Umělecbloguje.cz

Blogy, na nichž publikují umělci, by se daly rozdělit do dvou skupin – první z nich jsou blogy, jejichž autor otevřeně přiznává svou totožnost, publikuje tedy sám za sebe jako více či méně známá osobnost. Druhou skupinou by byly blogy, které jejich autoři píší, ale pod jinou identitou – vydávají se za někoho jiného a výsledkem je svého druhu umělecké dílo.
Nejznámějším představitelem druhé skupiny v České republice byl blog Ostravaka, o jehož původci se dlouho diskutovalo, padaly různé teorie o tom, kdo blog píše, zpravidla se argumentovalo vytříbeností textů z hlediska metafor, formou, kterou mnozí považovali za dokonale vystavěný fejeton a podobně. Ačkoli vyšlo několik knih Deníku Ostravaka, na křtech se potloukal podezřelý Jarek Nohavica a další, identita Ostravaka zůstala skryta. Přestože už Ostravak na blogu nepublikuje, je stále funkční a jeho archiv stále čtený.
Ve světě proběhl podobný kousek s blogem Lonelygirl15, zde se jednalo o zinscenovaný videoblog – ukázalo se, že „osamělá 15“ je ve skutečnosti herečka a její videoblog není žádný amatérský pokus, nýbrž umělecký záměr začínajících filmařů. Narozdíl od Ostravaka se ale autoři k „podvodu“ otevřeně přihlásili.

Blogové sekce existují téměř na všech výrazných českých zpravodajských serverech. Nejsou žádnou novinkou (na Slovensku má sme.cz nejlepší příspěvky v blozích dokonce honorované – každý týden se vyhodnocují nejlepší a dostanou 400 Sk). Takovou sekci mají lidovky.cz, novinky.cz a další. Server aktualne.cz nabídl, aby nalákal nové blogery i čtenáře, různým známým osobnostem možnost vést si blog na jejich stránkách. Aktuálně vsadilo spíše na politiky a sportovce, ale najdeme zde i blogy např. Tomáše Hanáka, Alice Nellis nebo Heleny Třeštíkové. Umělci nejsou v blogování ani zdaleka tak pilní jako politici. Blogům zde vládnou David Rath, Bohuslav Sobotka, Mirek Topolánek a podobně.
Režisérka Alice Nellis publikovala na svém blogu jen tři příspěvky. Nejen tím se její blog se vymyká blogovému průměru – vše, co napíše, je velmi dlouhé, píše otevřeně a pod články jsou převážně pochvalné a souhlasné reakce. Zneužití blogu aneb inspirace z 8. 4. 2007 dokonce vyvolalo u čtenářů v komentářích spontánní potřebu podělit se s ostatními o své oblíbené knihy, filmy a hudbu.
Herec Tomáš Hanák sice psal v prvním postu o svém nadšení pro blogování, ale prvním článkem také skončil.
Režisérka Helena Třeštíková publikuje zhruba jednou za tři týdny. Píše o konkrétních událostech, které ji poslední dobou potkaly, nebo také reaguje na diskusi, která se rozpoutala pod jedním z jejích příspěvků. Stejně jako Alice Nellis píše v prvním postu o své zkušenosti s psaním deníků.
Pavlína Filipovská, herečka, publikovala také jen několik málo příspěvků. Byly krátké, nebyly moc osobní, spíše si v nich posteskla nad nějakým aktuálním problémem – nad úrovní politiků, nad kácením stromů apod.
Michal Pavlíček je sice na Aktuálně zaregistrovaný, ale nepublikoval ještě nic.
Pro Respekt píše blog Jiří David. Píše obvykle o tom, co mu vadí. Například vyděračství taneční soutěže na Nově nebo neprofesionálnost firmy, u níž si cosi objednal a nedodala to. Dále píše o svých názorech na umění nebo láká na 3. pražské bienále. Ze všech zmíněných blogerů-umělců je Jiří David nejpilnější a píše nejen o umění, ale i o všednodenních problémech.
Blogy na osobnostním základě se začínají prosazovat kromě elektronických verzí periodik i jinde. Např. rádio Frekvence 1 má blogovou sekci, píší do ní např. Laďka Něrgešová nebo Jitka Asterová, což jsou sice herečky, tedy by se daly mezi blogující umělce zařadit, ale jejich příspěvky jsou stručné a mnoho z nich je napsáno ve stylu „dnes jsem se nechala ostříhat“.
Jaromír Nohavica má na svých stránkách „písničkový blog“. Ten obsahuje pět písniček složených k aktuálním tématům, nejznámější z nich byla Ladovská zima, tady se o žádné pravidelnosti mluvit nedá.
Blogování umělců v Čechách není zatím příliš rozšířené. Aktualne.cz mělo sice dobrý nápad, ale prakticky žádnou motivaci pro zúčastněné. Umělce převálcovali politici, kteří píší podstatně ochotněji.
Čtenářsky jsou blogy na aktualne.cz celkově úspěšné. I’m a blogger Tomáše Hanáka si přečetlo třináct tisíc lidí. Naproti tomu téměř legendární O novinářích – a taky trochu o mně Mirka Topolánka, kde píše o svém prostředníčku pro Kalouska, četlo více než dvacet osm tisíc lidí.
Méně známý Jiří David má maximální počet přečtení kolem osmi set třiceti. Podobně zmíněná Pavlína Filipovská (800), Helena Třeštíková má přes 1500 a Alice Nellis se dostala přes 4500 čtenářů. Pro ilustraci blog Ostravaka navštíví týdně více než sedm a půl tisíce lidí – i přesto, že je neaktivní.
Zobecňovat, proč jsou čtenáři ochotni věnovat čas čtení blogů umělců příliš nejde. Každý blog je jiný, čtenost záleží na oblíbenosti autora, také na způsobu psaní. Lze říct, že čím osobnější jsou zápisky, tím je blog čtenářsky atraktivnější. Celkově u umělců zatím nad blogy vítězí osobní stránky, ačkoli se tyto dva způsoby prezentace mohou prolínat. Např. spisovatel Miloš Urban má na svých stránkách sekci novinek, kde převážně píše o tom, kde má autorská čtení, on-line chaty apod., ale když má potřebu se k něčemu vyjádřit, využije k tomu tento prostor.