Blogy mě začaly zajímat až ve chvíli, kdy jsem si na studijním pobytu v Anglii jeden sám začal psát. Důvod? Nesnáším psaní hromadných mailů a jsem líný psát všem jednotlivě. Hrozně mě taky zajímaly reakce kamarádů na můj psaný projev. Nepříjemná byla počáteční závislost: Jakmile jsem něco zažíval, už v té chvíli jsem přemýšlel, jak o tom poreferuji na blogu, takže jsem měl pocit, že je můj život jaksi umělý...
Proč o tom píšu: V tu ránu mě začalo zajímat, jak blogují ostatní. Jestli píší čtivěji než já. Jestli mají hezčí fotky. Jiný výběr témat. Jaké mají diskuse pod články. Pravidelně jsem začal číst blog spolužáka Štěpána, který byl stejně jako já na studijní výměně, pak blogy Vojtěcha a Petra, mých známých a evropských dobrovolníků ve Francii a taky Tworbův blog. Grafik Tworbo se vydal na kole z Čech do Indie a jak jede, hází na web fotky... Z mých oblíbených bloggerů se stali zároveň mí čtenáři a věrní komentátoři.
Teď už nebloguju. Proč někam psát, co dělám, když to ostatním můžu říct osobně? Taky bych musel psát o svých blízkých, což by nevyhnutelně vedlo k autocenzuře. A takový blog, kde by se čtenář dočetl, že je venku hezky nebo že prší by nikdo nečetl.
No comments:
Post a Comment