfu v zimě prší a prší a prší, v rodině panuje zmatení jazyků a co chvíli má v kuchyni tchýni, která jí nakukuje pod pokličku, cože tomu chudákovi manželovi vaří.
Postřehy "Ostrovanky" jsou napsané velice čtivě a vtipně, až vás napadne, že ona dáma beze jména už má se psaním zkušenosti. Zkuste a neprohloupíte: http://ostrovanka.bloguje.cz.
Postřehy "Ostrovanky" jsou napsané velice čtivě a vtipně, až vás napadne, že ona dáma beze jména už má se psaním zkušenosti. Zkuste a neprohloupíte: http://ostrovanka.bloguje.cz.
19.5.07
3x LOL :oDD
Onehdá (18. dubna) jsem zde takřka dost z recese uveřejnil příspěvek, že Nova vysílá opět Počasíčko a na novém médiu a pak už hodně z recese jsem napsal, že je to zpráva spíše pro Mediář. A světe div se, dneska je to na mediáři :oDDD
http://www.mediar.cz/www/index.php?pid=1&id=4316
A co víc, dokonce se k tomu vyjadřují i mediální analytici, kteří na tento fenomén upozorňují redakci digizone.cz :o)))
http://www.digizone.cz/aktuality/televize-nova-vyrabi-porad-jen-pro-internet-pocasicko/
Třikrát hurá mediáři! ;o)
http://www.mediar.cz/www/index.php?pid=1&id=4316
A co víc, dokonce se k tomu vyjadřují i mediální analytici, kteří na tento fenomén upozorňují redakci digizone.cz :o)))
http://www.digizone.cz/aktuality/televize-nova-vyrabi-porad-jen-pro-internet-pocasicko/
Třikrát hurá mediáři! ;o)
"Blogování" v 18. století
Gerald Heidegger srovnává ve svém článku "Blogování" v 18. století roli dnešních blogů a tehdejších pamfletů. Dochází k závěru, se jedná o podobný princip: "Debata o roli blogů ukazuje nápadně mnoho shodných znaků mezi dnešními blogy a pamflety z 18. století. Blogy, stejně jako pamflety, se nejdříve musely prosadit vůči ustáleným politickým a intelektuálním vrstvám. "
Zdá se však, že dnešní blogy přeceňuje: "Nejdůležitější spisy americké revoluce vznikly ve formě pamfletů. Pro tehdejší revolucionáře měl pamflet nespornou výhodu - umožňoval dělat věci, které by v jiné formě nebyly možné." Na to, až blogy díky své nekontrolovatelnosti napomohou významné společenské změně, si budeme muset ještě počkat.
Zdá se však, že dnešní blogy přeceňuje: "Nejdůležitější spisy americké revoluce vznikly ve formě pamfletů. Pro tehdejší revolucionáře měl pamflet nespornou výhodu - umožňoval dělat věci, které by v jiné formě nebyly možné." Na to, až blogy díky své nekontrolovatelnosti napomohou významné společenské změně, si budeme muset ještě počkat.
Jak se dá díky blogování zbohatnout
Na rozšiřujícím se fenoménu blogování se dají vydělat peníze. "Mnoho obchodníků ještě neví, co blogy jsou a jak se zakládají." "Skličující skutečnost: 99 % obchodníků, kteří se pokoušejí profitovat ze svého blogu, nemají úspěch." Tato deprimující fakta se objevují na stránce einsteigerclub.at. Pokud tedy jako majitel firmy chcete, aby Vaše obchody jen kvetly, stačí zaplatit 35 eur - získáte za ně e-mailem příručku, ve které se dozvíte, co je blog, naučíte se triky, jak psát dobré blogové příspěvky a dozvíte se, jak díky firemnímu blogu zvýšit návštěvnost Vašich webových stránek. Za 40 eur získáte stejnou příručku na CD. Není to skvělá nabídka?
18.5.07
Blog coby záchranný kruh globální společnosti
Možnost mít vlastní blog , tedy pasivní „elektronický deník“ je oproti tématu v mém předchozím příspěvku záležitost společensky neškodná, dokonce odhaluje skutečnost, o které mnoho lidí ví, ale veřejně se o ní zas až tak nemluví – mnohé „průměrné“ osobnosti mají často co říci více zajímavého, než světové politické špičky, vyslovit podobně vtipnou myšlenku jako slavní spisovatelé a filosofové a rozhodně se umějí vyjadřovat inteligentněji, než většina topmodelek. Až do dnešní doby nebyli slyšet. Blogy umožňují i každodenním osobám možnost zazářit, dokáži-li zaujmout. Co to znamená? Stručně asi to, že na rozdíl od zpravodajské žurnalistiky, publicistická stránka webu 2,0 má význam pro rozvoj psychologický (jedinec přestává být „kolečkem“, ukazuje se být celým mechanismem), sociální (byť jsme velkými státy, začíná se nám připomínat demokracie athénského typu) a v rámci sociálního také pokrok multikulturní (masová společnost ztrácí svůj monopol na prezentaci informací). Navíc – a to je nejdůležitější, blogy jsou pravděpodobně první službou, které doopravdy může plnit globální cíle nejenom pro obyvatele Západu. Každý kdo má internet, ať už je to Američan Mexičan, Arab, Mongol nebo Polák, má šanci dát o sobě vědět okolnímu světu. Z těchto všech hledisek je vidět, že elektronická síť skrze své otevřené možnosti otevírá to nejdůležitější v občanském a důstojném životě – svobodu, zodpovědnost a důstojnost.
Chcete mít vlastní blog?
Pro ty, co si oblíbili blogy natolik, že by chtěli mít jeden vlastní, tak existuje například stránka http://blog.cz/. Případní zájemci se však budou muset smířit s tím, že mezi nejaktivnější patří blogy s názvy tokio00hotel, kluciztokiohotel, tokio20hotel, tokiaci-collband atd. atd.
Blogový antitalent
Zdravím všechny. Vím, že příspěvků tohoto typu je zde už plno, ale taky se chci svěřit s tím, že do začátku tohoto předmětu jsem neměla téměř žádné povědomí o tom, co je to blog a jak vlastně funguje. Můj vztah k blogům se trochu zlepšil. Vím, co se pod pojmem blog skrývá, jak vypadá, jak funguje a především jaké možnosti nabízí. Asi se ze mě nestane pravidelný blogger, ale příležitostný čtenář určitě. K mému úžasu bylo z vašich příspěvků a "reklam" na nejrůznější blogy zjištění, že nejde jen o stupidní deníčky jednotlivců a různých zainteresovaných skupin, ale lze najít i kvalitní a poučné blogy z různých oblastí zájmu i odborných oblastí. Závěr? Jak Alenka v říši divů jsem konečně ojevila svět blogů. Díky všem za pomocnou ruku.
Když jsem zde prezentovala svou "reklamu" na blog, tak se projevil můj špatný odhad na ucházející blogy. Mnou prezentovaný blog (http://mediaguru.bloguje.cz) sice na první pohled vypadal přínosně, ale od půlky února se zde neobjevil jediný nový příspěvek ze světa médií. Autor blogu se zde sice v půlce března omlouvá za odmlku a slibuje urychleně další novinky ze světa médií, ale zůstalo bohužel jen u slibů. Asi mu došly síly.
Když jsem zde prezentovala svou "reklamu" na blog, tak se projevil můj špatný odhad na ucházející blogy. Mnou prezentovaný blog (http://mediaguru.bloguje.cz) sice na první pohled vypadal přínosně, ale od půlky února se zde neobjevil jediný nový příspěvek ze světa médií. Autor blogu se zde sice v půlce března omlouvá za odmlku a slibuje urychleně další novinky ze světa médií, ale zůstalo bohužel jen u slibů. Asi mu došly síly.
Krátké ohlédnutí...
Nemyslím si, že klasické papírové noviny mají před sebou černou budoucnost. Samozřejmě se musí naučit konkurovat internetovým zpravodajským portálům. Ty mají nespornou výhodu nejen v tom, že přicházejí s informací hned, ale konečný článek mohou hlavně neustále upravovat a samozřejmě také opravovat. O dalších výhodách jako audiovizuální zpravodajství ani nemluvě. Přesto mají podle mě noviny, nebo vlastně jakékoliv tištěné periodikum, jednu velkou výhodu. Dají se vzít kamkoliv s sebou. Možná mi namítnete, že to přeci dnes spolehlivě nahradí notebooky. Ale… Například připojení na internet není všude. Zkusili jste si už po ránu v tramvaji číst zprávy z notebooku?
Z čistě „psacího“ hlediska zde potom vidím ještě jeden problém – délku materiálu. Obecně se ví, že zatímco ruka s perem by už dávno odumírala, počítač snese hodně. Troufám si však tvrdit, že to samé neplatí pro zpravodajské portály. Mým vlastním neoficiálním výzkumem potvrzeno, většinu dotazovaných dlouhá zpráva odradí, a přestože ji začnou číst, konec většinou už jen tak přelétnou. U novin a časopisů obzvláště by přitom taková délka byla naprosto snesitelná, ne-li ještě krátká. Tím samozřejmě netvrdím, že ani v novinách nelze článek pouze „přelétnout“.
Jak je vidno z předchozích příspěvků i přednášek, internet skýtá mnoho možností. Zkusili-jste však už osmdesátileté babičce říct, že pracujete na internetovém zpravodajském portále? Já ano. Podle jejího výrazu jsem poznala, že plně rozuměla pouze slovu zpravodajský a internet už někde zaslechla. Co potom také odpovědět na otázku: Takže to už mi nebudeš nosit ty noviny, do kterých jsi tak pěkně psala? To už si od tebe nic nepřečtu? No posuďte sami, že to s novinami ještě není tak černé.
P. S. Psát na internet má ještě jednu (ne)výhodu. Nežijete v bláhové naději, jak se vám ten článek povedl. Komentáře či diskuse k vašemu výtvoru jsou mnohdy k nezaplacení.
Z čistě „psacího“ hlediska zde potom vidím ještě jeden problém – délku materiálu. Obecně se ví, že zatímco ruka s perem by už dávno odumírala, počítač snese hodně. Troufám si však tvrdit, že to samé neplatí pro zpravodajské portály. Mým vlastním neoficiálním výzkumem potvrzeno, většinu dotazovaných dlouhá zpráva odradí, a přestože ji začnou číst, konec většinou už jen tak přelétnou. U novin a časopisů obzvláště by přitom taková délka byla naprosto snesitelná, ne-li ještě krátká. Tím samozřejmě netvrdím, že ani v novinách nelze článek pouze „přelétnout“.
Jak je vidno z předchozích příspěvků i přednášek, internet skýtá mnoho možností. Zkusili-jste však už osmdesátileté babičce říct, že pracujete na internetovém zpravodajském portále? Já ano. Podle jejího výrazu jsem poznala, že plně rozuměla pouze slovu zpravodajský a internet už někde zaslechla. Co potom také odpovědět na otázku: Takže to už mi nebudeš nosit ty noviny, do kterých jsi tak pěkně psala? To už si od tebe nic nepřečtu? No posuďte sami, že to s novinami ještě není tak černé.
P. S. Psát na internet má ještě jednu (ne)výhodu. Nežijete v bláhové naději, jak se vám ten článek povedl. Komentáře či diskuse k vašemu výtvoru jsou mnohdy k nezaplacení.
17.5.07
Brali jsme to jako dobrodružství
Rozhovor s šéfeditorem internetového deníku Aktuálně.cz
Pavel Tomášek vede zahraniční rubriku deníku Aktuálně.cz už od jeho vzniku
1.11. 2005. Vystudoval politologii na pražské Univerzitě Karlově. Novinářské zkušenosti sbíral v časopise Stadión, posléze odešel do Českého rozhlasu, kde pět let pracoval ve sportovní redakci a zpravodajské směně. Externě spolupracoval s pražskou redakcí BBC. Následovala práce v rubrice komentářů MF Dnes, na téže místo nastoupil i do Hospodářských novin.
Na konci roku 2005 se spolu s dalšími kolegy z Hospodářských novin rozhodl podílet na novém projektu a začal pracovat na prvním zpravodajském internetovém serveru Aktuálně.cz.
Co se ve vás tenkrát odehrávalo? Věřil jste tomu projektu?
P.T.: Všichni jsme to brali jako experiment, jako že se to jde zkusit. Věděli jsme, že máme nějakou novinářskou zkušenost, ale s internetem neměl zkušenost nikdo. Brali jsme to jako dobrodružství. Jako že se ukáže, jestli to půjde nebo nepůjde.
Teď – po roce a půl - to vypadá, že to docela jde, ne? Minulý rok jste dokonce dostali Křišťálovou lupu, cenu za internetový projekt roku.
P.T.: Tenkrát se ozývala spousta skeptických hlasů, třeba Miloš Čermák nedával tomu projektu absolutně žádné šance. O rok později nám předával Křišťálovou lupu. Zároveň byla velká očekávání vzhledem k těm jménům, která se zvedla z Hospodářských novin. Ukázalo se, že projekt je úspěšný v tom smyslu, kolik si našel uživatelů. A počet čtenářů stále roste. Průměr ve všední den je 190 tisíc uživatelů - to je mnohem víc, než jsme původně očekávali.
Jak se vlastně měří návštěvnost vašich stránek?
P.T.: Oficiální měření provádí organizace NetMonitor, pak ještě funguje společnost Gemius, která měří návštěvnost stránek on-line. Takže my v redakci jsme pak schopni sledovat asi s dvacetiminutovým zpožděním, kolik lidí si právě čte naše stránky. Zároveň v rámci redakčního systému měříme čtenost jednotlivých článků. Zaznamenáváme i čtenost našich blogů, tu vidíte i vy uživatelé. U zpravodajských článků ji ale vidíme jenom my v redakci.
Pracoval jste i v tištěných denících. Jak se liší psaní na web od psaní do papírových novin?
P.T.: Na internetu publikujete aktuální zprávu hned a okamžitě. Internet je zatím nejrychlejší médium, většinou přináší informace jako první. Když píšete na web, nemusíte se hned zamýšlet nad dalšími okolnostmi zprávy, přinášíte čistě jen aktuální novinku. V novinách píšete o věci, která se stala včera. Tam se snažíte navíc ještě analyzovat tu zprávu, domýšlet její důsledky. My na Aktuálně.cz to samozřejmě děláme taky. Nejdříve přineseme rychlou zprávu, ale pak se okamžitě zamýšlíme nad tím, co bychom k tomu mohli přinést dalšího. Když se něco stane v 16 hodin, tak pro nás je ambicí přinést k tomu v průběhu večera ještě nějaký background. Další možnosti internetu jsou v jeho multimedialitě. Článek můžete doplnit o flashovou animaci, o grafiku, o audio, o video…
Velkou výhodou internetu je taky interakce se čtenáři. Jak ta u vás funguje?
P.T.: Základní model interakce se čtenáři jsou diskuze pod články. Když jsme s Aktuálně.cz začínali, pamatuju si, že to byl tenkrát šok – autoři chodili hned zkoumat, co jim kdo k článku napsal za komentář. Když bylo 10 z 10 příspěvků kritických, tak to pak ti lidi nesli i špatně. Ale každopádně je to velmi užitečný nástroj. Lidi vás často upozorní na chyby, které v tom článku máte. Nebo vám dají typ, jak pokračovat ve zpracování tématu. Pak ještě máme moderovanou diskuzi - debatu týdne - kde se nastolí téma a my vyloženě vyzýváme čtenáře, aby vyjádřili svůj názor.
U debaty týdne požadujete jméno, adresu a povolání. Proč ne u diskuzních příspěvků?
P.T.: V debatě týdne totiž máme vyšší ambici, klademe na čtenáře schválně vyšší nárok. Chceme, aby debatoval k věci. K tomu má napomoct jeho přesnější identifikace. Nechceme, aby se tam objevovaly vulgarity. I když slibujeme, že od nich budeme diskuze čistit, ne vždy je to technicky a časově zvládnutelné. Uvažujeme o různých věcech, jak diskuze vylepšit a dosáhnout toho, aby byly co nejkvalitnější. Že nebudou tolik anonymní, to považujeme za jeden z modelů, jak eliminovat vulgarity.
Jakou část vašich příjmů tvoří peníze z reklamy?
P.T.: Tvoří asi 80 % všech našich příjmů. Dominantní je na našem serveru banerová reklama. Ještě existuje třeba videoinzerce, dají se vymýšlet různý věci. Video je podle mě ještě hodně neprobádanou oblastí pro inzerenty.
Patří podle vás reklama na zpravodajský server?
P.T.: Kráčíte po určité hraně, kde musíte skloubit zájem inzerenta, který chce zabrat co největší prostor na stránce, se zájmy čtenáře. To je vždycky velmi na zvážení. Když nasadíte agresivní typ reklamy, tak čtenáře odradíte. Zaznamenali jsme i stížnosti čtenářů, kterým vadilo, že když přijdou na stránky, tak je okamžitě obtěžuje vyskakovací baner s reklamou.
Novinkou na Aktuálně.cz je blogová sekce. Jak jste vybírali osobnosti, které u vás budou blogovat?
P.T.: Princip našich blogů je ten, že to jsou VIP blogy. Oslovili jsme cíleně určitou skupinu lidí: politiky, lidi z byznysu, vědce, lidi z univerzit. Chtěli jsme vytvořit prostor pro to, aby tito „opinion makeři“, tato řekněme „elita“ mohla u nás debatovat. Výběr probíhal tak, že jsme prostě všichni v redakci otevřeli svoje diáře a telefonní seznamy a vybírali jsme, komu to nabídneme. Neuspěli jsme u všech, ale ta sestava tam je, myslím si, velmi dobrá.
Děkuji za rozhovor!:-)
Pavel Tomášek vede zahraniční rubriku deníku Aktuálně.cz už od jeho vzniku
1.11. 2005. Vystudoval politologii na pražské Univerzitě Karlově. Novinářské zkušenosti sbíral v časopise Stadión, posléze odešel do Českého rozhlasu, kde pět let pracoval ve sportovní redakci a zpravodajské směně. Externě spolupracoval s pražskou redakcí BBC. Následovala práce v rubrice komentářů MF Dnes, na téže místo nastoupil i do Hospodářských novin.
Na konci roku 2005 se spolu s dalšími kolegy z Hospodářských novin rozhodl podílet na novém projektu a začal pracovat na prvním zpravodajském internetovém serveru Aktuálně.cz.
Co se ve vás tenkrát odehrávalo? Věřil jste tomu projektu?
P.T.: Všichni jsme to brali jako experiment, jako že se to jde zkusit. Věděli jsme, že máme nějakou novinářskou zkušenost, ale s internetem neměl zkušenost nikdo. Brali jsme to jako dobrodružství. Jako že se ukáže, jestli to půjde nebo nepůjde.
Teď – po roce a půl - to vypadá, že to docela jde, ne? Minulý rok jste dokonce dostali Křišťálovou lupu, cenu za internetový projekt roku.
P.T.: Tenkrát se ozývala spousta skeptických hlasů, třeba Miloš Čermák nedával tomu projektu absolutně žádné šance. O rok později nám předával Křišťálovou lupu. Zároveň byla velká očekávání vzhledem k těm jménům, která se zvedla z Hospodářských novin. Ukázalo se, že projekt je úspěšný v tom smyslu, kolik si našel uživatelů. A počet čtenářů stále roste. Průměr ve všední den je 190 tisíc uživatelů - to je mnohem víc, než jsme původně očekávali.
Jak se vlastně měří návštěvnost vašich stránek?
P.T.: Oficiální měření provádí organizace NetMonitor, pak ještě funguje společnost Gemius, která měří návštěvnost stránek on-line. Takže my v redakci jsme pak schopni sledovat asi s dvacetiminutovým zpožděním, kolik lidí si právě čte naše stránky. Zároveň v rámci redakčního systému měříme čtenost jednotlivých článků. Zaznamenáváme i čtenost našich blogů, tu vidíte i vy uživatelé. U zpravodajských článků ji ale vidíme jenom my v redakci.
Pracoval jste i v tištěných denících. Jak se liší psaní na web od psaní do papírových novin?
P.T.: Na internetu publikujete aktuální zprávu hned a okamžitě. Internet je zatím nejrychlejší médium, většinou přináší informace jako první. Když píšete na web, nemusíte se hned zamýšlet nad dalšími okolnostmi zprávy, přinášíte čistě jen aktuální novinku. V novinách píšete o věci, která se stala včera. Tam se snažíte navíc ještě analyzovat tu zprávu, domýšlet její důsledky. My na Aktuálně.cz to samozřejmě děláme taky. Nejdříve přineseme rychlou zprávu, ale pak se okamžitě zamýšlíme nad tím, co bychom k tomu mohli přinést dalšího. Když se něco stane v 16 hodin, tak pro nás je ambicí přinést k tomu v průběhu večera ještě nějaký background. Další možnosti internetu jsou v jeho multimedialitě. Článek můžete doplnit o flashovou animaci, o grafiku, o audio, o video…
Velkou výhodou internetu je taky interakce se čtenáři. Jak ta u vás funguje?
P.T.: Základní model interakce se čtenáři jsou diskuze pod články. Když jsme s Aktuálně.cz začínali, pamatuju si, že to byl tenkrát šok – autoři chodili hned zkoumat, co jim kdo k článku napsal za komentář. Když bylo 10 z 10 příspěvků kritických, tak to pak ti lidi nesli i špatně. Ale každopádně je to velmi užitečný nástroj. Lidi vás často upozorní na chyby, které v tom článku máte. Nebo vám dají typ, jak pokračovat ve zpracování tématu. Pak ještě máme moderovanou diskuzi - debatu týdne - kde se nastolí téma a my vyloženě vyzýváme čtenáře, aby vyjádřili svůj názor.
U debaty týdne požadujete jméno, adresu a povolání. Proč ne u diskuzních příspěvků?
P.T.: V debatě týdne totiž máme vyšší ambici, klademe na čtenáře schválně vyšší nárok. Chceme, aby debatoval k věci. K tomu má napomoct jeho přesnější identifikace. Nechceme, aby se tam objevovaly vulgarity. I když slibujeme, že od nich budeme diskuze čistit, ne vždy je to technicky a časově zvládnutelné. Uvažujeme o různých věcech, jak diskuze vylepšit a dosáhnout toho, aby byly co nejkvalitnější. Že nebudou tolik anonymní, to považujeme za jeden z modelů, jak eliminovat vulgarity.
Jakou část vašich příjmů tvoří peníze z reklamy?
P.T.: Tvoří asi 80 % všech našich příjmů. Dominantní je na našem serveru banerová reklama. Ještě existuje třeba videoinzerce, dají se vymýšlet různý věci. Video je podle mě ještě hodně neprobádanou oblastí pro inzerenty.
Patří podle vás reklama na zpravodajský server?
P.T.: Kráčíte po určité hraně, kde musíte skloubit zájem inzerenta, který chce zabrat co největší prostor na stránce, se zájmy čtenáře. To je vždycky velmi na zvážení. Když nasadíte agresivní typ reklamy, tak čtenáře odradíte. Zaznamenali jsme i stížnosti čtenářů, kterým vadilo, že když přijdou na stránky, tak je okamžitě obtěžuje vyskakovací baner s reklamou.
Novinkou na Aktuálně.cz je blogová sekce. Jak jste vybírali osobnosti, které u vás budou blogovat?
P.T.: Princip našich blogů je ten, že to jsou VIP blogy. Oslovili jsme cíleně určitou skupinu lidí: politiky, lidi z byznysu, vědce, lidi z univerzit. Chtěli jsme vytvořit prostor pro to, aby tito „opinion makeři“, tato řekněme „elita“ mohla u nás debatovat. Výběr probíhal tak, že jsme prostě všichni v redakci otevřeli svoje diáře a telefonní seznamy a vybírali jsme, komu to nabídneme. Neuspěli jsme u všech, ale ta sestava tam je, myslím si, velmi dobrá.
Děkuji za rozhovor!:-)
Je libo trochu magie?
Při pročítání příspěvků mých kolegů jsem se nestačila divit, o čem všem mohou blogy být. Já jsem při svém několikahodinovém brouzdání na netu našla taky jednu „lahůdku“ – totiž know how pravé čarodějnice. Aby však na tento blog zavítali i mužští návštěvníci, nazvala ho autorka – Mišule, blogem magickým. Ale horoskopy to teprve začíná! Pak už si můžete vybrat ze samých vskutku spirituálních témat. Správná čarodějnice musí umět kouzlit, to je jasné! Jestli toužíte po lásce a ten pravý stále nikde, není nic jednoduššího.....stačí si opatřit bílou svíci, ptačí pírka,oheň........a pramenitou vodu (snad v případě požáru..:-)).......a je to! A když vám váš nový objev přinese na první rande hyacint, můžete si gratulovat. Podle květomluvy je vám totiž jeho srdce zcela oddané. Jestli k tomu všemu má ještě hnědé oči, máte vyhráno – vás protějšek je vyrovnaný, zralý a solidní, to jsem se dočetla pro změnu v rubrice magie očí.....
A pokud už na vás bylo magie příliš, můžete si v obsáhlém arzenálu témat vybrat příspěvek o ochraně zvířat, světových problémech, či něco málo o veganství.
Takže, jestli máte chuť na nenáročnou magickou zábavu a opravdu nevíte, jak zabít volnou chvíli, zadejte si tuto adresu : http://magicky-blog.blog.cz/
A pokud už na vás bylo magie příliš, můžete si v obsáhlém arzenálu témat vybrat příspěvek o ochraně zvířat, světových problémech, či něco málo o veganství.
Takže, jestli máte chuť na nenáročnou magickou zábavu a opravdu nevíte, jak zabít volnou chvíli, zadejte si tuto adresu : http://magicky-blog.blog.cz/
16.5.07
Bodies.....NObodies
Kontroverzní výstava Bodies pořádána od května ve velkém sále Lucerny si hned po jejím otevření vyžádala spousty nadšenců, ale i odpůrců. Na straně protivníků této hojně navštěvované expozice, na níž jsou vystaveny lidské kostry potažené částečně svaly a naaranžované do pozic obvyklých v běžném životě, stojí i Alex Boháč. Ten na serveru Novinky.cz dnes zavedl blog výstižně nazvaný Bodies.....NObodies .Pokud máte zájem se k tomuto tématu vyjádřit, stačí kliknout :http://www.novinky.cz/kultura/blog--bodies-----nobodies_115136_cpie6.html
Pivo a včely
Co Čech, to pivař. Co Čech, to glosátor. Oboje podle mého názoru platí, a to nejčastěji tak, že glosujeme u piva...
Bohužel z časových důvodů již není obnovován blog http://pivko.blogspot.com/, který zevrubně informuje o historii i současnosti piva. Elektronické exkurzi pivním světem skutečně nechybí nic, leda snad ten skutečný půllitr. Dočíst se můžete o kocovině a napravování následků prohýřené noci, téměř vědecky je zpracováno působení piva na lidský organismus a k dobru jsou přidány kuriozity ze světa.
Z pivního blogu se můžete proklikat na blog o včelách, ale nečekejte suchopárný výklad jako z hodin biologie. Zajímá vás výroba medoviny? Věděli jste, že za bezvětří letí včela 29 km/h? A má sosáček asi 5 milimetrů dlouhý?
I na takováto témata může vzniknout blog, ačkoli je obsahem spíš encyklopedií. Diskutovat například na téma útočnost včel asi moc nelze, ledaže by vás rozzuřený roj někdy napadl, ale přesto stojí za to na včelí (a samozřejmě i pivní) stránky kouknout.
Bohužel z časových důvodů již není obnovován blog http://pivko.blogspot.com/, který zevrubně informuje o historii i současnosti piva. Elektronické exkurzi pivním světem skutečně nechybí nic, leda snad ten skutečný půllitr. Dočíst se můžete o kocovině a napravování následků prohýřené noci, téměř vědecky je zpracováno působení piva na lidský organismus a k dobru jsou přidány kuriozity ze světa.
Z pivního blogu se můžete proklikat na blog o včelách, ale nečekejte suchopárný výklad jako z hodin biologie. Zajímá vás výroba medoviny? Věděli jste, že za bezvětří letí včela 29 km/h? A má sosáček asi 5 milimetrů dlouhý?
I na takováto témata může vzniknout blog, ačkoli je obsahem spíš encyklopedií. Diskutovat například na téma útočnost včel asi moc nelze, ledaže by vás rozzuřený roj někdy napadl, ale přesto stojí za to na včelí (a samozřejmě i pivní) stránky kouknout.
Pro zkaženou náladu na zábavný blog.
Neměla jsem právě ideální náladu, a to v kombinaci s plněním úkolů na jakýkoli předmnět není právě ideální. Tak jsem si řekla, že se alespoň podívám do kuchyně nějakých vtipných blogů a pobavím se. K mému velkému překvapení se nic takového nestalo. Obávám se, že žádné blogy nemají tak nudnou grafiku a kolikrát ani příspěvky, jako ty blogy, které samy sebe deklarují jako zábavné. A je úplně jedno, jestli se jedná o humor britský, americký, či jakýkoli jiný, který vám google.com vyplivne. Je to nuda! Takové berbarvé cosi. Možná jsem moc náročná, asi je bláhové po zábavném blogu chtít, aby čtenáře pobavil. Při opačném postupu, kdybyste se chtěli podívat na blog, který by vás uvedl do deprese, se s největší pravděpodobností dostanete na nějaké stránky na léčení depresí. Pak se mi přece podařilo najít něco, co mi vyloudilo úsměv na tváři. Proklikala jsem se k odkazu http://www.blogthings.com, jehož podtitul zní: cool things to put in your blog. A kdybyste nevěděli, co je to blogthings, jako do této chvíle já, tak: "A Blogthing is a quiz, meme, or toy you can put in your blog or journal." Opět jsem si rozšířila obzory a díky blogvěcičkám půjdu do postele s lepší náladou.
Máte předpoklady dobrého bloggera?
„Blogger musí být vytrvalý,“ vyhrkl na mě můj kolega – blogger. Přiznám se, že se mi se svým „originálním“ bloggem chtěl pochlubit již dříve. Mě však začaly historky z bloggování zajímat přímo úměrně zkracujícímu se termínu začínajících zkoušek. To jsem si ale vzpomněla pozdě, můj kolega totiž není vytrvalý. A tak mi aspoň o fungování blogů prozradil svoji teorii. Většina z nadšených bloggerů slibuje na svých stránkách, že zajímavé postřehy z jejich pestrého života budou tisícům čtenářům zveřejňovat každý den, maximálně každý druhý, kdyby jim do toho něco „neodkladného“přišlo. Postupně však své příspěvky dodávají míň a míň. Zkrátka je to omrzí.
Možná je i omrzí fakt, že jejich literární skvosty čte stále méně z toho mála kamarádů a známých, kteří o jejich stránkách vůbec věděli. Takže rada pro všechny začínající a zatím nadšené bloggery – pokud nemáte pestrý život minimálně jako Paris Hilton ( předtím než skončila ve vězení ), bujnou fantazií také zrovna příliš neoplýváte a novoroční deníček jste si přestali psát už pátého února, jste na nejlepší cestě skončit jako můj kolega. Svůj blog už sice tři měsíce nenavštívil, zato již dva týdny pravidelně „pracuje“ na své nové historické knize. Doufejme, že ta nedopadne jako jeho chátrající blog a dostane se v ní dál než k Přemyslovcům.
Možná je i omrzí fakt, že jejich literární skvosty čte stále méně z toho mála kamarádů a známých, kteří o jejich stránkách vůbec věděli. Takže rada pro všechny začínající a zatím nadšené bloggery – pokud nemáte pestrý život minimálně jako Paris Hilton ( předtím než skončila ve vězení ), bujnou fantazií také zrovna příliš neoplýváte a novoroční deníček jste si přestali psát už pátého února, jste na nejlepší cestě skončit jako můj kolega. Svůj blog už sice tři měsíce nenavštívil, zato již dva týdny pravidelně „pracuje“ na své nové historické knize. Doufejme, že ta nedopadne jako jeho chátrající blog a dostane se v ní dál než k Přemyslovcům.
Jak porodit krávu? Poradí blog
Když Štěpán Horn, šéfbloger nového projektu BigBloger.lidovky.cz, při uvádění systému do života prohlásil, že jde o lidovou záležitost, rozhodl jsem se jeho slova po pár dnech ověřit. A výsledek?
Co se týče obsahu je projekt po čertech lidový a svému zastřešujícímu (Big) brotherovi dělá čest tím nejlidovějším možným způsobem. Kde jinde byste se sugestivně dočetli o tom, jak porodit krávu, o diskriminaci filosofů, geneticky nadřazeném Harry Potterovi, nezeleném a hloupém Klausovi? Pokud vám ani tato velmi nepravidelná ale zato vydatná dávka emocí nestačí, dorazí vás "neuvěřitelná" historka o noční jízdě vlakem. Vždyť se to může stát i vám, lidové vrstvě!
Který z těchto příspěvků naplní ambice tvůrců (kteří velmi originálně použili systém slovenského deníku SME - počkat, chyba v Matrixu. To už jsem v českém mediálním diskurzu viděl, ne?) a dostane se až na stránky slovutných Lidových novin, je prozatím záhadou.
"Internet je plný zbytečných blogů, Lidovky.cz hledají a chtějí zveřejňovat zajímavé příspěvky originálních lidí," tvrdí šéfbloger Horn. Pokud výše zmíněná témata máte za zajímavá a jejich autory za originální, tak račte vstoupit. Svět netušeně lidových možností na vás čeká.
Co se týče obsahu je projekt po čertech lidový a svému zastřešujícímu (Big) brotherovi dělá čest tím nejlidovějším možným způsobem. Kde jinde byste se sugestivně dočetli o tom, jak porodit krávu, o diskriminaci filosofů, geneticky nadřazeném Harry Potterovi, nezeleném a hloupém Klausovi? Pokud vám ani tato velmi nepravidelná ale zato vydatná dávka emocí nestačí, dorazí vás "neuvěřitelná" historka o noční jízdě vlakem. Vždyť se to může stát i vám, lidové vrstvě!
Který z těchto příspěvků naplní ambice tvůrců (kteří velmi originálně použili systém slovenského deníku SME - počkat, chyba v Matrixu. To už jsem v českém mediálním diskurzu viděl, ne?) a dostane se až na stránky slovutných Lidových novin, je prozatím záhadou.
"Internet je plný zbytečných blogů, Lidovky.cz hledají a chtějí zveřejňovat zajímavé příspěvky originálních lidí," tvrdí šéfbloger Horn. Pokud výše zmíněná témata máte za zajímavá a jejich autory za originální, tak račte vstoupit. Svět netušeně lidových možností na vás čeká.
Nový Zéland není jen Frodo Pytlík
Příspěvek Marka Měchury :
Jistě znáte film Obecná škola. Zdeněk Svěrák tam jako otec malého Edy říká učiteli Hnízdovi: „Já myslím, že tyhle děti čeká krásná budoucnost. Budou cestovat, poznají svět.“
V roce 1946 to byla pro mladé lidi z tehdejšího Československa určitě optimistická vyhlídka, ovšem následné politické události z toho udělaly absurdní záměr.
Poznat svět a cestovat se dalo „normálním“ způsobem až mnohem později. Naše generace to možná už vnímá jako určitou povinnost. Vycestovat do zahraničí za studiem, za prací či zkrátka na zkušenou.
Nikdy jsem nebyl čtenářem blogů a když jsem tak četl vaše příspěvky, ani mě to asi nemusí mrzet. Díky mému kamarádovi jsem se ale k jednomu blogu dostal, k jeho virtuálnímu cestovnímu deníku po Novém Zélandě: http://vzhurunohama.blogspot.com/.
Určitě to pro všechny může být dobrá inspirace pro budoucí plány. A komu by snad přišlo, že Nový Zéland je moc daleko, může uvažovat třeba o cestě do Austrálie: http://australia.bloguje.cz/.
Marek Měchura
Jistě znáte film Obecná škola. Zdeněk Svěrák tam jako otec malého Edy říká učiteli Hnízdovi: „Já myslím, že tyhle děti čeká krásná budoucnost. Budou cestovat, poznají svět.“
V roce 1946 to byla pro mladé lidi z tehdejšího Československa určitě optimistická vyhlídka, ovšem následné politické události z toho udělaly absurdní záměr.
Poznat svět a cestovat se dalo „normálním“ způsobem až mnohem později. Naše generace to možná už vnímá jako určitou povinnost. Vycestovat do zahraničí za studiem, za prací či zkrátka na zkušenou.
Nikdy jsem nebyl čtenářem blogů a když jsem tak četl vaše příspěvky, ani mě to asi nemusí mrzet. Díky mému kamarádovi jsem se ale k jednomu blogu dostal, k jeho virtuálnímu cestovnímu deníku po Novém Zélandě: http://vzhurunohama.blogspot.com/.
Určitě to pro všechny může být dobrá inspirace pro budoucí plány. A komu by snad přišlo, že Nový Zéland je moc daleko, může uvažovat třeba o cestě do Austrálie: http://australia.bloguje.cz/.
Marek Měchura
Jak jsem se seznámila s blogováním
Za svůj první zásadnější kontakt s blogem jako takovým „vděčím“ Milanu Fridrichovi (nynějšímu zástupci šéfredaktora zpravodajství ČT a vedoucímu redaktorovi ranního vysílání – Dobrého rána s ČT – http://www.ceskatelevize.cz/ct/lide/redakcezpravodajstvi/milanfridrich.php), který nás před necelými dvěma lety dosti nešetrným způsobem „rozmázl“ na svém blogu na serveru Aktuálně.cz. Mnozí z Vás si jistě vzpomínají na to, jak do redakce domácího zpravodajství veřejnoprávní televize „vtrhli studenti – unudění, naštvaní, ale i stydliví, kteří se chtěli ukázat a vylétnout vzhůru“. Přestože jsem čítávala autorovy fejetony pro jejich neotřelost a neobvyklý „fridrichovský“ pohled na věc velice ráda (a dodnes tak činím ve víkendovém magazínu Hospodářských novin), byla tato naše epizodka nemilou ukázkou toho, jaké stinné stránky může blogování a vlastně internet jako takový přinášet – neosobnost (někdy i anonymita), neomezené možnosti urážení, napadání nebo zesměšňování, ztížené prostředky obrany. Pro ty, kteří by se naší příhodou chtěli ještě jednou „pobavit“, mám bohužel špatnou zprávu – fejeton již není na stránkách zmiňovaného zpravodajského serveru dostupný (http://aktualne.centrum.cz/autor/clanek.phtml?id=89).
Subscribe to:
Posts (Atom)