Role webové mutace obrázkových časopisů (typu Instinkt, Reflex…)

V dnešních podmínkách pro tištěná periodika obecně platí: ignorovat Internet rovná se sebevražda. Obrázkový týdeník jako Instinkt či Reflex obdobně nemůže vycházet pouze v tištěné podobě, a to z existenčních důvodů. Proč?

Nemusíme ani číst stohy výzkumů a esejů o dobývání mediálního trhu internetovými médii, abychom shledali, že papírové noviny a časopisy jsou ohroženy. Jejich majitelé o tom samozřejmě vědí už dlouho a pokouší vymyslet takový obranný manévr, který by přitom zachoval tištěnou podstatu. Jedním z těchto manévrů je evidentně přesun obsahu nebo jeho části na Internet. Původně neinternetová média se tak snaží porazit ta originálně internetová jejich vlastní zbraní. Nebo uhrát alespoň „plichtu“. O co se v této rovině bojuje? O příznivce, čtenáře, fanoušky, kteří v případě týdeníků typu Instinktu a Reflexu vytvářejí „skupiny oddaných“. Proto zejména tyto obrázkové týdeníky těžko mohou milým čtenářům vzkázat: máte smůlu, web neuděláme! Internetové verze Reflexu a Instinktu se narodily na začátku tohoto tisícíletí (Instinkt přišel o něco později). Boom internetové žurnalistiky tedy můžeme v těchto případech považovat za rozbušku.
Úplně jednoznačným a asi i primárním důvodem, proč internetové mutace vznikají, je prostor pro reklamu, který web poskytuje. Vedení webové sekce není zase tak personálně a ekonomicky náročné, aby příjmy z inzerce nepřevážily náklady. Na stránkách Reflexu na návštěvníka bliká hned několik políček s reklamními sděleními, Instinkt je v tomto ohledu o dost umírněnější.
Mechanizmus ekonomických zisků známe: čím větší počet přístupů, tím spokojenější inzerenti, tím plnější pokladnička. Většinovou motivaci internetových čtenářů také: čtení „zadarmo“, to je luxus, který klasické předplatné nebo stánkový prodej rozhodně nenabízí. Webové mutace tištěných médií často využívají těchto skutečností k tomu, že na webu zveřejňují jen některé příspěvky či jejich úryvky a snaží se tak čtenáře přilákat k celému číslu, tj. ke stánku nebo předplatnému. Je ale zajímavé, že zatímco například týdeník Respekt jede přesně podle tohoto principu a většinu textů zpřístupňuje pouze předplatitelům, Reflex ani Instinkt se tak nechová. Hlavně Reflex uveřejňuje v plném znění skoro všechno a dokonce vede velmi rozsáhlý veřejný archiv. V tomto ohledu je Instinkt střízlivější a vstup do archivu umožňuje pouze předplatitelům.
Odhlédneme-li od právě popsaného existenčního důvodu, zbývá nám praktická užitečnost, kterou oproti papírové formě Internet přináší. U názorových týdeníků typu Reflex nebo Instinkt se předpokládá, že jejich čtenáři nějaký názor mají. V předinternetové době se torzo jejich dopisů objevovalo v pravidelné rubrice, listárně. V tomto bodě se tištěné médium vůbec nemůže rovnat webu, který umožňuje téměř neomezené množství okamžitých reakcí ze strany kohokoliv, přičemž uveřejnění může zamezit pouze administrátor s přihlédnutím k nevhodnému obsahu příspěvku. Tímto způsobem mohou názorové časopisy vytvářet veřejná fóra, kde se utkávají jejich čtenáři. Samozřejmě úroveň debaty často sklouzává do přisprostlého hospodského tlachání (a mnohdy ještě hlouběji), které na fóru seriózního časopisu nemají co dělat. Není ovšem v silách správce webu tyto tendence uhlídat. Na tomto místě je třeba uvést, že diskuze mají smysl zejména tehdy, vztahují-li se ke konkrétnímu textu. Proto by měly následovat po každém autorském příspěvku, považuje-li autor či redakce rozpoutání diskuze za žádoucí. V tomto ohledu Reflex triumfuje a Instinkt naprosto selhává. Zatímco na www.reflex.cz si může čtenář vyměnit názory pod téměř jakýmkoli textem, Instinkt nabízí názorovou výměnu výhradně v oddělené rubrice Diskusní fórum.

Webové verze médií původně vypadaly jako děti vynucené rozumem. Nyní se zdá, že tyto děti „odrostly“ a začínají si razit vlastní cestu k průniku na mediální trh. Reflex.cz představuje jasný příklad, kam až lze v internetové mutaci zajít. Obsahově se sice týdeníky tohoto druhu neemancipovaly, to snad lze říct jen v případě Respektu, který zavedl osobní blogy; zcela určitě však získaly svébytnost a jistou nezávislost. Už nejsou pouhými stíny svých tištěných rodičů.