Jak jsem se seznámila s blogováním

Za svůj první zásadnější kontakt s blogem jako takovým „vděčím“ Milanu Fridrichovi (nynějšímu zástupci šéfredaktora zpravodajství ČT a vedoucímu redaktorovi ranního vysílání – Dobrého rána s ČT – http://www.ceskatelevize.cz/ct/lide/redakcezpravodajstvi/milanfridrich.php), který nás před necelými dvěma lety dosti nešetrným způsobem „rozmázl“ na svém blogu na serveru Aktuálně.cz. Mnozí z Vás si jistě vzpomínají na to, jak do redakce domácího zpravodajství veřejnoprávní televize „vtrhli studenti – unudění, naštvaní, ale i stydliví, kteří se chtěli ukázat a vylétnout vzhůru“. Přestože jsem čítávala autorovy fejetony pro jejich neotřelost a neobvyklý „fridrichovský“ pohled na věc velice ráda (a dodnes tak činím ve víkendovém magazínu Hospodářských novin), byla tato naše epizodka nemilou ukázkou toho, jaké stinné stránky může blogování a vlastně internet jako takový přinášet – neosobnost (někdy i anonymita), neomezené možnosti urážení, napadání nebo zesměšňování, ztížené prostředky obrany. Pro ty, kteří by se naší příhodou chtěli ještě jednou „pobavit“, mám bohužel špatnou zprávu – fejeton již není na stránkách zmiňovaného zpravodajského serveru dostupný (http://aktualne.centrum.cz/autor/clanek.phtml?id=89).