Letos v únoru jsem si na internetu přečetl tento výrok vydavatele deníku New York Times Arthura Sulzbergera: „Opravdu nevím, jestli budeme Timesy za pět let ještě tisknout. A víte co? Je mi to jedno.“
Sulzberger to prohlásil na Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu, když hovořil o možném přechodu svého listu do čistě elektronické podoby. Opravdu však vývoj psaného zpravodajství směřuje k plné internetizaci novin?
Na tento výrok jsem si vzpomněl při psaní své bakalářské práce, která se zabývá současným stavem českých internetových periodik. Mimo jiné jsem v ní analyzoval spolupráci a vzájemný vztah Mladé fronty Dnes a jejího webového partnera iDnesu – tedy mateřského média a jeho on-line suplementu.
Výsledky, ke kterým jsem při zkoumání jejich kooperace dospěl, mě přesvědčily o tom, že obě média přinášejí trochu jiný druh žurnalistického sdělování – nejde zdaleka jen o prosté zrcadlení obsahu novin. A navíc je pro ně vzájemná kooperace velmi výhodná.
Domácí a zahraniční rubrika serveru iDnes získává plnou pětinu své zpravodajské produkce od Mladé fronty. Tyto převzaté materiály často nebývají uveřejňované v kompletní podobě a slouží tak jako jakási propagace tištěného deníku. Tomu nasvědčuje i doba, kdy iDnes příspěvky na webu uveřejňuje – mezi půlnocí a polednem v den, kdy noviny vycházejí. Tedy v čase, kdy si lidé nejčastěji kupují denní tisk.
Zpravodajství iDnesu se zpravidla soustředí na přinášení nejnovějších zpráv, zatímco Mladá fronta už se musí zabývat materiály trochu jiného typu, protože není primárním nositelem aktuálních informací. Tištěný deník musí hlavně hodnotit, analyzovat a předvídat.
Pokud někdy v budoucnu má zcela splynout novinové a webové zpravodajství, myslím si, že to bude ještě dlouhá doba. Mladá fronta je nejčtenějším nebulvárním listem v Česku a zpravodajská sekce iDnesu zase dosahuje téměř dvou set tisíc unikátních uživatelů denně. Proč tedy z dvou prosperujících firem dělat jednu?
No comments:
Post a Comment